Pak jsem narazila na americkou databázi kosmetických výrobků, kde bylo vyjmenované, co všechno obsahují. A co ty látky jsou zač, že z nich chcípá devadesát procent laboratorních myší atd. Neměla jsem to číst. Dobře mi tak. Protože skoro všechny komerční deodoranty mi připadly příliš rizikové. Asi nejhorší v nich jsou sloučeniny hliníku (aluminium), které jsou podezřelé z nádorů prsu. Používají se v antiperspirantech. Další podezřelou složku představují parabeny.
Znovu jsem si vzpoměla na onen podomácku vyrobený deodorant. Hned druhý den jsem ho umíchala. A měsíc poctivě testovala. Fakt mě překvapil.
Po 30 dnech každodenního užívání můžu s jistotou prohlásit:
- funguje minimálně 8 hodin po nanesení, v chladnějším počasí i 12 hodin
- nevoní ani nepáchne v základní verzi celkem nijak
- pocení nezabraňuje (není to antiperspirant), ale brání pachu
- na světlém prádle nenechává fleky, na tmavém pouze po vícenásobném použití, ale jdou bez problémů vyprat
- vyrobíte ho za 10 minut
- trvanlivost asi 4-5 měsíců
- netřeba dávat do ledničky
Domácí deodorant
3 lžíce bambuckého másla
3 lžíce jedlé sody
2 lžíce kukuřičného škrobu
2 lžíce kokosového oleje
(pár kapek oblíbeného esenciálního oleje)
Na mírném plameni rozpusťte kokosový olej a bambucké máslo, vmíchejte sodu, škrob. Odstavte z plamene, přidejte voňavý olejíček. Přidávala jsem Tea Tree Oil s vidinou jeho dezinfekčních účinků, ale kdybych deodorant dělala podruhé, asi bych tam nedávala nic. Těžko se odhaduje, jak se vůně změní po smíchání s vaším originálním pachovým vzorkem.
Celé to nalejte do misky od krému nebo do skleničky. Z uvedeného množství vyjde téměř přesně polovina sklenky od přesnídávky. Nechte ztuhnout, zpočátku občas promíchejte.
Viděla jsem tuto hmotu natěsnanou i do starého obalu od tuhého deodorantu, ale asi by mi to zabralo mnohem více času než samotná příprava. Deodorant nanáším prsty do podpaží, lehce vetřu.
Zdroj: http://zena007.cz/vlastnorucni-deodorant-za-par-kacek/
