Parazit v naší mysli – toltécke učení

 Toltékové říkají, že lidé jsou nemocní proto, že v jejich mysli je parazit živící se negativními emocemi. A on se negativními emocemi nejen živí, ale dělá vše proto, aby člověk snil ve strachu a parazit tak měl spoustu potravy.

U většiny lidí má tento parazit na starosti jejich soustředný bod. Říká v rámci mysli lži, a člověk jim věří:,, Musíš se kvůli ostatním lidem chovat dobře. Existuje jen omezená porce lásky a pozornosti a ty potřebuješ přežít. Musíš být hodný vyhovět druhým, aby sis zasloužil jejich lásku.“


 Tento parazit se všechny své lži naučil v průběhu dětství a neustále je opakuje i v dospělé mysli. Tyto lži vytvářejí jediný soustředný bod, a ten zase produkuje strach, kterým se parazit živí. Parazit je živoucí sen sněný různými způsoby a na různých úrovních všemi lidmi. Ve chvíli, kdy jsme se narodili do parazitního snu své rodiny, přejímali jsme postupně malé kousky tohoto parazita a vkládali je do své mysli. Ty kousky jsou jako semínka – názory a lži vycházejí ze strachu- a ta semínka vyklíčila v naší mysli. V průběhu času z nich vyrostl náš specifický osobitý parazit, který je s námi dosud. Parazit v lidské mysli vytváří negativní myšlenky a emoce, a člověku vysává osobní sílu a zbavuje jeho tělo vitality, je příčinou mnoha nemocí jak mysli, tak těla.

Mnozí lidé žijí marginální život a mají energii pouze na to, aby pracovali, jedli, spali a zase šli do práce. Jejich život bývá většinou málo radostný a nezbývá jim energie na hru a tvořivou činnost. Nedostatek energie kompenzují povzbuzujícími prostředky jako kofein a sladkosti, nebo se snaží změnit špatnou náladu pomocí drog a alkoholu. A část tráví aktivitami vyžadující minimum energie, například díváním se na televizi. Tito lidé nemají dostatek osobní síly a jejich život ovládá parazit, takže nemají ani dostatek energie ke změně nebo růstu. Jejich návyky je udržují v rutině, která je bezpečná. Proto je důležité ovládnout vědomí, abychom si dokázali uvědomit, jak tento parazit ovládá mysl, a z tohoto poznání pak znovu získat zpět svou osobní sílu. Na začátku je to velmi obtížné, protože parazit je na nadvládu navyklý a snáší jen velmi těžce, že by o svou moc přišel. Úkolem parazita je vést nás tak, abychom dodržovali pravidla, o nichž soudce ví, že je od nás společnost vyžaduje, což nám poskytne lásku a přijetí. Parazit ovládá naše chování pomoci strachu. Jakmile se pokusíme vytvořit si nové názory, především ty, které jsou založeny na lásce, parazit dostane strach. Ví, že v minulosti znamenal odpor vůči vnějšímu snu odmítnutí, postrkování nebo ještě něco horšího. A parazit učiní vše, co může, aby naši snahu o změnu osobního snu sabotoval. Má strach o naše bezpečí a celkově o náš život. Kdo mu to může mít za zlé?

Parazit se učil velmi pilně a přešel tvrdou školou

Pokud nás nemůže ovládat osobní parazit, existuje vždy velký parazit, živá bytost, která je snem o této planetě. Ten našeho parazita naučil vše, co zná, a společně s ním nás udržuje ve stavu spánku. Všichni znají daná pravidla a připomínají nám, co se stane, když je porušíme.
Dokážeme si představit nějakou jinou živou bytost mající takového parazita jakého mají lidé? Malý dub by záviděl velkému dubu a říkal by:,,To není fér, že jsi tak velký. Jak je možné, že máš tak dobrou půdu a vyrostl jsi tady mezi skalami?“ A, nebo by si řekl velký dub:,,Radši jsem neměl celé ty roky růst. Neměl bych zraňovat city malého dubu tím, že se mi tak dobře daří.“ Parazit nepromlouvá v mysli jelena, hlemýždě, stromů, ptáků, ryb, červů, mraků, větru, galaxii či deště. A neděje se to dokonce ani v našem těle. Představme si, že by naše buňky měli starost, co si myslí jiné buňky, nebo že by si játra myslela, že by měla být něco víc než jen játra, aby udělala dojem na slinivku. Jediná část světa, která se strachem sní, jsou lidé! Tento živoucí sen nazývaný parazit se živí naším emocionálním strachem a má dost síl, aby v mysli vytvářel děsivé myšlenky. Lidská mysl je energií parazita natolik posedlá, že toltécký mistr svému žákovi často říká, že on sám je parazit, protože člověk už dávno je loutkou svého osobního parazita. Strach, který dokáže parazit vyvolávat v emocionálním těle člověka, nemá hranic. Pravidla očekávání, názory, povinnosti a dohody naprogramované v mysli jinými parazity jsou nekonečným zdrojem myšlenek vytvářených strachem. Když jeden žák pozoroval ve své mysli veškeré varianty myšlenek vytvářených strachem, prohlásil, že se nakonec jeho velké a malé obavy spojily v jednu skutečnost: ,,Nejsem dost dobrý, a tak budu stejně vždycky odmítán, a to především lidmi, na nichž mi záleží.“

Čím víc strachu vznikne, tím je parazit silnější

 Někteří paraziti jsou tak silní, že dokážou svého člověka vmanipulovat do zlostného a násilného chování vůči sobě i ostatním lidem. Jiní paraziti jsou mírnější a vyvolávají ve svém člověku jen lehkou úzkost a zmatek. Máme v sobě úžasný zdroj. Může se nazývat naše pravda, moudrost nebo čiré poznání.

Tento zdroj je částí emocionální pravdy s níž jsme se narodili, ale během procesu přizpůsobování byla vyhnána jen proto, aby nás rodina vnímala jako hodné a přijala nás. Naše pravda je ona skutečnost, které se parazit bojí ze všeho nejvíc. Ví, že naše pravda je založena na lásce a obává se, že bude mít hlad, budeme-li ho krmit pravdou a láskou. Parazit učiní vše pro to, abychom o své pravdě pochybovali. Dostává se mu velké podpory od všech strategií a masek, které před námi pilně skrývají realitu a vytvářejí naší předstírající podobu, kterou chceme potěšit ostatní lidi. Pokud máme velkou chuť na poslední kousek čokoládového dortu, parazit nám připomene dohodu, říkající, že poslední kus máme nechat někomu, kdo ho bude možná chtít víc, než my. Použije slov, jako sobeckost a nenasytnost, aby měl jistotu, že starou dohodu neporušíme. Máme chuť na dort, ale začneme o tom pochybovat, považovat to za něco špatného, tak si ten kousek nevezmeme a parazit zase vyhrál další kolo.

Tento parazit je mistrem ve vyvolávání strachu a to i v situacích, kdy se skutečně není čeho bát. Ovládá lidskou mysl natolik, že si s ní může dělat všechno, co chce. Nabízí člověku jen zúžený pohled, pouze jeden zorný úhel. A výsledkem je strach. Čteme-li noviny a určitá zpráva v nás vyvolá pocit strachu, uvědomme si, že se do té informace dostal parazit a to prostřednictvím soustředného bodu, o němž ví, že dokáže vzbudit obavy. Využívá našich politických ideálů, strachu z násilí nebo ztotožňování se s okolním prostředím. Když sedíme v autě a svítí červená a v naší mysli se objevují děsivé myšlenky, je to parazit vytvářející si potravu. Jestliže cítíme tlak na prsou a okamžitě si představíme, že jdeme v sanitce do nemocnice, je to zas jen parazit vytvářející si potravu. Parazit je břichomluvec a dokáže říkat člověku věci, jaké by on sám nikdy neříkal. Jedním z velkých triků parazita je ptát se někoho, co si myslí o jeho člověku.

A jedním z největších triků je zřejmě otázka

,,Myslíte si, že jsme tlustý?“ Nebo,,Myslíte si, že mi to sluší?“ Uvědomme si, že tyhle otázky vždycky klade jeden parazit druhému a ten druhý parazit vyvolá ve svém člověku strach, že odpoví špatně a bude odmítnout. Strach je téměř jistou zárukou, že odpoví,,špatně“ a bude následovat odmítnutí a další strach. A člověk téměř vidí, jak se parazit usmívá. Parazit dokáže, aby se pozornost přizpůsobovala úvahám o ostatních lidech, budoucnosti a především o strachu z toho, že nás budou všichni odmítat. Je to příklad naprostého nedostatku jasného vnímání snu jiných lidí. Toltékové říkají, že naše názory ovládají pozornost, dokud zase nezískáme zpátky osobní sílu, abychom mohli ovládat svou pozornost. A také říkají, že všechny názory, postoje, obavy, předpoklady a dohody, kterou náš parazit získal od jiných parazitů, z nás činí loutky v rukou parazitů tohoto světa – včetně našeho parazita. Jakmile dokážeme oddělit ,,sebe“ od parazita a znovu získáme kontrolu nad svou pozorností vstoupíme na cestu k osobní svobodě. Jeden žák byl nesmírně nadšený, že bude moci jít na přednášku velmi slavného duchovního učitele, který navštívil město.

Během přednášky začalo v sále plakat malé dítě

Ze začátku žák pláči nevěnoval pozornost ale po chvíli ho to začalo rušit. ,,To je hrozné“ pomyslel si.,,Proč ta matka neodvede to dítě ven?Strašně mě to rozptyluje a určitě to ruší i všechny ostatní.“Jeho mysl si začala procházet všechny chvíle v životě, kdy ho nezodpovědní lidé rušili při něčem důležitém, a on byl stále víc podrážděný. Rozhlížel se kolem sebe, aby viděl, kdo je ta protivná matka s dítětem, protože ji chtěl říci svůj názor po skončení přednášky a v mysli si začal přehrávat, co by ji řekl o jejím chování. A také si neodpustil výchovnou poznámku o tom, že kdyby byl on někdy se svými dětmi, nepřipustil by, aby nějak obtěžovaly lidí.

Najednou v sále začali lidé tleskat a on se probral ze svého rozhořčeného zasnění. Uvědomil si, že přednáška skončila a dítě s matkou ho přiměli k tomu, aby propásl celou druhou polovinu přednášky. Teď byl o to více rozhodnutý tu matku najít a sdělit jí, jak ho připravila o radost z učitelova inspirativního poselství o lásce a přijímání. Žák vůbec nepochopil, že nevyslechnutí přednášky bylo cenou, kterou musel zaplatit za to, že ještě nedokázal ovládnout svou pozornost. Jeho názory a postoje týkající se plačícího dítěte a nezodpovědné matky, neohleduplných lidí, hrubosti a všeho ostatního, co mu jeho parazit nabídl jako reakci na danou situaci, byly ve skutečnosti tím, co mu zabránilo vyslechnout učitelovo poselství. Žák se vrátil domů rozčílený a naštvaný ,,Proč se mi pořád musí dít něco takového?” říkal si v duchu.,,Nic nejde snadno.“

Ráno zašel za svým toltéckym učitelem, aby ho požádal o pomoc

,,První věc, kterou si musíš v takové situace uvědomit,“ začal učitel,,,je neodsuzování sebe za to, co se stalo. Neměl jsi jinou možnost, než se tím nechat vyrušit, protože tvůj parazit stále ještě tahá za provázky tvé loutky. Není to ani dobře ani špatně, je to prostě tak. Zaměř se na názory, které ovládly tvou pozornost, a uvědom si, co je a co není pravda.“ Pak spolu zkoumali všechny staré názory a dohody žáka, které parazit předchozího večera použil. Jakmile objevili lži o ,,ty bys měl“ a ,,ono by mělo“ v posuzování týkajícím se matky a samotného žáka, uvolnil je žák z mitote (mitote- toltécké označení změti hlasů v mysli člověka který sní, pocházející z jazyka nahuatl, kterým se mluvilo v Mexiku za časů Toltéků) své mysli a nahradil pravdou o lásce a přijetí. Žák tehdy objevil sílu ovládání vlastní pozornosti. Je-li parazit vlastně nemoc mysli, pak je třeba ji vyléčit. Nejdůležitějším rysem této nemoci je strach. Parazit vyvolává strach a živý se strachem. Jeho přežití je na strachu závislé. Vyvolává strach v lidské mysli a živí se emocemi, které následně vznikají v těle. Je možné, že jsme ohromeni schopnostmi a vytrvalostí parazita – a to jak svého vlastního, tak toho velkého nacházejícího se ve snu o této planetě. Je živoucí sen žijící v mysli téměř všech lidí.

A na tuto nemoc je samozřejmě lék – je to láska

Každý člověk přichází na tento svět plný lásky a přijímaní, a bez pocitu strachu. Každý nově zrozený člověk se touto parazitní nemocí nakazí, aby byl stejný, jako všichni statní. Ale tato infekce neničí ani neutlumí lásku, která je podstatou každého bytí. Tento vliv prostě jen pohltí podstatu lidí, kteří pak zapomenou, kým vlastně jsou. Dar, který dávají toltéčtí mistři, je procitnutí člověka hledajícího poznání do pravdy o tom, jaký je z hlediska lásky a samotného života. Svým žákům říkají:,,Probuďte se! Trpěli jste ve strašlivém snu vytvořeném parazitem! Procitněte!

Dívejte se na svět kolem sebe a ve svém nitru

Spali jste uprostřed bujarých oslav hojnosti života a jeho kouzel. Všechno kolem vás radostně tančí. Probuďte se a přidejte se k tomu tanci!“ Žádná část parazita nás nedokáže probudit ze snu, který sní on sám. Parazit zná jenom strach a protilátkou na strach je láska.

Potřebujeme nový zdroj, duchovního bojovníka hledajícího pravdu o tom, jací jsme, který nám pomůže znovu ji nalézt. Učení starobylých tajemných škol, jako je toltécka nauka, znovu ožívají a jsou přístupná všem lidem. My sami můžeme v sobě probudit silný zdroj lásky. V našem srdci je mocný duchovní bojovník. Byl uspán starým snem a ovládl ho parazit, ale duchovní bojovník je stále tam.

*

Zdroj: © A.R.X. – Noetika – A teď nastal ten pravý čas, aby se zbavil svých pout.
http://www.panna.cz/esoterika.11/parazit-v-nasi-mysli-toltecke-uceni.440.html

 *

 

Článek převzat od: http://www.2012rok.sk/wp/samanizmus-2/5486-parazit-nasi-mysli-%E2%80%93-toltecke-uceni

PROČ ŽENY V ČÍNĚ neonemocní na rakovinu prsu

(Prof. Jane Plant, PhD, CBE)

"Proč věřím, že vzdávání se mléka je klíčem k poražení rakoviny prsu ... "

Nemám jinou možnost, jen umřít nebo se pokusit najít pro sebe léčbu. Jsem vědkyně - opravdu existuje rozumné vysvětlení pro tuto krutou nemoc, která zastihne jednu z dvanácti žen v Anglii?

Protrpěla jsem ztrátu prsu, a podstoupila radioterapii. Procházela jsem bolestivou chemoterapií a byla pod drobnohledem některých z nejvýznamnějších specialistů naší země. Ale hluboko uvnitř jsem s jistotou cítila, že čelím smrti. Měla jsem milujícího manžela, překrásný dům a dvě malé děti, o které se bylo třeba postarat. Zoufale jsem chtěla žít.

Naštěstí, tato touha mě přivedla k odkrytí faktů, které byly v těch dobách známé jen hrstce vědců.

Kdokoliv, kdo přišel do kontaktu s rakovinou prsu ví, že určité rizikové faktory - jako stárnutí, časné mateřství, pozdní začátek menopauzy a výskyt rakoviny prsu v rodině - jsou zcela mimo kontroly. Ale existuje mnoho rizikových faktorů, které jsme schopné jednoduše kontrolovat.

Pokud tyto "kontrolovatelné" rizikové faktory proměníme na jednoduché změny, které můžeme všichni udělat v našich každodenních životech, pomůžeme tím rakovině prsu předcházet nebo ji léčit. Můj odkaz zní, že dokonce i pokročilé stádium rakoviny se dá překonat, protože mně se to podařilo.

Takový první záchytný bod k porozumění, co ve mně rakovinu podporovalo, mi dal můj manžel Peter, také vědec, který se vrátil ze služební cesty v Číně, zatímco já jsem byla napojena na léčbu chemoterapií. Přinesl s sebou pohlednice a dopisy, a také pár skvělých bylinných čípků, které po něm posílali moji přátelé a vědečtí kolegové z Číny.

Čípky mi byly zaslány k léčbě rakoviny prsu. Navzdory hrůzné situaci jsme se oba dobře od srdce zasmáli a pamatuji si, že jsem říkala, že pokud toto je způsob léčby rakoviny prsu v Číně, tak se trochu divím, že Číňanky se nemoci úspěšně vyhýbají.

---

Tato slova se mi ozývaly v hlavě. Proč ženy v Číně nemají rakovinu prsu? Jednou jsem spolupracovala s čínskými kolegy na studii o souvislostech mezi chemickým složením půdy a nemocemi člověka a nějaké statistiky si z té doby pamatuji. Tato nemoc v celé zemi prakticky neexistovala. Jen jedna z 10 000 žen v Číně na ni umírá, ve srovnání s tím hrozným číslem jedna z dvanácti v Británii a dokonce chmurnějším průměrem jedné ženy z 10 ve většině západních zemí, je to číslo téměř zanedbatelné. Ne je to jen věc Číny, že je více venkovskou krajinou s menším množstvím městského znečištění.

Ve vysoce urbanizovaných Hong Kong-u, čísla narostly na 34 z každých 10 000 žen. To však stále, ani zdaleka, nezbavuje západní země zahanbení.

Japonská města Hirošima a Nagasaki mají podobné výsledky. A nezapomínejte, že obě města byla napadená jadernými zbraněmi, takže kromě běžné rakoviny založené na znečištění bychom očekávali přísun i nějakých případů založených na radiaci.

Závěr, který můžeme z těchto statistik vyvodit, vámi svou přesvědčivostí otřese. Pokud by se žena ze západu přestěhovala do průmyslové a ozářené Hiroshima, snížila by riziko styku s rakovinou o polovinu. Je to evidentně absurdní. Mně se však zdá jasné, že nějaký životní faktor, který nesouvisí se znečištěním, urbanizací zda životním prostředím, vážně zvyšuje šance západních žen onemocnět na rakovinou prsu.

Pak jsem zjistila, že cokoliv stojí za obrovskými rozdíly mezi čísly ve statistikách orientálních a západních zemí, rozhodne nemá nic společného s genetikou.

Vědecký výzkum dokazuje že Číňané nebo Japonci, kteří se přestěhovali na západ, se za jednu nebo dvě generace přizpůsobili hostitelské komunitě, ve smyslu že jejich šance na onemocnění se zvýšily a stali se tedy totožnými s našimi.

Stejná věc se stane, pokud orientálci začnou žít západním životem v Hong-Kongu. Ve skutečnosti slangový výraz pro rakovinu prsu v Číně se dá přeložit jako "nemoc bohatých žen". Je to kvůli tomu, že v Číně jen ti zámožnější si mohou dovolit jíst takzvané 'Hong Kong food" nebo hong kong-ské jídlo.

Číňané nazývají západní jídlo, zahrnujíc vše od zmrzliny a čokolády, přes špagety a sýr feta, jako Hong Kong food, kvůli dostupnosti v bývalých britských koloniích a nedostatku v
někdejší čínském kontinentu. Takže mi to dává perfektní smysl, že cokoliv co způsobilo mou rakovinu prsu a mělo šokující vysoký dopad na tuto zemi obecně, mělo téměř jistě něco do činění s naším životním stylem ,,na vyšší úrovni".

Je tu však důležitý bod také pro muže. V mém výzkumu jsem sledovala stejně údaje vztahující se k rakovině prostaty které vedly k podobným závěrům. Podle výpočtů ze Světové zdravotnické organizace, počet mužů kteří čelí s rakovinou prostaty ve venkovské Číně je zanedbatelný, jen 0,5 z každých 100 000 mužů. Avšak v Anglii, Skotsku a Walesu jsou tato čísla 70násobně větší. Rovněž jako rakovina prsu, i tato nemoc postihuje většinou bohatší lidí střední třídy či vyšší socioekonomicky postavené skupiny, tedy těch, kteří si mohou dovolit jíst vydatné druhy jídel.

Pamatuji si, že jsem řekla svému muži:,, No tak Peter, akorát si přišel z Číny. V čem je čínský způsob života tak odlišný? Proč i oni neonemocní na rakovinu prsu? "Rozhodli jsme se využít naši společnou vědeckou minulost a jít na to logicky. Ověřili jsme vědecké informace, které nás dovedly k tématu tuky ve stravě.

Výzkumy z osmdesátých let objevily, že pouze 14% kalorií v průměrné čínské stravě byly tuky, ve srovnání s téměř 36% v západní stravě. Ale strava, na níž jsem žila roky před tím než jsem dostala rakovinu prsu, měla velmi malý obsah tuků a byla bohatá na vlákninu. Kromě toho jako vědkyně vím, že tuk přijatý do těla dospělého člověka, na základě vyšetření, které byly dělány na velké skupině žen během 12-jejich let, neukazuje vzrůstající riziko rakoviny prsu.

Potom, jednoho dne, se stalo něco mimořádného. Peter a já jsme spolu pracovali více než 10 let, takže si nejsem jistá, kdo z nás první řekl: ,,Číňané nejedí mléčné produkty."

Těžko se vysvětluje ne-vědci, to náhle mentální a emocionální nadšení, které cítíte, když víte, že jste pronikli k podstatě věci. Je to jako kdybyste měli v hlavě hodně kousků skládačky, které se najednou během pár vteřin složí a vytvoří jasný obraz. Náhle jsem si vzpomněla jak množství Číňanů bylo fyzicky neschopných tolerovat mléko, jako Číňané, se kterými jsem pracovala, vždy říkávali, že mléko je jen pro miminka a jako jeden z mých blízkých přátel, čínského původu, vždy zdvořile odmítl sýrový chod na společných večeřích.

Nevím o žádném Číňanovi, žijícím tradičním čínským životem, který by někdy použil kravské nebo jiné mléčné výrobky na nakrmení svých dětí. Tradice povoluje kojení ale nikdy ne používání mléčných produktů.

Kulturní Číňané považují naši zaujatost mléčnými výrobky za velmi zvláštní. Vzpomínám si na pobavení velké delegace čínských vědců, krátce po skončení kulturní revoluce v osmdesátých letech.

Na radu od ministerstva zahraničních věcí jsme požádali dodavatele jídla o pořízení dezertu, který obsahoval hodně zmrzliny. Po zjištění co dezert obsahuje, všichni Číňané, včetně jejich překladatele, slušně ale rozhodně odmítli jíst a my jsme nebyli schopni přesvědčit jejich v opak. V té době jsme byli všichni nadšený z porcí navíc!

Mléko, jak jsem zjistila, je jedním z nejběžnějších případů stravenek alergií. Více než 70% světové populace není schopna vstřebat mléčný cukr, laktózu, což vede odborníků na stravu k přesvědčení, že je to přirozená těžkost u dospělých, ne nějaký druh obrany. Asi se nám však příroda snaží říct, že jíme nesprávný druh jídla.

Než jsem měla rakovinu poprvé jsem jedla hodně mléčných produktů jako například odtučněné mléko, sýry a jogurty s nízkým obsahem tuků. Používala jsem to jako hlavní zdroj bílkovin. Také jsem jídla levné ale bílé mleté ​​maso, které, jak si teď uvědomuji, s největší pravděpodobností pocházelo z dojných krav.

Za účelem zvládnutí chemoterapie, na kterou jsem byla nasazena při páté recidivě jsem jedla BIO jogurty, abych pomohla mému trávicímu traktu k vyzdravění a zásobila střeva "dobrými" bakteriemi.

Nedávno jsem zjistila, že v roce 1989 jogurt měl na svědomí rakovinu vaječníků. Doktor Harvardské university Daniel Cramer studoval stovky žen s rakovinou vaječníků a zaznamenal co běžně jedli. Kéž bych si byla vědoma jeho výsledků, v dobách kdy jejich objevil.

Následujíc Petrovy a moje porozumění čínské stravě, jsem se okamžitě rozhodla vzdát se nejen jogurtů ale všech mléčných produktů. Sýr, máslo, mléko a jogurt a cokoliv jiného co obsahovalo mléko směřovalo dolů dresem do odpadu.

Je překvapující jako mnoho produktů, zahrnujíc instantní polévky, sušenky a koláčky, obsahuje zbytky mléka. Dokonce množství státem chráněných značek margarínu prodávaného jako sojového, slunečnicového nebo olivového oleje může obsahovat mléčné zbytky. Proto jsem se stala zapáleným čtenářům malých písmenek na etiketách.

Do této chvíle jsem vytrvale měřila velikost rakovinového nádoru a výsledky zapisovala do grafu. Navzdory všem povzbuzujícím komentářem a pozitivním zpětným vazbám lékařů a sestřiček mi moje neomylné zápisky řekli hořkou pravdu.

Moje první chemoterapie neměla žádný efekt - nádor měl stále tu jistou velikost.Pak jsem vyřadila mléčné produkty. Během několika dní se nádor začal scvrkávat. Kolem dvou týdnů po mé druhé chemoterapii a týden po tom jak jsem se vzdala mléčných výrobků, hrudka v mém dekoltu začala svědit. Později se stávala jemnější a menší. Linie grafu, která dosud neukazovala žádnou změnu, najednou směřovala dolů jak se tumor stále zmenšoval.

A co je velmi podstatné, všimla jsem si že namísto exponenciálního klesání (ladná vlnka), jaké je pro rakovinu typické, zmenšování nádoru bylo zakresleno přímou linií vedoucí na spodek grafu, označujíc vyléčení, ne potlačení (nebo ústup) tumoru.

Jedno sobotní odpoledne, po přibližně šesti týdnech bez mléčných výrobků, jsem cvičila na hodině meditace, po které jsem si zkusila nahmatat něco co mělo zůstat z nádoru. Nemohla jsem to však najít. Ano, byla jsem dost zkušená v objevování rakovinových nádorů - všech pět jsem si našla sama. Sešla jsem schody a požádala manžela, ať zkusí nádor nahmatat. Nenašel po něm ani stopu.

Následující čtvrtek jsem se měla sejít se specialistou na rakovinu v Charing Cross Hospital v Londýně. Celou mě přehlédl, hlavně můj dekolt, kde jsem měla mít nádor. Nejdříve byl vyveden z míry, no následně mi ohromeně říká:,, Nemůžu to najít. "Vyšlo najevo, že žádný z mých doktorů neočekával někoho mého typu a v mém stadiu rakoviny (která se zcela zřejmě rozšířila po celém lymfatickém systému), že přežije, natož, že bude překypovat zdravím.

Můj specialista byl minimálně tak rozradovaný, jak jsem byla já. Když jsem s ním poprvé projednala své nápady, byl pochopitelně skeptický. Ale chápu, že dnes na svých hodinách používá grafy ukazující úmrtnost na rakovinu v Číně a doporučuje bezmléčnou stravu svým pacientům.

Nyní věřím, že souvislost mezi mléčnými výrobky a rakovinou prsu je velmi podobná s korelací mezi kouřením a rakovinou plic. Věřím, že identifikování tohoto spojení a následná dieta zaměřená na zachování zdraví mých prsů a hormonálního systému, mě vyléčili.

Bylo pro mě těžké, stejně jako může být pro vás, akceptovat, že látka tak "přirozená" jako mléko může mít takový zlověstný dopad na zdraví.

Ale jsem žijícím důkazem, že takto to funguje a od zítra odkrývá tajemství tohoto revolučního objevu.

Výňatek z Your Life in Your Hands (Tvůj život je v tvých rukou), Professor Jane Plant.
Z originálu přeložila : Martinka

http :/ / www.cancersupportinternational.com/janeplant.com/

Převzato od: http://svetlojelaska.blog.cz/

fotky: zdroj internet

Chřipka a antibiotika - MUDr. Tomáš Lebenhart

Milí přátelé, jistě byste rádi vy i vaši blízcí zůstali zdraví také v chřipkovém období. Jenže pozor – informace z oficiálních (tedy farmaceutických) zdrojů jsou nedostatečné, a hlavně chybné. Propagovaná očkování oslabují imunitní systém a před chřipkou nikoho spolehlivě neochrání. Naopak.
Zaznamenal jsem asi deset případů, kdy se po takovém očkování rozběhlo vážné nervové onemocnění nebo autoimunitní celoživotní proces (roztroušená skleróza, epilepsie, lupus erythematodes). Opravdu to není žádná legrace. U predisponovaných osob mohou vakcíny spustit tato i jiná vážná, invalidizující onemocnění. Za třicet let své praxe jsem se o tom na vlastní oči přesvědčil mnohokrát a nejen to – totéž opakovaně slýchám od svých kolegů praktikujících celostní medicínu nebo alespoň majících otevřené oči. Jak tedy zdravě posílit imunitní systém, abychom neonemocněli virózami dýchacích cest?

Jak posílit imunitu?
Za prvé odložit strach. Ten stojí nejvýše na stupnici oslabení obranyschopnosti. Pokud se bojíte (i o své děti), přitahujete svými představami přesně to, čeho se bojíte. Tvoříte realitu. Jinak to nebude. Je třeba se naladit na zdraví, ne na nemoc. Myslete na ty, kteří neonemocněli! Ne na ty nemocné, jak vám to denně vnucují sdělovací prostředky, ale i lékaři.

Pojďme si zjednodušeně vysvětlit, co se s organismem děje při zasažení patogenní látkou. Vnikne-li virus přes dýchací sliznice do krve, je okamžitě spuštěn alarm a imunitní systém pracuje k jeho zničení. Množí se bílé krvinky specializované na zabíjení virů, začne tvorba protilátek. Vyšší tělesná teplota tento obranný děj urychluje a posiluje. Na virový antigen (něco jako čárový kód) se nalepí bílkovinná protilátka a vytvoří se tzv. imunokomplex. Tyto velké molekuly je třeba rychle z krve odstranit. To dělají proteolytické enzymy. Takto probíhá přirozený proces uzdravení. Viry v tom ovšem také umějí chodit. Mají tendenci se přimykat ke kapilárním stěnám a obalovat se fibrinem. To je taková maskovací síťka. Využívají k tomu velmi chytře bílkoviny svého hostitele – tedy naše. Protilátky tak považují fibrin za vlastní tkáň (což také je) a nenapadají viry skryté pod ním. A opět enzymy dokážou fibrinovou skrýš rozpustit a odhalit tak viry buněčným likvidátorům. Pomohou bylinné preparáty i homeopatika. Některá homeopatika jsou vyrobena z rozkládajících se buněk jater a srdce jistého druhu kachny. Obsahují informace o spoustě proteolytických enzymů. Při podání takového homeopatika se mnohonásobně zvýší jejich produkce v našem těle. Rychle a efektivně pak rozloží (proteolýza je rozklad bílkoviny) fibrinové úkryty virů i vytvořené imunokomplexy. Ty, pokud nejsou včas odklizeny, působí ve tkáních tzv. autoimunitní nemoci. Problém na celý život a zaručený zisk firem vyrábějících chemické léky.

Západní medicína
A nyní k takzvané léčbě lege artis – tedy podle pravidel farmakoprůmyslu. Paralen, Brufen a další antipyretika zpomalí a sníží popsané obranné děje. Viry tím získávají čas na zabydlení a průnik do buněk. Virus v buňce je vážný problém, neboť dokáže změnit genetickou informaci v chromozomech ve svůj prospěch. To pak způsobuje jeho i doživotní přítomnost v těle s tvorbou toxinů, které způsobují únavu, poruchy nálady, vyšší teploty, revmatismus, dokonce i rakovinové bujení. Naším cílem by mělo být, aby se tak nestalo a imunita patogeny rychle z krevních cest odstranila. Z tohoto hlediska jsou látky tlumící teplotu přísně zakázány!

Další „průšvih“ představují chemická antibiotika. Nejenže viry nezničí (zabíjí pouze slabší doprovodné bakterie, a hlavně také ty tělu prospěšné ve střevě), ale tím, že sníží množství infekce v krvi, způsobí odvolání imunitního poplachu a viry pak mají skutečně „volné ruce“ k negativnímu působení. Při opakovaném podávání silnějších antibiotik se systematicky deptá inteligentní imunitní systém a nemocný se ocitá ve spirále stále větších zdravotních problémů. Velmi varuji před neuváženým užíváním těchto tzv. léků. Pokud vyzkoušíte třeba homeopatika (já doporučuji Oscillococcinum nebo Guna-Flu), velmi pravděpodobně se rychle uzdravíte a vaše imunita bude i nadále silná. Proti chytrému nepříteli je třeba bojovat stejně chytrými prostředky.

Význam mají i vysoké dávky přírodního vitaminu C. Ájurvéda má Immun tea (čaj), tradiční čínská medicína bylinné směsi posilující slezinu (centrum protivirové imunity) a odvádějící z těla negativní energie, které otevřely infekci cestu. Vhodné jsou i bylinné preparáty, např. Baktevir. Také Phlogenzym je vhodná pomoc.

Nyní máte potřebné informace. Prosím, mějte se rádi a věřte v přirozené schopnosti svého těla a mysli. „Chemie“ by se měla používat ve stavech ohrožení života. To by měl posoudit lékař. Samostatně myslící a skutečně odpovědný lékař.

Více informací na: http://www.celostnimedicina.cz/chripka-a-antibiotika.htm#ixzz2AcGss5RR