Jednoho dne přišel další "posel". Nevěděli jsme, že přináší
poselství, ani on to nevěděl. Jen jsme si vyprávěli o svých zážitcích a
setkáních a najednou světlo... "Tu ženu bych rád poznal, vypadá, že je
osvícená," přerušil jsem hovor.
Za měsíc, i s novou
průvodkyní, vstupujeme s několika přáteli do lesa v úbočí hor. Osobnost
mizí, vyvanula...nepopsatelné. S přítelem se jenom smějeme, prožívá a
poznává to také. Jsme...naprosto šťastni...Jsme štěstím. Kráčíme pomalu a
vychutnáváme si každý okamžik...
Najednou se les rozestoupil,
objevily se louky, vnitřní energie sílila do intenzity, že jsme už
nebyli schopni myslet na něco jiného, než to, co bylo teď... Radost,
radost, radost... Vznášení... Jsme neseni vnitřní energií...A hle, louka
se svážila, objevil se dolíček, chaloupka. Indiánka vyšla ven a
rozzářila se při pohledu na nás. Co se dá sdělit. Naplnění... Boj s
myšlenkama, starostma skončil, hledání došlo cíle...
Samota v
horách, žádná elektřina, žáden záchod, voda v prameni, vana pod širou
oblohou, vaření na kamnech...co víc si přát... Bohatství uvnitř,
bohatství venku... "Nic nepotřebuješ, všechno máš!" A zazněl zvonivý
smích, který všechny nakazil. Stálá radost, stálá přítomnost. Později se
objevil i její muž: Hubený Rambo s mačetou, Dundee s dlouhým stříbrným
copem, tichý, pracovitý, laskavý muž. Tady se pracuje mnohdy víc, než
dole, rozdíl je pouze v klidu mysli, v lásce a stále přítomné radosti.
Raději necháme působit slova Indiánky:
PŘÍTOMNOST
Nevím, jestli někdy spěchám, jsem stále jen teď, v přítomnosti.
Musíš
dát svolení ke svému zániku, ale tady (ukazuje na střed hrudi), ne tady
(dotýká se hlavy). Pak všechno řídí srdce, ty už to neřídíš, ty už
nejsi... (Zase se z hluboka směje)...A o všechny tvé potřeby je
postaráno.
Mnozí říkají: Tady to jde (na horách), ale dole ne
(ve městě). To se hodně mýlí. Kdo nemá zpracovanou mysl, tak tady objeví
tolik problémů a brzy zjistí, že tady to nejde, a dole to šlo...
Tady
se maká, ne, že si sedneš a jenom medituješ. Někdo si myslí, že přijde
sem a za týden bude osvícený. Přicházejí takoví. Pak tady běhají po
louce v zoufalství, co se jim to v mysli spouští, vždyť chtěli klid,
ticho.
HMOTA
Romek celý týden chodí do práce, odchází v sedm, přichází v sedm a celý víkend dělá dřevo, abychom měli čím topit.
Mě
taky zprvu říkali, vždyť tady zemřeš, co tady chceš dělat? Ale to (tato
starost) tam nebylo. Bylo jim jen odpovězeno, že nyní mám být tady a že
bude o mně postaráno. A tak se to i dělo. A ten první rok tady nebyl
tento srub. Chaloupka, ve které se bydlelo, to byla kůlna! Maličká,
neutěsněná. U země mráz, u pasu příjemně a v úrovni hlavy sauna.
A co je hmota? vždyť tady je všechno hmota, vždyť to je energie, tady v této dimenzi je všechno hmota. Nemůžeš před ní uniknout.
PARTNERSTVÍ
Měnit
partnera je naprosto zbytečné. Když je jen jedno Já, tak si vyberu zase
jiné Já? Vždyť to jsem všechno Já. A jestli se nechci dívat do jednoho
zrcadla, tak si vyberu zase jiné? Ale to, co v něm uvidím, budu zase já.
Zase v něm uvidím stejné svoje chyby a nedostatky. Témata, před kterými
jsme utekli, se nám zase vrátí v novém partnerství. Je třeba se dívat
na partnera, jako nádhernou božskou bytost, kterou je a my také.
Indiánka se taky nechtěla dívat do stejného zrcadla a všechno se jí
vrátilo s novým ještě silněji. Mysl si to tehdy okecala. Mysl si umí
všechno okecat. Také to trvalo, než to pochopila. Hledejte raději sebe,
pak hledání sebe vně skončí.
SRDCE
Takže
první předpoklad je, dělat to, co cítíš tady (v prsou). I kdyby padaly
blesky, hromy, to je jedno, na tebe nepůjdou, ty to budeš vnímat jen
jako zametání cestičky.
A pak se všechno děje samovolně.
Jednou
jsem říkala, bude třeba chovat zmije, protože máme hodně hrabošů a
sežerou nám všechnu zeleninu. Tak Romek řekl, vezmu rukavice a půjdu
dolů nějaké chytit. A druhý den tady byly, ani jsi nemusel nikam chodit.
Ráno jdu kolem chaloupky bosky a najednou vedle nohy se něco hýbe - a
to dvě zmije. Krásně se ovíjely kolem sebe, tančily spolu, pářily se.
Tak volám na Romka, už nemusíš chodit na zmije, už jsou tady. A oni ti
neublíží, to jsou pověry, proč by to dělaly.
OSVOBOZENÍ
Jde jen o to, pustit to a ono se to stane.
Chaloupka je tu proto, aby se ukázalo lidem, že se dá žít i jinak.
Bůh si to tady pro sebe vyprojektoval a působí si tady sám pro sebe.
MYSLJednou
přišla krásná informace; Pořád se tu plácáte, pořád něco řešíte úplně
zbytečně: My jsme vy v budoucnosti a vy jste my v minulosti. Byl to
dlouhý zástup světelných bytostí, který tudy prošel a zase odešel a na
stole nechal svítit takový světelný kámen. To byl plamen. Často jsem jej
v noci viděla, aniž bych otevřela oči.
VĚDOMÍ SI HRAJE
Vědomí
si samo hraje, samo si to určuje. Ale z pohledu jednoty, ta hra je
naprosto nedůležitá! Ona jenom je. Jde jen o to, naladit se tady z toho
(hlavy) tady do toho (duchovní srdce) a srdce si to už udělá samo, tam
už ego vstoupit nemůže. Když budeme pořád něco řešit, budeme zůstávat
tady (v hlavě, mysli).
Takže řešení každého problému je,
opustit všechna řešení...Smích...a je to. Pak si to uchopí srdce a
vyřeší to tím nejlepším způsobem. Ne; "nechci řešit", ale "nepotřebuji
řešit". V tom je to - odložit svoji osobnost. Je to v tom, že už nic
nepotřebuji řešit, že odevzdávám všechna řešení, zkušenosti, všechno.
Bože, vem si i mně.
SCHODY DO NEBE
Po
těch schůdkách šlape ego nahoru až do posledního schůdku, až na práh a
tam se většinou na dlouho zastavuje, protože dál už nemůže udělat krok
ego, tam se můžeš už jenom odevzdat a to se egu nechce. Rději zůstane
svaté, ale to je také ego! A proč ne...Smích
Jenomže ego si to
umí okecat: Já si tím musím ještě projít, já tohle ještě musím
poznat...atd. Ne, to budeš stále v dualitě, v utrpení. To řešení, to
nemá konce, to je dlouhá, nekonečná cesta, ego se nemůže očistit, to
nejde. Ano, musí se okřesat z toho nejhoršího, ale ten poslední krok
musíš udělat ty sám, odložit ego, dát svolení k jeho zániku. Z pohledu
ega je to důležité - něco řešit, ale budeš stále v hlavě a budeš stále
něco řešit a nikam se neposuneš. Ale když ego odložíš, tak vstoupíš sem
(do srdce) a tam všechno končí i to ego.
EGO
Všechno
jsou naše programy, naprosto všechno. Musíš to rozpoznat ještě dříve,
než tě to vtáhne, protože pak už jedeš v tom programu a neuvědomuješ si
to a jsi v pasti svých představ.
Když máš zkušenost, jak je
tam a jak je tady, tak proč by ses vracel (do duality), ale ta možnost
tu je. Dokud jsme v těle, tak ego je v latentním stavu a můžeš se znovu
zapomenout jako na prvopočátku. Vždyť je jen jedno Já a buď je u
kormidla Božské Já anebo ego, ale nemůže být obojí zároveň, protože
nejsou dvě já. Když se objeví nějaké staré závislosti a nejsi bdělý,
může tě to vytáhnout a nepozorovaně se Božské Já opět promění v ego (a
promítne dvojnost).
JE TO HRA
Otázka:
"Když ty se tak krásně směješ, tak nám ukazuješ, že všechno, co tady
děláš, že vůbec nemusíš brát vážně!" - "Ano, vždyť je to jen sen a ty se
ráno probudíš - hmmm, to je úleva. Je to jen sen a je to jen hra a jde o
to vyvlíknout se z té hry a hrát ji dál. Jako člověče nezlob se. Taky
se můžeš zapomenout a zlobit se: 'Tys mě vykop, já nikdy nedojdu do
domečku!' Pomáhá říkat si: 'Je to hra, nejsem tím tělem'.
TOUHA
Vědomí
toto "naplánovalo", takovou hru, že zapomene samo na sebe a bude se
hledat, proto si zašifrovalo v tom projektu těla samo do sebe TOUHU. Aby
mělo stále potřebu hledat a nakonec se zase najít. Ale uvnitř sebe se
nikdy neztratilo, nikdy nezapomnělo. A člověk touží. Zpočátku po věcech,
nových zkušenostech, nových partnerech, až se tím nasytí a začne
konečně pátrat v sobě.
DĚLEJ, CO CÍTÍŠ V SRDCI
Nebrat
věci příliš vážně, třeba se tak tvářit, když to okolí vyžaduje, ale
nebrat vážně. Ctít a respektovat vesmírné zákony, ale nechat plynout.
Ale problém je, že i toho se chytne ego a řekne si, neberu nic vážně a
skočí pod vlak...Smích...Znovu tak začne problém, protože ego zase brání
plynutí.
Za každých okolností dělej, co cítíš tady (v srdci), jinak by ses mohla dostat do obrovských depresí!
Zdroj: http://arunacala.blog.cz/rubrika/marcelka
