OSHO O ŽÁRLIVOSTI

Náš milovaný Osho, když hovoříš o našich slabostech, často zmiňuješ vztek, sex a žárlivost.
Vztek a sex se mi zdají být dosti zřejmé, ale co se týká žárlivosti, mám v tom zmatek. Je pro mě těžké dostat se k jejímu jádru. Mohl bys promluvit o žárlivosti ??

Ano, mluvím více o vzteku a sexu a méně o žárlivosti, protože žárlivost není něco prvotního. Je to

 něco druhotného, druhá část sexu. Kdykoliv cítíte ve své mysli sexuální nutkání, sexuální pocity ve vašem bytí, kdykoli se cítíte sexuálně vzrušeni nebo se s někým sexuálně sbližujete, přichází žárlivost, protože nemilujete. Pokud milujete, žárlivost nikdy nevstoupí.

Pokuste se celé věci porozumět. Když jste v sexuálním vztahu, máte strach, protože sex už není vztahem, je to využívání. Když jste se se ženou nebo mužem sexuálně sblížili, vždy se obáváte, že by tato žena mohla jít za někým jiným, že by tento muž by mohl jít za jinou ženou. Není zde už žádný vztah, je to jen vzájemné využívání. Vzájemně se využíváte, ale nemilujete a víte to, takže se bojíte. Tento strach se stává žárlivostí, takže nemůžete dát věcem volný průběh, budete na pozoru; učiníte všechna ochranná opatření tak, aby se tento muž nemohl podívat na jinou ženu. Dokonce i pohled bude nebezpečný signál. Tento muž by neměl mluvit s jinou ženou, protože mluvení.... a vy cítíte, že by vás mohl nechat. Takže uzavřete všechny cesty, všechny možnosti, jak by mohl tento muž jít za jinou ženou, jak by mohla tato žena jít za jiným mužem; uzavřete všechny cesty, všechny dveře.

Pak ale vyvstává problém. Když jsou všechny dveře zavřeny, muž se stává mrtvým, žena se stává mrtvou, vězněm, otrokem, a milovat mrtvou věc nemůžete. Nemůžete milovat někoho, kdo není volný, protože láska je krásná, pouze když je dávána bez nároků, když ji neberete, nevyžadujete a nevynucujete. Nejprve učiníte ochranná opatření, a pak se ta osoba stane mrtvou, stane se věcí. Milovaná může být osobou, žena se ale stává věcí, milovaný může být osobou, manžel se ale stává věcí, která se dá hlídat, vlastnit, kontrolovat. Ale čím více kontrolujete, tím více zabíjíte, protože svoboda je ztracena. A ta druhá osoba zde může být z jiného důvodu, ale ne pro lásku, protože jak můžete milovat osobu, která vás vlastní? Vypadá jako nepřítel.

Sex vytváří žárlivost, ale je to druhotná věc. Není to otázka, jak zanechat žárlivost; nemůžete jí zanechat, protože nedokážete zanechat sex. Otázka je, jak transformovat sex na lásku; pak se žárlivost vytratí. Pokud nějakou osobu milujete, pak je opravdová láska dostatečnou zárukou, opravdová láska je dostatečnou ochranou. Pokud nějakou osobu milujete, víte, že nemůže odejít za nikým jiným. A pokud odejde, tak prostě odejde; už se nedá nic dělat. Co můžete udělat? Můžete tu osobu zabít, ale mrtvý člověk nebude k ničemu. Když nějakou osobu milujete, důvěřujete, že nemůže jít za někým jiným. Pokud půjde, tak zde není láska a nedá se nic dělat. Láska přináší toto poznání. Není zde žádná žárlivost. Takže pokud je zde žárlivost, pak vězte, není zde láska. Hrajete hru, schováváte sex za lásku. Láska je jen krásné slovo, realita je sex.

V Indii, protože lásce se moc nedovoluje - nedovoluje se jí vůbec -, jsou svatby sjednávány - existuje obrovská žárlivost. Manžel se vždy obává. Nikdy nemiloval, takže ví ? a manželka se vždy obává, protože nikdy nemilovala, takže ví -, že toto byla smlouva. Rodiče to dohodli, astrologové to dohodli, společnost to dohodla; ženy a muže se nikdo neptal. V mnoha případech se předem vůbec neznali, nikdy se neviděli. Takže existuje strach. Manželka se obává, manžel se obává a oba se navzájem špehují. Celá příležitost je ztracena.
Jak může růst láska ve strachu? Mohou spolu žít, ale toto společné žití zároveň není společným žitím; pouze se tolerují a nějak se snášejí. Je to pouze funkční a zvládnout to můžete, ale extáze není možná. Nemůžete to oslavit, nemůže se to stát radostí; bude to tíživá záležitost. Takže manžel je mrtvý před smrtí a manželka mrtvá před smrtí. Dvě mrtvé osoby se navzájem mstí, protože si myslí, že ten druhý ho zabil. Mstít se, mít vztek, být žárlivý ? vše se stává tak ošklivé.

Ale na Západě se odehrává odlišný jev, který je tím samým v druhém extrému. Upustili od sjednávání sňatků a to je dobře, protože udržovat instituce nemá cenu. Ale tím, že toho zanechali, láska nevznikla, pouze se uvolnil sex. A pokud je sex volný, pak se vždy obáváte, protože je to vždy krátkodobá dohoda. Dnes jsi s touto dívkou v noci ty, zítra bude s někým jiným a včera byla s někým jiným. Včera byla tato dívka s někým jiným, zítra zase bude s někým jiným; pouze dnes v noci je s tebou.

Jak toto může být velmi intimní a hluboké? Může to být pouze setkání povrchů. Nemůžete do sebe navzájem proniknout, protože proniknutí vyžaduje zakořenění, potřebuje čas, potřebuje hloubku, intimitu, žít spolu, být spolu. Je potřeba dlouhý čas, pak se hlubiny otevírají - hlubiny, které k vám promlouvají...

Tohle je jen známost. Nemusí to být dokonce ani známost - na Západě můžete potkat ve vlaku ženu, pomilovat se s ní a o půlnoci ji nechat na nějaké zastávce. Nebude se trápit, že vás možná nikdy znovu nepozná; dokonce se vás nemusela zeptat ani na jméno. Pakliže se sex stane takovou triviální věcí - jen tělesnou záležitostí, kde se povrchy setkávájí a oddělují - vaše hloubka zůstává nedotčená. Zase o něco přicházíte - o něco velkého, o něco velmi mysteriózního - protože své vlastní hloubky se stáváte vědomi pouze tehdy, když se jí někdo jiný dotkne. Pouze skrze druhého se stáváte vědomi svého vnitřního bytí; pouze v hlubokém vztahu ve vás zazní láska někoho jiného a přinese hloubku do vašeho bytí. Pouze skrze toho druhého objevujete sami sebe.

Existují dva způsoby objevování. Meditace je první - hloubku hledáte bez toho druhého; láska je druhý - hloubku hledáte s tím druhým. Stává se kořenem, pomocí něhož dosáhnete sebe. Ten druhý vytváří kruh a oba milenci si navzájem pomáhají. Čím hlubší je láska, tím hlouběji cítí, že existují; jejich vnitřní bytí se odhalilo. Ale pak zde není žárlivost. Láska nemůže být žárlivá, to je nemožné. Láska je vždy důvěřivá a když se přihodí něco, co zlomí vaši důvěru, musíte to přijmout; nic se s tím nedá dělat, protože cokoli uděláte, ničí toho druhého.

Důvěru nelze vynutit, žárlivost se ji snaží vynutit. Žárlivost zkouší, nutí vás vytvářet úsilí tak, aby mohla být důvěra zachována, ale důvěra není něco, co se dá zachovat. Buď zde je, nebo zde není a já tvrdím, že se s tím nedá nic dělat. Pokud je zde, pak procházíte skrze ni; pokud zde není, je lépe se rozejít. Nebojujte ale o ni, protože ztrácíte čas, život. Pokud někoho milujete a vaše hloubka mluví k hloubce toho druhého - setkáváte se v bytí - je to v pořádku, nádherné; jestli se to neděje, rozejděte se. Ale nevytvářejte žádný konflikt, zápas nebo boj o ni, protože ji nelze získat bojem a čas byl ztracen - a nejen čas, také váš potenciál bude poškozen. Můžete začít ten celý vzorec opakovat s další osobou.

Jestliže zde není důvěra, rozejděte se - čím dříve, tím lépe - tak nejste ničeni, nejste poškozováni, tak vaše schopnost milovat zůstává svěží a můžete milovat někoho jiného. Tohle není to místo, to není ten muž, to není ta žena pro vás. Odejděte, ale neničte se navzájem. Život je velmi krátký a potenciály jsou velmi křehké. Mohou být zničeny a jsou-li jednou zničené, není šance je opravit.

Slyšel jsem, že se jednou stalo, že Winston Churchill byl pozván, aby promluvil v malém kruhu přátel. Každý věděl, že Churchill je velký opilec, velmi miluje alkohol. Člověk, který ho představil, prezident klubu, řekl: "Sir Winston vypil do této chvíle tolik vína, že kdybychom vylili všechno to víno do téhle haly, hladina by dosáhla až k mé hlavě." Byla to velká hala a on jen žertoval. Winston Churchill se postavil, podíval se na pomyslnou hladinu, podíval se na strop - ten strop byl velmi vysoký -, velmi zesmutněl a řekl: "Tak mnoho zbývá a tak málo je času."

Co se týče lásky, tolik toho je třeba pro každého udělat a tak málo času zbývá. Proto neplýtvejte svou energií v zápasení, žárlivosti a konfliktu; odejděte a odejděte jako přátelé. Hledejte někde jinde osobu, která existuje, která vás bude milovat. Nefixujte se na někoho, kdo je špatný, kdo není pro vás. Nezlobte se, není v tom žádný smysl a nesnažte se důvěru vynutit; nikdo ji nemůže vynutit - to se nikdy nestane. Promarníte svůj čas, promarníte svou energii a můžete si jen uvědomit, že se nic nedá dělat. Odejděte. Buď důvěřujte, nebo odejděte. Láska vždy důvěřuje, protože když zjistí, že důvěra není možná, prostě odejde přátelskou cestou; není zde konflikt a boj. Sex vytváří žárlivost; hledejte, objevujte lásku. Nedělejte ze sexu základní věc - on jí není.

Indie míjí lásku ve sjednaných sňatcích, Západ ji míjí ve volné lásce. Indie minula lásku, protože rodiče byli příliš vychytralí a moc kalkulovali. Nikdy by nedovolili se zamilovat: to je příliš nebezpečné, nikdo neví, kam to povede. Byli příliš chytří a skrze chytrost Indie minula celou příležitost lásky.

Na Západě jsou příliš velcí rebelové, příliš mladí; hloupí - příliš mladí, příliš dětinští. Udělali ze sexu volnou věc, dostupnou všade: bez potřeby jít tak hluboko, aby objevili lásku - užij si sexu a hotovo.
Kvůli sexu ztrácí Západ, skrze manželství ztrácí Východ. Ale pokud jste bdělí, nemusíte být Východní, nemusíte být Západní. Láska není ani Východní ani Západní.

Objevte lásku uvnitř sebe. A pokud milujete, dříve či později se stane, že tu osobu potkáte, protože milující srdce přichází dříve či později ke druhému milujícímu srdci - to se stává vždycky. Najdete tu správnou osobu. Pokud jste ale žárliví, nenajdete, pokud jste pouze pro sex, nenajdete, pokud žijete jen pro bezpečí, nenajdete. Láska je nebezpečná cesta a jen ti, kteří mají odvahu, mohou po ní cestovat. A říkám vám, je to stejné právě jako meditace - jen pro ty, kdo jsou odvážní. A existují pouze dvě cesty, jak dosáhnout božství - buď meditace nebo láska. Zjistěte, která je vaše cesta, která může být vaším osudem.
______________________________________________


A ♥ A


Osho: A bird on the Wing
Chapter #6 The Miracle of Ordinariness, Question 2.
zdroj:http://osho.tady.info/
Poznámka FACEBOOK:
autor foto/obraz: http://movies.about.com/od/movieproductionphotos/ig/Snow-White-Photos/Lily-Collins-Photo.htm
Na sociální síti Facebook publikovala Alena A. ©http://www.facebook.com/pages/Probuzen%C3%AD-2012-Awakening-2012-/331005513586287
Tuto verzi je možné dále SDÍLET na všech sociálních sítích. KOPÍROVÁNÍ v nezkrácené a neupravené podobě je povoleno jen pokud bude připojena celá tato poznámka včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy.

Převzato od: www.moje-pravdy.cz

JAK VYUŽÍT NESNÁZE V PARTNERSTVÍ A UDĚLAT Z NICH VÝHODU

Častokrát v našich vztazích zažíváme mnoho bolesti. Někdy je to téměř neúnosné. Chybí nám naděje. Nebo ji ztrácíme.

Klademe si otázky: „Má náš vztah ještě smysl? Změní se ten druhý? Budeme schopni spolu ještě vycházet?“ Leckdy neznáme odpovědi. Víme to, že s tím druhým chceme být, ale nevíme, jak to udělat a nezbláznit se. Možná to není tak zlé, ale i tak nám někdy z partnera jde hlava kolem. Pojďme se podívat na jinou perspektivu, takovou, jakou nás neučili. Takovou, kde romantická řešení nefungují (což se v běžném životě děje až příliš často), ale fungují jiné a mnohem hlubší principy. Potom v druhém přestaneme vidět nepřítele nebo toho „kdo to má špatně“. Pochopíme, že pohled: „Musím ho/ji změnit a když to nepůjde, musím odejít nebo se přizpůsobit něčemu, co nechci a co mi nesvědčí.“, může mít i jinou perspektivu a možná není vůbec nutný. A i přesto, že tento pohled opustíme a nebudeme druhého měnit, mohou se dít zázraky.

Pojďme získat naději, že i když jsou naši partneři, jací jsou, pohledem do sebe a pochopením hlubších příčin a souvislostí, můžeme měnit náš vztah k větší harmonii a vyšší kvalitě.

Nezahazujme naše partnerství, i když možná vypadá složitě a neřešitelně. Pojďme se nejdříve podívat a pochopit, co nám chtějí konflikty říci. A potom uvidět, jak můžeme tyto problémy využít a díky jejich hlubšímu pochopení znovu prohloubit a rozproudit lásku, porozumění a harmonii.

Pokud toho však chceme dosáhnout, musíme pochopit důležitý princip a to, že:

KAŽDÝ Z PARTNERŮ NESE A VYJADŘUJE PŮLKU JEDNOHO CELISTVÉHO PROBLÉMU.

Dokud nepřijmeme a nepochopíme tento princip, nemáme šanci s problémem skutečně hnout.

Oba dva partneři mají tentýž problém, z něhož každý se identifikuje pouze s jeho jednou polovinou.

Následující příklad, na němž chci demonstrovat tento princip, mohl prožít každý z nás.

Jeden partner je závislejší a potřebuje s tím druhým trávit hodně času. Je nespokojený, když to tak není. Druhý partner, který však chce více volnosti, se cítí omezený, a čím více jsou na něho kladeny požadavky na častější přítomnost, tím více chce být sám nebo chce mít svůj prostor. Čím více chce však mít svůj prostor, o to více na něm ten závislejší partner lpí. A je to takový zamotaný kruh, který se opakuje pořád dokola. Čím více jeden partner dělá to svoje, a chce to svoje, tím více druhý partner také dělá a chce to svoje. A problém se hrotí a hrotí. Partneři se vzájemně obviňují, jak to ten druhý má špatně a oběma je jen hůř.

Tato situace nakonec dopadne několika způsoby.

První varianta je ta, že závislého partnera už ta situace tak strašně bolí, že se sice nerozejde, ale vnitřně se od partnera odtrhne a sám se stane nezávislým. Sice už ho nezraňuje jeho potřebnost, od které se odřezal (dobře čtete, nepíšu zde, kterou si vyřešil, ale od které se odřezal), ale začnou se tak s partnerem od sebe vzájemně vzdalovat. Ve vztahu přestane proudit energie a vztah umře. Partner, který se odřezal, přestože ze vztahu neodejde, může vyplnit prázdné místo v sobě například milencem či milenkou nebo nějakým koníčkem, zanícením do práce atd.

Další možnost vývoje je ta, že si partneři jen prohodí role. Ten původně závislý se rozhodne pro nezávislost, protože už nemůže vydržet bolest z toho, jak pro něj partner není k dispozici. Začne dělat, co chce, stane se tím nezávislým a jeho partner jakoby zázrakem najednou začne žárlit a stane se potřebnějším a závislým. Tím se však problém nevyřeší. Jen se prohodí role.

Mimochodem mnoho terapeutů posiluje partnerské problémy a nevědomě podporují rozpad vztahu tím, že místo toho, aby poukázali na hlubší problém ve vztahu a pomohli ho klientovi vyřešit, tak ho pouze povzbudí v tom, aby skočil do druhé poloviny problému. Například ze závislosti do nezávislosti.

Třetí varianta je, že se partneři rozejdou, protože už nevydrží tlak, který na sebe vzájemně kladou svými neslučitelnými požadavky. V dalších vztazích hrají ty samé role (závislý bude zase závislým a nezávislý zase nezávislým). A přestože si už oba řekli, že jejich další vztahy budou jiné,

jakoby divnou náhodou závislák zase potká někoho, kdo bude utíkat pryč a nezávislák někoho, kdo se na něj nalepí.

Pokud závislý partner odchází ze vztahu s tím, že on už nikdy závislý nebude, taky se mu může stát, že v jeho dalším vztahu bude hrát roli nezávislého a jeho další partner bude na něm závislý.

A úplně nejvyhrocenější situace je ta, že po rozpadu vztahu už bude některý z partnerů tak vystresovaný schématem, které se mu neustále opakuje, že i když bude říkat, že chce krásný vztah, jakoby náhodou nebude moci nikoho najít. Jeho podvědomí ze strachu, že se zopakuje schéma, z něhož on neumí vyjít, ho totiž do žádného vztahu nepustí. Protože podvědomě ví, že by si mohl přitáhnout ohranou písničku na notách původní role.

Určitě jste sami alespoň některou z těchto situací zažili.

Je to pěkná motanice, z níž není snadné vyjít, i když se vědomě moc snažíme. Rozhodujeme se pro to, co chceme. Ale jakoby nám život zase přivleče přesně to, pro co jsme se doopravdy nerozhodli. Čím to je a kudy z toho ven?

Jak jsem psala již výše, problém není v tom, že jeden partner je závislý a druhý je nezávislý.

Problémem je, že nechápeme, co je opravdovým problémem. Myslíme si, že každý partner má svůj vlastní problém.

Partneři však nemají každý svůj vlastní problém, který je opačný, než má ten druhý.

Oni mají jeden společný problém, kterým je v tomto případě schéma ZÁVISLOST-NEZÁVISLOST. A každý z partnerů jen vyjadřuje půlku tohoto problému.

Když budeme pátrat hlouběji, tak zjistíme zajímavé souvislosti.

Zjistíme, že náš partner vyjadřuje jen půlku toho, co jsme sami kdesi v hloubi duše popřeli, a co nás už tak moc bolelo, že jsme se na to odmítli dívat. Nemusíme si to pamatovat. Většinou jsme byli hodně malé děti.

Například zjistíme, že závislý partner zažil v dětství nedostatek blízkosti a emocionálního porozumění. Protože je hladový a nedokrmený, vyžaduje tuto výživu nevědomky po partnerovi a cítí to jako oprávněný požadavek. Neuvědomuje si, že si z partnera dělá rodiče. Toto schéma dětského „hladu“ vytváří jeho závislost.

Tento člověk si podvědomě najde kompatibilního partnera, se kterým odehrává schéma „nikdy nebudu nasycen“ a toto schéma nevědomky opakuje, až do utrápení se.

A jako magnet bude přitahován k partnerovi, který se ve vztahu začne projevovat nezávisle, i když to tak nemusí vypadat hned na začátku.

Kdybychom však měli možnost se podívat do hloubky toho, co se stalo v dětství partnerovi nezávislému, divili bychom se. On totiž pravděpodobně zažil úplně stejné schéma a úplně stejný hlad. Rozhodl se však, že tento hlad a tato bolest je tak moc velká, že už nikoho nebude potřebovat a odříznul se od svých potřeb. Hlavně nechce potřebovat nikoho jiného, jen aby znovu nezažil tu velkou bolest z toho, že je na někom závislý a jeho potřeby nejsou uspokojeny.

Jeho potřeba nezávislosti není totiž touha po opravdové svobodě, ale pouze útěk od závislosti, kterou zažil a vytěsnil a se kterou nechce mít nic společného. I tak v něm však zůstává nenasycené vnitřní dítě, které má hlad. Tento nezávislý partner totiž někde hluboce podvědomě ví, že je vlastně závislý a kdyby se přiblížil moc blízko, padl by do toho znovu. A to už nikdy nechce dovolit. Ale jakoby „náhodou si najde partnera, který poukazuje na tento rozměr problému. Tedy partnera, který se chová jako nenasycené a potřebné dítě.

Dokud partneři neodhalí, co vlastně hrají za hru, budou se vzájemně traumatizovat.

Partner, který vyjadřuje závislost, bude trpět odtahováním se druhého partnera a bude mu to připomínat jeho hlad a trauma z dětství. Partner „nezávislý“ bude traumatizován tím, že bude vidět v partnerovi svoji vlastní závislost, zranitelnost a strach, se kterou ale nechce mít nic společného a od které bude utíkat a bude partnera odhánět.

Ani jeden z partnerů nebude tušit, že oba dva mají úplně stejný problém. Z něhož každý vyjadřuje jenom půlku.

DALO BY SNAD I ZJEDNODUŠENĚ NAPSAT, ŽE PARTNER VYJADŘUJE ZA NÁS TU PŮLKU PROBLÉMU, KTEROU JSME SE ROZHODLI NEVIDĚT. TEDY ZÁVISLÝ PARTNER JE ZÁVISLÝ I ZA NEZÁVISLÉHO PARTNERA A NAOPAK. DĚLÁ NÁM TEDY SLUŽBU.

TO, CO NA PARTNEROVI NENÁVIDÍME, MŮŽE BÝT PŘESNĚ TO, CO KDYŽ PŘIJMEME, NÁM POMŮŽE NAJÍT SAMA SEBE A DOSÁHNOUT OPRAVDOVÉHO VNITŘNÍHO KLIDU.

Ve chvíli, kdy pochopíme situaci celistvě, může se nám ulevit. Protože již víme, že náš partner není nepřítel, který nám ubližuje. Je to jen spoluhráč. Doteď jsme však nevěděli, jakou hrajeme hru a jakou má tato hra pravidla.

Už tedy vidíme, že řešením není trvat na tom, aby se partner změnil a byl takový, jakého si ho představujeme. Víme, že čím víc to po něm budeme chtít, tím méně takový bude moci být.

Naopak pochopíme, že jediným možným řešením je vystoupení z tohoto schématu. Tím můžeme pomoci i partnerovi, aby mohl přestat vyjadřovat tu půlku problému, kterou jsme my sami odmítli.

A je jedno, kdo s tím začne. Může ten, komu to dojde první.

Tak například ten závislejší má většinou větší potřebu situaci řešit, protože je více v kontaktu se svými pocity. Když si tento partner vyřeší všechny bolesti z dětství, které patří k jeho závislosti a uzdraví si svoji nenasycenost (místo toho, aby sám sebe zmanipuloval a z bolesti si taky začal hrát na nezávislého), tak se ve vztahu uvolní. Jeho dětské „já“ je nasycené a on už nemusí tak tlačit. Nezávislý partner to energeticky vycítí, a protože už tam není ten tlak, nemusí tolik utíkat. Partnerství dostává prostor pro to, aby se mohlo rozvíjet. A hlavně v partnerství přestává fungovat destruktivní schéma. To schéma může fungovat totiž jen tehdy, když ho hrají oba dva. Jakmile jeden udělá změnu, schéma je neudržitelné.

I když na problému pracuje pouze jeden partner, vztah se začne měnit. Ale jen tehdy, pokud si to uzdraví doopravdy. Pokud opravdu přestane být potřebný, začne dávat, dávat od srdce (a ne proto, aby bral, a proto, že je potřebný) a tím, aniž by se snažil, začne být přirozeným dárcem. Druhý partner, který je vlastně také energeticky podvyživený to začne cítit. Cítí, že jeho partner již není ten, kdo si od něj potřeboval nabrat a sám neměl co dát, protože sám byl hladový. Vidí, že se z partnera stal někdo, kdo již něco nabízí. A aniž by si uvědomoval, proč to tak je, najednou může zůstávat blíže. Možná se začne i sám sytit. Tím, jak se to postupně bude dít, tak se časem mohou zahojit bolesti i původně nezávislého partnera a vztah se stane vyrovnanější a zdravější.

Tuto situaci lze samozřejmě řešit i opačně. Když si nezávislý partner přizná ten fakt, že vlastně jen utíká před vlastní závislostí, kterou v sobě popřel a partner před kterým utíká, mu ji ukazuje vlastním příkladem, může si také tento problém vyřešit. Uzdravit zraněné vnitřní dítě. Potom se stane opravdu svobodným. Bude moci zůstat blízko, když se tak rozhodne a bude moci odejít, když se tak rozhodne. Nebude ho již stresovat závislost jeho partnera a připomínat mu jeho rány. Tyto rány už budou zhojené. Bude moci u partnera zůstat, i když je partner bolavý a potřebný. Začne taky přirozeně a bez sebeobětování dávat, aniž by bral nebo něco potřeboval (například svobodu). Tím se začne jeho závislejší partner sytit. Udělá si konečně zkušenost, že je možné, aby u něj někdo byl, když to potřebuje, aby něco dostal. Nějakou dobu to bude trvat, ale časem se zahojí i on a vztah se opět dostane do rovnováhy a může udělat další krok vpřed.

Zde však platí: BUDE TO FUNGOVAT, AŽ SI TEN PROBLÉM SKUTEČNĚ VYŘEŠÍME U SEBE A ZAČNEME DÁVAT, ANIŽ BYCHOM POTŘEBOVALI BRÁT (potřeba brát si jen ukazuje na to, že jsme si to ještě nevyřešili).

KDYŽ TOTIŽ DÁVÁME DOOPRAVDY, BEZ POTŘEBY DOSTÁVAT (protože jsme si svoje dětské potřeby vyřešily, nikoliv proto, že jsme je popřeli a teď se jenom obětujeme) DOSTÁVÁME AUTOMATICKY. Paradoxně jakmile si to vyřešíme a přestaneme to potřebovat, život nám to většinou dá sám od sebe. Partner najednou začne dávat to, co nikdy dříve. Dokud o to budeme usilovat formou kompenzace a chtít po partnerovi to, co jsme nedostali v dětství, nejen že to nedostaneme doopravdy, ale bude se nám to ještě více vzdalovat.

Pokud se rozejdeme s partnerem dřív, než si toto schéma vyřešíme, ono nás neopustí změnou partnera. Přejde s námi do nového vztahu. Instinktivně si najdeme partnera, který s námi bude hrát stejnou nevědomou hru. Možná si jen prohodíme role, ale jinak nic nového.

Tento princip jsem zde vyjadřovala schématem ZÁVISLOST – NEZÁVISLOST

ale platí to na všem, co se v partnerství projevuje jako problém.

Zkuste se chvíli nedívat na partnera jako na zločince, který Vám ubližuje, ale hledejte protiklady, které vzájemně vyjadřujete jako dvě strany jedné mince.

Může to být

ZÁVISLOST - NEZÁVISLOST

MILOVNÍK DOMOVA (NTROVERT) – MILOVNÍK SPOLEČNOSTI (EXTROVERT)

POŘÁDKUMILOVNÝ – NEPOŘÁDNÍK

CHOLERISMUS – FLEGMATISMUS

LHÁŘ – PRAVDOMLUVNÝ

VĚRNÝ – NEVĚRNÝ

PŘECITLIVĚLÝ – NECITLIVÝ

PRACOVITÝ – LENIVÝ

VELKÁ CHUŤ NA SEX – MALÁ CHUŤ NA SEX

ŽÁRLIVÝ – NEŽÁRLIVÝ

PESIMISTA - OPTIMISTA

a mnoho dalšího

Prostě jakékoliv opaky a protiklady.

PROBLÉMEM NEJSOU JEDNOTLIVÉ VNĚJŠÍ PROJEVY, ALE HLUBŠÍ SCHÉMA, KTERÉ PROTIKLADY SPOJUJE A JE STEJNÉ U OBOU PARTNERŮ.

PS: V partnerském trojúhelníku mají stejné schéma všichni 3, jen z něj každý vyjadřuje jinou část.

Častokrát se to stane tehdy, když ani jeden z partnerů si schéma není schopen vyřešit, tak přijde někdo další, aby poukázal na to, čemu se partneři vyhýbají. Ten, kdo do vztahu vstoupí, se zase většinou vyhýbá tomu, co partneři vyjadřují navenek a nechce vidět on sám.

Přeji Vám, abyste se po přečtení tohoto článku dokázali na Váš vztah dívat nově. A místo bojů o to, kdo má pravdu ve snaze donutit partnera, aby to bylo, jak vy potřebujete, jste byli schopni vyřešit tento problém celistvě a opravdově.

Autor: Eva Marvánová evamarvanova@seznam.cz, www.evamarvanova.cz

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Převzato od: www.moje-pravdy.cz

7 věcí, které byste měly vědět o prsou

Viva La Boobies! 7 věcí, které byste měly vědět o prsou

Prsa jsou úžasná – jsou krásná, živí děti a mají svou vlastní inteligenci.

Prsa mají spoustu neuvěřitelných přínosů pro zdraví lidstva, sílu žen, a péči o budoucí generace.

Vaše prsa by si zasloužila čestnou medaili a samé opatrování, rozmazlování a respekt.

Přesto však naše prsa trpí nebezpečnými účinky rostoucího množství toxinů v životním prostředí, v naší stravě, ve vodě, ve vzduchu a v drogistických produktech, mediálním ponižováním, omezující módou, a nedostatkem kvalitní zdravotní výchovy žen.

Před několika týdny jsem měla sen, že jsem byla na konferenci a organizátoři mě požádali, abych vystoupila na pódium a promluvila zde o zdraví prsou. Řekli, že je zásadní, abychom přiměli více lidí pochopit a ocenit důležitost péče o naše zdravá prsa, a to s cílem získat si pozornost lidí. Potřebovala jsem být nahoře a mluvit. Během přemýšlení, zda se cítím pohodlně s tím, že jsem nahoře - na jevišti, jsem se probudila.

O několik dní později oznámila Angelina Jolie své rozhodnutí, že jí máme zdravá prsa chirurgicky odstranit, protože jí hrozí potenciální riziko rakoviny. Toto jednání mě inspirovalo k ještě silnějšímu uvědomění, jak důležité je, že jsme se zapojili do debaty a mluvili o tom, jak přirozeně pečovat o naše prsa, jak se naše životní prostředí, strava a životní styl odráží na našem zdraví, a proč je dnes zdraví prsou důležitější než kdykoliv dříve.

Proto mám v záměru sdílet pozitivní a inspirativní informace na podporu žen, aby milovaly svá prsa a dozvěděly se o způsobech, jak přirozeně pečovat o své úžasné poprsí.

Pojďme se snažit o pozvednutí statusu prsou do úrovně, kterou si zaslouží!

7 úžasných věcí, co byste měly vědět o prsou

Prsa chtějí svobodu.

Podprsenky omezují pohyb lymfy skrze prsa do podpaží a ramenou, což způsobuje ukládání toxinů v prsní tkáni. Nejhorším viníkem jsou kostice podprsenky, protože kov může narušovat tok energie přes oblast prsou. Nová francouzská studie ukázala, že ženy, které nenosí podprsenku, měly skutečně elegantnější prsa navzdory svému věku. Cvičení, tanec, a odskakování prsou bez podprsenky umožňuje takové tělesné pohyby, které podporují lymfatický oběh a vytvářejí potřebnou „drenáž“ prsou. Přirozený pohyb prsou a tělesné cvičení je další podstatnou složkou pro lymfatické zdraví prsou.

Prsa potřebují masáž

V ženském poprsí není mnoho svalové tkáně, a proto potřebují prsa k posílení krevního oběhu dopomoci. Ženská prsa jsou tvořena převážně tukovou tkání a mléčnými kanálky, pojivovou tkání, nervy a lymfatickými žlázami. Masáž prsou je proto důležitá pro podporu cirkulace krve a lymfy a snižuje nahromadění toxinů či hormonů v tukových tkáních. Svá prsa masírujte denně pomocí přírodních, za studena lisovaných rostlinných olejů, jako je kokos, mandle, nebo jojobový olej. Do svého základního oleje můžete také přidat pár kapek čistého éterického oleje, jako je růže, jasmín nebo šalvěj luční. Nemluvím však o "mužské manipulaci", řeč je o jemné masáži, během které si uvědomíte své pocity nebo zaznamenáte jakékoliv změny a pomocí jemných lymfatických a oběhových pohybů posílíte zdraví.

Prsa jsou horká

Bylo zdokumentováno, že ženská ňadra se synchronizují s novorozeným dítětem, aby získala pro něj perfektní teplotu. Když se matka s dítětem dotýkají po porodu kůže na kůži, mateřská prsa přirozeně přizpůsobí svou tělesnou teplotu tak, aby byla pro dítě optimální. Matka dvojčat bude mít každé ze svých ňader ideálně teplé pro konkrétní dítě. Ženská ňadra jsou spolehlivější a výkonnější než jakýkoli dětský ohřívač. Takže prsa jsou zcela „hot“ - jen ne v takovém slova smyslu, jak se o nich obvykle hovoří.

Mateřské mléko může mít nesčetné množství medicínských využití

Mateřské mléko je zcela jistě nejúžasnější potravina, která je lidstvu k dispozici. Každé mateřské mléko je zcela unikátní a není možné jej replikovat (navzdory tomu, co jste možná slyšeli od obchodních společností). V podstatě se neustále proměňuje – minutu po minutě, den po dni, aby poskytlo správnou výživu a posílilo imunit, kterou dítě potřebuje. Rozhodují o tom ňadra prostřednictvím informace přijaté z dětských slin uchycených na dvorci. V mateřském mléku bylo identifikováno více než 400 živin včetně probiotik a je to bohatý zdroj kmenových buněk. První mléko, které s prsů vyjde, se nazývá mlezivo. Protože je bohaté na imunitní faktory (je považován za „tekuté zlato"), je extrémně důležité pro celoživotní zdraví dítěte. Mateřské mléko je moudrými matkami využíváno k mnoha účelům, včetně léčení opruzenin, bolestí uší, zarudlých očí, bolestí v krku, a mnoha dalším léčebným potřebám. Když ženy kojí, mateřské mléko vymývá jejich mléčné kanálky, a tím zajišťuje lepší zdraví a prevenci rakoviny prsu v přímé souvislosti s tím, jak dlouho doba kojení trvá.

Prsa jsou energetická centra

Tradiční čínská medicína je komplexní systém praktikovaný po tisíce let, založený na pohybu energie celým tělem po meridiánech (energetických drahách) a akupunkturních bodech (uzlech energie na meridiánech). Existuje šest meridiánů, které procházejí přes oblast prsou, tři z nich jsou ledviny, játra, žaludek – meridiány, kde se vyvíjí většina rakovinných nádorů. TCM léčí rakovinu prsu tím, že řeší energetickou stagnaci a pohyb čchi. Akupunktura a TCM jsou holistickými přístupy k podpoře zdraví prsu a mohou být použity v kombinaci s jinou léčbou. Masáž akupresurních bodů podél meridiánů, nebo mačkání těchto energetických bodů kolem prsou může pomoci s podporou zdraví ňader a celkové tělesné vitality. Kostice podprsenky mohou také interferovat s energií pohybující se skrze meridiány v prsou, což je další důvod k tomu dát našim ňadrům svobodu, nebo investovat do měkké podpůrné podprsenky z přírodních vláken.

Prsa jsou jako kanárci

Slyšeli jste o kanárcích v uhelném dole? Horníci s sebou brávali do dolů kanárky, protože ptáci jsou natolik citliví, že v případě toxicity v okolním prostředí kanárek zemřel a horníci věděli, že se odtamtud musí dostat ihned pryč! Prsa jsou také velmi citlivá, dostávají informace z prostředí a jejich tkáně shromažďují toxiny a hormony, stejně jako například tryskové palivo nebo zpomalovače hoření. Při kojení se sliny dítěte vstřebávají dovnitř prsního dvorce skrze neuvěřitelně citlivé receptory, které pak okamžitě reagují tím, že poskytují v mateřském mléce živiny a imunitní faktory, které dítě potřebuje. Rakovina prsu je nyní nejčastější formou rakoviny u žen v USA, a to ne proto, že by prsa nebo naše geny zahrnovaly nějaký problém. Naše prsa jsou jako kanárci a dávají nám vědět, že je naše životní prostředí toxické a musíme provést změny v našem zdraví, stravování, že je třeba provést detoxikaci. Vzhledem k více než 70.000 chemických látek používaných dnes v USA v průběhu posledních 100 let žijeme v „toxické polévce“ a jsme každodenně vystaveni vlivu chemikálií ve vzduchu, v potravinách, ve vodě, v domech, v autech, v oblečení a tak dále. Naše prsa nám dávají vědět, že musíme učinit zdravé změny kvůli delšímu životu nás a budoucích generací.

Prsa jsou krásná

Vaše prsa jsou pro vás ideální. Všechny druhy ňader jsou krásné. Prsa v průběhu života mění velikost a tvar, což je v pořádku. Někteří muži mají rádi velká prsa, jiní preferují malá prsa a jsou takoví, kteří dávají přednost střední velikosti. Bez ohledu na velikost nebo tvar jsou vaše prsa tak akorát. Milujte svá prsa! Mají neskutečnou moc, jsou inteligentní, a jsou úžasná! V Mongolsku, když je dítě nervózní, každý zvedá svou košili a třese svými prsy pro dítě, které se uklidní, rozhlédne se a začne se divit. Všichni se smějí, zatímco třesou svými prsy – včetně maminek, babiček a také dědečků! Takže se usmívejte a milujte svá prsa, jsou úžasná.

Přeloženo z blogu Kari

Článek převzat od: www.branakdetem.blogspot.cz

JAKÝ JE VZTAH MEZI BOHEM, ANDĚLSKÝMI BYTOSTMI A LIDMI?

John Esposito, professor náboženství a mezinárodních věcí a islámských studií na univerzitě v Georgetownu mi poslal seznam otázek, na které se mě chtěl zeptat, až se mnou bude dělat rozhovor v New Yorku v katedrále Sv. Jana Božského 14. března. Dr. Esposito musel ale odjet do Kuvajtu na urgentní schůzku, a tak jsem rozhodla využít této příležitosti a odpovědět zde alespoň na některé jeho otázky.

Byli všichni andělé stvořeni na počátku věků nebo se stále rodí/tvoří noví andělé?

Andělé jsou bytosti stvořené Bohem.

Lidé často mluví o svých drahých zesnulých jako o svém strážném andělovi, ale pravda je taková, že například vaše zesnulá babička je mnohem víc než jakýkoliv anděl: Každý člověk má duši, ale žádný anděl nemá duši. Proto jsou lidé víc než jakýkoliv anděl. Jeden z důvodů, proč se andělé tak rádi zdržují kolem nás, je ten, že máme duši.

Všichni andělé byli stvořeni na počátku věků a bylo jich stvořeno hojné množství. Od té by žádní noví andělé stvořeni nebyli.

Jaký byl navržen vztah mezi Bohem, andělskými bytostmi a lidmi? Proč má každý anděla nebo více andělů? Jsou andělé záchraným lanem od Boha?

Každý má pouze jednoho strážného anděla a tento anděl je s člověkem od jeho narození až po jeho smrt. Tento anděl ho nikdy nepouští, ani na chviličku. Často také vidím u lidí další anděly navíc k jejich strážnému andělovi. Tito andělé přicházejí a odcházejí a právě strážný anděl je ten, který jim dovoluje k člověku přijít.

Strážný anděl je dar od Boha a je ochráncem vaší duše. Váš strážný anděl je tu proto, aby vám pomáhal na vaší životní cestě, aby vám pomohl si uvědomit, že jste víc než jen fyzické tělo, že máte také duši a že Bůh je skutečný. Jeden z jeho nejdůležitějších úkolů je, když zemřete, odvést vaši duši zpět do nebe.

Váš strážný anděl je záchranné lano mezi vámi a Bohem. Kdyby nám Bůh nedal strážného anděla, bylo by pro nás mnohem těžší se s Bohem spojit. Nechápejte mě ale špatně. Neříkám, že musíme jít přes anděly, abychom se dostali k Bohu, to v žádném případě. V životě jsem se nikdy nemodlila k andělům; modlím se k Bohu a vím, že andělé zesilují mou modlitbu.

Říkáte, že andělé svádí náboženství dohromady – jak? Jaká je naše role v tom, abychom tomu napomohli, abychom pomohli andělům zastavit nebo předejít zlu? Proč andělé potřebují, abychom k nim mluvili, cožpak už nevidí, že máme problémy a potřebujeme je?

Strážní andělé jsou něco, co máme všichni společného, nezávisle na našem náboženství. Já jsem katolička a narodila jsem se do Irska, které v té době bylo velmi katolické. Poprvé jsem dostala trochu představu o tom, že lidé mají i jinou víru, když jsem v šesti letech šla kolem protestantského kostela blízko místa, kde jsme bydleli. Viděla jsem dva ohromné anděly, kteří stáli a strážili před kostelem, když mi moje teta řekla, že do toho kostela nesmím nikdy vstoupit, že to je protestantský kostel a nic pro jakéhokoliv katolíka. Byla jsem velmi zmatena jejím komentářem.

V následujících letech mi andělé vysvětlili, že různá náboženství mají různou víru, různé tradice a různé způsoby modlení. Vždy ale zdůrazňovali, že je jen jeden a ten samý Bůh a že ačkoliv se náboženství od sebe liší, žádné není nadřazené jinému a že jednoho dne se všechna náboženství spojí v jedno.

Vidím anděly na každém místě, kde se lidé modlí, nehledě na náboženství. Nikdo se nikdy nemodlí sám, vidím modlitební anděly u každého, kdo se modlí, i kdyby šlo jen o krátkou modlitbu, kterou si řeknete, zatímco čekáte na autobus.

Andělé mi řekli, že když se s otevřeným srdcem a myslí společně modlí lidé z různých náboženství, aniž by se snažili někoho konvertovat nebo hájit svoje náboženství, ale jednoduše aby chválili Boha a mluvili o něm, pak je síla jejich modlitby mnohonásobně zesílena.

Mnoho lidí se bojí jiných náboženství. Velká neznalost způsobuje nedůvěřivost a předsudky. Čím více lidé různých náboženství se bude společně modlit, tím víc se nám podaří prolomit tyto bariéry. Andělé mi říkají, že když se budeme modlit společně, naučíme se tím žít v míru pohromadě a tím položíme základní kámen nového a mírovějšího světa.

Bůh nám dal všem svobodnou vůli a žádný anděl ji nesmí překročit. Proto žádný anděl nemůže zabránit člověku, aby udělal něco zlého.  To ale neznamená, že andělé jsou bezmocní; andělé jsou velmi mocní, ale my musíme sehrát svoji roli. Když někdo naslouchá druhé straně (ano, nemějte pochybnosti, zlo také existuje, jako důkaz se stačí podívat na svět kolem nás...), jeho strážný anděl dělá vše pro to, aby začal naslouchat jemu. Velmi často ale bohužel nenasloucháme a často je také jednodušší udělat něco špatného než něco správného. Ujišťuji vás, že váš strážný anděl vás nikdy nenabádá k tomu, abyste udělali něco špatného, nečestného nebo zraňujícího, takže pokud něco takového děláte, nenasloucháte svému strážnému andělovi.

Andělé budou také působit skrze ostatní lidi, aby odvrátili činy zla, aby změnili průběh událostí.

Váš strážný anděl je v neustálé komunikaci s vámi. Nicméně mu musíte naslouchat; pokud uznáte, že máte strážného anděla a požádáte ho o pomoc, dáváte mu moc něco udělat.

S požehnáním vám, vašim rodinám a milovaným.

Lorna

 

  

Zdroj: Článek převzat od http://www.andelevmychvlasech.cz/clanky/novinky/jaky-je-vztah-mezi-bohem--andelskymi-bytostmi-a-lidmi-.html

 

Vztahové problémy. Zabíjí v nás ego čistou lásku?

 

O květnu se říká, že je to lásky čas, málokdo však ví, že je to také období, kdy lidé ve vztazích shazují růžové brýle. 

Jednoho krásného květnového dne ke mě do poradny přišel muž ve středním věku.

,,Jsem tady kvůli ženě, nevím co mám dělat, odešel jsem od ní, přitom ji tolik miluji. Řekla mi, že se mnou není šťastná, vyčerpávám jí a vysávám, přestali jsme si rozumět.“
Jeho velkou slabinou byla netrpělivost.

,,Ano, jsem hodně netrpělivý, vlastně celý život, všechno chci hned.“
,,Neumíte mluvit o svých pocitech, to je váš největší problém, všechno držíte v sobě a skrýváte to pod maskou, bojíte se emoce projevit. To vám škodí a ubližujete tím nejen sobě, ale i partnerkám. Žena potřebuje slyšet, že ji máte rád, chce občas slyšet, co cítíte a co chcete. Bez otevřenosti vztahy zevšední, komunikace vázne a stávají se rutinními a nudnými.“

,,Já vím,” řekl tiše. „Ale když já to neumím, nechci mluvit o svých pocitech. Neumím říct, že ji mám rád, přitom mám, ale nejde mi to.“

,,Víte,” povídám, ,,vy se jen bojíte, bojíte se o nich mluvit. Držíte je uvnitř, máte strach se projevit. Máte strach ze zklamání a odmítnutí. Nechcete být raněn. Vy si totiž nevěříte. Chybí vám sebedůvěra. Nemáte se rád, nemáte rád sám sebe. A je třeba zjistit proč tomu tak je.“

Smutně pokynul sklopenou hlavou a já jsem pokračovala. ,,To není konec světa. Pomyslete na to, že existují mnohem horší věci na světě a ve vašem případě tomu tak není. Máte to ve svých rukou, vy to můžete změnit, ovlivnit, záleží pouze na vás. Musíte se naučit milovat sám sebe. Láska musí jít ze srdce, vašeho srdce, a pokud ji ve svém srdci nemáte, jak ji chcete dávat? Řeknu to možná tvrdě, ale i tohle je určitá forma sobectví. Zaměňujete lásku za vášeň, touhu a chtíč. Mít a vlastnit.“

V očích měl slzy a povídá: ,,Máte pravdu, to mě nikdy nenapadlo, dává mi to smysl. Ale mě už to tady nebaví, nemám žádný smysl života a nevím kde mám začít.“

,,Vy musíte teď myslet především sám na sebe, pokusit se na tom všem postupně zapracovat a pak se vám zcela určitě otevřou další cesty. Nabydete vnitřního klidu a nadhledu.“
,,Néé, to já prostě nedokážu, neumím být klidný ani trpělivý.“

,,Dobře tedy,“ odpovídám, ,,v tom případě se budete v kruhu motat dál a budete neustále přitahovat do svého života zrcadla, ve vašem případě ve formě partnerek. A předpokládám, že ta vaše současná si také příliš nevěří.“

Dával si hezky všechno sám do souvislostí, jelikož odpověděl: ,,Víte, ona je skvělá, ale máte asi pravdu, vadilo mi jak pořád něco nebo někoho kritizovala a pořád někoho probírala, stále se jí něco nelíbilo. Pomlouvala a rozebírala druhé a už jsem to s ní nechtěl pořád řešit, pak byla naštvaná. Ale já jsem opravdu nechtěl, pořád jsem jí říkal, že nemá stále soudit podle toho jak kdo vypadá nebo co dělá.“
Samozřejmě měl pravdu. Neustále se setkávám s lidmi, kteří mají potřebu někoho pomlouvat, poučovat, moralizovat, řešit. Položme si otázku, proč. Obvykle se sebou tito lidé nebývají spokojeni, nevěří si. Bohužel nezbývá nic jiného než se nad to povznést.

Pokračovala jsem v hovoru s klientem.
,,Lidé, kterých se týká nedostatek sebevědomí a nemají se rádi, nejsou sami se sebou spokojeni a viní z toho podvědomně druhé. Pramení to opět někde z minulosti, dětství, prenatálu či z minulých životů.“

,,A zjistíme to tou regresí?” vzpomněl si na mou zmínku o terapiích.
,,Ano. Podíváme se na příčiny vašich problémů. Vy si je najdete sám, já vás jen povedu.“
Ponechal si pár dní na rozmyšlenou, velmi brzy se ale na regresní terapii skutečně objednal.
Vztahy. Jsou tak jednoduché a složité zároveň. Stále si vytváříme nějaké iluze, nejen o sobě samých, ale i o těch, o nichž si myslíme, že je milujeme. Milujeme opravdově?  Položte si každý sám v sobě otázku: ,,Miluji sám sebe? Mám se rád?“ Odpověď hledejte ve svém srdci.

Jsme jako malé mořské panny. Způsobuje nám bolest, když musíme stát oběma nohama pevně na zemi. Musíme dospět k jasnému úsudku, zda krásný vysněný princ je opravdu hoden naší námahy. Vždy, když s klienty řeším jejich vztahy, přijde mi na mysl tento citát: ,,Milujete-li něco, nechte to odejít. Vrátí -li se to, je to vaše. Pokud ne, nikdy to vaše nebylo.“ (Autor neznámý)

Krásně také vystihuje životní situaci Veroniky. Tato mladá a velice hezká žena zůstala sama se svým čtyřletým dítětem. Nedokázala se vyrovnat s manželovým odchodem. Opustil ji kvůli jiné ženě. Doslova ze dne na den. Postavil jí před hotovou věc. Sbalil se a odešel. Veronika velice trpěla a stále nechápala, co udělala špatně. Manžel řekl, že potřebuje mít vedle sebe ženu, která s ním bude sdílet jeho zájmy a cestování. Dohodli se na tom, že dceru může vídat kdykoliv.

Navenek vše respektovala, ale uvnitř byla zloba, vztek a velká křivda. Když vyhledala mou pomoc, měla v sobě spoustu nezodpovězených otázek. Dočetla se, že by jí regrese pomohla pochopit. Již delší dobu se zajímala o ezoterickou oblast a měla teoretický přehled, jak věci opravdu chodí. Její manžel to ale nechápal, nevěřil, že se měli spolu potkat, aby si karmicky něco dořešili a uzavřeli. Zůstal ve svém vývoji stát a potřeboval k sobě stejně konzumní partnerku. Také ji měl potkat, protože i oni si spolu něco dluží. Tak to bývá.

Veronika měla pochopit, že se jejich cesty rozešly a na ní čeká někdo nový a lepší. Možná duchovnější. Manžel k ní byl alespoň upřímný a dostatečně silný, když odešel bez dlouhého vykrucování, jak to spousta partnerů dělá. Vážila si jeho upřímnosti. Všechno chápala, ale ještě ne do hloubky. 

V regresi vyprávěla, že se nachází v lese a má nepříjemný pocit. Šla za mužem, kterého znala. Stál tam u nějakého stromu a na něm visela oběšená mladá žena. Dostala hysterický záchvat. S plačtivým křikem se obviňovala, že za to může ona sama. Oběsila se kvůli ní. Mezitím muž sundával ženu ze stromu. Mlčky plakal.

Musely jsme se vrátit na začátek. Veronika se tehdy zamilovala do ženatého muže s dítětem. On bral jejich vztah pouze jako pobavení. Neustále jej sledovala, nedala mu pokoj. Nakonec si jej omotala kolem prstu a štvala proti jeho ženě. Muž začal doma lhát a vymlouvat se, aby mohl trávit s Veronikou stále více času.
Nebyl to tak dávný život. Tipovala jsem jej na začátek minulého století, jak Veronika potvrdila. Pak se vše provalilo. Muž musel jít s pravdou ven. Zmanipulovaný milenkou manželce řekl, že odchází. Zhroutila se. Našel jí pak oběšenou. To ale nebylo vše. Jeho žena v amoku a hluboké nenávisti hodila jejich malinké dítě do hrnce s vařící vodou. Chtěla se pomstít, ale prozření, co strašného spáchala, ji okamžitě dovedlo k sebevraždě.

Veronika si uvědomila svůj obrovský podíl viny. Cítila velikou zodpovědnost za to, co se stalo. Přiznala, že ho zase tak moc nemilovala. Chtěla ho jen mít, vlastnit. Tytéž pocity si přiznala i nyní. Role se obrátily. V tom muži poznala svého manžela a jeho ženou byla současná milenka. Tohle je spojovalo. Proto se nyní potkali. Totéž s jeho současnou milenkou. 

Také jste zažili nevěru? Byla dokonce důvodem vašeho rozvodu či rozchodu? Věřte, že je za tím vždy více, než si myslíte. Možná jednou pochopíte a odpustíte. Tak jako v případě Veroniky. 
Zabíjí v nás ego čistou lásku?

Andrejka s Radkem žijí a pracují v Anglii. Jejich vztah fungoval pouze do doby, než je začaly ovládat strachy. Strach ze samoty a ze ztráty toho druhého. U obou dominuje velice silné ego. Stavěli si kolem sebe zdi. Ochranné zdi. Andreu předchozí partneři podváděli a Radka zklamala přítelkyně po pětiletém vztahu. Podváděla ho s kamarádem ze stejné firmy. K tomu se tedy pojí i oboustranný strach ze zklamání. 

V době, kdy jsem je oba regresila, byli spolu již na kamarádské úrovni, jelikož se opět nepohodli a rozešli. Oba se shodli na tom, že jejich ego je silné a nedokážou jeden druhému přiznat svou chybu a být k sobě otevření. Jejich partnerské konflikty byly založeny vždy na egu. Přitom jsem měla pocit, že jeden bez druhého nemůžou být. Oba tomu chtěli přijít na kloub, aby mezi nimi došlo k uvolnění. 

Andrejku jsem regresila jako první. S maminkou měla velice krásný vztah. Kamarádský a otevřený. Svého otce nikdy neviděla, opustil svou ženu v době, kdy bylo Andree půl roku. Měla strach ze samoty. Trpěla vnitřním napětím a nervozitou. Procházela minulým životem, ve kterém byla 14-ti letou dívkou, když ji zemřel otec. Matka ho podváděla s jiným mužem. Nebyla to příliš vzdálená minulost. Andrea si tam uvědomila, že její matka na otcově pohřbu stojí nad rakví, bez pocitu lítosti, naprosto chladná. Neukápla ani slzu. Byla z toho v šoku a poznala v ní matku nynější. Taktéž i otce, kterého znala pouze z fotografie. Uvědomovala si, že se role otočily. Pochopila, že si to rodiče vzájemně dlužili.

            Nečiň svému bližnímu to, co nechceš, aby druzí činili tobě.

Pak se dostala do života, kdy žila jako šlechtic a tajila před svým okolím vztah se ženou z chudých poměrů. Tou ženou byl Radek. Poznala ho okamžitě. Mluvila o krásných pocitech k němu – tedy k ní, k té ženě. Ta mu porodila někde v ústraní dítě, ale on jí nechtěl pojmout za manželku, jelikož byl ovlivněn svým vysokým postavením a lidmi kolem sebe. Bojoval se svým egem. Posunula se do období svého skonu a viděla tuto ženu i dítě – již dospělé, u sebe. Žena ho držela za ruku a plakala. On (Andrea) k ní (Radek) cítil velkou lásku a na otázku, zda žijí stále odděleně, mi odpověděla: ,,Ne, překonal jsem sám sebe a zvládl své ego. Chvíli jsem bojoval, ale pochopil jsem, že láska je silnější než okolnosti.“

Andrea si uvědomila, že i nyní bojuje se stejnými pocity silného ega. A když to zvládla kdysi, zvládne to i teď. Byla si jistá. Stále jsem tušila a cítila, že se za těmi strachy skrývá ještě něco více. Řekla jsem Andrei, ať jde v čase zpět, do svého útlého dětství a odpočítávala jsem. Ocitla se u své matky v náručí, zhruba jako půlroční dítě.

Začala popisovat, co cítí: ,,Maminka mě moc miluje, cítím z ní tolik lásky, to si nikdo nedokáže ani představit. Dívá se na mně, hladí mně a svírá v náručí. Je to nádherné, tolik mě miluje. Cítím z ní radost a velkou sílu.“

,,Andrejko,” promluví za mne intuice, „Napoj se na svou maminku, zkus se nacítit na její nitro a řekni mi, co cítí uvnitř.“ Vzhledem k tomu, že její matku opustil manžel a zanechal jí samotnou s dítětem, tušila jsem, že uvnitř bude více, než je navenek znát. Po chvíli soustředění se Andreiny ruce sevřely v pěst a v obličej byl plný bolesti.

,,Bože můj, ona je tak raněná, cítím tolik žalu a bolesti, to nemůže být ani možné, tolik trpí a skrývá, abych to nepoznala, moc trpí.“

Plakala a já s ní soucítila. Bylo to jasné. Strach ze ztráty. Strach z opuštění. Bojí se, aby se jí nestalo to, co její mamince.

Strachy se u ní probudily poté, co se vydala do Anglie. Do té doby žila stále s maminkou. Jejich vztah byl téměř dokonalý. Byly jako sestry či nejlepší kamarádky. Bylo a je mezi nimi velice silné pouto. Matka nedávala najevo, že se trápí odchodem dcery do zahraničí. Přála jí  hezký život, ale uvnitř trpěla. Proto se Andrea bojí projevit lásku svému partnerovi. Aby nebyla raněna stejně jako její matka. Proto se schovává za své ego, které je nesnadnější ulitou i obranou.

Společně jsme ještě udělaly odstřihnutí energetických pout a uvolnily tím silné napojení na matku a Radka a Andy se cítila osvobozena. Práce na sobě tím pro Andrejku nekončí, nyní již ale ví, jak věci správně uchopit. 

I Radka ještě čeká spousta práce. O jeho sestře Erice jsem již psala. Byl to příběh o epilepsii. Erika a Radek měli velice hodné a milující rodiče a v příběhu Eriky jsem zmínila prudkou reakci rodičů z podvědomého strachu o své děti, respektive o Radka, který nepřišel domů včas. V minulém životě, který jsme regresily s Erikou, o svou dceru přišli a podvědomí vypustilo strach ze ztráty o své dítě.

Jak jsem již uvedla, Radek trpěl také strachy. Strachy ze ztráty a samoty. Také strachem ze tmy. Z tmavých místností v uzavřených prostorech.

Před lety, kdy měl Radek problémy se zády, respektive s výhřezem plotének, míval často se opakující sen, že před něčím plný hrůzy utíká. Utíká v lese, po spadaném listí. Více nikdy neviděl. Měl pouze strach z něčeho, co je mu v patách.

V regresi vyprávěl velice podrobně a detailně. ,,Přicházím k velkému bílému domu, kolem je krásná krajina, vidím kolem kopce a fouká jemný větřík, vypadá to tam jako v pohádce, vcházím do toho domu a je tam spousta lidí, jako by něco oslavovali, v rukou mají kalichy, převážně jsou to muži, na sobě bílé košile, vesty, vysoké boty a na hlavách huňaté čepky. Procházím tama jako by mně nikdo neviděl, nemůžu chytit žádný děj, jen se pohybuji sem a tam. Procházím další místností a vcházím do knihovny, je tam spousta knih.“

Vybízím ho, ať vezme do ruky jakoukoliv knihu a a podívá se do ní.

,,Vybral jsem si takovou velikou červenou, na obalu je něco napsáno velkým písmem, ale je jiné než to naše, dívám se dovnitř a mám pocit, že je to buď rusky nebo řecky, je to psané azbukou, ale nedokážu přečíst, co tam je.“

,,Nevadí,” říkám Radkovi, ,,vrať tu knihu zpět a běž do další místnosti, jestli tam ještě nějaká je.“
,,Ano, za knihovnou jsou ještě jedny dveře, vcházím tam, rozhlížím se, v rohu místnosti sedí na malé, dřevěné stolici žena, má tak něco mezi 26 – 30 lety. Je nešťastná, mám pocit, že se jí něco stalo. Stále se dívá do rohu.“

,,Co je v tom rohu?” ptám se.
,,Jsou tam schody, nechci tam jít, mám strach.“
,,Proč?“
,,Jsou zatopené a dole je místnost, taky zatopená, mám z toho hrůzu, bojím se, nechci se tam ani dívat.“
,,Dobře, soustřeď svou pozornost zase na tu ženu.“
,,Ona je velice smutná, má v sobě nenávist, odešel jí muž někam bojovat a už se nevrátil.“ ,,Promluv na ni a zkus zjistit,jestli jí znáš a kdo jí odešel bojovat.”
,,Vůbec mě neslyší, nereaguje, stále se dívá jedním směrem skrze mně.“

Aha, bylo mi to jasné, ale nebudu předbíhat.

,,Radku, vrať se zpátky a zjisti, co se tam stalo.“
,,Mám ženu a dvě krásné děti, ta žena tam je nešťastná, je to má žena, musím jet do války, v ruce mám zbraň, nějaký měč nebo kord, na sobě hnědé vysoké boty pod kolena a červený kabát se třema knoflíkama.“

Bylo pozoruhodné, do jakých detailů vše Radek popisoval. Ze zkušenosti již však vím, že muži bývají v regresích větší detailisté než ženy a jsou více spontánní. Normálně to bývá naopak. Muži se více nechávají vést vizualizací, ženy pocity. 

Pokračuje: ,,Loučím se se svou ženou, sotva se na mně podívá, cítím z ní velkou bolest, zklamání, strach, bojí se a skrývá to za masku nenávisti. Beru jí do náručí a dívám se jí do očí, ano, ta žena je Andrejka, vypadá jinak, ale cítím stejnou energii a vidím stejné oči, jsou to její oči, já ji tak miluji, nedá se to ani popsat jak, ona moc trpí a já taky. Loučím se i s dětmi, tisknu je k sobě, líbám je, nasedám na koně a přidávám se ke skupině jezdců, děti mi mávají, ale má žena zůstává uvnitř domu, není venku a je mi to líto.

Jedeme dlouho, na nějaké konkrétní místo, je to bojiště, musíme bojovat, já nechci, stále myslím na svou rodinu a vidím před sebou tvář své ženy, tolik jí miluji. Pak ležím na zemi, mám probodnutou hruď, vidím letět holubici, nebe, dívám se nahoru na nebe, cítím volnost, uvolnění, umírám, odcházím. Najednou jsem v tom našem domě, ona mě nemůže vidět, ale vím, že mě cítí, vím to, chci jí vzít do náruče, ale nemohu, nešlo by to, chci se s ní jen rozloučit a vím, že jsem tam s ní, pláče, hodně silnou lásku k sobě máme, ta láska je nepopsatelná, vím, že mě hodně miluje, ale cítím i její hněv, to, co je mezi námi se nedá ani popsat láskou, to je něco víc, cítím to uvnitř a je to nepopsatelná láska, tolik jí miluji.“

Radkova slova naplnila místnost ohromnou, láskyplnou energií. Z očí mu kanuly slzy. Jeho emoce prostoupily i mnou. Nehybně jsem seděla a cítila, jak se mi svírá srdce. Jeho láska k přítelkyni byla přímo hmatatelná.

Pokračovali jsme dále. Stále visely ve vzduchu otazníky k ději, kdy popisoval zatopené schody a místnost. Potřebovala jsem ho vrátit přesně tam. A také se tak stalo.

Občas se stane, že se ve vzpomínce prolnou dva nebo i více životů současně a terapeut tomu musí věnovat maximální pozornost, aby věděl, kdy je má podchytit a na co se konkrétně zaměřit. Musí klienta vést k tomu, aby udržel pozornost při jedné události a nenechat ho přeskakovat z děje do děje. Je důležité držet jednu linii. Odpočítávala jsem od pěti do jedné a řekla Radkovi, ať se soustředí na událost, která souvisí s tím, co popsal dříve. Ihned reagoval.

,,Tábor. Jsem v nacistickém táboře, v Německu, byl jsem jen skladník a přihlížel jsem, co se tam všechno děje, bylo to strašné, cítil jsem velkou vinu, bylo to na povel, museli jsme zatopit sklepní místnost plnou vězňů. Nechápu, proč to dělají, musím mlčet, nesmím vybočit z řady, nemohu, ti vězni prosí o pomoc, jsou vyhublí, je jim zima, je mi jich líto, stále prosí, ať to neděláme, sledoval jsem to do posledního okamžiku, byli připoutaní k lavicím a voda se tam hrnula a hrnula, strašné, ten jeden se na mně dívá a v jeho očích vidím veliký strach a také prosbu, prosbu o pomoc, nemohu, ty oči, znám ty oči, jsou to oči mého otce. Ano je to můj otec, bože můj, já jsem nemohl nic udělat, je mi to tak líto, ta voda je hnusná a tmavá, je to jako ten pocit, stejný pocit, který mívám, když mám jít do nějakého tmavého neznámého prostoru, je to stejný strach, už vím proč…“

Konečně nám do sebe všechno zapadalo. Popsal také, jak umírá při výbuchu skladu se zbraněmi a granáty. Snažil se uniknout, ale silný výbuch ho smetl a smrtelně zranil. Po těchto nepříjemných vzpomínkách byla balzámem pro duši regrese, při které se ocitl v v krásném životě, kde byl opět s Andreou. Bylo to v devátém století ve Francii, byl ženou a bylo mu umožněno vzít si muže, kterého si určil sám. Měl hodné a milující rodiče a oba milenci byli ze stejných šlechtických kruhů.

Pobavila mně všal jedna Radkova věta, kdy popisoval, že si vzal muže, kterého tolik miloval a prožívali spolu krásné chvíle života. Cituji jeho rodnou slovenštinou: „Bol som vydatá za tohto muža.“ Jak hezky se tam prolnul ženský a mužský rod.

Energie je bezpohlavní a mnozí z vás již ví, že jsme v neustálém karmickém toku v jiných tělech a pohlavích i postaveních. Proto, když je mysl a podvědomí uvolněné, nepřemýšlíme, proč jsem zrovna tam ženou nebo mužem. Přistupujeme k vizi automaticky.  

Radkův hezký a poklidný život, ve kterém zemřel přirozeně na stáří, se stal hnacím motorem, důvodem, proč věřit, že jestliže nás v minulosti může potkat něco tak krásného, máme naději prožít znovu totéž. I vidina naplňujícího života může vyléčit a motivovat k práci na sobě a na svých vztazích. 

Ještě nám zbývalo projít jeho opakující se sen, kdy běží po spadaném listí, lesem, pronásledován něčím nebo někým. Sen, který se mu zdával, když měl velké zdravotní problémy s výhřezem plotének a trpěl bolestmi zad.

,,Vidím se jako muž kolem čtyřicítky, jdu lesem, jsem nějaký myslivec, je to na podzim, všude je popadané listí, žluté, hnědé, různé barvy, je to jako v tom snu, najednou mám pocit, že mě něco pronásleduje, ohlížím se, je to medvěd, veliký medvěd, rozzuřený, chtěl jsem ho ulovit, to jsem neměl dělat, utíkám, běžím stále tím lesem, zakopávám, padám na zem, vrhá se na mně, napadá mně. Mám zraněná záda, cítím ukrutnou bolest, ležím tam dlouho, hlavu mám na stranu a nemůžu se hnout, ty silné bolesti mě doslova ničí, stále vidím to listí a jen tam tak nehybně a bezmocně ležím, už nemůžu. Přichází konec a cítím úlevu.“

Bolesti zad v něm vyvolaly potlačené vzpomínky, který se mu promítly do snu. Na úplný závěr jsem Radkovi řekla, ať se pokusí spojit se svým vyšším já nebo s mistry,  zda pro něho mají nějakou radu či poselství.
Chvilku to trvalo a pak povídá: ,,Mám naslouchat svému nitru, všechno mi bude časem zodpovězeno, vše, co se mi děje a jak mám na sobě pracovat.. Mám jen stále rozdávat svou lásku, pak pochopím.“
Pak ještě dodal: “S Andry budeme společně pracovat na našem vztahu, měli jsme si tím vším něco uvědomit a já vím, že jí nechci ztratit, našel jsem v sobě opravdovou hloubku lásky, už se nenechám ovládat svým egem, ale vím, že to chce čas.“ 

Važme si lásky, važme si jeden druhého. Važme si těch důležitých okamžiků. I kdyby trvaly jen pár minut. Zbytečně si to stěžujeme a necháváme vyhrávat naše ega. ,,Láska je totiž silnější než okolnosti.“ 

Radek s Andrejkou sice zůstali pouze kamarádi, ale rozešli se v lásce a odpuštění. Radek se vrátil na Slovensko a má novou přítelkyni. Jejich vztah je velice čistý a hezký. Již bez ega a strachů. Andrejka zůstala v Anglii, krásně na sobě pracuje a v době, kdy píši tyto řádky, je na Mallorce, kam odjela za svým tatínkem. Jde o jejich první společné setkání. Oba v sobě objevili nový proud čisté lásky a nikde není řečeno, že by zase jednou nemohli být spolu. Třeba si jen ještě potřebují projít nějakou tou karmickou vztahovou poutí. 


(Více v mé knize Karmická sinusoida – Z deníku regresní terapeutky)

Autor Ester Davidová Dátum 23. Máj 2013

Článek převzat od http://www.2012rok.sk/wp/laska-a-vztahy/16036-vztahove-problemy-zabiji-nas-ego-cistou-lasku

Bůh již nedopustí vztahy, kde by následně vznikla závislost

S nadcházejícím věkem Vodnáře se začnou postupně měnit i naše vztahy. Vesmír bude velice nemilosrdně vrážet klíny do všech partnerských vztahů, kde to zavání jakoukoli formou závislosti. Muži budou nuceni učit se ženským a ženy mužským činnostem.
Manželství, kde vládne despotickou rukou muž a žena plní roli služky a otrokyně, již nadále přetrvávat nebudou. Vesmír bude tyto páry rozdělovat nejrůznějšími způsoby: pracovní dobou, vstupy třetích osob, nemocemi, úmrtími… a lidé budou postupně vedeni čím dál tím více do přítomného okamžiku. Aby se zeměkoule nevychýlila odstředivou silou obrovskou rychlostí, kterou nyní nebezpečně nabírá, je zapotřebí zpomalit myšlení lidí, neboť to nejsou jen výfukové plyny, co zamořují naše ovzduší, ale především negativní emoce produkované ustaranou myslí většiny populace. Tím, že Vesmír dva navzájem závislé subjekty rozdělí, dojde k situaci, kdy každý bude muset nutně a bezodkladně zpomalit a zamyslet se nad skutečnou podstatou věcí.
Ženy by si v této souvislosti měly dát největší pozor na své ženské orgány a své ženství vůbec. To, jak neúnavně plní svoje povinnosti v podobě starání se o děti, domácnost, manžela, vykonávání svého vlastního, popřípadě i vícero zaměstnání, likviduje jejich ženskou podstatu a doslova je nutí jet na vlastní rezervy energie, které jsou skryté v ženských orgánech; vaječnících a prsních žlázách. Není proto divu, že se po čase takovéhoto způsobu fungování ženy zcela excelentně dopracovávají k rakovině prsů a vaječníků. Podstatou ženy je klid a ne pohyb. A toho je v současné době kladeno na bedra ženě více, než dost. Ženy se budou rovněž setkávat se situacemi, kdy se budou ocitat bez mužů a v nemalé míře i sami s malými dětmi. Účelem toho bude naučit se samostatnosti, soběstačnosti a nezávislosti.

Mužům by naopak Vesmír rád vzkázal, mají-li doma despotickou vládkyni vytvářející iluzi vlastní nepostradatelnosti, ať se nebojí vstoupit na „nebezpečnou“ půdu svobody. Vždyť přeci není nutné poslouchat neustálá slova nespokojenosti. Domácí práce Vám přeci může zastat jiná placená síla, která ale odpoledne odejde domů. A vy se můžete oddávat všem svým vášním a bez komentářů a na jídlo si můžete dojít do hospody, kde stejně trávíte času víc, než dost, a to opět především jenom proto, abyste se nemuseli doma moc zdržovat. Ptáte-li se, jakou formou lze překonat ponorkovou nemoc dlouhotrvajícího vztahu, začněte třeba jen spát na oddělených postelích, nebo nejlépe, v oddělených místnostech. Uvidíte, jak se Vám uleví. Při spánku se totiž uvolňují různé entity, které poté ovlivňují jednání toho druhého. Nehledě na to, že se i lépe vyspíte.
V budoucnu budeme žít všichni odděleně a zavládne tak i větší klid. Dětem bude dobře všude, kde budou cítit lásku a účast ostatních. Určitě pro ně bude lepší žít pouze s jedním z rodičů, ale v lásce, než dennodenně donekonečna poslouchat křik, hádky a urážky. Z tohoto důvodu je v současné době mnoho lidí, kteří jsou sami a nemůžou, ač se velice snaží, narazit na vhodného partnera. Problém tkví v tom, že Bůh již skutečně nedopustí vztahy, kde by následně vznikla závislost neboť budoucí vztahy budou založeny na vzájemné úctě a ne na potřebě cpát do toho druhého vlastní bubáky. Naučit se vážit si jeden druhého a překonat strach ze samoty, který nás drží v disharmonických vztazích, přestože máme plnou hlavu někoho jiného, je naší novou současnou povinností.

MILENKA NEMŮŽE MÍT NA MANŽELKU, ALE BUĎME ZA TO RÁDY
Do poradny často chodí ženy a dívky s otázkou, jak pro sebe získat ženatého muže. První, na co se zeptám je, proč to vůbec chtějí. Téměř pokaždé se mi dostane odpovědi: „Aby byl jen můj.“
Na začátku všeho je nezbytné si uvědomit, že nikdo nikomu nepatří. Že každý je svobodný a má právo fungovat podle své vlastní svobodné vůle a že každá potřeba vlastnit nemá ve skutečnosti s láskou nic společného. Je to jen další pokus ega, jak naplnit svoji potřebu ovládat a ukojit tak tuto závislost. Mnohé manželky ve skutečnosti plní roli matky, kterou si muži vydržují, aby se o ně starala. Z tohoto důvodu nemůže nikdy milenka očekávat, že by ji muž opustil a odešel z takto vytvořeného prostředí. Ale proč to vlastně chtít? Chceme se chytit do svých vlastních sítí a stát se tak druhou manželkou a po čase zjistit, že okolo poletují další aspirantky na roli „manželky“? Vždyť toto chtít by bylo ve skutečnosti být sami proti sobě, protože není nad kouzlo a sílu zakázaného ovoce a vidění se pouze občas, které udržuje ve vztahu nezbytné napětí. Není náhodou takovýto muž právě ta vysněná ideální partie? Pomineme-li skutečnou příčinu vzniku všech vztahů, kterou je potřeba někoho vlastnit a ovládat, naskýtá se nám tak pohled na relativně ideální formu vztahu, která představuje přípravu na vztahy opravdové, které budeme žít v budoucnosti.
Proč tedy raději nezůstat svobodné a užívat si tu již výše uvedenou nádheru napětí, kdy jeden si ve skutečnosti na druhého nemůže dělat nárok, se svým volným časem nakládáte podle vlastního uvážení, vídáte se jenom tehdy, kdy chcete a máte náladu, bez těch velkých starostí všedního dne… A že to není každý den? Vždyť v tom je přeci ta síla a kouzlo nezevšednění a už vůbec nemluvím o tom, kolik se toho tímto způsobem naučíte. Samostatnosti, soběstačnosti a nezávislosti, svobodě a volnosti, odnaučení touhy ovládat a být ovládán, tudíž nepodmíněné lásce. Většinou se tito muži objeví v životě ženy v okamžiku, kdy nadešel čas, abysi něco uvědomila. Tito muži totiž učí ženu naslouchat svému srdci a schopnosti jít za ním. Tím mám na mysli, uvědomit si že nadešel čas usednout do dalšího vlaku, který nás odveze do další stanice, kterou bude představovat další muž, čili další životní učitel.

ROZHODNETE-LI SE PRO HLAS SVÉHO SRDCE, ROZHODLI JSTE SE SPRÁVNĚ
V současné době se ve vztazích, které již mají delší trvání, bude objevovat následující fenomén. Ženy a muži budou postupně zjišťovat, že nejsou schopni milovat se s člověkem, ke kterému již nic necítí. Bude to ze začátku do určité míry značně frustrující.
Další učební lekcí totiž bude naučit se upřímnosti a zbavit se viktoriánského pocitu viny. Kdesi jsem četla nádherný vtip: „Víte, co je to manželství? Slib sexuální poslušnosti.“ Nesmírně mě to pobavilo. Církev v nás ve středověku vytvořila strašidelný model lidského fungování. Protože se lidem, kteří se dokáží svobodně a uvolněně oddávat sexu a tím pádem vědí, o čem je život, špatně vládne, vštípila do mysli lidí utkvělou představu, že podpisem manželské smlouvy se už nikdy v životě nesmějí podívat, natož setkávat (a nedej Bůh pohlavně) s nikým jiným. Podvěsku mozkovému jsou však takovéto nesmyslné výmysly totálně ukradené a kvůli nim z něj hormony odkapávat nepřestanou. Součástí učení nového věku bude naučit se i upřímnosti. A to především upřímnosti sami k sobě. Naše duše bude potřebovat žít v pravdě. Takže budeme-li se s někým milovat jen z povinnosti nebo ze strachu, budeme nespokojení a tato nespokojenost se projeví na našem zdraví. Budeme podráždění, nepříjemní na svoje okolí, špatně se nám bude spát a celkově to bude odnášet naše zdraví. Budeme naštvaní sami na sebe, protože to něco v nás bude vědět, že si lžeme.

Vezměme si to na příkladu. Jsou dva. Muž a žena. Velice po sobě touží, ale drží je od sebe strach a pocity viny. On, ona nebo oba se bojí, že tím, že se budou stýkat a následně se to provalí, je zavrhne nejen manželská polovička, ale i ostatní členové rodiny a jejich okolí. Mají strach ze sebe, protože mnoho z nás má v sobě zakódováno to, aby neztratili kontrolu sami nad sebou v případě, že by se jim to s tím druhým začalo až moc líbit a v jejich životě by potom nemusel zůstat kámen na kameni. Strach pociťují i v tom směru, že nás přeci nemůže mít nikdo rád, když bychom si začali žít podle svojí představy. Pocity viny se derou na povrch i v souvislosti s tím, že přeci to tomu druhému nemůžeme udělat. Buď proto, že se o nás tak „hezky stará“ anebo i proto, že nám kolikrát nedává nic jiného než „pořádný géčka“. Strach je mocná iluze a pocit viny obrovský bubák. Jak z toho ven? Pakliže se o to sami nepřičiníme, můžeme si být zcela jisti, že už se Vesmír sám postará o to, abychom uposlechli hlas svého srdce. Neboť právě za hlasem srdce vede ta správná cesta. A když se tomu budeme bránit, bude to akorát déle trvat a víc bolet.

MÁME POTŘEBU OVLÁDAT A BÝT OVLÁDÁNI
Potřeba ovládat a být ovládáni vzniká již v dětství. V dětství pro nás rodiče představovali těžko kontrolovatelné objekty a tak jsme dle své egoistické přirozenosti museli zaujmout protiofenzívu. Vždyť to vidíme i na svých dětech, jak zkouší, co mohou. Od křiku, pláče, dupání až po válení se po zemi a kdoví čeho ještě. Postupem času se pak tyto triky stávají akorát čím dál rafinovanější.
Přesuňme se ale rovnou do partnerského či manželského vztahu. Taktiky žen, stejně tak, jako mužů, se různí. Ženy mohou své partnery ovládat tím, jak vytvářejí (použiji svůj oblíbený termín) iluzi vlastní nepostradatelnosti, jakým způsobem se starají o domácnost, děti, úklid… a ve skutečnosti kolikrát manžel za celý týden ušpiní tři košile, dvoje kalhoty a jedny ponožky. V těchto vztazích mě baví pozorovat, jak člověk, který ve skutečnosti živí rodinu, má strach, že by nebyl schopný se o sebe postarat. Druhý nejčastěji vyskytující se jev je ten, že žena skutečně zastává funkci hospodyně, matky, manželky, zaměstnankyně… a manžel se doma jen válí. Je to neuvěřitelné, ale tito muži mají rovněž geniální schopnost vytvořit pocit, že by se bez nich takováto žena neobešla.

Problém tedy tkví někde jinde. Máme potřebu ovládat, ale i být ovládáni a děje se nám jen to, o co si sami říkáme. Žena, která tvrdí, že už to věčné manželovo nicnedělání nemůže vydržet a že to všechno utne nikdy nic neutne, dokud si neuvědomí, že ve skutečnosti potřebuje, aby jí někdo zneužíval. V dětství pravděpodobně prožila okamžiky, kdy jí někdo buď citově, nebo i fyzicky využíval a zneužíval. Vytvořila se v ní tudíž představa, že tímto způsobem je normální a přirozené žít, přestože vnitřní, tenký, z obrovské hloubi znějící hlas moc dobře ví, že by to mělo být jinak. Dokud si žena, ale co si budeme říkat, klidně i muž, neuvědomí, že je to jen vypěstovaná potřeba a program, který jsme v dětství obdrželi, nemůže se situace změnit. Jakmile si však vloží do mysli afirmaci: „Já jsem zbavený nebo zbavená potřeby být ovládán nebo ovládána“, začnou se dít neuvěřitelné věci. Nečekejte ale, že Váš systém tyto věty bude okamžitě přijímat. Pokud jste mu léta podvědomě posílaly informace typu: „Je normální, aby mě někdo zneužíval“, můžete si být zcela jisti, že se budete v životě setkávat pouze s lidmi, kteří se k Vám budou takto chovat. Do výše uvedeného stádia ovšem musíme dospět, neboť tento způsob myšlení, čili ovládat a být ovládán, představuje naši identitu a my nic, kromě zmíněného způsobu myšlení, neznáme. Díky Bohu ale již nastala doba, kdy se naše planeta posouvá do vyšších frekvencí a my se začneme velmi rychle jeden po druhém probouzet ze zlého snu.

ŠETŘETE SE
Na světě jsme proto, abychom se odnaučili to, co jsme se naučili v dětství. A v neposlední řadě je to i utkvělá představa, že čím víc toho budeme dělat, tím víc nás budou mít druzí rádi.
Je to samozřejmě omyl, neboť naše podstata spočívá v přítomném okamžiku. Zaměřím se nejdříve na ženy, přestože vím, že je to i problém mužů. Žena dneška je převážně a předesílám především z VLASTNÍ VOLBY (teď se budu asi už po milióntý opakovat) matka, manželka, uklízečka, kuchařka, pradlena a v neposlední řadě mnohdy i samojediná živitelka rodiny. Znovu ovšem zdůrazňuji z VLASTNÍ VOLBY. Mnohdy je to ovládací manévr, jindy prokletí představy, že čím víc toho zvládám, tím víc mě budou mít druzí rádi, jak ostatně píši ve svém jiném článku. Opak ale bývá pravdou. Zamysleme se na tím logicky. Žena přijde domů z práce, stejně jako muž, ale jí nastává druhá směna v podobě výše zmíněných funkcí, zatímco muž usedne s novinami před televizi. Pokud není kompletně nemohoucí (a to není, když chodí do práce), je přeci rovněž schopen si připravit jídlo, vyprat a vyžehlit si prádlo, jít se věnovat dětem, klidně i utřít prach, zkrátka postarat se o sebe. Proč by měla ženská dělat práci za dva? Ve skutečnosti to postrádá logiku. Vydělávají si přeci oba stejně, kolikrát žena víc. Muži ale byli takto naučeni od svých maminek a ty zase od svých, tak jim to nesmíme zazlívat. Jen je to musíme naučit. Stačí jen překonat strach, že se od nás všichni odvrátí v okamžiku, kdy se zajetému způsobu vzepřeme. No a co muži? Ti, když do úmoru od svítání do svítání pracují si rovněž tímto způsobem chtějí koupit lásku ostatních, ale tento pocit se pořád nedostavuje, přestože si pořád přihazují a přihazují… a ono pořád nic. Ono se ale nic dostavit nemůže, protože model podmiňované lásky, ,,budu tě mít rád, když…“ je tak maximálně základnou pro vznik rakoviny. Muži, ale i ženy se však můžou prací přesmíru zaobírat i z jiného důvodu. A to proto, aby se vyhnuli „manželským povinnostem“. Ale o tom je už jiná pohádka.

UČÍME SE ODPOUŠTĚT
V poslední době pozoruji, že Vesmír se zapříčiňuje o to, aby se spolu lidé naučili žít. Ti, kteří měli největší problémy s nesnášenlivostí se svými rodiči, jsou nyní nuceni s nimi žít ve společné domácnosti. Důvod je nasnadě. Vyřešit problémy vzniklé v dětství. Ani v nejmenším netušíme, jakou cestu si však tímto způsobem otevřeme. V životě totiž narážíme pouze na partnery, kteří jsou dokonalou kopií toho z rodičů, ke kterému jsme v dětství inklinovali a od kterého jsme současně postrádali lásku. Od partnerů, které si tak v životě přitahujeme očekáváme, že se od nich, jakožto od našeho suplujícího rodiče, dočkáme tolik postrádané náklonnosti a vřelé náruče. Ale vzhledem k tomu, že je takovýto člověk jen onou věrnou kopií, nedočkáme se uvedeného ani tady.
K bližší specifikaci. Muže, kteří měli v dětství problémy s matkou, v dospělosti přitahují ženy s větším poprsím a pozadím, neboť pro ně představují právě symbol matky. Ženy, které se setkávaly s nedostatkem citu od otce, převážně přitahují muže, od kterých budou chtít být ovládány a opanovány, poněvadž z honby za pohlazením učinili svoji závislost.  V disfunkčních manželstvích se většinou přesmyknou vztahy na té úrovni, že otec si vytvoří pomyslnou partnerku ze své dcery a žena partnera ze svého syna. Předesílám, nehovořím zde o incestu, pouze o psychologických vazbách. Někdy to dochází tak daleko, že mají děti svého rodiče zapsaného ve své auře takovým způsobem, že to odpuzuje i potencionální skutečné partnery, neboť ti cítí, že je tento objekt již „obsazen“. Tudíž, ocitneme-li se po létech ve společné domácnosti s daným rodičem, můžeme se již na věc dívat dospělýma očima i když to kolikrát není snadné, protože křivdy vzniklé v dětství jsou hluboce zakořeněny jak ve fyzickém, tak emočním těle. Ukládají se i v podobě tuku na jednotlivých tělesných partiích, a to kupříkladu na bocích a na stehnech. To je také důvod, proč nám nepomáhají žádné diety, i když usilovně cvičíme a přitom nejíme.
Pokud nahromaděné problémy neodstraníme v mysli, musí inkriminovaný špek někdo uříznout, abychom se ho zbavili. Ale i tehdy se vytvoří znovu, protože problém nebyl odstraněn ve vědomí, což ale platí i o všech ostatních „odstraňujících“ chirurgických zákrocích. Vyléčení tkví v odpuštění. Jakmile odpustíme všem, ale i sobě, uzdravíme se. Poradím Vám jednoduchou větičku, kterou tedy mně osobně můj systém pěkně dlouho odmítal: „Já jsem ochotná(ý) odpustit všechny křivdy, které se mi kdy přihodily.“ Jste-li schopni odpustit ostatním, odpouštíte tím současně i sami sobě.

Zdroj: www.isabelle-dolphin.cz

 .

 Zdroj: Článek převzat od http://www.2012rok.sk/wp/ako-dalej/2469-buh-jiz-nedopusti-vztahy-kde-nasledne-vznikla-zavislost