7 věcí, které byste měly vědět o prsou

Viva La Boobies! 7 věcí, které byste měly vědět o prsou

Prsa jsou úžasná – jsou krásná, živí děti a mají svou vlastní inteligenci.

Prsa mají spoustu neuvěřitelných přínosů pro zdraví lidstva, sílu žen, a péči o budoucí generace.

Vaše prsa by si zasloužila čestnou medaili a samé opatrování, rozmazlování a respekt.

Přesto však naše prsa trpí nebezpečnými účinky rostoucího množství toxinů v životním prostředí, v naší stravě, ve vodě, ve vzduchu a v drogistických produktech, mediálním ponižováním, omezující módou, a nedostatkem kvalitní zdravotní výchovy žen.

Před několika týdny jsem měla sen, že jsem byla na konferenci a organizátoři mě požádali, abych vystoupila na pódium a promluvila zde o zdraví prsou. Řekli, že je zásadní, abychom přiměli více lidí pochopit a ocenit důležitost péče o naše zdravá prsa, a to s cílem získat si pozornost lidí. Potřebovala jsem být nahoře a mluvit. Během přemýšlení, zda se cítím pohodlně s tím, že jsem nahoře - na jevišti, jsem se probudila.

O několik dní později oznámila Angelina Jolie své rozhodnutí, že jí máme zdravá prsa chirurgicky odstranit, protože jí hrozí potenciální riziko rakoviny. Toto jednání mě inspirovalo k ještě silnějšímu uvědomění, jak důležité je, že jsme se zapojili do debaty a mluvili o tom, jak přirozeně pečovat o naše prsa, jak se naše životní prostředí, strava a životní styl odráží na našem zdraví, a proč je dnes zdraví prsou důležitější než kdykoliv dříve.

Proto mám v záměru sdílet pozitivní a inspirativní informace na podporu žen, aby milovaly svá prsa a dozvěděly se o způsobech, jak přirozeně pečovat o své úžasné poprsí.

Pojďme se snažit o pozvednutí statusu prsou do úrovně, kterou si zaslouží!

7 úžasných věcí, co byste měly vědět o prsou

Prsa chtějí svobodu.

Podprsenky omezují pohyb lymfy skrze prsa do podpaží a ramenou, což způsobuje ukládání toxinů v prsní tkáni. Nejhorším viníkem jsou kostice podprsenky, protože kov může narušovat tok energie přes oblast prsou. Nová francouzská studie ukázala, že ženy, které nenosí podprsenku, měly skutečně elegantnější prsa navzdory svému věku. Cvičení, tanec, a odskakování prsou bez podprsenky umožňuje takové tělesné pohyby, které podporují lymfatický oběh a vytvářejí potřebnou „drenáž“ prsou. Přirozený pohyb prsou a tělesné cvičení je další podstatnou složkou pro lymfatické zdraví prsou.

Prsa potřebují masáž

V ženském poprsí není mnoho svalové tkáně, a proto potřebují prsa k posílení krevního oběhu dopomoci. Ženská prsa jsou tvořena převážně tukovou tkání a mléčnými kanálky, pojivovou tkání, nervy a lymfatickými žlázami. Masáž prsou je proto důležitá pro podporu cirkulace krve a lymfy a snižuje nahromadění toxinů či hormonů v tukových tkáních. Svá prsa masírujte denně pomocí přírodních, za studena lisovaných rostlinných olejů, jako je kokos, mandle, nebo jojobový olej. Do svého základního oleje můžete také přidat pár kapek čistého éterického oleje, jako je růže, jasmín nebo šalvěj luční. Nemluvím však o "mužské manipulaci", řeč je o jemné masáži, během které si uvědomíte své pocity nebo zaznamenáte jakékoliv změny a pomocí jemných lymfatických a oběhových pohybů posílíte zdraví.

Prsa jsou horká

Bylo zdokumentováno, že ženská ňadra se synchronizují s novorozeným dítětem, aby získala pro něj perfektní teplotu. Když se matka s dítětem dotýkají po porodu kůže na kůži, mateřská prsa přirozeně přizpůsobí svou tělesnou teplotu tak, aby byla pro dítě optimální. Matka dvojčat bude mít každé ze svých ňader ideálně teplé pro konkrétní dítě. Ženská ňadra jsou spolehlivější a výkonnější než jakýkoli dětský ohřívač. Takže prsa jsou zcela „hot“ - jen ne v takovém slova smyslu, jak se o nich obvykle hovoří.

Mateřské mléko může mít nesčetné množství medicínských využití

Mateřské mléko je zcela jistě nejúžasnější potravina, která je lidstvu k dispozici. Každé mateřské mléko je zcela unikátní a není možné jej replikovat (navzdory tomu, co jste možná slyšeli od obchodních společností). V podstatě se neustále proměňuje – minutu po minutě, den po dni, aby poskytlo správnou výživu a posílilo imunit, kterou dítě potřebuje. Rozhodují o tom ňadra prostřednictvím informace přijaté z dětských slin uchycených na dvorci. V mateřském mléku bylo identifikováno více než 400 živin včetně probiotik a je to bohatý zdroj kmenových buněk. První mléko, které s prsů vyjde, se nazývá mlezivo. Protože je bohaté na imunitní faktory (je považován za „tekuté zlato"), je extrémně důležité pro celoživotní zdraví dítěte. Mateřské mléko je moudrými matkami využíváno k mnoha účelům, včetně léčení opruzenin, bolestí uší, zarudlých očí, bolestí v krku, a mnoha dalším léčebným potřebám. Když ženy kojí, mateřské mléko vymývá jejich mléčné kanálky, a tím zajišťuje lepší zdraví a prevenci rakoviny prsu v přímé souvislosti s tím, jak dlouho doba kojení trvá.

Prsa jsou energetická centra

Tradiční čínská medicína je komplexní systém praktikovaný po tisíce let, založený na pohybu energie celým tělem po meridiánech (energetických drahách) a akupunkturních bodech (uzlech energie na meridiánech). Existuje šest meridiánů, které procházejí přes oblast prsou, tři z nich jsou ledviny, játra, žaludek – meridiány, kde se vyvíjí většina rakovinných nádorů. TCM léčí rakovinu prsu tím, že řeší energetickou stagnaci a pohyb čchi. Akupunktura a TCM jsou holistickými přístupy k podpoře zdraví prsu a mohou být použity v kombinaci s jinou léčbou. Masáž akupresurních bodů podél meridiánů, nebo mačkání těchto energetických bodů kolem prsou může pomoci s podporou zdraví ňader a celkové tělesné vitality. Kostice podprsenky mohou také interferovat s energií pohybující se skrze meridiány v prsou, což je další důvod k tomu dát našim ňadrům svobodu, nebo investovat do měkké podpůrné podprsenky z přírodních vláken.

Prsa jsou jako kanárci

Slyšeli jste o kanárcích v uhelném dole? Horníci s sebou brávali do dolů kanárky, protože ptáci jsou natolik citliví, že v případě toxicity v okolním prostředí kanárek zemřel a horníci věděli, že se odtamtud musí dostat ihned pryč! Prsa jsou také velmi citlivá, dostávají informace z prostředí a jejich tkáně shromažďují toxiny a hormony, stejně jako například tryskové palivo nebo zpomalovače hoření. Při kojení se sliny dítěte vstřebávají dovnitř prsního dvorce skrze neuvěřitelně citlivé receptory, které pak okamžitě reagují tím, že poskytují v mateřském mléce živiny a imunitní faktory, které dítě potřebuje. Rakovina prsu je nyní nejčastější formou rakoviny u žen v USA, a to ne proto, že by prsa nebo naše geny zahrnovaly nějaký problém. Naše prsa jsou jako kanárci a dávají nám vědět, že je naše životní prostředí toxické a musíme provést změny v našem zdraví, stravování, že je třeba provést detoxikaci. Vzhledem k více než 70.000 chemických látek používaných dnes v USA v průběhu posledních 100 let žijeme v „toxické polévce“ a jsme každodenně vystaveni vlivu chemikálií ve vzduchu, v potravinách, ve vodě, v domech, v autech, v oblečení a tak dále. Naše prsa nám dávají vědět, že musíme učinit zdravé změny kvůli delšímu životu nás a budoucích generací.

Prsa jsou krásná

Vaše prsa jsou pro vás ideální. Všechny druhy ňader jsou krásné. Prsa v průběhu života mění velikost a tvar, což je v pořádku. Někteří muži mají rádi velká prsa, jiní preferují malá prsa a jsou takoví, kteří dávají přednost střední velikosti. Bez ohledu na velikost nebo tvar jsou vaše prsa tak akorát. Milujte svá prsa! Mají neskutečnou moc, jsou inteligentní, a jsou úžasná! V Mongolsku, když je dítě nervózní, každý zvedá svou košili a třese svými prsy pro dítě, které se uklidní, rozhlédne se a začne se divit. Všichni se smějí, zatímco třesou svými prsy – včetně maminek, babiček a také dědečků! Takže se usmívejte a milujte svá prsa, jsou úžasná.

Přeloženo z blogu Kari

Článek převzat od: www.branakdetem.blogspot.cz

Parazit v naší mysli – toltécke učení

 Toltékové říkají, že lidé jsou nemocní proto, že v jejich mysli je parazit živící se negativními emocemi. A on se negativními emocemi nejen živí, ale dělá vše proto, aby člověk snil ve strachu a parazit tak měl spoustu potravy.

U většiny lidí má tento parazit na starosti jejich soustředný bod. Říká v rámci mysli lži, a člověk jim věří:,, Musíš se kvůli ostatním lidem chovat dobře. Existuje jen omezená porce lásky a pozornosti a ty potřebuješ přežít. Musíš být hodný vyhovět druhým, aby sis zasloužil jejich lásku.“


 Tento parazit se všechny své lži naučil v průběhu dětství a neustále je opakuje i v dospělé mysli. Tyto lži vytvářejí jediný soustředný bod, a ten zase produkuje strach, kterým se parazit živí. Parazit je živoucí sen sněný různými způsoby a na různých úrovních všemi lidmi. Ve chvíli, kdy jsme se narodili do parazitního snu své rodiny, přejímali jsme postupně malé kousky tohoto parazita a vkládali je do své mysli. Ty kousky jsou jako semínka – názory a lži vycházejí ze strachu- a ta semínka vyklíčila v naší mysli. V průběhu času z nich vyrostl náš specifický osobitý parazit, který je s námi dosud. Parazit v lidské mysli vytváří negativní myšlenky a emoce, a člověku vysává osobní sílu a zbavuje jeho tělo vitality, je příčinou mnoha nemocí jak mysli, tak těla.

Mnozí lidé žijí marginální život a mají energii pouze na to, aby pracovali, jedli, spali a zase šli do práce. Jejich život bývá většinou málo radostný a nezbývá jim energie na hru a tvořivou činnost. Nedostatek energie kompenzují povzbuzujícími prostředky jako kofein a sladkosti, nebo se snaží změnit špatnou náladu pomocí drog a alkoholu. A část tráví aktivitami vyžadující minimum energie, například díváním se na televizi. Tito lidé nemají dostatek osobní síly a jejich život ovládá parazit, takže nemají ani dostatek energie ke změně nebo růstu. Jejich návyky je udržují v rutině, která je bezpečná. Proto je důležité ovládnout vědomí, abychom si dokázali uvědomit, jak tento parazit ovládá mysl, a z tohoto poznání pak znovu získat zpět svou osobní sílu. Na začátku je to velmi obtížné, protože parazit je na nadvládu navyklý a snáší jen velmi těžce, že by o svou moc přišel. Úkolem parazita je vést nás tak, abychom dodržovali pravidla, o nichž soudce ví, že je od nás společnost vyžaduje, což nám poskytne lásku a přijetí. Parazit ovládá naše chování pomoci strachu. Jakmile se pokusíme vytvořit si nové názory, především ty, které jsou založeny na lásce, parazit dostane strach. Ví, že v minulosti znamenal odpor vůči vnějšímu snu odmítnutí, postrkování nebo ještě něco horšího. A parazit učiní vše, co může, aby naši snahu o změnu osobního snu sabotoval. Má strach o naše bezpečí a celkově o náš život. Kdo mu to může mít za zlé?

Parazit se učil velmi pilně a přešel tvrdou školou

Pokud nás nemůže ovládat osobní parazit, existuje vždy velký parazit, živá bytost, která je snem o této planetě. Ten našeho parazita naučil vše, co zná, a společně s ním nás udržuje ve stavu spánku. Všichni znají daná pravidla a připomínají nám, co se stane, když je porušíme.
Dokážeme si představit nějakou jinou živou bytost mající takového parazita jakého mají lidé? Malý dub by záviděl velkému dubu a říkal by:,,To není fér, že jsi tak velký. Jak je možné, že máš tak dobrou půdu a vyrostl jsi tady mezi skalami?“ A, nebo by si řekl velký dub:,,Radši jsem neměl celé ty roky růst. Neměl bych zraňovat city malého dubu tím, že se mi tak dobře daří.“ Parazit nepromlouvá v mysli jelena, hlemýždě, stromů, ptáků, ryb, červů, mraků, větru, galaxii či deště. A neděje se to dokonce ani v našem těle. Představme si, že by naše buňky měli starost, co si myslí jiné buňky, nebo že by si játra myslela, že by měla být něco víc než jen játra, aby udělala dojem na slinivku. Jediná část světa, která se strachem sní, jsou lidé! Tento živoucí sen nazývaný parazit se živí naším emocionálním strachem a má dost síl, aby v mysli vytvářel děsivé myšlenky. Lidská mysl je energií parazita natolik posedlá, že toltécký mistr svému žákovi často říká, že on sám je parazit, protože člověk už dávno je loutkou svého osobního parazita. Strach, který dokáže parazit vyvolávat v emocionálním těle člověka, nemá hranic. Pravidla očekávání, názory, povinnosti a dohody naprogramované v mysli jinými parazity jsou nekonečným zdrojem myšlenek vytvářených strachem. Když jeden žák pozoroval ve své mysli veškeré varianty myšlenek vytvářených strachem, prohlásil, že se nakonec jeho velké a malé obavy spojily v jednu skutečnost: ,,Nejsem dost dobrý, a tak budu stejně vždycky odmítán, a to především lidmi, na nichž mi záleží.“

Čím víc strachu vznikne, tím je parazit silnější

 Někteří paraziti jsou tak silní, že dokážou svého člověka vmanipulovat do zlostného a násilného chování vůči sobě i ostatním lidem. Jiní paraziti jsou mírnější a vyvolávají ve svém člověku jen lehkou úzkost a zmatek. Máme v sobě úžasný zdroj. Může se nazývat naše pravda, moudrost nebo čiré poznání.

Tento zdroj je částí emocionální pravdy s níž jsme se narodili, ale během procesu přizpůsobování byla vyhnána jen proto, aby nás rodina vnímala jako hodné a přijala nás. Naše pravda je ona skutečnost, které se parazit bojí ze všeho nejvíc. Ví, že naše pravda je založena na lásce a obává se, že bude mít hlad, budeme-li ho krmit pravdou a láskou. Parazit učiní vše pro to, abychom o své pravdě pochybovali. Dostává se mu velké podpory od všech strategií a masek, které před námi pilně skrývají realitu a vytvářejí naší předstírající podobu, kterou chceme potěšit ostatní lidi. Pokud máme velkou chuť na poslední kousek čokoládového dortu, parazit nám připomene dohodu, říkající, že poslední kus máme nechat někomu, kdo ho bude možná chtít víc, než my. Použije slov, jako sobeckost a nenasytnost, aby měl jistotu, že starou dohodu neporušíme. Máme chuť na dort, ale začneme o tom pochybovat, považovat to za něco špatného, tak si ten kousek nevezmeme a parazit zase vyhrál další kolo.

Tento parazit je mistrem ve vyvolávání strachu a to i v situacích, kdy se skutečně není čeho bát. Ovládá lidskou mysl natolik, že si s ní může dělat všechno, co chce. Nabízí člověku jen zúžený pohled, pouze jeden zorný úhel. A výsledkem je strach. Čteme-li noviny a určitá zpráva v nás vyvolá pocit strachu, uvědomme si, že se do té informace dostal parazit a to prostřednictvím soustředného bodu, o němž ví, že dokáže vzbudit obavy. Využívá našich politických ideálů, strachu z násilí nebo ztotožňování se s okolním prostředím. Když sedíme v autě a svítí červená a v naší mysli se objevují děsivé myšlenky, je to parazit vytvářející si potravu. Jestliže cítíme tlak na prsou a okamžitě si představíme, že jdeme v sanitce do nemocnice, je to zas jen parazit vytvářející si potravu. Parazit je břichomluvec a dokáže říkat člověku věci, jaké by on sám nikdy neříkal. Jedním z velkých triků parazita je ptát se někoho, co si myslí o jeho člověku.

A jedním z největších triků je zřejmě otázka

,,Myslíte si, že jsme tlustý?“ Nebo,,Myslíte si, že mi to sluší?“ Uvědomme si, že tyhle otázky vždycky klade jeden parazit druhému a ten druhý parazit vyvolá ve svém člověku strach, že odpoví špatně a bude odmítnout. Strach je téměř jistou zárukou, že odpoví,,špatně“ a bude následovat odmítnutí a další strach. A člověk téměř vidí, jak se parazit usmívá. Parazit dokáže, aby se pozornost přizpůsobovala úvahám o ostatních lidech, budoucnosti a především o strachu z toho, že nás budou všichni odmítat. Je to příklad naprostého nedostatku jasného vnímání snu jiných lidí. Toltékové říkají, že naše názory ovládají pozornost, dokud zase nezískáme zpátky osobní sílu, abychom mohli ovládat svou pozornost. A také říkají, že všechny názory, postoje, obavy, předpoklady a dohody, kterou náš parazit získal od jiných parazitů, z nás činí loutky v rukou parazitů tohoto světa – včetně našeho parazita. Jakmile dokážeme oddělit ,,sebe“ od parazita a znovu získáme kontrolu nad svou pozorností vstoupíme na cestu k osobní svobodě. Jeden žák byl nesmírně nadšený, že bude moci jít na přednášku velmi slavného duchovního učitele, který navštívil město.

Během přednášky začalo v sále plakat malé dítě

Ze začátku žák pláči nevěnoval pozornost ale po chvíli ho to začalo rušit. ,,To je hrozné“ pomyslel si.,,Proč ta matka neodvede to dítě ven?Strašně mě to rozptyluje a určitě to ruší i všechny ostatní.“Jeho mysl si začala procházet všechny chvíle v životě, kdy ho nezodpovědní lidé rušili při něčem důležitém, a on byl stále víc podrážděný. Rozhlížel se kolem sebe, aby viděl, kdo je ta protivná matka s dítětem, protože ji chtěl říci svůj názor po skončení přednášky a v mysli si začal přehrávat, co by ji řekl o jejím chování. A také si neodpustil výchovnou poznámku o tom, že kdyby byl on někdy se svými dětmi, nepřipustil by, aby nějak obtěžovaly lidí.

Najednou v sále začali lidé tleskat a on se probral ze svého rozhořčeného zasnění. Uvědomil si, že přednáška skončila a dítě s matkou ho přiměli k tomu, aby propásl celou druhou polovinu přednášky. Teď byl o to více rozhodnutý tu matku najít a sdělit jí, jak ho připravila o radost z učitelova inspirativního poselství o lásce a přijímání. Žák vůbec nepochopil, že nevyslechnutí přednášky bylo cenou, kterou musel zaplatit za to, že ještě nedokázal ovládnout svou pozornost. Jeho názory a postoje týkající se plačícího dítěte a nezodpovědné matky, neohleduplných lidí, hrubosti a všeho ostatního, co mu jeho parazit nabídl jako reakci na danou situaci, byly ve skutečnosti tím, co mu zabránilo vyslechnout učitelovo poselství. Žák se vrátil domů rozčílený a naštvaný ,,Proč se mi pořád musí dít něco takového?” říkal si v duchu.,,Nic nejde snadno.“

Ráno zašel za svým toltéckym učitelem, aby ho požádal o pomoc

,,První věc, kterou si musíš v takové situace uvědomit,“ začal učitel,,,je neodsuzování sebe za to, co se stalo. Neměl jsi jinou možnost, než se tím nechat vyrušit, protože tvůj parazit stále ještě tahá za provázky tvé loutky. Není to ani dobře ani špatně, je to prostě tak. Zaměř se na názory, které ovládly tvou pozornost, a uvědom si, co je a co není pravda.“ Pak spolu zkoumali všechny staré názory a dohody žáka, které parazit předchozího večera použil. Jakmile objevili lži o ,,ty bys měl“ a ,,ono by mělo“ v posuzování týkajícím se matky a samotného žáka, uvolnil je žák z mitote (mitote- toltécké označení změti hlasů v mysli člověka který sní, pocházející z jazyka nahuatl, kterým se mluvilo v Mexiku za časů Toltéků) své mysli a nahradil pravdou o lásce a přijetí. Žák tehdy objevil sílu ovládání vlastní pozornosti. Je-li parazit vlastně nemoc mysli, pak je třeba ji vyléčit. Nejdůležitějším rysem této nemoci je strach. Parazit vyvolává strach a živý se strachem. Jeho přežití je na strachu závislé. Vyvolává strach v lidské mysli a živí se emocemi, které následně vznikají v těle. Je možné, že jsme ohromeni schopnostmi a vytrvalostí parazita – a to jak svého vlastního, tak toho velkého nacházejícího se ve snu o této planetě. Je živoucí sen žijící v mysli téměř všech lidí.

A na tuto nemoc je samozřejmě lék – je to láska

Každý člověk přichází na tento svět plný lásky a přijímaní, a bez pocitu strachu. Každý nově zrozený člověk se touto parazitní nemocí nakazí, aby byl stejný, jako všichni statní. Ale tato infekce neničí ani neutlumí lásku, která je podstatou každého bytí. Tento vliv prostě jen pohltí podstatu lidí, kteří pak zapomenou, kým vlastně jsou. Dar, který dávají toltéčtí mistři, je procitnutí člověka hledajícího poznání do pravdy o tom, jaký je z hlediska lásky a samotného života. Svým žákům říkají:,,Probuďte se! Trpěli jste ve strašlivém snu vytvořeném parazitem! Procitněte!

Dívejte se na svět kolem sebe a ve svém nitru

Spali jste uprostřed bujarých oslav hojnosti života a jeho kouzel. Všechno kolem vás radostně tančí. Probuďte se a přidejte se k tomu tanci!“ Žádná část parazita nás nedokáže probudit ze snu, který sní on sám. Parazit zná jenom strach a protilátkou na strach je láska.

Potřebujeme nový zdroj, duchovního bojovníka hledajícího pravdu o tom, jací jsme, který nám pomůže znovu ji nalézt. Učení starobylých tajemných škol, jako je toltécka nauka, znovu ožívají a jsou přístupná všem lidem. My sami můžeme v sobě probudit silný zdroj lásky. V našem srdci je mocný duchovní bojovník. Byl uspán starým snem a ovládl ho parazit, ale duchovní bojovník je stále tam.

*

Zdroj: © A.R.X. – Noetika – A teď nastal ten pravý čas, aby se zbavil svých pout.
http://www.panna.cz/esoterika.11/parazit-v-nasi-mysli-toltecke-uceni.440.html

 *

 

Článek převzat od: http://www.2012rok.sk/wp/samanizmus-2/5486-parazit-nasi-mysli-%E2%80%93-toltecke-uceni

Vztahové problémy. Zabíjí v nás ego čistou lásku?

 

O květnu se říká, že je to lásky čas, málokdo však ví, že je to také období, kdy lidé ve vztazích shazují růžové brýle. 

Jednoho krásného květnového dne ke mě do poradny přišel muž ve středním věku.

,,Jsem tady kvůli ženě, nevím co mám dělat, odešel jsem od ní, přitom ji tolik miluji. Řekla mi, že se mnou není šťastná, vyčerpávám jí a vysávám, přestali jsme si rozumět.“
Jeho velkou slabinou byla netrpělivost.

,,Ano, jsem hodně netrpělivý, vlastně celý život, všechno chci hned.“
,,Neumíte mluvit o svých pocitech, to je váš největší problém, všechno držíte v sobě a skrýváte to pod maskou, bojíte se emoce projevit. To vám škodí a ubližujete tím nejen sobě, ale i partnerkám. Žena potřebuje slyšet, že ji máte rád, chce občas slyšet, co cítíte a co chcete. Bez otevřenosti vztahy zevšední, komunikace vázne a stávají se rutinními a nudnými.“

,,Já vím,” řekl tiše. „Ale když já to neumím, nechci mluvit o svých pocitech. Neumím říct, že ji mám rád, přitom mám, ale nejde mi to.“

,,Víte,” povídám, ,,vy se jen bojíte, bojíte se o nich mluvit. Držíte je uvnitř, máte strach se projevit. Máte strach ze zklamání a odmítnutí. Nechcete být raněn. Vy si totiž nevěříte. Chybí vám sebedůvěra. Nemáte se rád, nemáte rád sám sebe. A je třeba zjistit proč tomu tak je.“

Smutně pokynul sklopenou hlavou a já jsem pokračovala. ,,To není konec světa. Pomyslete na to, že existují mnohem horší věci na světě a ve vašem případě tomu tak není. Máte to ve svých rukou, vy to můžete změnit, ovlivnit, záleží pouze na vás. Musíte se naučit milovat sám sebe. Láska musí jít ze srdce, vašeho srdce, a pokud ji ve svém srdci nemáte, jak ji chcete dávat? Řeknu to možná tvrdě, ale i tohle je určitá forma sobectví. Zaměňujete lásku za vášeň, touhu a chtíč. Mít a vlastnit.“

V očích měl slzy a povídá: ,,Máte pravdu, to mě nikdy nenapadlo, dává mi to smysl. Ale mě už to tady nebaví, nemám žádný smysl života a nevím kde mám začít.“

,,Vy musíte teď myslet především sám na sebe, pokusit se na tom všem postupně zapracovat a pak se vám zcela určitě otevřou další cesty. Nabydete vnitřního klidu a nadhledu.“
,,Néé, to já prostě nedokážu, neumím být klidný ani trpělivý.“

,,Dobře tedy,“ odpovídám, ,,v tom případě se budete v kruhu motat dál a budete neustále přitahovat do svého života zrcadla, ve vašem případě ve formě partnerek. A předpokládám, že ta vaše současná si také příliš nevěří.“

Dával si hezky všechno sám do souvislostí, jelikož odpověděl: ,,Víte, ona je skvělá, ale máte asi pravdu, vadilo mi jak pořád něco nebo někoho kritizovala a pořád někoho probírala, stále se jí něco nelíbilo. Pomlouvala a rozebírala druhé a už jsem to s ní nechtěl pořád řešit, pak byla naštvaná. Ale já jsem opravdu nechtěl, pořád jsem jí říkal, že nemá stále soudit podle toho jak kdo vypadá nebo co dělá.“
Samozřejmě měl pravdu. Neustále se setkávám s lidmi, kteří mají potřebu někoho pomlouvat, poučovat, moralizovat, řešit. Položme si otázku, proč. Obvykle se sebou tito lidé nebývají spokojeni, nevěří si. Bohužel nezbývá nic jiného než se nad to povznést.

Pokračovala jsem v hovoru s klientem.
,,Lidé, kterých se týká nedostatek sebevědomí a nemají se rádi, nejsou sami se sebou spokojeni a viní z toho podvědomně druhé. Pramení to opět někde z minulosti, dětství, prenatálu či z minulých životů.“

,,A zjistíme to tou regresí?” vzpomněl si na mou zmínku o terapiích.
,,Ano. Podíváme se na příčiny vašich problémů. Vy si je najdete sám, já vás jen povedu.“
Ponechal si pár dní na rozmyšlenou, velmi brzy se ale na regresní terapii skutečně objednal.
Vztahy. Jsou tak jednoduché a složité zároveň. Stále si vytváříme nějaké iluze, nejen o sobě samých, ale i o těch, o nichž si myslíme, že je milujeme. Milujeme opravdově?  Položte si každý sám v sobě otázku: ,,Miluji sám sebe? Mám se rád?“ Odpověď hledejte ve svém srdci.

Jsme jako malé mořské panny. Způsobuje nám bolest, když musíme stát oběma nohama pevně na zemi. Musíme dospět k jasnému úsudku, zda krásný vysněný princ je opravdu hoden naší námahy. Vždy, když s klienty řeším jejich vztahy, přijde mi na mysl tento citát: ,,Milujete-li něco, nechte to odejít. Vrátí -li se to, je to vaše. Pokud ne, nikdy to vaše nebylo.“ (Autor neznámý)

Krásně také vystihuje životní situaci Veroniky. Tato mladá a velice hezká žena zůstala sama se svým čtyřletým dítětem. Nedokázala se vyrovnat s manželovým odchodem. Opustil ji kvůli jiné ženě. Doslova ze dne na den. Postavil jí před hotovou věc. Sbalil se a odešel. Veronika velice trpěla a stále nechápala, co udělala špatně. Manžel řekl, že potřebuje mít vedle sebe ženu, která s ním bude sdílet jeho zájmy a cestování. Dohodli se na tom, že dceru může vídat kdykoliv.

Navenek vše respektovala, ale uvnitř byla zloba, vztek a velká křivda. Když vyhledala mou pomoc, měla v sobě spoustu nezodpovězených otázek. Dočetla se, že by jí regrese pomohla pochopit. Již delší dobu se zajímala o ezoterickou oblast a měla teoretický přehled, jak věci opravdu chodí. Její manžel to ale nechápal, nevěřil, že se měli spolu potkat, aby si karmicky něco dořešili a uzavřeli. Zůstal ve svém vývoji stát a potřeboval k sobě stejně konzumní partnerku. Také ji měl potkat, protože i oni si spolu něco dluží. Tak to bývá.

Veronika měla pochopit, že se jejich cesty rozešly a na ní čeká někdo nový a lepší. Možná duchovnější. Manžel k ní byl alespoň upřímný a dostatečně silný, když odešel bez dlouhého vykrucování, jak to spousta partnerů dělá. Vážila si jeho upřímnosti. Všechno chápala, ale ještě ne do hloubky. 

V regresi vyprávěla, že se nachází v lese a má nepříjemný pocit. Šla za mužem, kterého znala. Stál tam u nějakého stromu a na něm visela oběšená mladá žena. Dostala hysterický záchvat. S plačtivým křikem se obviňovala, že za to může ona sama. Oběsila se kvůli ní. Mezitím muž sundával ženu ze stromu. Mlčky plakal.

Musely jsme se vrátit na začátek. Veronika se tehdy zamilovala do ženatého muže s dítětem. On bral jejich vztah pouze jako pobavení. Neustále jej sledovala, nedala mu pokoj. Nakonec si jej omotala kolem prstu a štvala proti jeho ženě. Muž začal doma lhát a vymlouvat se, aby mohl trávit s Veronikou stále více času.
Nebyl to tak dávný život. Tipovala jsem jej na začátek minulého století, jak Veronika potvrdila. Pak se vše provalilo. Muž musel jít s pravdou ven. Zmanipulovaný milenkou manželce řekl, že odchází. Zhroutila se. Našel jí pak oběšenou. To ale nebylo vše. Jeho žena v amoku a hluboké nenávisti hodila jejich malinké dítě do hrnce s vařící vodou. Chtěla se pomstít, ale prozření, co strašného spáchala, ji okamžitě dovedlo k sebevraždě.

Veronika si uvědomila svůj obrovský podíl viny. Cítila velikou zodpovědnost za to, co se stalo. Přiznala, že ho zase tak moc nemilovala. Chtěla ho jen mít, vlastnit. Tytéž pocity si přiznala i nyní. Role se obrátily. V tom muži poznala svého manžela a jeho ženou byla současná milenka. Tohle je spojovalo. Proto se nyní potkali. Totéž s jeho současnou milenkou. 

Také jste zažili nevěru? Byla dokonce důvodem vašeho rozvodu či rozchodu? Věřte, že je za tím vždy více, než si myslíte. Možná jednou pochopíte a odpustíte. Tak jako v případě Veroniky. 
Zabíjí v nás ego čistou lásku?

Andrejka s Radkem žijí a pracují v Anglii. Jejich vztah fungoval pouze do doby, než je začaly ovládat strachy. Strach ze samoty a ze ztráty toho druhého. U obou dominuje velice silné ego. Stavěli si kolem sebe zdi. Ochranné zdi. Andreu předchozí partneři podváděli a Radka zklamala přítelkyně po pětiletém vztahu. Podváděla ho s kamarádem ze stejné firmy. K tomu se tedy pojí i oboustranný strach ze zklamání. 

V době, kdy jsem je oba regresila, byli spolu již na kamarádské úrovni, jelikož se opět nepohodli a rozešli. Oba se shodli na tom, že jejich ego je silné a nedokážou jeden druhému přiznat svou chybu a být k sobě otevření. Jejich partnerské konflikty byly založeny vždy na egu. Přitom jsem měla pocit, že jeden bez druhého nemůžou být. Oba tomu chtěli přijít na kloub, aby mezi nimi došlo k uvolnění. 

Andrejku jsem regresila jako první. S maminkou měla velice krásný vztah. Kamarádský a otevřený. Svého otce nikdy neviděla, opustil svou ženu v době, kdy bylo Andree půl roku. Měla strach ze samoty. Trpěla vnitřním napětím a nervozitou. Procházela minulým životem, ve kterém byla 14-ti letou dívkou, když ji zemřel otec. Matka ho podváděla s jiným mužem. Nebyla to příliš vzdálená minulost. Andrea si tam uvědomila, že její matka na otcově pohřbu stojí nad rakví, bez pocitu lítosti, naprosto chladná. Neukápla ani slzu. Byla z toho v šoku a poznala v ní matku nynější. Taktéž i otce, kterého znala pouze z fotografie. Uvědomovala si, že se role otočily. Pochopila, že si to rodiče vzájemně dlužili.

            Nečiň svému bližnímu to, co nechceš, aby druzí činili tobě.

Pak se dostala do života, kdy žila jako šlechtic a tajila před svým okolím vztah se ženou z chudých poměrů. Tou ženou byl Radek. Poznala ho okamžitě. Mluvila o krásných pocitech k němu – tedy k ní, k té ženě. Ta mu porodila někde v ústraní dítě, ale on jí nechtěl pojmout za manželku, jelikož byl ovlivněn svým vysokým postavením a lidmi kolem sebe. Bojoval se svým egem. Posunula se do období svého skonu a viděla tuto ženu i dítě – již dospělé, u sebe. Žena ho držela za ruku a plakala. On (Andrea) k ní (Radek) cítil velkou lásku a na otázku, zda žijí stále odděleně, mi odpověděla: ,,Ne, překonal jsem sám sebe a zvládl své ego. Chvíli jsem bojoval, ale pochopil jsem, že láska je silnější než okolnosti.“

Andrea si uvědomila, že i nyní bojuje se stejnými pocity silného ega. A když to zvládla kdysi, zvládne to i teď. Byla si jistá. Stále jsem tušila a cítila, že se za těmi strachy skrývá ještě něco více. Řekla jsem Andrei, ať jde v čase zpět, do svého útlého dětství a odpočítávala jsem. Ocitla se u své matky v náručí, zhruba jako půlroční dítě.

Začala popisovat, co cítí: ,,Maminka mě moc miluje, cítím z ní tolik lásky, to si nikdo nedokáže ani představit. Dívá se na mně, hladí mně a svírá v náručí. Je to nádherné, tolik mě miluje. Cítím z ní radost a velkou sílu.“

,,Andrejko,” promluví za mne intuice, „Napoj se na svou maminku, zkus se nacítit na její nitro a řekni mi, co cítí uvnitř.“ Vzhledem k tomu, že její matku opustil manžel a zanechal jí samotnou s dítětem, tušila jsem, že uvnitř bude více, než je navenek znát. Po chvíli soustředění se Andreiny ruce sevřely v pěst a v obličej byl plný bolesti.

,,Bože můj, ona je tak raněná, cítím tolik žalu a bolesti, to nemůže být ani možné, tolik trpí a skrývá, abych to nepoznala, moc trpí.“

Plakala a já s ní soucítila. Bylo to jasné. Strach ze ztráty. Strach z opuštění. Bojí se, aby se jí nestalo to, co její mamince.

Strachy se u ní probudily poté, co se vydala do Anglie. Do té doby žila stále s maminkou. Jejich vztah byl téměř dokonalý. Byly jako sestry či nejlepší kamarádky. Bylo a je mezi nimi velice silné pouto. Matka nedávala najevo, že se trápí odchodem dcery do zahraničí. Přála jí  hezký život, ale uvnitř trpěla. Proto se Andrea bojí projevit lásku svému partnerovi. Aby nebyla raněna stejně jako její matka. Proto se schovává za své ego, které je nesnadnější ulitou i obranou.

Společně jsme ještě udělaly odstřihnutí energetických pout a uvolnily tím silné napojení na matku a Radka a Andy se cítila osvobozena. Práce na sobě tím pro Andrejku nekončí, nyní již ale ví, jak věci správně uchopit. 

I Radka ještě čeká spousta práce. O jeho sestře Erice jsem již psala. Byl to příběh o epilepsii. Erika a Radek měli velice hodné a milující rodiče a v příběhu Eriky jsem zmínila prudkou reakci rodičů z podvědomého strachu o své děti, respektive o Radka, který nepřišel domů včas. V minulém životě, který jsme regresily s Erikou, o svou dceru přišli a podvědomí vypustilo strach ze ztráty o své dítě.

Jak jsem již uvedla, Radek trpěl také strachy. Strachy ze ztráty a samoty. Také strachem ze tmy. Z tmavých místností v uzavřených prostorech.

Před lety, kdy měl Radek problémy se zády, respektive s výhřezem plotének, míval často se opakující sen, že před něčím plný hrůzy utíká. Utíká v lese, po spadaném listí. Více nikdy neviděl. Měl pouze strach z něčeho, co je mu v patách.

V regresi vyprávěl velice podrobně a detailně. ,,Přicházím k velkému bílému domu, kolem je krásná krajina, vidím kolem kopce a fouká jemný větřík, vypadá to tam jako v pohádce, vcházím do toho domu a je tam spousta lidí, jako by něco oslavovali, v rukou mají kalichy, převážně jsou to muži, na sobě bílé košile, vesty, vysoké boty a na hlavách huňaté čepky. Procházím tama jako by mně nikdo neviděl, nemůžu chytit žádný děj, jen se pohybuji sem a tam. Procházím další místností a vcházím do knihovny, je tam spousta knih.“

Vybízím ho, ať vezme do ruky jakoukoliv knihu a a podívá se do ní.

,,Vybral jsem si takovou velikou červenou, na obalu je něco napsáno velkým písmem, ale je jiné než to naše, dívám se dovnitř a mám pocit, že je to buď rusky nebo řecky, je to psané azbukou, ale nedokážu přečíst, co tam je.“

,,Nevadí,” říkám Radkovi, ,,vrať tu knihu zpět a běž do další místnosti, jestli tam ještě nějaká je.“
,,Ano, za knihovnou jsou ještě jedny dveře, vcházím tam, rozhlížím se, v rohu místnosti sedí na malé, dřevěné stolici žena, má tak něco mezi 26 – 30 lety. Je nešťastná, mám pocit, že se jí něco stalo. Stále se dívá do rohu.“

,,Co je v tom rohu?” ptám se.
,,Jsou tam schody, nechci tam jít, mám strach.“
,,Proč?“
,,Jsou zatopené a dole je místnost, taky zatopená, mám z toho hrůzu, bojím se, nechci se tam ani dívat.“
,,Dobře, soustřeď svou pozornost zase na tu ženu.“
,,Ona je velice smutná, má v sobě nenávist, odešel jí muž někam bojovat a už se nevrátil.“ ,,Promluv na ni a zkus zjistit,jestli jí znáš a kdo jí odešel bojovat.”
,,Vůbec mě neslyší, nereaguje, stále se dívá jedním směrem skrze mně.“

Aha, bylo mi to jasné, ale nebudu předbíhat.

,,Radku, vrať se zpátky a zjisti, co se tam stalo.“
,,Mám ženu a dvě krásné děti, ta žena tam je nešťastná, je to má žena, musím jet do války, v ruce mám zbraň, nějaký měč nebo kord, na sobě hnědé vysoké boty pod kolena a červený kabát se třema knoflíkama.“

Bylo pozoruhodné, do jakých detailů vše Radek popisoval. Ze zkušenosti již však vím, že muži bývají v regresích větší detailisté než ženy a jsou více spontánní. Normálně to bývá naopak. Muži se více nechávají vést vizualizací, ženy pocity. 

Pokračuje: ,,Loučím se se svou ženou, sotva se na mně podívá, cítím z ní velkou bolest, zklamání, strach, bojí se a skrývá to za masku nenávisti. Beru jí do náručí a dívám se jí do očí, ano, ta žena je Andrejka, vypadá jinak, ale cítím stejnou energii a vidím stejné oči, jsou to její oči, já ji tak miluji, nedá se to ani popsat jak, ona moc trpí a já taky. Loučím se i s dětmi, tisknu je k sobě, líbám je, nasedám na koně a přidávám se ke skupině jezdců, děti mi mávají, ale má žena zůstává uvnitř domu, není venku a je mi to líto.

Jedeme dlouho, na nějaké konkrétní místo, je to bojiště, musíme bojovat, já nechci, stále myslím na svou rodinu a vidím před sebou tvář své ženy, tolik jí miluji. Pak ležím na zemi, mám probodnutou hruď, vidím letět holubici, nebe, dívám se nahoru na nebe, cítím volnost, uvolnění, umírám, odcházím. Najednou jsem v tom našem domě, ona mě nemůže vidět, ale vím, že mě cítí, vím to, chci jí vzít do náruče, ale nemohu, nešlo by to, chci se s ní jen rozloučit a vím, že jsem tam s ní, pláče, hodně silnou lásku k sobě máme, ta láska je nepopsatelná, vím, že mě hodně miluje, ale cítím i její hněv, to, co je mezi námi se nedá ani popsat láskou, to je něco víc, cítím to uvnitř a je to nepopsatelná láska, tolik jí miluji.“

Radkova slova naplnila místnost ohromnou, láskyplnou energií. Z očí mu kanuly slzy. Jeho emoce prostoupily i mnou. Nehybně jsem seděla a cítila, jak se mi svírá srdce. Jeho láska k přítelkyni byla přímo hmatatelná.

Pokračovali jsme dále. Stále visely ve vzduchu otazníky k ději, kdy popisoval zatopené schody a místnost. Potřebovala jsem ho vrátit přesně tam. A také se tak stalo.

Občas se stane, že se ve vzpomínce prolnou dva nebo i více životů současně a terapeut tomu musí věnovat maximální pozornost, aby věděl, kdy je má podchytit a na co se konkrétně zaměřit. Musí klienta vést k tomu, aby udržel pozornost při jedné události a nenechat ho přeskakovat z děje do děje. Je důležité držet jednu linii. Odpočítávala jsem od pěti do jedné a řekla Radkovi, ať se soustředí na událost, která souvisí s tím, co popsal dříve. Ihned reagoval.

,,Tábor. Jsem v nacistickém táboře, v Německu, byl jsem jen skladník a přihlížel jsem, co se tam všechno děje, bylo to strašné, cítil jsem velkou vinu, bylo to na povel, museli jsme zatopit sklepní místnost plnou vězňů. Nechápu, proč to dělají, musím mlčet, nesmím vybočit z řady, nemohu, ti vězni prosí o pomoc, jsou vyhublí, je jim zima, je mi jich líto, stále prosí, ať to neděláme, sledoval jsem to do posledního okamžiku, byli připoutaní k lavicím a voda se tam hrnula a hrnula, strašné, ten jeden se na mně dívá a v jeho očích vidím veliký strach a také prosbu, prosbu o pomoc, nemohu, ty oči, znám ty oči, jsou to oči mého otce. Ano je to můj otec, bože můj, já jsem nemohl nic udělat, je mi to tak líto, ta voda je hnusná a tmavá, je to jako ten pocit, stejný pocit, který mívám, když mám jít do nějakého tmavého neznámého prostoru, je to stejný strach, už vím proč…“

Konečně nám do sebe všechno zapadalo. Popsal také, jak umírá při výbuchu skladu se zbraněmi a granáty. Snažil se uniknout, ale silný výbuch ho smetl a smrtelně zranil. Po těchto nepříjemných vzpomínkách byla balzámem pro duši regrese, při které se ocitl v v krásném životě, kde byl opět s Andreou. Bylo to v devátém století ve Francii, byl ženou a bylo mu umožněno vzít si muže, kterého si určil sám. Měl hodné a milující rodiče a oba milenci byli ze stejných šlechtických kruhů.

Pobavila mně všal jedna Radkova věta, kdy popisoval, že si vzal muže, kterého tolik miloval a prožívali spolu krásné chvíle života. Cituji jeho rodnou slovenštinou: „Bol som vydatá za tohto muža.“ Jak hezky se tam prolnul ženský a mužský rod.

Energie je bezpohlavní a mnozí z vás již ví, že jsme v neustálém karmickém toku v jiných tělech a pohlavích i postaveních. Proto, když je mysl a podvědomí uvolněné, nepřemýšlíme, proč jsem zrovna tam ženou nebo mužem. Přistupujeme k vizi automaticky.  

Radkův hezký a poklidný život, ve kterém zemřel přirozeně na stáří, se stal hnacím motorem, důvodem, proč věřit, že jestliže nás v minulosti může potkat něco tak krásného, máme naději prožít znovu totéž. I vidina naplňujícího života může vyléčit a motivovat k práci na sobě a na svých vztazích. 

Ještě nám zbývalo projít jeho opakující se sen, kdy běží po spadaném listí, lesem, pronásledován něčím nebo někým. Sen, který se mu zdával, když měl velké zdravotní problémy s výhřezem plotének a trpěl bolestmi zad.

,,Vidím se jako muž kolem čtyřicítky, jdu lesem, jsem nějaký myslivec, je to na podzim, všude je popadané listí, žluté, hnědé, různé barvy, je to jako v tom snu, najednou mám pocit, že mě něco pronásleduje, ohlížím se, je to medvěd, veliký medvěd, rozzuřený, chtěl jsem ho ulovit, to jsem neměl dělat, utíkám, běžím stále tím lesem, zakopávám, padám na zem, vrhá se na mně, napadá mně. Mám zraněná záda, cítím ukrutnou bolest, ležím tam dlouho, hlavu mám na stranu a nemůžu se hnout, ty silné bolesti mě doslova ničí, stále vidím to listí a jen tam tak nehybně a bezmocně ležím, už nemůžu. Přichází konec a cítím úlevu.“

Bolesti zad v něm vyvolaly potlačené vzpomínky, který se mu promítly do snu. Na úplný závěr jsem Radkovi řekla, ať se pokusí spojit se svým vyšším já nebo s mistry,  zda pro něho mají nějakou radu či poselství.
Chvilku to trvalo a pak povídá: ,,Mám naslouchat svému nitru, všechno mi bude časem zodpovězeno, vše, co se mi děje a jak mám na sobě pracovat.. Mám jen stále rozdávat svou lásku, pak pochopím.“
Pak ještě dodal: “S Andry budeme společně pracovat na našem vztahu, měli jsme si tím vším něco uvědomit a já vím, že jí nechci ztratit, našel jsem v sobě opravdovou hloubku lásky, už se nenechám ovládat svým egem, ale vím, že to chce čas.“ 

Važme si lásky, važme si jeden druhého. Važme si těch důležitých okamžiků. I kdyby trvaly jen pár minut. Zbytečně si to stěžujeme a necháváme vyhrávat naše ega. ,,Láska je totiž silnější než okolnosti.“ 

Radek s Andrejkou sice zůstali pouze kamarádi, ale rozešli se v lásce a odpuštění. Radek se vrátil na Slovensko a má novou přítelkyni. Jejich vztah je velice čistý a hezký. Již bez ega a strachů. Andrejka zůstala v Anglii, krásně na sobě pracuje a v době, kdy píši tyto řádky, je na Mallorce, kam odjela za svým tatínkem. Jde o jejich první společné setkání. Oba v sobě objevili nový proud čisté lásky a nikde není řečeno, že by zase jednou nemohli být spolu. Třeba si jen ještě potřebují projít nějakou tou karmickou vztahovou poutí. 


(Více v mé knize Karmická sinusoida – Z deníku regresní terapeutky)

Autor Ester Davidová Dátum 23. Máj 2013

Článek převzat od http://www.2012rok.sk/wp/laska-a-vztahy/16036-vztahove-problemy-zabiji-nas-ego-cistou-lasku

Anastasia - úžasná žena ze sibiřské tajgy

Až do včerejšího dopoledne jsem netušila, že někdo jako Anastasia, existuje. Nechápu, jak mi tolik let mohlo unikat vědomí, že ruský autor Vladimir Megre sepsal 10 úžasných knih, které budou hýbat doslova celým světem....

Vím, že vše se děje v pravý čas. První kniha o Anastásii přišla, když jsem ji nejvíc potřebovala a mohla jí věnovat patřičný zájem. Už roky se mi nestalo, že by mě nějaká kniha takovým způsobem vtáhla do svého děje.

V knize se vypráví o neskutečné ženě, která má schopnost uzdravovat duši a tělo člověka.

Vladimír Nikolajevič Megre se narodil třiadvacátého července roku 1950. Předtím nikdy nepublikoval. Je proslulým podnikatelem, prezidentem Meziregionální asociace podnikatelů Sibiře. V roce 1994 až 95 organizoval na své náklady dvě velké obchodní expedice na lodích po řece Ob trasou Novosibirsk - Salechard - Novosibirsk. O jeho první expedici „Kupecká karavana" se hodně psalo v novinách na Sibiři, v Chantymansijském a Jamaloněněckém národnostním okruhu.
Po dlouhou dobu bylo pro přátele a příbuzné záhadou, co donutilo podnikatele s desetiletou praxí utratit
shromážděný kapitál k tomu zastavit majetek na přípravu expedicí, které nejenže neměly žádný zisk, ale ani se nevyplatily.

V této knize se otevírá tajemství intuitivního hledání. On přivezl z expedice to, co nelze ocenit v peněžním ekvivalentu. V řadě centrálních novin zveřejnil senzační materiály, které měly velké čtenářské ohlasy a komentáře vědců. Sám autor sdělil následující: „Nejsem spisovatel, nemám literární zkušenosti a omlouvám
se čtenářům za styl mého psaní. Tato kniha nepatří do řady publicistiky, fantastiky nebo dobrodružné literatury, nehledě na neobvyklost a neskutečnost toho, co se stalo. Její žánr se mi nepodařilo určit."

Existuji pro ty, pro které existuji. (ANASTASIA).

Kniha, o které tu teď mluvím, se jmenuje Zvonící cedry Ruska (všechny jeho knihy si můžete také stáhnout z ulozto.cz v elektronické podobě. Knihy jsou digitalizovány a zpřístupněny VŠEM zájemcům pro jejich duchovní růst a pozvedání vibrací cele Země... (včetně slabozrakým a jsou jim poskytnuty audiovýstupy v mp3).
Digitizér si nenárokuje odměny a doufá že tímto přispěje k plnění poslání těchto knih, k čemuž jsou původně tvůrci – i Stvořitelem určeny.

Úryvek z knihy Zvonící cedry Ruska:
**********
ZVONÍCÍ CEDR.
Na jaře roku 1994 jsem si najal tři říční lodě, na kterých jsme podnikli čtyřměsíční
expedici po sibiřské řece Ob od Novosibirska k Salechardu a zpátky. Cílem expedice
bylo navazování ekonomických kontaktů s regiony Dálného severu.
Expedice se jmenovala „Kupecká karavana". Největší ze třech lodí byla osobní loď
„Patric Lumumba". (V Západosibiřské paroplavbě pojmenovávají lodě velmi
zajímavým způsobem: „Marija Uljanova", „Patric Lumumba", „Michail Kalinin", jako
by jiné historické osobnosti na Sibiři neexistovaly). Na ní bylo umístěno ředitelství
expedice, výstava podnikatelů Sibiře a obchod.
Expedice měla za úkol p rojet 3 ,5 t isíce k ilometrů n a sever, navštívit jak docela
velká města jako Tomsk, Nižněvartovsk, Surgut, Chanty-Mansijsk, Salechard, tak
i malá, kam se lze dostat s nákladem jen v krátké době plavby.
Přes den se lodě zastavovaly u obydlených míst. My jsme obchodovali a jednali
o navazování stálých ekonomických kontaktů. Pohybovali jsme se obvykle v noci.
Pokud nám nedovolily meteorologické podmínky, za špatného počasí jsme
přistávali u menších osad a zahajovali večírky pro místní mládež. Takovéto akce
tam b yly velmi zřídka. Kluby a Domy kultury tam byly v poslední době zchátralé.
Žádné kulturní akce se tam neuskutečňovaly.
Stávalo se, že jsme po dobu několika dnů nezahlédli žádné obydlené místo. Jenom
tajga a jediná dopravní tepna na hodně kilometrů - řeka. Tenkrát jsem ještě
nevěděl, že na j ednom z těchto kilometrů na mě čeká setkání, které změní celý
můj život.
Jednou jsem nařídil přistát se štábní lodí u malinkaté vesničky, která měla několik
chaloupek a byla vzdálená na desítky kilometrů od velkých měst. Naplánoval jsem
tříhodinovou zastávku, aby se posádka mohla projít a místní obyvatelé u nás mohli
nakoupit zboží a potraviny a my u nich laciné plody z divoké přírody a ryby. Během
zastávky se na mě jako na vedoucího výpravy obrátili s velmi podivnou prosbou
dva místní staříci. Jeden starší, druhý trochu mladší. Starší po celou dobu mlčel.
Mluvil ten mladší. Přemlouval mě, abych j im d al k dispozici asi padesát lidí
(posádka lodi jich měla c elkem jenom 65), které c htěli p rovést t ajgou zhruba 25
kilometrů od místa zakotvení lodi proto, aby uřízli, jak se vyjádřili staříci, Zvonící
cedr. Předpokládalo se rozřezat cedr, jehož výška podle jejich slov dosahovala
čtyřiceti metrů, na kousky, které se dají odnést na loď v rukou. Bylo nezbytné
sebrat všechno. Staříci navrhovali rozřezat každou část na menší kousky. Jeden
si nechat pro sebe, zbytek rozdat svým blízkým, známým, zkrátka všem těm, kdo
si je bude přát dostat jako dar. Stařík říkal, že tento cedr je zvláštní. Jeho kousek
se musí nosit na krku. Přičemž se má navlékat stojíce bosýma nohama na trávě
a dlaní levé ruky jej tisknout k obnažené hrudi. Za minutu se pocítí příjemné teplo,
pak po těle proběhne lehké chvění. Čas od času, podle přání je potřeba brousit
konečky prstů tu část kousku cedru, která nemá styk s tělem, přičemž palci rukou
držet za opačnou stranu. Již za tři měsíce člověk vlastnící kousek Zvonícího cedru
pocítí mnohem lepší náladu, vyléčí se z hodně nemocí.
„Z AIDS také ?" zeptal j sem s e a trochu jim vysvětlil, co jsem znal o této nemoci
z novin.
On s jistotou odpověděl:
„Z každé nemoci !"
Ale to, podle jeho mínění, bylo lehkým úkolem. Důležitější je to, že člověk vlastnící
tento kousek se stane lepším, úspěšnějším a talentovanějším.
O léčivých účincích cedru jsem trochu věděl, ale aby měl vliv na city, schopnosti -
to mi tenkrát připadalo zcela nepravděpodobné. Začal jsem vysvětlovat staříkům,
že ve „Velké zemi", aby se ženy zalíbily, nosí výrobky ze zlata a stříbra.
„Nosí, protože nevědí," následovala odpověď. „Zlato je prach ve srovnání s jedním
kouskem tohoto cedru." Se ctí k jejich l étům, n echtěl j sem d iskutovat, a proto
jsem řekl:
„Možná... Pokud velký umělec přiloží k tomu svou ruku a vytvoří něco krásného."
Na toto stařík odpověděl:
„Je to možné, ale je lepší brousit svými prsty, kdy to bude chtít duše, tehdy cedr
i navenek bude krásný."
Přitom stařík uspěchaně rozepnul obnošenou bundu a košili a ukázal to, co měl
na prsou.
Uviděl jsem vypouklý kruh nebo ovál. Jeho barvy - fialová, malinová, rezavá -
skládaly nesrozumitelnou kresbu, léta dřeva vypadala jako potůčky. Nejsem znalec
výtvarného u mění, j en j sem b yl v různých obrazárnách. Žádné velké emoce
ve mně světové klenoty nevzbudily, ale to, co jsem uviděl na prsou staříka,
vzbudilo ve mně víc citu a emocí než návštěva Tretjakovské galerie. Zeptal jsem
se:
„Jak dlouho jste brousil svůj kousíček cedru ?"
„Devadesát tři let," odpověděl stařík.
„A kolik je vám ?"
„Sto devatenáct."
Tenkrát jsem neuvěřil jeho odpovědi. Vypadal asi na sedmdesát pět. Stařík buď
nevycítil mé pochybnosti, nebo se jich nevšiml, ale s trochou chvění mě začal
přesvědčovat o tom, že i u jiných bude cedr krásný již za tři roky, stále hezčí
a hezčí, zvláště u žen. Z těla vlastníka bude vycházet blahovonné aroma, které
se nedá srovnat s vůní stvořenou člověkem. Od staříků skutečně vycházela velmi
příjemná vůně. Vycítil jsem ji nehledě na to, že kouřím a zřejmě jako každý kuřák
mám otupělý čich. Všiml jsem si v jeho řeči výrazů, myšlenek a závěrů netypických
pro obyvatele vzdáleného a hlubokého Severu. Některé si pamatuji i teď, dokonce
s intonací. Stařík vyprávěl:
„Bůh stvořil cedr jako shromažďovač energie kosmu. Z člověka ve stavu
zamilovanosti vychází záření. Za zlomek vteřiny, odražené od planet, co stojí nad
ním, se opět v rací k Zemi a dává život všemu živému. Slunce - jedna z planet,
která odráží neúplné spektrum této záře.
Do kosmu odchází od člověka jen světlé záření i z kosmu na Zem se také vrací jen
blahodárné záření. Člověk ve stavu zloby vydává temné záření, které se nemůže
zvednout nahoru, a proto odchází do hloubky Země. Odražené od hlubin se vrací
na povrch ve formě zemětřesení, vulkánu a válek. Vyšší formou odraženého
černého záření je bezprostřední vliv na člověka, zesílení zlobných citů v něm. Cedr
žije p ět s et p adesát let. M ilióny s vých jehlic v e dne a v noci zachycuje
a shromažďuje v sobě světlou energii, celé její spektrum. Za dobu života cedru nad
ním přecházejí všechna tělesa, odrážející tuto světlou energii. Dokonce
v malinkatém kousku cedru je víc blahodárné energie než ve všech lidskýma
rukama stvořených energetických zařízení na Zemi dohromady. Cedr přijímá
vycházející energii od člověka přes kosmos, chrání ji a vrací, když ona chybí
v kosmu, tudíž - v člověku, ve všem, co žije a roste na Zemi. Velmi zřídka se lze
setkat s cedry, které shromažďují, ale nevrací shromážděnou energii. Za pět set let
svého života začínají zvonit. Tak oni jakoby říkají, podávají signál, aby byly
odříznuty a nashromážděná energie využitá na Zemi. Takový cedr zvoní tři roky,
pokud se ho nedotkne živý člověk. Za tři roky, když ztratí možnost vracet
shromážděnou energii přes kosmos bezprostředně člověku, pak ji ztrácí. Tehdy
ji cedr začíná spalovat - sám v sobě.
Mučivý proces spalování - umírání trvá dvacet sedm let. Nedávno jsme objevili
takový cedr. Zjistili jsme, že zvoní už dva roky, zůstal jenom jeden. Je potřeba
ho uříznout a rozdat hodně lidem."
Stařík mluvil dlouho, jeho hlas zněl jednou s vyrovnanou jistotou, podruhé
s velkým chvěním. Při chvění začínal rychle, jako by hrál na nástroj, brousit konci
prstů svůj kousíček cedru.
Venku b yla z ima, z řeky vál v ítr, a le j eho obnošená b unda a košile zůstávaly
rozepnuté.
S lodí na břeh sestoupila spolupracovnice Lidia Petrovna. Řekla, že na l odi j sou
všichni připravení k odplutí a čekají na ukončení rozhovoru. Já jsem se rozloučil
se staříky a odešel na palubu. Splnit jejich prosbu jsem nemohl: zdržení lodí na tři
dny by se stalo velkou ztrátou. Všechno, co jsem uslyšel, připadalo mi tenkrát jako
pověra, anebo jedna z místních legend.
Příští den jsem na krátké poradě uviděl, že Lidia Petrovna žmoulá na prsou kousek
cedru. Pak mi vyprávěla, že potom, co jsem odešel na loď, ona se trochu zdržela.
Viděla, jak stařík, který mluvil se mnou, když jsem odcházel, bezmocně hleděl
jednou na mne, jednou na svého staršího přítele a znepokojeně promlouval:
„Jak je to možné... Vůbec neumím mluvit jejich jazykem... Nepodařilo
se přesvědčit. Nepodařilo ! Nevyšlo to ! Nic nevyšlo."
Starší mu odpověděl:
„Byl jsi nepřesvědčivý, synu. Neuvědomili si to."
„Když už jsem stoupala po lodním žebříku," pokračovala mezitím Lidia Petrovna,
„stařík, který mluvil s tebou, najednou přiběhl ke mně, chytil mne za ruku,
poodvedl z můstku na trávník, vytáhl z kapsy provázek, na kterém byl tenhle
kousek cedrového stromu, nasadil mi ho na krk a přitlačil mou a svou dlaní k hrudi.
Pocítila jsem dokonce chvění v celém těle. Když jsem odcházela, pravil: „Šťastnou
cestu. Hodně štěstí. Čekáme na vás příští rok. Všechno nejlepší, budeme čekat.
Šťastnou cestu."
Když loď odplula, mávl rukou, pak najednou sedl na trávu. Podívala jsem se na
ně dalekohledem. Stařík seděl na trávě a trhal rameny... Ten starší se naklonil
a hladil jeho hlavu."
**********

Jolana
www.nova-cesta.com

POCITY, KTERÉ MĚNÍ NAŠÍ REALITU

O pocitech a emocích je poslední dobou řečeno a psáno mnoho a mnoho. Je to tak velmi správně, protože každý má své vlastní výrazové prostředky a proto každý z nás reaguje na jiná slova a slovní spojení. A tak zde máme barevnou škálu návodů a vysvětlení a s tím pravděpodobnost, že tento proces pochopí stále více lidí.

Jsme cítící bytosti a to je naše zlatá žíla.
A tuto zlatou žílu se snaží po statisíce let přivlastnit mnoho, mnoho jiných bytostí.
My sami jsme však za tuto dobu zapomněli, jak mocnou silou pomocí cítění vládneme.
A tak tu prozatím vládnou jiní…někteří jsou možná stále ještě lidmi, ale mnozí ne.

Od okamžiku, kdy přijdeme na tento svět, stále něco cítíme, protože být na živu znamená život cítit.

To, jak v každém okamžiku cítíme, je důležitější, než vše ostatní, protože to utváří náš život.
Realita je vždy pouze „zrcadlem“ vašeho vnitřního světa.

Myšlenky a slova nemají takovou moc, pokud nejsou doprovázeny pocity.
Ale mnoho slov a myšlenek automaticky pocity vyvolávají.
A pocity jsou právě tím nejdůležitějším palivem ke zhmotňování.

Když si říkáte: „Nemůžu vystát svou práci, nebo, má práce mě hodí během 15 minut na emocionální dno“… tyto myšlenky a slova vyvolávají specifický pocit, v jehož důsledku se pro vás vaše práce bude stávat stále více nesnesitelná.

Když si ale budete říkat: „Pracuji s báječnými lidmi,“ tato slova vyvolávají jiné specifické pocity, v důsledku jichž se vztahy s lidmi ve vaší práci zlepší a přinesou vám zajímavé příležitosti, nebo přijde zcela jiná možnost pro nové zaměstnání, ve kterém se vám skvělé vztahy s lidmi zhmotní.





Buď v sobě cítíte pocity, které jsou „láska“, nebo cítíte pocity, které vycházejí z nedostatku lásky.
Podle toho utváříte svou realitu a své příležitosti.
Čím lépe se cítíte, čím více jste plni radosti, tím více se vám vrací.

Není možné cítit se špatně a mít při tom pozitivní myšlenky.
Stejně tak není možné cítit se skvěle a mít negativní myšlenky.





Mnoho lidí si myslí, že „cítit se špatně“ znamená, cítit velmi extrémní negativitu…smutek, zlobu, strach, nenávist atd.
A pak se takových lidí zeptáte:
„Jak se máš?“
A on odpoví:
„Docela dobře.“

Docela dobře vypadá jako pozitivní pocit, protože se vlastně necítíte tak zle.
Ale, „cítit se docela dobře“ je stále pocit nijaký – negativní, protože vůbec neznamená cítit se DOBŘE.
Láskyplné pocity znamenají být šťastný, nadšený, vzrušený a cítit vášeň.
A „docela dobře“… je tam snad nadšení, vášeň, radost, láska?
Jen si zkuste ten rozdíl…
Stejně tak popřemýšlejte, jak automaticky odpovídáte … abyste snad druhé nepřivedli do rozpaků, že se máte opravdu skvěle?

Když se cítíte opravdu dobře nebo skvěle, přináší vám to opravdu dobrý, nebo skvělý život.

Co se v tuto chvíli zrcadlí kolem vás doopravdy?
Jakou máte v tuto chvíli svou realitu?
Kolik překážek a frustrujících situací zažíváte každý den?





Když cítíte radost, ta se vám vrací v radostných zážitcích, situacích a lidech.
Když se cítíte podráždění, tuto podrážděnost vysíláte a ta se k vám vrací na každém kroku od nejmenšího otravného komára po větší otravnější věci jako je rozbité auto, ztráta peněženky nebo hádka s manželem/kou.

Své dobré – skvělé pocity můžete v sobě zesilovat každý den.
V myšlenkách si vyjmenovávejte to, co máte rádi, dotýkejte se s láskou věcí, které milujete nebo chcete mít a prociťujte u toho nadšení a radost.
Čím více své pocity zesílíte, tím více lásky dáváte ven a ta se vám vrací plnými doušky.

Již v tomto okamžiku můžete vědět, jak na tom jste se svými pocity,
Jakou kvalitu pocitů vydáváte na venek, takovou kvalitu života prožíváte právě teď.
Peníze, zdraví, vztahy, kvalita práce, tvoření přesně odráží to, co v každé této oblasti ze sebe vysíláte.

Jaké pocity cítíte, když myslíte na peníze?
Jaké pocity cítíte, když myslíte na svou práci?
Jaké pocity cítíte, když myslíte na svého partnera?
A jaké pocity cítíte, když myslíte sami na sebe, nebo se vidíte v zrcadle?





Život neplyne nezávisle na vás, život a okolní svět vám pouze odpovídá.
Život se řídí podle vás.
Jste to pouze vy, kdo svůj život vytváří od první chvíle svého narození.
Jen vy jste autorem a režisérem toho, co budete prožívat.

Základním principem toho všeho je: JAK SE CÍTÍTE .

Ve skutečnosti, každé rozhodnutí, které ve svém životě uděláte, vychází z toho, jak se v té dané chvíli cítíte.
Vaše pocity jsou tou silou, která vás pohání.

Většinou si v životě přejeme určité věci z důvodu toho, že přinášejí „dobré pocity“.
Paradoxně všechny tyto věci, po kterých toužíme,  získáme díky „dobrým pocitům“.
Peníze k vám přímo chtějí, štěstí se za vámi žene a všechno co milujete, chce k vám. Toto vše k vám utíká jen proto, že vyzařujete skvělé pocity.
Pak zjistíte, že se nemusíte usilovně snažit nebo s něčím bojovat, ale že vše přichází bez námahy a stačí jen – vyzařovat lásku.




Vaše pocity jsou klíčem k vašemu životu.

Byli jsme v rodinách a školách vychováváni k tomu, že budeme šťastní AŽ…

Budu šťastný, až budu mít jinou práci.
Budu šťastný, až se uzdravím.
Budu šťastný, až budu mít nový dům.
Budu šťastný, až získám milovaného člověka.
Budu šťastný, až se změní vláda.
Budu šťastný, až budeme mít jiného prezidenta.
Budu šťastný, až velmi zdaní bohaté lidi.
Budu šťastný, až budou ulice bezpečné.
Budu šťastný, až budu na onom světě – doma.
Budu šťastný, až zmizí všechno zlo.
Budu šťastný, až budu mít vytoužené dítě.





Vtip je v tom, že nejdříve musíte být šťastní a pak se teprve změní okolnosti.
Nemůže to být obráceně, protože nejdříve musíte VYDÁVAT, abyste mohli PŘIJÍMAT.

DÁVEJ A BUDE TI DÁNO.

Síla lásky je tou nejmocnější silou ve vesmíru.
A sílu lásky ovládáte pouze vy.


Zdroj: Článek převzat od
Já Jsem Marie
www.jajsem.com

20 komentáře k článku JAK TO CÍTÍM JÁ – POCITY, KTERÉ MĚNÍ NAŠÍ REALITU

1. Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

   Marie88 4.1.2013

   Když tento princip tvoření pochopíte,
   pak vám bude jasné, k čemu slouží mediální masáž.
   Jeden aktuální příklad – amnestie.
   Ciťte  při ní špatné pocity a pomůžete zhmotnit špatné věci.
   A ty se začnou dít i vám…
   A daší a další příklady…
   Média – TV, rádio, noviny a dokonce i knihy, učebnice atd. vám říkají, jakou realitu máte zhmotňovat.

    
2. Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

   eli 4.1.2013

   Opravdově dávat může člověk teprve až dá nekonečně lásky sám sobě. Pak se z něj teprve začne valit ven a přitahuje mu do života zase jen lásku v různých formách.

    
   • Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

     Marie88 4.1.2013

     Tak, tak
     a jeho život přesně odráží, kolik sebelásky si dává.

      
3. Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

   Tereza 4.1.2013

   Marie, děkuji:)

    
4. Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

   tomas 4.1.2013

   Ahoj
   Většinou říkám, že ty nejzásadnější věci, jsou ve své podstatě velmi jednoduché. A tenhle citát od Marie, je přesně takový. A patří za rámeček každého človička, který chce svůj život tvořit. Je to něco jako základní přikázání.
   ,,Vtip je v tom, že nejdříve musíte být šťastní a pak se teprve změní okolnosti.”
   Díky Marie

    
5. Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

   Dajw 4.1.2013

   V jednoduchosti a v zásadě perfektně napsáno a vysvětleno. Děkuji.
   Přesně tak jak se říká: “Lidé nejsou šťastní, protože se jim daří, ale daří se jim, protože jsou šťastní.”

    
   • Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

     Marie88 4.1.2013

     Také jsem slyšela, v době, kdy jsem těmto věcem ještě moc nerozuměla:
     “Štěstí sere na jednu hromadu.”
     No, dnes už vím, v čem spočívá tento princip.

      
6. Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

   spetr 4.1.2013

   Stále více si uvědomuji, jak je člověk silná bytost. Veškerá omezení nejsou vně, ale uvnitř každé bytosti.Většinou to vůbec netuší(me) a než to pochopí(me), nechá(me) se manipulovat myšlenkami těch, kteří potřebují, aby(chom) to nikdy nepochopil(i). Největší bohatství se skrývá uvnitř.

    
   • Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

     Marie88 4.1.2013

     Děkuji spetr.
     A jak s tímto “bohatstvím” umíme nakládat nám zrcadlí naše realita.

      
7. Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

   Evelyn 4.1.2013

   “Není možné cítit se špatně a mít při tom pozitivní myšlenky.”
   Tato věta mě zaujala, protože zrovna nedávno mi jeden přítel řekl, že, když je člověk v depresi, nemůže pozitivně myslet, proto se tomu říká deprese.
   Maruško, co tedy může člověk ve stavu deprese, nebo vůbec ve stavu špatného pocitu, když už v něm je, udělat, aby se z ní, z něho, dostal?

    
   • Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

     tomas 5.1.2013

     Ahoj,
     nebyla to otátázka pro mě, ale mám s tím nějaké zkušenosti .
     Deprese –  hledejte důvod, někde se skrývá nějaký problém, naslouchejte si, zjistěte postupně co Vás opravdu trápí, nebojujte se stavem, je to jen Vaše hlava co Vám říká, že se cítíte špatně a ta hlava reaguje na něco, co nechcete řešit, či se toho bojíte,či to vidíte černěji než by to mohlo být, pomáhá meditace, malá krátká, potom delší , trochu pohyb, dle možností, procházka, krátký běh, hlavně ne tabletky. Marie Vám asi odpoví lépe, ale já vidím depresi jako důsledek něčeho, ne příčinu, hledejte příčinu….
     Hezký den

      
   • Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

     Marie88 5.1.2013

     Milá Evelyn,
     “deprese” začíná být téma, které se pravděpodobně dotýká mnoha lidí.
     Sama jsem si mnoha lety deprese prošla, takže o ní lecos vím a také vím, jak jsem se z ní dostala.
     Tomáš se již ve svém komentáři dotkl podstaty  a já zhmotním “záměr vytvořit na toto téma článek”, jelikož by komentář byl asi delší.
     A protože se zde brzy objeví článeček o “antidepresivách”, tak se to bude vzájemně krásně doplňovat.
     Takže v pondělí, nebo v úterý zde očekávej tato témata.
     Přeji krásný víkend.
     Marie

      
     • Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

       Evelyn 5.1.2013

       Děkuji, Tomáši, ano rozumím, co mi sdělujete. A nabízím tykání …
       Maruško, na článek o depresích se moc těším, děkuji.
       Deprese a také jiné psychické poruchy mě zajímají, protože mně blízcí lidé jimi trpí a já bych ráda chápala, věděla, jak k nim přistupovat, případně i pomohla, pokud by to bylo možné.

        
8. Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

   Petr Hynek 4.1.2013

   Jsme emoce, city, pocity
   - a každý pocit, to jsi ty…
    Moc pěkný článek, inspirující, povznášející. Přeji hezké pocity i lásku po celý rok 2013. Petr

    
9. Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

   Evitka 4.1.2013

   srdce plesá, rozum se raduje, tělo se chvěje… děkuji
   
   

    
10. Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

    Jirka33 5.1.2013

    Mooooc děkuji Marie. Tento článek je zlato. Děkuji 

     
11. Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

    Mischel 5.1.2013

    Také moc děkuji Marie, tento článek mě zase nabyl a díky němu jsem si vzpomněla, že výše uvedené už jsem se hodněkrát učila uložit do paměti a jednat podle toho, ale chtělo to a zřejmě možná bude chtít si ještě několikrát uložit

     
12. Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

    Marie88 5.1.2013

    I já vám všem moc děkuji za inspirace…
    Přeji krásné dny
    Marie

     
13. Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

    Speaker 5.1.2013

    Marie, děláte to (s Lubomírem) dobře … nastavení mysli je fakt důležité … čím dál víc se o tom (se ženou) přesvědčujeme … přeju Vám mnoho realizovaných snů, myšlenek a přání

     
    • Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

      Lubomir 5.1.2013

      A my vám oběma, Speakre. Díky moc za sdílení vaší zkušenosti.
      Nechť se vám daří si splnit všechny vaše vize, k tomu mějte vždy jasnou mysl – někdy člověk ujede a pomyslí na něco, co ne zrovna rád pak přijme do života.
      Ale na druhou stranu, s hlubokou upřímností musím napsat, že bych nevyměnil ani minutu svého života za jinou. Vše bylo k něčemu dobré a jsem za to opravdu rád.