Poslání spánku a myšlenky při spánku

Tajemství života spočívá v tom, abychom žili vždycky v tomto vědomí, cokoli činíme, kdekoli jsme, ve dne i v noci, v bdění i v spánku. S tímto vědomí, můžeme žít ve spánku i bdění.

Člověk a spánek

Je-li člověk ochotný svěřit se úplně zákonu, zákon ho nikdy neopustí. Jen když se mu svěříme polovičatě, bývá výsledek nejistý, neuspokojivý. Nic není jistějšího a pevnějšího než Božství. Nikdy neopustí toho, kdo na ně zcela spolehne. Tajemství života spočívá tedy v tom, abychom žili vždycky v tomto vědomí, cokoli činíme, kdekoli jsme, ve dne i v noci, v bdění i v spánku. S tímto vědomí, můžeme žít ve spánku i bdění.

Ve spánku odpočívá jenom hmotné tělo, duševní život pokračuje se vší svou činností

Spánkem pečuje příroda o tělesné zotavení, o obnovu a tedy náhradu ztrát, které během bdění stále trpíme. Spánek je velký obnovovatel přírody. Není-li tělu dopřán dostatek spánku, nemůže být spotřeba nahrazována obnovou. Tělo se vyčerpává, slábne a každá nemoc, je-li tělo v takovém stavu, se ho snadno zmocní.

Zjemňování těla

Naše tělo je nám dáno k účelům mnohem vyšším, než k jakým ho obyčejně užíváme. To platí zvlášť o těch četných případech, kde je tělo pánem člověka. Čím více si uvědomíme své vyšší duševní síly, tím více ubude našemu tělu hrubosti, těžkopádnosti a tím více se zjemní jeho stavba a tvar. A poněvadž duch potom nalezne říši radosti v sobě, a ve všech vyšších věcech, s nimiž se sblíží, pominou přirozeně a samy od sebe výstřednosti v jídle, pití i ve všem jiném. Pomine také touha po těžších, hrubších, méně cenných druzích pokrmů a nápojů, jako je zvířecí maso, lihové nápoje a všechny poživatiny, které spíše dráždi tělo a vášně, než aby budovaly v těle a mozku silné, čisté, dobře živené, vytrvalé a tuhé ústrojí. Jestliže tím tělu ubude hrubosti a těžkopádnosti, jestli se zjemní jeho stavba i tvar, budou ztráty způsobené spotřebou menší a snáze se nahradí, takže tělesný stav bude pravidelnější a stejnoměrnější. Je-li tomu tak, bude tělo potřebovat méně spánku. A i ten menší spánek vydá více pro toto jemnější tělo, než by mohl vydat pro jiné. Tělo, které se takto zjemňuje, jinými slovy, jehož vývoj se tak urychluje, umožňuje zase duchu vyšší a vyšší postřeh. Tělo tak podporuje ducha podobně, jako duch buduje tělo.

Spánek a duše

Ve spánku tedy tělo odpočívá a obnovuje se. Duše však nepotřebuje odpočinek a ve spánku je činná stejně, jako když je činné tělo během bdění. Je-li duševní život, spojující nás s Duchem Nekonečným, stále v činnosti, i když tělo odpočívá, proč by nemohl náš duch, když usínáme, uvést s do takového stavu, aby přijímal osvícení z duše a přenesl to, co přijal do bdění, zatímco tělo odpočívá? Je to skutečně možné a někteří lidé to dělají s velkým úspěchem. Mnohdy přicházejí tímto způsobem z duše nejvyšší vnuknutí, což je nadmíru přirozené, poněvadž ve spánku je styk s vnějším hmotným světem přerušen. Umíme-li si, když jdeme spát, že procitneme v určitou hodinu, můžeme se, jak je známo, probudit na minutu přesně ve stanovený čas. Existuje nemálo příkladů toho, že těžké otázky, záhady, jež nebylo možné rozřešit během bdění, byly rozřešeny ve spánku.
Je-li duševní činnost upjata určitým směrem, zachová ho, dokud ji jiný předmět neupoutá směrem jiným. Ve spánku je jen tělo klidné, kdežto mysl a duše jsou činné. Proto dáme-li při usínání mysli určitý směr, podrží jej, a může být časem tak vycvičena, že výsledky své činnosti přenese s sebou do vědomého stavu.

Myšlenky před usínáním

Protože duch je stále činný, přitahuje k sobě podle zákona přitažlivosti ducha i ve spánku vlivy z oblasti blízkých těm, v nichž byly naše myšlenky předtím, než jsme usnuli. Tímto způsobem se můžeme spojit s jakýmikoliv vlivy a ve spánku mnoho získat. Vnitřní mohutnosti jsou po mnoha stránkách přístupnější a citlivější, jestliže spíme. Právě proto je nutné více dbát na obsah myšlenek, které zaměstnávají ducha při usínání, neboť k nám má přístup jenom to, co přitahujeme svými myšlenkami. To máme úplně v rukou.
Protože ve spánku je duch citlivější – pokud rozumíme zákonu a dovedeme ho užít, můžeme tímto způsobem získat mnoho cenného snáze, než když jsou tělesné smysly úplně otevřeny okolnímu hmotnému světu.

Mnohým bude vhod asi tento postup

1. Jestliže potřebujeme více osvícení nebo poučení o něčem a jestliže cítíme, že potřeba osvícení a poučení je rozumná a spravedlivá, jako např. když chce nabýt světlo o tom, jak něco podniknout, uveďme nejprve, když ulehneme spát. Mysl do stavu míru a lásky ke všem lidem. Naším nitrem zavládne soulad a zároveň budeme k sobě zvát harmonizující vlivy zvenčí.
2. Potom, odpočívajíce v tomto pocitu míru, klidně a pokojně vysílejme svou horoucí touhu po potřebném osvícení a poučení; vypuďme z mysli všechen strach a obavu, že se nedostaví, neboť,,v utišení a v doufání bude vaše sila. Náš duch musí být naplněn očekáváním; věřme pevně a očekávejme, že až procitneme, budeme mít již žádaný výsledek.
3. A když se probudíme, dříve než naši pozornost zaujmou myšlenky nebo činnosti pocházející z vnějšího světa, zůstaňme chvilku přístupní vnitřním intuicím a dojmům.
4. Jestliže se dostaví, jestliže se jasně zjeví, jednejme podle nich bez váhání. Čím více se budeme podle toho řídit, tím větší bude i naše schopnost tak jednat.

Nebo chceme-li z nesobeckých důvodů zvýšit nebo rozvinout některou z našich, schopnosti, rozmnožit zdraví a silu svého těla, musíme mysl uvést do přiměřeného stavu, do stavu souhlasného s oněmi našimi potřebami a tužbami. Tím způsobem se otevřeme silám určitého druhu, které napomáhají kýženému cíli. Spojíme se s nimi a uvedeme je do činnosti v sobě samých. Nebojme se vyslovit své touhy. Tím vyvoláváme chvění sil, které se rozptýlí, jejichž dotek bude někde pocítěn a jež, když dospějí do činného stavu nebo se spojí s jinými silami, začnou uskutečňovat naše přání. Nic dobrého nebude odepřeno tomu, kdo žije v souladu s vyššími zákony a silami. Neexistuje touha, která by nebyla splněna člověku, jenž zná síly, kterými je nadán a moudře je užívá.
Náš spánek bude klidnější, pokojnější a více nás posílí. Tím vzroste naše síla rozumová, tělesná i duchovní – jestliže budeme vysílat při usínání ke všem lidem jenom laskavé a přejné myšlenky, myšlenky plné míru a souladu. Tím se spojíme se všemi silami, působícími na světě k míru a souladu.

Zjevení a vnuknutí nejvyššího řádu

Zjevení a vnuknutí nejvyššího řádu budeme mít, uskutečníme-li pro ně pravé podmínky. Všem by se nám dařilo přijímat duchovní ponaučení ve spánku, kdybychom si více všímali vnitřních stavů, a tedy méně stavů vnějších se všemi domnělými, ale neskutečnými potřebami…Naše myšlenky nás činí tím, čím jsme zde, a čím jednou budeme. Myšlenky jsou často čilejší v noci než ve dne, neboť spíme-li vůči světu vnějšímu, můžeme bdít vůči světu vnitřnímu; a neviditelný svět je skutečné místo, které je úplně podrobeno působení rozumových a mravních sil. Nedostává-li se nám poučení vnějšími smysly, přijímáme je vnitřním postřehem. Bude-li pochopena důležitost této pravdy, stane se obecným zvykem brát s sebou v mysli do spánku předmět, o němž si člověk vážně žádá zvláštní poučení.

Probuzení

Když se člověk probudí a navrátí se k vědomému životu, je zvláště citlivý a vnímavý. Všechny styky s hmotným světem byly na čas přerušeny. Mysl je volnější a přirozenější, podobá se citlivé desce. Na niž dojmy snadno zanechávají stopy. Proto máme často nejvyšší a nejpravdivější myšlenky v časných ranních hodinách, než na nás začne rušivě působit denní činnost. Proto mnozí lidé nejlépe pracují časně zrána.
Ale ta věc je také nadmíru důležitá pro utváření každodenního života. Tuto klidnou, citlivou, vnímavou dobu využijeme nejvýhodněji, dáme-li duševní činnosti nejvyšší a nejžádoucnější směr a tím, abych tak řekl, si určíme denní pouť.
Každé jitro je svěží začátek. Je to, jako bychom právě začínali žít. Máme život úplně v rukou. A když přijde jitro se svým svěžím začínáním, všechny včerejšky by měli být včerejšky, s nimiž nemáme co dělat. Stačí, víme-li, že způsob, jakým jsme žili včera, rozhodl o našem dnešku. A stejně, když vzjde jitro se svým svěžím začínáním, všechny zítřky by měli být zítřky, s nimiž nemáme co do činění. Stačí, víme-li, že způsob, jakým žijeme dnes, rozhoduje o zítřku.
,, Každý den je svěží začínání,
každým jitrem svět se rodí zas,
vy, jež hřích je hřích a smutek pod jho sklání,
vizte naději, jež vítá vás,
naději, jež vítá mne i vás.

Co kdy bylo, minulost měj šerá,
trud je skončen, slzy prolity.
Včerejší den skryj, co bylo včera;
ranil-li den včera prožitý,
noc již zahojila rány ty.

Odpykat-li, změnit možno není
chyb a bludů, nech je času v plent.
Odčiní je Boží odpuštění.
V pravdě náš je jenom nový den.
Dnešek náleží nám, dnešek jen.

Nebesa se jasem rozzářila;
Znovuzrozena je celá zem;
Mdlými údy nová proudí síla
Vstát a zchladit čelo rosným křtem,
běžet k slunci s jitřním úsvitem.
Každý den je svěží začínání,
Slyš, má duše, radostný ten hlas;
přes zármutek všechen, přes zklamání,
přes záhady, které matou nás,
vzmuž se s novým dnem a začni zas!“

Je třeba jen využít první hodinu nového dne, se vším jejím bohatstvím a slávou

Se všemi jejími vznešenými možnostmi, jež rozhodují o věčnosti, a každou následující hodinu, když přijde, ale ne dříve, než přijde. V tom spočívá umění vypěstovat si charakter. Tímto prostým způsobem může každý dosáhnout nejvyšší život, na jaký si lze vůbec pomyslet. Vše, co si v té příčině lze pomyslet, možno také nějak, někdy někde uskutečnit.
Tak může každý dosáhnout takového života, protože není nikoho, kdo by nemohl žít podle svého nejvyššího ideálu aspoň hodinu, jde-li mu o něj vážně a touží-li po něm opravdově. Ale kdo by ani to nemohl, i ten, je-li jeho úsilí vážné, přiblíží se podle zákona, že stejné buduje stejné, příští hodinu trochu k cíli, příští opět trochu a opět trochu, až nadejde dříve nebo později čas, kdy pro něho bude přirozené takto žít. Žít jinak mu bude na obtíž.
Tak se člověk spolčí s láskou s nejvyššími a nejlepšími bytostmi na světě, a proto nejvyšší a nejlepší bytosti na světě se spolčí s láskou s ním. Přispívají mu každým krokem, zdá se, jako by všechno obracely v jeho prospěch, proto také on svůj prospěch ztotožnil s jejich prospěchem.


Zdroj: Ralph Waldo Trine, V souzvuku s nekonečnem, Eko-konzult 2000, 1. vydání
© Zpracovala Sára - PannaCz.com Noetika

pannacz.com Esoterika - zpracovala Sára

Sny jsou skutečné, klíčem je jejich vyložení

Normální člověk spí v průměru 7 až 8 hodin denně. To je v přepočtu jedna třetina celého dne. Když to srovnáte s průměrnou délkou lidského života, 75 let, pak za život prospíte celých 25 let! A to je dost dlouhá doba na to, abyste nevěděli, co se během této doby s vámi děje.

Svět snění je stejně skutečný jako když jste vzhůru, až na různá pravidla. Lidem nepřipadá divné, že se sny odehrávají za hranicemi fyzikálních zákonů. Také se znovuobjevují vaše vrozené schopnosti, které v každodenním životě leží ukryté ve vašem nitru. 

Většina lidí používá méně než 10% mozkové kapacity. Zkuste si představit, že by se všechny možnosti jako telekineze, levitace nebo sebeseuzdravování staly běžně používanými, pokud kdybychom byli schopni využít aspoň malou část oněch zbylých 90%.

Když sníte, můžete toto všechno dělat a ještě mnohem více, protože vědomí a vaše osobnost převyšují omezení fyzického světa, ve kterém žijeme. Během spánku si můžete vybrat 2 sféry, do kterých vstoupíte. První z nich jsou astrální úrovně existence, které narušující fyzický svět. Existuje zde mnoho subjektů pochybného charakteru, které vás můžou ovlivnit. Nebo můžete předčít tento nižší stupeň a postoupit do hyperprostoru čisté mysli, stálých myšlenek a pochopení, kde čas a místo nemají žádný význam. Právě z této sféry pochází sny, jež ovlivňují vaše pravé JÁ.

Vás mozek však nemusí nechat tento odraz projevit. Jakmile se vrátíte z hyperprostoru do svého těla, mysl nemá žádné vysvětlení pro symboly a obrazy, které jste vnímali během spánku. Vaše corpus pineale, neboli šišinka, však přes tyto symboly vytváří piktogramy. Ty jsou pak sestaveny do jednoho proudu, kterému již vaše mysl dokáže porozumět. Tímto způsobem si také zapamatujete celý příběh, který se vám zdál. 

Vaše sny reflektují informace a zážitky, které často nejste schopni přijmout nebo je pochopit. Proto je důležité, aby si každý vedl svůj snář a postupně jej doplňoval, neboť za nějaký čas uvidíte, co se skrze sny dozvíte sami o sobě.

Je nesmírně důležité, abyste své sny vyložili správně. Pokud jim porozumíte, váš život se výrazně zlepší a budete schopni vytvářet lepší zážitky. Průměrně člověk sní pětkrát za jednu noc. Bez snění byste se nejspíše zbláznili, protože sny se fungují jako ventilace vašeho jednání a emocí, takže se nestanete uvězněnými při vstřebávání vašeho vlastního života.

Ačkoliv si to málokdo myslí, můžete snít pouze sami o sobě. Ostatní osoby ve vašich snech vždy reprezentují jen jiné aspekty vaší vlastní osobnosti a to, jak spolu vycházejí navzájem. Dokonce i když sníte o vašem příteli či o někom, koho milujete, musíte se pokusit porozumět tomu, co pro vás on/ona představuje osobně. To je jediný důvod, proč se vám tito lidé ukazují ve snech.

Každý sen může představovat něco obecného, společného s koloběhem lidského života, nebo to může být něco individuálního, co je založeno na vaší osobní historii, zážitcích a zejména dětství.

Například když sníte o oceánu nebo velkých vodních plochách, vždy to znamená “oceán života“ nebo vaše vnímání. Oproti tomu, když sníte o konkrétním vodním typu, má to něco společného s vašimi osobními zkušenostmi, které tato “voda“ odráží.

Proto je lepší, pokud se snažíte vysvětlit něčí sny, být s oním lidským osudem lépe seznámen. Hned jak ráno poprvé vstanete, zůstaňte stát ve stejné pozici minimálně 90 sekund. To vám pomůže zachovat si vzpomínky na sen a můžete si je zapsat. Jak se jednou pohnete, dostanete se mimo pozici, ve které jste ještě drželi svůj sen, a vaše mysl paměť vymaže. 

Existuje mnoho různých typů snů – živé a jasné sny, zasnění, noční můry, náměsíčnost nebo prorocké sny.

Říká se, že život není nic jiného než sen. Opačně, sny nejsou nic jiného než součást života. A oba jsou součástí většího celku. Jeden odráží druhého jako fyzickou realitu do té nefyzické.

Snílci jsou nejúspěšnější lidé na světě. Trik je v tom, že dělají ze snů realitu. Pokračujte ve snění a vždy si pamatujte, že Vaše sny jsou skutečné!

Dobrou noc!

Stewart A. Swerdlow

Zdroj: článek http://www.ac24.cz/

          fotka www.bbsradio.com

JAK ROZEZNAT INTUICI A KDY SE ŘÍDIT ROZUMEM

Mnoho lidí, když se začne zajímat o duchovno, nabyde často rychle dojmu, že jejich intuice se katapultovala do výšin a že každá jejich myšlenka je v podstatě vize týkající se něčeho významného. Také často hledají ve všem znamení a poselství shora, za každým spadlým listem a odrazem světla v okně se skrývá anděl, který jim chce něco důležitého zvěstovat. Setkají-li se s novým člověkem, mají tendenci přikládat každé sympatii nebo antipatii hluboký karmický význam a jsou schopni celé hodiny rozebírat své sny, které často mohou být jen nesmyslnou směsicí dojmů z předchozího dne. Nechci, aby tohle vyznělo jako kritika, neboť každý jsme si touto fází do určité míry prošli. Někdo ji prošel rychleji, někdo v ní setrvá i několik let. Jakmile ale člověk opět vystřízliví, začne si klást otázku, jak může opravdu rozpoznat, kdy k němu promlouvá intuice a kdy ne? Netvrdím, že na to mám obecný návod, ale rád bych se s vámi podělil o své vlastní zkušenosti a přístupy, které se mi během let osvědčily.

Osudové události
Podstatné události našeho života přicházejí bez avíza, rychle a nečekaně a my nemáme vůbec čas ani prostor nad nimi přemýšlet. Jsme vrženi do prudké řeky a jediné, co nám zbývá, je plavat a neohlížet se. Nemáme možnost řešit pro a proti, analyzovat situaci nebo celou záležitost v klidu promeditovat. Pokud je přece jen potřeba nějaké naše rozhodnutí, náš rozum jakoby se vypařil a my cítíme jen silný jednoznačný pocit, co musíme říct nebo udělat. Na pochybnosti není čas nebo prostor, a pokud ano, pak nejsme schopni racionálního uvažování, a jediné, co nás vede určitým směrem, je silný instinkt, který nejde ignorovat. Tento instinkt nebo intuice převezme dočasně vládu nad naším jednáním a my máme pocit, že prožíváme něco jakoby ve snu, vidíme se a slyšíme, a přesto se vůbec nemusíme snažit, něco nás vede, řídí, jedná za nás. Jakmile překonáme tento důležitý mezník a dostaneme se za něj, vrátí se nám najednou zpět naše staré vnímání a uvažování a my si teprve údivem začneme uvědomovat, co se právě stalo. Až s odstupem času většinou pochopíme, jak důležitá byla konkrétní událost. Proto není třeba se bát. Jestli je potřeba učinit správná rozhodnutí a správné kroky v klíčových momentech života, můžeme zůstat naprosto klidní, neboť naše vyšší já, které disponuje neomezenou silou a moudrostí, se vždy postará o to, aby nás navedlo správným směrem. Tento druh intuice není potřeba procvičovat nebo posilovat, neboť je silnější než náš rozum a ego a postará se vždy o správný průběh.

Intuice versus rozum
Zatímco v případě osudových událostí většinou nemusíme uplaťnovat svoji vůli a celý proces je z velké části proveden za nás, v situacích intuice-versus-rozum už máme otěže plně ve svých rukou a je zcela na nás, jak se rozhodneme. V této situaci k nám jasně promlouvá intuice skrze naše pocity, které často pociťujeme silně i po těle, např. v břiše, u srdce atd. Člověk, který zná intuici a duchovní souvilosti, většinou uposlechne volání intuice a rozhodne se poměrně snadno. Ovšem samotné rozhodování je málokdy snadné, protože rozum mluví často zcela proti tomu, co říká intuice. Tento druh intuice se dá trénovat a posilovat, aby ho člověk cítil jasněji a zřetelněji. Jde tu o to, že intuice vidí mnohem dál než rozum a nabádá nás k správnému rozhodnutí, které se jako správné může ukázat až za delší dobu. Aby zde mohl člověk intuici poslechnout, musí mít i velkou dávku odvahy, protože ze začátku může vypadat jako blázen nebo někdo, kdo jedná velmi iracionálně. Pokud jsou ovšem jeho pocity silné a jednoznačné, měl bych jich vždy usposlechnout před rozumem. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych takového rozhodnutí litoval, zatímco jsem několikrát hořce litoval rozhodnutí učiněné proti svým pocitům. A jak tento druh intuice trénovat? Každý si časem najde svůj vlastní postup, ale není třeba hledat něco mystického nebo složitého. Jednoduše si všímejte svých pocitů a respektujte je. Intuitivní pocit má většinou stejnou příchuť, takže jakmile ho člověk zažije alespoň jednou, je schopen ho příště znovu rozpoznat. Pokud váháte, jestli to, co cítíte, je produkt rozumu nebo intuice, pamatujte, že intuice přichází vždy dřív než rozum! To znamená, že pokud pocity začaly přicházet až během racionální analýzy, nejedná se většinou o intuici, ale o pocity vyvovalé rozumem. Jako příklad si představte situaci, kdy vám kolega naprosto v klidu řekne „Šéf s tebou chce mluvit“ a vy okamžitě ucítíte, jak se vám sevřel žaludek. Ve skutečnosti se začal svírat pár nanosekund před tím, že váš kolega vůbec otevřel pusu. Myšlenky začaly přicházet až po jeho větě a ať už byly jakékoliv, váš pocit už vám jasně řekl, že setkání s šéfem bude nepříjemné, aniž byste dokázali v tu chvíli odhadnout nebo domyslet proč. To je intuice! Samozřejmě se při rozvíjení intuice neubráníte chyb a přešlapů, ale právě díky nim se naučíte svoji intuici lépe rozpoznat a důvěřovat ji. Chyby jsou tedy ze začátku vítány, protože jsou nejlepším učitelem.

Znamení – intuice na druhý pokus
Předchozí druh intuice je stále ještě ten příjemný a jednodušší, protože naše pocity jsou silně znatelné a my musíme překonat jen strach z toho, že naše rozhodnutí bude učiněno v rozporu s rozumem. Co ale dělat, když intuici necítíme/neslyšíme. Máme před sebou důležité rozhodnutí, ale intuice mlčí a rozum tápe. Co teď? V takovém případě je dobré požádat o vedení. V duchu či nahlas vyslovit krátkou modlitbu, aby nám bylo ukázáno, jakou cestou se máme vydat. Jakmile poprosíme, je třeba nechat to plynout. Musíme mít důvěru, že vyšší moc nám pomůže, ale musíme jí dát prostor. Pokud 10 sekund po vyslovení modlitby už koukáme doprava doleva a hledáme indície, stoprocentně se k ničemu nedobereme. Je potřeba mít víru a modlitbu pustit do větru jako holubici v naději, že se k nám opět vrátí a tentokrát s odpovědí. Pokud to dokážeme, odpověď přijde. A může přijít jakkoliv, takže je zbytečné (a škodlivé) předem spekulovat o tom, jakou formou ji dostaneme. Může to být písnička v rádiu, nápis na billboardu, slova vyřčená kolemjdoucím a na první pohled adresovaná někomu úplně jinému, jasný sen, tarotová karta, vůně, obraz atd atd. Je nekonečně mnoho možností, jakým k nám odpověď může přijít. Jedno je však jisté: v momentě, když takové znamení přijde, ještě dříve než se nad ním máme čas zamyslet, hluboko uvnitř víme, že je pro nás a víme PŘESNĚ, co nám chce říct. Ve chvíli, kdy toto znamení přijde, ho nečekáme, tzn. že nesedíme soustředěne s očima k nebi a v polotranzu nečekáme na zjevení. Znamení přijde ve chvíli, kde je naše mysl zaměstnaná něčím úplně jiným a právě tento aspekt překvapení zajistí, že přinášené poselství ucítíme dřív, než se stačí spustit myšlenky na toto téma. Pokud se ale stane něco, nad čím musíme nejdřív přemýšlet, abychom v tom nějaké znamení objevili, můžeme si být jisti, že se o znamení nejedná! To samé platí o znameních, která jsou nejasná. O opravdovém znamení jsme vždy hned přesvědčeni, a pokud ne, pak jsme ho ještě nedostali. A ještě jedna věc – je jedno, pokud máme pocit, že nám znamení předává anděl, podvědomí, Bůh, vesmír nebo pradědeček z astrální sféry; abychom si mohli být jisti, že je to znamení opravdové, musí přijít výše uvedeným způsobem.

Když intuice mlčí
Samozřejmě v životě každého přichází i chvíle, kdy intuice mlčí jako hrob a znamení ne a ne se objevit. Většina lidí začne v tu chvíli pochybovat a mít strach z toho, že udělali něco špatně, že něco nepochopili nebo promeškali. Doba, kdy se musíme rozhodnout, se nezadržitelně blíží a my začínáme cítit panický strach z toho, že žádná rada od nikud nepřijde. Proč se to děje? A jak v tu chvíli jednat? Moje životní zkušenost mě naučila jednu věc, a sice že pokud vnitřní hlas utichl a nikde se neobjevuje ani náznak toho, co dělat, je potřeba vzít rozum do hrsti a udělat rozhodnutí podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Buď se rozhodneme na základě své inteligence podpořené předchozími zkušenostmi, anebo, pokud v dané oblasti nemáme žádné zkušenosti a náš rozumí nedokáže určit jestli doprava nebo doleva, tak si třeba hodíme korunou. Vlastně je to jedno. Jestliže necítíme žádný intuitivní impulz, ani hned, ani za nějakou dobu, vyzývá nás život, abychom se prostě nějak rozhodli a hotovo. Musíme si uvědomit, že boží hlas promlouvající k nám skrze intuici a pocity je určitou pomocí, která ovšem nepřichází automaticky a vždy. Zaplaťpánbůh! Dokážete si představit člověka, kterému by jeho intuice fungovala do takové míry, že by ho vedla naprosto ve všech otázkách jeho všedního života, řekněme v kuse třeba 20 let? Co by se s takovým člověkem stalo, kdyby ho jednou na chvíli opustila? Byl by naprosto nepoužitelný, nedokázal by se rozhodnout vůbec o ničem. Božská Inteligence z nás nechce mít poslušné závislé ovečky, které se bez božího znamení ani neuprdnou, ale zralé rozhodné jedince, kteří si umí poradit v každé situaci a kteří se hlavně dokáží spoléhat sami na sebe a vlastní schopnosti! Člověk, který by všechna rozhodnutí dělal na základě vyššího vnuknutí, by vůbec nebyl schopen nést odpovědnost za své vlastní činy. Při jakémkoliv selhání by vyčítavě ukázal prstem k nebesům a řekl „to oni, to oni mě k tomu navedli!“. Musíme se smířit s tím, že v některých záležitostech a dobách máme dar božího vedení, pokud jsme schopni mu naslouchat, a v jiných jsme ponecháni bez něj, abychom rozvíjeli svou osobnost a samostatnost. Neznamená to, že jsme udělali něco špatně a Vyšší moc nás trestá, ale naopak! Je to jako když moudrý rodič někdy radí svému dítěti, aby si zbytečně neublížilo, a někdy ho prostě musí nechat, aby udělalo svá vlastní rozhodnutí, neslo za ně následky a poučilo se ze svých chyb i za tu cenu, že si natluče. Bez tohoto aspektu života bychom se nikdy neposunuli, byli bychom loutkami bez vlastní vůle a odpovědnosti.
Existují rozcestí, na které prostě musíme přijít dvakrát. Jednou, když se vydáme doleva a selžeme, a po druhé, když se vydáme doprava a uspějeme. Ale nikdy bychom na této cestě nemohli uspět, kdybychom před tím alespoň jednou neselhali. Proto ať napravo nebo nalevo, vyjde to úplně nastejno. Jednoduše tam, kam půjdeme napoprvé, nasbíráme zkušenosti, které budeme potřebovat, až vyjdeme napodruhé. Špatná volba neexistuje. To se nám jen tak jeví, dokud se na celou věc nepodíváme s velkým odstupem času. Pak v sobě naplno prožijeme toto hluboké a uklidňující vědomí, že každé rozhodnutí je vlastně správné, protože odpovídá našemu stupni vývoje a vždy a bez výjimky vede k vyššímu stupni. To, že někdo jde tou samou cestou pětkrát a ani jednou se z ní nepoučí, je zase trošku jiné téma, ale tak jako tak, na konci do sebe všechno zapadne a člověk pochopí, že pro něj ani jeden krok nebyl zbytečný k tomu, aby se dostal tam, kde je.
Někdy se stává, že hluchá období trvají i několik let. Odnikud nepřichází pomoc ani rada a my tápeme. Znovu je třeba v těchto dobách držet se zdravého rozumu a dělat vše podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jakmile obstojíme v této zkoušce, božský hlas intuice a vedení se opět objeví a bude ještě silnější a jasnější než kdykoliv předtím. Naše víra ve vyšší dobro a smysl života by neměla žádnou hodnotu a kvalitu, pokud by nebyla čas od času prověřena.

Intuice je neomylná, my ale nejsme
Čím déle se člověk aktivně věnuje duchovní práci, tím silnější je jeho intuice a jasnocit. I tak se ale musí mít na pozoru a kriticky zkoumat vše, co k němu přichází. Naše mysl je totiž velmi rafinovaná a ráda nám podsouvá věci, po kterých tajně toužíme, s falešnou nálepkou vyšší vůle. Lidem se může často zdát, že k nim v meditacích či snech promlouvají vyšší bytosti a předávají jim svá poselství či mise. Může to být pravda, ale většinou není. Zpravidla je to práce našeho ega, které chce, abychom uvěřili, že jsme něco víc, že jsme obdaření schopnostmi a vyšším posláním., že dostaneme „silný intuitivní pocit“, že jsme narazili na svou spřízněnou duši z minulých životů, přičemž pravda je jen taková, že se cítíme k takovému člověku silně sexuálně přitahováni, ale nechceme si to přiznat. Nebo dostaneme „poselství“, ve kterém je nám kladeno za úkol napsat knihu, která pomůže tisícům lidem, přičemž skutečná pohnutka je naše skrytá touha po slávě a penězích. Anebo nesnášíme svého souseda, „protože nás zabil v minulém životě“ a přitom se jen snažíme šikovně zaobalit fakt, že na něj žárlíme a závidíme mu. Pozor na takováto „inuitivní“ sdělení! Samozřejmě, častokrát se skutečně může jednat o hlubší duchovní význam, ale tak či tak, měli bychom věnovat pozornost vždy jen těm věcem, které můžeme nějak prakticky upotřebit, které jsou opravdu aktuální a které slouží něčemu dobrému. Zbytkem je zbytečné se zabývat. Navíc pokud je pro nás nějaké „poselství“ opravdu důležité, vyhodíme-li ho dveřmi, vrátí se k nám oknem, tzn. bude se k nám tak dlouho vracet a bít nás do očí, než ho nezačneme brát vážně. Proto je opět zcela zbytečné se bát, že něco promeškáme, pokud nebudeme věnovat plnou pozornost všemu, co nás napadne.
Dobrá intuice a jasnocit by neměly být nikdy vaším cílem, nýbrž vedlejším produktem duchovní práce. Pokud se v člověku takové schopnosti rozvinou, měl by je používat především k tomu, aby nezištně pomáhal ostatním. Kdo si na intuici založí živnost, může si být jistý tím, že dřív nebo později se jeho schopnosti zakalí nebo zcela zmizí. To je nehezká pravda, kterou nechce většina médií a věštců slyšet.
A na závěr ještě jedna důležitá věc. Ať už k nám přichází intuitivní poselství z našeho vlastního nitra anebo zvenku, nikdy nás nenabádá k něčemu, co je proti našemu přesvědčení! Každé opravdové intuitivní poselství silně rezonuje s naším nejniternějším jádrem, i kdyby na povrchu panoval strach a nervozita.

Zdroj: Článek převzat od: http://honzikjuanitoangel.webnode.cz/me-clanky/jak-rozeznat-intuici-a-kdy-se-ridit-rozumem/