Zobrazují se příspěvky se štítkemego. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemego. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 2. března 2015

Sedm kroků k překonání Ega

Zde je sedm návrhů, které Vám pomohou překonat hluboce zakořeněné představy o vlastní důležitosti. Všechny jsou navrženy tak, aby Vám pomohli zabránit falešnému ztotožnění se s domýšlivým egem.


1. Přestaňte se urážet
Chování druhých není důvod, abyste se sami znehybnili. To, co Vás uráží, Vás pouze oslabuje. Hledáte-li příležitosti, abyste se urazili, najdete je na každém kroku. To pracuje Vaše ego, které Vás přesvědčuje, že svět by neměl být takový, jaký je. Můžete začít oceňovat život a sladit se s univerzálním Duchem Stvoření. Když ale budete uražení, nemůžete se dostat k síle záměru. V každém případě, počínejte si tak, abyste vymýtili hrůzy tohoto světa, které vycházejí ze silného ztotožnění se s egem, ale zůstaňte pokojní.
Jak nám Kurz Zázraků připomíná : Mír je od Boha. Vy, kdo jste součástí Boha, nejste tedy doma nikde jinde než v jeho míru. Bytí je od Boha. A Vy, kdo jste součástí Boha, nejste doma nikde jinde než v jeho míru. Pokud jste uražení, tvoří to stejně ničivou energii, která se dotkla v prvé řadě Vás a vede k útoku, protiútoku a válce.

2. Vzdejte se potřeby vyhrávat
Ego nás velice rádo rozděluje na vítěze a poražené. Honba za vítězstvím je zaručený způsob, jak zabránit vědomému kontaktu se záměrem. Proč? Protože konec konců, nelze stále jen vyhrávat. Někdo bude vždy rychlejší, mladší, silnější, chytřejší nebo mít více štěstí a Vy se pak budete cítit bezcenní a nedůležití. Nejste Vaše výhry či vítězství. Můžete rádi soutěžit a bavit se ve světě, kde výhra je všechno, ale nemusíte tam být ve svých myšlenkách. V tomto světě, kde všichni sdílíme ten stejný energetický zdroj nejsou žádní poražení. Vše, co můžete daný den říci je, že jste prováděli srovnání s ostatními na určité úrovni. Ale zítra je další den, s dalšími soupeři a novými okolnostmi k posouzení. A Vy jste stále nekonečná přítomnost v těle, které je o další den (nebo desetiletí) starší.
Vzdejte se potřeby vyhrávat tak, že nebudete souhlasit s tím, že opakem výhry je prohra. To je strach ega. Pokud Vaše tělo dnes nevystupuje vítězným způsobem, pak jednoduše nezáleží na tom, když se neztotožňujete výhradně se svým egem. Buďte pozorovatel, který si všímá a baví se, aniž by potřeboval vyhrát trofej. Buďte v míru a spojte se s energií záměru. Je ironií, ačkoli si toho sotva všimnete, že jakmile se budete méně snažit o vítězství, začne se ve Vašem životě objevovat více.

3. Vzdejte se potřeby mít pravdu
Ego je zdrojem mnoha konfliktů a neshod, protože Vás tlačí k tomu, abyste přesvědčovali druhé, že nemají pravdu. Když jste nepřátelsky naladěni, jste odpojeni od síly záměru. Tvořivý Duch je laskavý, milující a přístupný; a bez hněvu, zlosti, nebo hořkosti. Tím, že se ve svých debatách a vztazích vzdáte potřeby mít pravdu, je to jako říkat egu : „nejsem Tvým otrokem. Chci přijmout laskavost a odmítám Tvoji potřebu mít pravdu. Ve skutečnosti nabídnu této osobě šanci cítit se lépe tím, že řeknu, že má pravdu a poděkuji za to, že mne nasměrovala k pravdě.“
Když se vzdáte potřeby mít pravdu, jste schopni posílit Vaše spojení se silou záměru. Ale nezapomeňte, že ego je odhodlaný bojovník. Viděl jsem, jak lidé ukončují své jinak krásné vztahy kvůli tomu, že lpěli na své potřebě mít pravdu. Apeluji na Vás, abyste se vzdali své egem řízené potřeby mít pravdu tím, že se zastavíte uprostřed hádky a zeptáte se sami sebe – Chci mít pravdu nebo chci být šťastný? Když si vyberete radostný, milující, duchovní postoj, Vaše spojení se záměrem bude posíleno. Tyto okamžiky nakonec rozšíří Vaše nové spojení se silou záměru. Univerzální Zdroj s Vámi začne spolupracovat na vytváření života, k jakému jste byli předurčeni.

4. Vzdejte se své potřeby být nadřazení
Opravdová urozenost není o tom být lepší než někdo jiný. Je to o tom být lepší než jste bývali. Soustřeďte se na svůj růst s neustálým vědomím toho, že nikdo na této planetě není nijak lepší než kdokoliv jiný. My všichni vycházíme ze stejné tvořivé životní síly. My všichni máme poslání si uvědomit svou předurčenou podstatu; vše co potřebujeme k naplnění našeho údělu je nám přístupné. Nic z toho však není možné, když vidíte sami sebe jako nadřazeného ostatním. Je to staré pořekadlo, ale přesto pravdivé : V očích Boha jsme si všichni rovni.
Vzdejte se své potřeby cítit se nadřazeně tím, že se budete v každém jedinci snažit vidět rozvíjejícího se Boha. Nehodnoťte druhé na základě jejich vzhledu, úspěchů, majetku a dalších ukazatelů ega. Když vysíláte pocity nadřazenosti, vrátí se Vám to zpět, což povede k rozhořčení a nakonec nepřátelským pocitům. Tyto pocity se stanou vozidlem, které Vás zaveze dále od záměru. Kurz Zázraků o této potřebě být zvláštní a nadřazený říká: výjimečnost vždy vytváří porovnávání. Je založena na nedostatcích viděných v ostatních, a udržována hledáním a udržováním všech jasně viditelných nedostatků, které může vnímat.

5. Vzdejte se své potřeby mít více
Mantrou ega je „více“. Není nikdy spokojeno. Nezáleží na tom, čeho jste dosáhli nebo co jste získali, vaše ego bude trvat na tom, že to není dost. Shledáte, že jste ve stavu neustálého snažení, a vyřazujete možnost čehokoli dosáhnout. Jenže ve skutečnosti jste toho už dosáhli, a jak se rozhodnete využít tento přítomný okamžik Vašeho života je pouze Vaše volba. Paradoxně, když přestanete potřebovat více, do Vašeho života přijde více toho, po čem toužíte. A protože jste odděleni od této potřeby, zjistíte, že je pro Vás snazší předat to dále druhým, neboť si uvědomíte, jak málo stačí, abyste byli spokojení a pokojní.
Univerzální Zdroj je spokojený sám se sebou, neustále se rozrůstá a tvoří nový život, nikdy se nesnaží držet se svých stvoření pro své vlastní sobecké záměry. Tvoří a nechává jít. Jakmile se vzdáte potřeby ega mít více, sjednotíte se s tímto Zdrojem. Tvořte, přitahujte k sobě a nechte to jít, nikdy nepožadujte, aby k Vám přišlo více. Z vděčnosti za všechno, co k Vám přichází se naučíte mocnou lekci, kterou učil František z Assisi : „…. dostáváme dáváním.“ Když umožníte hojnosti, aby proudila k Vám a skrze Vás, spojíte se s Vaším Zdrojem a zajistíte, že tato energie bude pokračovat v proudění.

6. Přestaňte ztotožňovat sami sebe se svými úspěchy
Toto může být složitá představa, pokud si myslíte, že Vy jste Vaše úspěchy. Bůh píše všechnu hudbu. Bůh zpívá všechny písně. Bůh staví všechny budovy. Bůh je zdrojem všech Vašich úspěchů. Mohu slyšet Vaše ego hlasitě protestovat. Nicméně zůstaňte naladěni na tuto myšlenku. Vše vychází ze Zdroje! Vy a tento Zdroj jste jedno! Nejste toto tělo a jeho úspěchy. Vy jste pozorovatel. Všímejte si toho všeho a buďte vděční za schopnosti, které jste nasbírali. Vzdejte veškeré uznání síle záměru, která Vás přivedla na tento svět, a jejíž jste zhmotněná součást.
Čím méně budete potřebovat být uznáni za své úspěchy, a čím více zůstanete spojeni se sedmi výrazy záměru, tím volnější budete, abyste něco dokázali, a tím více se to projeví. Právě když přilnete k těmto úspěchům a věříte, že Vy sami děláte všechny tyto věci, opouštíte mír a vděčnost Vašeho Zdroje.

7. Vzdejte se Vašeho dobrého jména
Vaše pověst se nenachází ve Vás. Sídlí v myslích ostatních. Tudíž nad tím nemáte žádnou kontrolu. Pokud promluvíte s 30ti lidmi, budete mít 30 reputací. Spojit se se záměrem znamená poslouchat své srdce a vést sám sebe na základě toho, co Vám říká vnitřní hlas. To je Váš účel zde. Pokud se přehnaně staráte o to, jak Vás ostatní vnímají, pak jste se odpojili od záměru a dovolili, aby Vás vedly názory druhých. To pracuje Vaše ego. Je to iluze stojící mezi Vámi a silou záměru. Není nic, co byste nemohli dokázat, pakliže se neodpojíte od síly zdroje a nenabudete přesvědčení, že Váš záměr je dokázat druhým jak mistrovský a nadřazený jste a nebudete vynakládat svou energii k tomu, abyste se pokoušeli získat ohromnou pověst mezi dalšími egy. Dělejte, co děláte, protože Váš vnitřní hlas, který je vždy spojený
s Vaším zdrojem, jemuž je i vděčný, Vás také nasměruje. Držte se údělu, odpoutejte se od výsledků, a přijměte odpovědnost za to, co se nachází ve Vás: Váš charakter. Nechte svou reputaci ostatním k diskusi, s Vámi to nemá nic společného. Nebo jak zní název knihy: Co si o mě myslíte není moje věc!

©  Wayne W. Dyer, Ph.D. (www.drwaynedyer.com)

Pro www.svetloatlantidy.cz přeložila Lucie H. Tuto českou verzi je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy.

Článek převzat od transformace.org 

Foto: zdroj morguefile.com

středa 29. května 2013

Vztahové problémy. Zabíjí v nás ego čistou lásku?

 
O květnu se říká, že je to lásky čas, málokdo však ví, že je to také období, kdy lidé ve vztazích shazují růžové brýle. 

Jednoho krásného květnového dne ke mě do poradny přišel muž ve středním věku.
,,Jsem tady kvůli ženě, nevím co mám dělat, odešel jsem od ní, přitom ji tolik miluji. Řekla mi, že se mnou není šťastná, vyčerpávám jí a vysávám, přestali jsme si rozumět.“
Jeho velkou slabinou byla netrpělivost.

,,Ano, jsem hodně netrpělivý, vlastně celý život, všechno chci hned.“
,,Neumíte mluvit o svých pocitech, to je váš největší problém, všechno držíte v sobě a skrýváte to pod maskou, bojíte se emoce projevit. To vám škodí a ubližujete tím nejen sobě, ale i partnerkám. Žena potřebuje slyšet, že ji máte rád, chce občas slyšet, co cítíte a co chcete. Bez otevřenosti vztahy zevšední, komunikace vázne a stávají se rutinními a nudnými.“

,,Já vím,” řekl tiše. „Ale když já to neumím, nechci mluvit o svých pocitech. Neumím říct, že ji mám rád, přitom mám, ale nejde mi to.“

,,Víte,” povídám, ,,vy se jen bojíte, bojíte se o nich mluvit. Držíte je uvnitř, máte strach se projevit. Máte strach ze zklamání a odmítnutí. Nechcete být raněn. Vy si totiž nevěříte. Chybí vám sebedůvěra. Nemáte se rád, nemáte rád sám sebe. A je třeba zjistit proč tomu tak je.“

Smutně pokynul sklopenou hlavou a já jsem pokračovala. ,,To není konec světa. Pomyslete na to, že existují mnohem horší věci na světě a ve vašem případě tomu tak není. Máte to ve svých rukou, vy to můžete změnit, ovlivnit, záleží pouze na vás. Musíte se naučit milovat sám sebe. Láska musí jít ze srdce, vašeho srdce, a pokud ji ve svém srdci nemáte, jak ji chcete dávat? Řeknu to možná tvrdě, ale i tohle je určitá forma sobectví. Zaměňujete lásku za vášeň, touhu a chtíč. Mít a vlastnit.“

V očích měl slzy a povídá: ,,Máte pravdu, to mě nikdy nenapadlo, dává mi to smysl. Ale mě už to tady nebaví, nemám žádný smysl života a nevím kde mám začít.“

,,Vy musíte teď myslet především sám na sebe, pokusit se na tom všem postupně zapracovat a pak se vám zcela určitě otevřou další cesty. Nabydete vnitřního klidu a nadhledu.“
,,Néé, to já prostě nedokážu, neumím být klidný ani trpělivý.“

,,Dobře tedy,“ odpovídám, ,,v tom případě se budete v kruhu motat dál a budete neustále přitahovat do svého života zrcadla, ve vašem případě ve formě partnerek. A předpokládám, že ta vaše současná si také příliš nevěří.“

Dával si hezky všechno sám do souvislostí, jelikož odpověděl: ,,Víte, ona je skvělá, ale máte asi pravdu, vadilo mi jak pořád něco nebo někoho kritizovala a pořád někoho probírala, stále se jí něco nelíbilo. Pomlouvala a rozebírala druhé a už jsem to s ní nechtěl pořád řešit, pak byla naštvaná. Ale já jsem opravdu nechtěl, pořád jsem jí říkal, že nemá stále soudit podle toho jak kdo vypadá nebo co dělá.“
Samozřejmě měl pravdu. Neustále se setkávám s lidmi, kteří mají potřebu někoho pomlouvat, poučovat, moralizovat, řešit. Položme si otázku, proč. Obvykle se sebou tito lidé nebývají spokojeni, nevěří si. Bohužel nezbývá nic jiného než se nad to povznést.

Pokračovala jsem v hovoru s klientem.
,,Lidé, kterých se týká nedostatek sebevědomí a nemají se rádi, nejsou sami se sebou spokojeni a viní z toho podvědomně druhé. Pramení to opět někde z minulosti, dětství, prenatálu či z minulých životů.“

,,A zjistíme to tou regresí?” vzpomněl si na mou zmínku o terapiích.
,,Ano. Podíváme se na příčiny vašich problémů. Vy si je najdete sám, já vás jen povedu.“
Ponechal si pár dní na rozmyšlenou, velmi brzy se ale na regresní terapii skutečně objednal.
Vztahy. Jsou tak jednoduché a složité zároveň. Stále si vytváříme nějaké iluze, nejen o sobě samých, ale i o těch, o nichž si myslíme, že je milujeme. Milujeme opravdově?  Položte si každý sám v sobě otázku: ,,Miluji sám sebe? Mám se rád?“ Odpověď hledejte ve svém srdci.

Jsme jako malé mořské panny. Způsobuje nám bolest, když musíme stát oběma nohama pevně na zemi. Musíme dospět k jasnému úsudku, zda krásný vysněný princ je opravdu hoden naší námahy. Vždy, když s klienty řeším jejich vztahy, přijde mi na mysl tento citát: ,,Milujete-li něco, nechte to odejít. Vrátí -li se to, je to vaše. Pokud ne, nikdy to vaše nebylo.“ (Autor neznámý)

Krásně také vystihuje životní situaci Veroniky. Tato mladá a velice hezká žena zůstala sama se svým čtyřletým dítětem. Nedokázala se vyrovnat s manželovým odchodem. Opustil ji kvůli jiné ženě. Doslova ze dne na den. Postavil jí před hotovou věc. Sbalil se a odešel. Veronika velice trpěla a stále nechápala, co udělala špatně. Manžel řekl, že potřebuje mít vedle sebe ženu, která s ním bude sdílet jeho zájmy a cestování. Dohodli se na tom, že dceru může vídat kdykoliv.

Navenek vše respektovala, ale uvnitř byla zloba, vztek a velká křivda. Když vyhledala mou pomoc, měla v sobě spoustu nezodpovězených otázek. Dočetla se, že by jí regrese pomohla pochopit. Již delší dobu se zajímala o ezoterickou oblast a měla teoretický přehled, jak věci opravdu chodí. Její manžel to ale nechápal, nevěřil, že se měli spolu potkat, aby si karmicky něco dořešili a uzavřeli. Zůstal ve svém vývoji stát a potřeboval k sobě stejně konzumní partnerku. Také ji měl potkat, protože i oni si spolu něco dluží. Tak to bývá.

Veronika měla pochopit, že se jejich cesty rozešly a na ní čeká někdo nový a lepší. Možná duchovnější. Manžel k ní byl alespoň upřímný a dostatečně silný, když odešel bez dlouhého vykrucování, jak to spousta partnerů dělá. Vážila si jeho upřímnosti. Všechno chápala, ale ještě ne do hloubky. 

V regresi vyprávěla, že se nachází v lese a má nepříjemný pocit. Šla za mužem, kterého znala. Stál tam u nějakého stromu a na něm visela oběšená mladá žena. Dostala hysterický záchvat. S plačtivým křikem se obviňovala, že za to může ona sama. Oběsila se kvůli ní. Mezitím muž sundával ženu ze stromu. Mlčky plakal.

Musely jsme se vrátit na začátek. Veronika se tehdy zamilovala do ženatého muže s dítětem. On bral jejich vztah pouze jako pobavení. Neustále jej sledovala, nedala mu pokoj. Nakonec si jej omotala kolem prstu a štvala proti jeho ženě. Muž začal doma lhát a vymlouvat se, aby mohl trávit s Veronikou stále více času.
Nebyl to tak dávný život. Tipovala jsem jej na začátek minulého století, jak Veronika potvrdila. Pak se vše provalilo. Muž musel jít s pravdou ven. Zmanipulovaný milenkou manželce řekl, že odchází. Zhroutila se. Našel jí pak oběšenou. To ale nebylo vše. Jeho žena v amoku a hluboké nenávisti hodila jejich malinké dítě do hrnce s vařící vodou. Chtěla se pomstít, ale prozření, co strašného spáchala, ji okamžitě dovedlo k sebevraždě.

Veronika si uvědomila svůj obrovský podíl viny. Cítila velikou zodpovědnost za to, co se stalo. Přiznala, že ho zase tak moc nemilovala. Chtěla ho jen mít, vlastnit. Tytéž pocity si přiznala i nyní. Role se obrátily. V tom muži poznala svého manžela a jeho ženou byla současná milenka. Tohle je spojovalo. Proto se nyní potkali. Totéž s jeho současnou milenkou. 

Také jste zažili nevěru? Byla dokonce důvodem vašeho rozvodu či rozchodu? Věřte, že je za tím vždy více, než si myslíte. Možná jednou pochopíte a odpustíte. Tak jako v případě Veroniky. 
Zabíjí v nás ego čistou lásku?

Andrejka s Radkem žijí a pracují v Anglii. Jejich vztah fungoval pouze do doby, než je začaly ovládat strachy. Strach ze samoty a ze ztráty toho druhého. U obou dominuje velice silné ego. Stavěli si kolem sebe zdi. Ochranné zdi. Andreu předchozí partneři podváděli a Radka zklamala přítelkyně po pětiletém vztahu. Podváděla ho s kamarádem ze stejné firmy. K tomu se tedy pojí i oboustranný strach ze zklamání. 

V době, kdy jsem je oba regresila, byli spolu již na kamarádské úrovni, jelikož se opět nepohodli a rozešli. Oba se shodli na tom, že jejich ego je silné a nedokážou jeden druhému přiznat svou chybu a být k sobě otevření. Jejich partnerské konflikty byly založeny vždy na egu. Přitom jsem měla pocit, že jeden bez druhého nemůžou být. Oba tomu chtěli přijít na kloub, aby mezi nimi došlo k uvolnění. 

Andrejku jsem regresila jako první. S maminkou měla velice krásný vztah. Kamarádský a otevřený. Svého otce nikdy neviděla, opustil svou ženu v době, kdy bylo Andree půl roku. Měla strach ze samoty. Trpěla vnitřním napětím a nervozitou. Procházela minulým životem, ve kterém byla 14-ti letou dívkou, když ji zemřel otec. Matka ho podváděla s jiným mužem. Nebyla to příliš vzdálená minulost. Andrea si tam uvědomila, že její matka na otcově pohřbu stojí nad rakví, bez pocitu lítosti, naprosto chladná. Neukápla ani slzu. Byla z toho v šoku a poznala v ní matku nynější. Taktéž i otce, kterého znala pouze z fotografie. Uvědomovala si, že se role otočily. Pochopila, že si to rodiče vzájemně dlužili.

            Nečiň svému bližnímu to, co nechceš, aby druzí činili tobě.

Pak se dostala do života, kdy žila jako šlechtic a tajila před svým okolím vztah se ženou z chudých poměrů. Tou ženou byl Radek. Poznala ho okamžitě. Mluvila o krásných pocitech k němu – tedy k ní, k té ženě. Ta mu porodila někde v ústraní dítě, ale on jí nechtěl pojmout za manželku, jelikož byl ovlivněn svým vysokým postavením a lidmi kolem sebe. Bojoval se svým egem. Posunula se do období svého skonu a viděla tuto ženu i dítě – již dospělé, u sebe. Žena ho držela za ruku a plakala. On (Andrea) k ní (Radek) cítil velkou lásku a na otázku, zda žijí stále odděleně, mi odpověděla: ,,Ne, překonal jsem sám sebe a zvládl své ego. Chvíli jsem bojoval, ale pochopil jsem, že láska je silnější než okolnosti.“

Andrea si uvědomila, že i nyní bojuje se stejnými pocity silného ega. A když to zvládla kdysi, zvládne to i teď. Byla si jistá. Stále jsem tušila a cítila, že se za těmi strachy skrývá ještě něco více. Řekla jsem Andrei, ať jde v čase zpět, do svého útlého dětství a odpočítávala jsem. Ocitla se u své matky v náručí, zhruba jako půlroční dítě.

Začala popisovat, co cítí: ,,Maminka mě moc miluje, cítím z ní tolik lásky, to si nikdo nedokáže ani představit. Dívá se na mně, hladí mně a svírá v náručí. Je to nádherné, tolik mě miluje. Cítím z ní radost a velkou sílu.“

,,Andrejko,” promluví za mne intuice, „Napoj se na svou maminku, zkus se nacítit na její nitro a řekni mi, co cítí uvnitř.“ Vzhledem k tomu, že její matku opustil manžel a zanechal jí samotnou s dítětem, tušila jsem, že uvnitř bude více, než je navenek znát. Po chvíli soustředění se Andreiny ruce sevřely v pěst a v obličej byl plný bolesti.

,,Bože můj, ona je tak raněná, cítím tolik žalu a bolesti, to nemůže být ani možné, tolik trpí a skrývá, abych to nepoznala, moc trpí.“

Plakala a já s ní soucítila. Bylo to jasné. Strach ze ztráty. Strach z opuštění. Bojí se, aby se jí nestalo to, co její mamince.

Strachy se u ní probudily poté, co se vydala do Anglie. Do té doby žila stále s maminkou. Jejich vztah byl téměř dokonalý. Byly jako sestry či nejlepší kamarádky. Bylo a je mezi nimi velice silné pouto. Matka nedávala najevo, že se trápí odchodem dcery do zahraničí. Přála jí  hezký život, ale uvnitř trpěla. Proto se Andrea bojí projevit lásku svému partnerovi. Aby nebyla raněna stejně jako její matka. Proto se schovává za své ego, které je nesnadnější ulitou i obranou.

Společně jsme ještě udělaly odstřihnutí energetických pout a uvolnily tím silné napojení na matku a Radka a Andy se cítila osvobozena. Práce na sobě tím pro Andrejku nekončí, nyní již ale ví, jak věci správně uchopit. 

I Radka ještě čeká spousta práce. O jeho sestře Erice jsem již psala. Byl to příběh o epilepsii. Erika a Radek měli velice hodné a milující rodiče a v příběhu Eriky jsem zmínila prudkou reakci rodičů z podvědomého strachu o své děti, respektive o Radka, který nepřišel domů včas. V minulém životě, který jsme regresily s Erikou, o svou dceru přišli a podvědomí vypustilo strach ze ztráty o své dítě.

Jak jsem již uvedla, Radek trpěl také strachy. Strachy ze ztráty a samoty. Také strachem ze tmy. Z tmavých místností v uzavřených prostorech.

Před lety, kdy měl Radek problémy se zády, respektive s výhřezem plotének, míval často se opakující sen, že před něčím plný hrůzy utíká. Utíká v lese, po spadaném listí. Více nikdy neviděl. Měl pouze strach z něčeho, co je mu v patách.

V regresi vyprávěl velice podrobně a detailně. ,,Přicházím k velkému bílému domu, kolem je krásná krajina, vidím kolem kopce a fouká jemný větřík, vypadá to tam jako v pohádce, vcházím do toho domu a je tam spousta lidí, jako by něco oslavovali, v rukou mají kalichy, převážně jsou to muži, na sobě bílé košile, vesty, vysoké boty a na hlavách huňaté čepky. Procházím tama jako by mně nikdo neviděl, nemůžu chytit žádný děj, jen se pohybuji sem a tam. Procházím další místností a vcházím do knihovny, je tam spousta knih.“

Vybízím ho, ať vezme do ruky jakoukoliv knihu a a podívá se do ní.

,,Vybral jsem si takovou velikou červenou, na obalu je něco napsáno velkým písmem, ale je jiné než to naše, dívám se dovnitř a mám pocit, že je to buď rusky nebo řecky, je to psané azbukou, ale nedokážu přečíst, co tam je.“

,,Nevadí,” říkám Radkovi, ,,vrať tu knihu zpět a běž do další místnosti, jestli tam ještě nějaká je.“
,,Ano, za knihovnou jsou ještě jedny dveře, vcházím tam, rozhlížím se, v rohu místnosti sedí na malé, dřevěné stolici žena, má tak něco mezi 26 – 30 lety. Je nešťastná, mám pocit, že se jí něco stalo. Stále se dívá do rohu.“

,,Co je v tom rohu?” ptám se.
,,Jsou tam schody, nechci tam jít, mám strach.“
,,Proč?“
,,Jsou zatopené a dole je místnost, taky zatopená, mám z toho hrůzu, bojím se, nechci se tam ani dívat.“
,,Dobře, soustřeď svou pozornost zase na tu ženu.“
,,Ona je velice smutná, má v sobě nenávist, odešel jí muž někam bojovat a už se nevrátil.“ ,,Promluv na ni a zkus zjistit,jestli jí znáš a kdo jí odešel bojovat.”
,,Vůbec mě neslyší, nereaguje, stále se dívá jedním směrem skrze mně.“

Aha, bylo mi to jasné, ale nebudu předbíhat.

,,Radku, vrať se zpátky a zjisti, co se tam stalo.“
,,Mám ženu a dvě krásné děti, ta žena tam je nešťastná, je to má žena, musím jet do války, v ruce mám zbraň, nějaký měč nebo kord, na sobě hnědé vysoké boty pod kolena a červený kabát se třema knoflíkama.“

Bylo pozoruhodné, do jakých detailů vše Radek popisoval. Ze zkušenosti již však vím, že muži bývají v regresích větší detailisté než ženy a jsou více spontánní. Normálně to bývá naopak. Muži se více nechávají vést vizualizací, ženy pocity. 

Pokračuje: ,,Loučím se se svou ženou, sotva se na mně podívá, cítím z ní velkou bolest, zklamání, strach, bojí se a skrývá to za masku nenávisti. Beru jí do náručí a dívám se jí do očí, ano, ta žena je Andrejka, vypadá jinak, ale cítím stejnou energii a vidím stejné oči, jsou to její oči, já ji tak miluji, nedá se to ani popsat jak, ona moc trpí a já taky. Loučím se i s dětmi, tisknu je k sobě, líbám je, nasedám na koně a přidávám se ke skupině jezdců, děti mi mávají, ale má žena zůstává uvnitř domu, není venku a je mi to líto.

Jedeme dlouho, na nějaké konkrétní místo, je to bojiště, musíme bojovat, já nechci, stále myslím na svou rodinu a vidím před sebou tvář své ženy, tolik jí miluji. Pak ležím na zemi, mám probodnutou hruď, vidím letět holubici, nebe, dívám se nahoru na nebe, cítím volnost, uvolnění, umírám, odcházím. Najednou jsem v tom našem domě, ona mě nemůže vidět, ale vím, že mě cítí, vím to, chci jí vzít do náruče, ale nemohu, nešlo by to, chci se s ní jen rozloučit a vím, že jsem tam s ní, pláče, hodně silnou lásku k sobě máme, ta láska je nepopsatelná, vím, že mě hodně miluje, ale cítím i její hněv, to, co je mezi námi se nedá ani popsat láskou, to je něco víc, cítím to uvnitř a je to nepopsatelná láska, tolik jí miluji.“

Radkova slova naplnila místnost ohromnou, láskyplnou energií. Z očí mu kanuly slzy. Jeho emoce prostoupily i mnou. Nehybně jsem seděla a cítila, jak se mi svírá srdce. Jeho láska k přítelkyni byla přímo hmatatelná.

Pokračovali jsme dále. Stále visely ve vzduchu otazníky k ději, kdy popisoval zatopené schody a místnost. Potřebovala jsem ho vrátit přesně tam. A také se tak stalo.

Občas se stane, že se ve vzpomínce prolnou dva nebo i více životů současně a terapeut tomu musí věnovat maximální pozornost, aby věděl, kdy je má podchytit a na co se konkrétně zaměřit. Musí klienta vést k tomu, aby udržel pozornost při jedné události a nenechat ho přeskakovat z děje do děje. Je důležité držet jednu linii. Odpočítávala jsem od pěti do jedné a řekla Radkovi, ať se soustředí na událost, která souvisí s tím, co popsal dříve. Ihned reagoval.

,,Tábor. Jsem v nacistickém táboře, v Německu, byl jsem jen skladník a přihlížel jsem, co se tam všechno děje, bylo to strašné, cítil jsem velkou vinu, bylo to na povel, museli jsme zatopit sklepní místnost plnou vězňů. Nechápu, proč to dělají, musím mlčet, nesmím vybočit z řady, nemohu, ti vězni prosí o pomoc, jsou vyhublí, je jim zima, je mi jich líto, stále prosí, ať to neděláme, sledoval jsem to do posledního okamžiku, byli připoutaní k lavicím a voda se tam hrnula a hrnula, strašné, ten jeden se na mně dívá a v jeho očích vidím veliký strach a také prosbu, prosbu o pomoc, nemohu, ty oči, znám ty oči, jsou to oči mého otce. Ano je to můj otec, bože můj, já jsem nemohl nic udělat, je mi to tak líto, ta voda je hnusná a tmavá, je to jako ten pocit, stejný pocit, který mívám, když mám jít do nějakého tmavého neznámého prostoru, je to stejný strach, už vím proč…“

Konečně nám do sebe všechno zapadalo. Popsal také, jak umírá při výbuchu skladu se zbraněmi a granáty. Snažil se uniknout, ale silný výbuch ho smetl a smrtelně zranil. Po těchto nepříjemných vzpomínkách byla balzámem pro duši regrese, při které se ocitl v v krásném životě, kde byl opět s Andreou. Bylo to v devátém století ve Francii, byl ženou a bylo mu umožněno vzít si muže, kterého si určil sám. Měl hodné a milující rodiče a oba milenci byli ze stejných šlechtických kruhů.

Pobavila mně všal jedna Radkova věta, kdy popisoval, že si vzal muže, kterého tolik miloval a prožívali spolu krásné chvíle života. Cituji jeho rodnou slovenštinou: „Bol som vydatá za tohto muža.“ Jak hezky se tam prolnul ženský a mužský rod.

Energie je bezpohlavní a mnozí z vás již ví, že jsme v neustálém karmickém toku v jiných tělech a pohlavích i postaveních. Proto, když je mysl a podvědomí uvolněné, nepřemýšlíme, proč jsem zrovna tam ženou nebo mužem. Přistupujeme k vizi automaticky.  

Radkův hezký a poklidný život, ve kterém zemřel přirozeně na stáří, se stal hnacím motorem, důvodem, proč věřit, že jestliže nás v minulosti může potkat něco tak krásného, máme naději prožít znovu totéž. I vidina naplňujícího života může vyléčit a motivovat k práci na sobě a na svých vztazích. 

Ještě nám zbývalo projít jeho opakující se sen, kdy běží po spadaném listí, lesem, pronásledován něčím nebo někým. Sen, který se mu zdával, když měl velké zdravotní problémy s výhřezem plotének a trpěl bolestmi zad.

,,Vidím se jako muž kolem čtyřicítky, jdu lesem, jsem nějaký myslivec, je to na podzim, všude je popadané listí, žluté, hnědé, různé barvy, je to jako v tom snu, najednou mám pocit, že mě něco pronásleduje, ohlížím se, je to medvěd, veliký medvěd, rozzuřený, chtěl jsem ho ulovit, to jsem neměl dělat, utíkám, běžím stále tím lesem, zakopávám, padám na zem, vrhá se na mně, napadá mně. Mám zraněná záda, cítím ukrutnou bolest, ležím tam dlouho, hlavu mám na stranu a nemůžu se hnout, ty silné bolesti mě doslova ničí, stále vidím to listí a jen tam tak nehybně a bezmocně ležím, už nemůžu. Přichází konec a cítím úlevu.“

Bolesti zad v něm vyvolaly potlačené vzpomínky, který se mu promítly do snu. Na úplný závěr jsem Radkovi řekla, ať se pokusí spojit se svým vyšším já nebo s mistry,  zda pro něho mají nějakou radu či poselství.
Chvilku to trvalo a pak povídá: ,,Mám naslouchat svému nitru, všechno mi bude časem zodpovězeno, vše, co se mi děje a jak mám na sobě pracovat.. Mám jen stále rozdávat svou lásku, pak pochopím.“
Pak ještě dodal: “S Andry budeme společně pracovat na našem vztahu, měli jsme si tím vším něco uvědomit a já vím, že jí nechci ztratit, našel jsem v sobě opravdovou hloubku lásky, už se nenechám ovládat svým egem, ale vím, že to chce čas.“ 

Važme si lásky, važme si jeden druhého. Važme si těch důležitých okamžiků. I kdyby trvaly jen pár minut. Zbytečně si to stěžujeme a necháváme vyhrávat naše ega. ,,Láska je totiž silnější než okolnosti.“ 

Radek s Andrejkou sice zůstali pouze kamarádi, ale rozešli se v lásce a odpuštění. Radek se vrátil na Slovensko a má novou přítelkyni. Jejich vztah je velice čistý a hezký. Již bez ega a strachů. Andrejka zůstala v Anglii, krásně na sobě pracuje a v době, kdy píši tyto řádky, je na Mallorce, kam odjela za svým tatínkem. Jde o jejich první společné setkání. Oba v sobě objevili nový proud čisté lásky a nikde není řečeno, že by zase jednou nemohli být spolu. Třeba si jen ještě potřebují projít nějakou tou karmickou vztahovou poutí. 


(Více v mé knize Karmická sinusoida – Z deníku regresní terapeutky)

Autor Dátum 23. Máj 2013

Článek převzat od http://www.2012rok.sk/wp/laska-a-vztahy/16036-vztahove-problemy-zabiji-nas-ego-cistou-lasku

pondělí 4. února 2013

Setkání s Marcelkou z hor

Jednoho dne přišel další "posel". Nevěděli jsme, že přináší poselství, ani on to nevěděl. Jen jsme si vyprávěli o svých zážitcích a setkáních a najednou světlo... "Tu ženu bych rád poznal, vypadá, že je osvícená," přerušil jsem hovor.
Za měsíc, i s novou průvodkyní, vstupujeme s několika přáteli do lesa v úbočí hor. Osobnost mizí, vyvanula...nepopsatelné. S přítelem se jenom smějeme, prožívá a poznává to také. Jsme...naprosto šťastni...Jsme štěstím. Kráčíme pomalu a vychutnáváme si každý okamžik...
Najednou se les rozestoupil, objevily se louky, vnitřní energie sílila do intenzity, že jsme už nebyli schopni myslet na něco jiného, než to, co bylo teď... Radost, radost, radost... Vznášení... Jsme neseni vnitřní energií...A hle, louka se svážila, objevil se dolíček, chaloupka. Indiánka vyšla ven a rozzářila se při pohledu na nás. Co se dá sdělit. Naplnění... Boj s myšlenkama, starostma skončil, hledání došlo cíle...
Samota v horách, žádná elektřina, žáden záchod, voda v prameni, vana pod širou oblohou, vaření na kamnech...co víc si přát... Bohatství uvnitř, bohatství venku... "Nic nepotřebuješ, všechno máš!" A zazněl zvonivý smích, který všechny nakazil. Stálá radost, stálá přítomnost. Později se objevil i její muž: Hubený Rambo s mačetou, Dundee s dlouhým stříbrným copem, tichý, pracovitý, laskavý muž. Tady se pracuje mnohdy víc, než dole, rozdíl je pouze v klidu mysli, v lásce a stále přítomné radosti.

                                                                        Marcelka

Raději necháme působit slova Indiánky:
PŘÍTOMNOST
Nevím, jestli někdy spěchám, jsem stále jen teď, v přítomnosti.
Musíš dát svolení ke svému zániku, ale tady (ukazuje na střed hrudi), ne tady (dotýká se hlavy). Pak všechno řídí srdce, ty už to neřídíš, ty už nejsi... (Zase se z hluboka směje)...A o všechny tvé potřeby je postaráno.
Mnozí říkají: Tady to jde (na horách), ale dole ne (ve městě). To se hodně mýlí. Kdo nemá zpracovanou mysl, tak tady objeví tolik problémů a brzy zjistí, že tady to nejde, a dole to šlo...
Tady se maká, ne, že si sedneš a jenom medituješ. Někdo si myslí, že přijde sem a za týden bude osvícený. Přicházejí takoví. Pak tady běhají po louce v zoufalství, co se jim to v mysli spouští, vždyť chtěli klid, ticho.
HMOTA
Romek celý týden chodí do práce, odchází v sedm, přichází v sedm a celý víkend dělá dřevo, abychom měli čím topit.
Mě taky zprvu říkali, vždyť tady zemřeš, co tady chceš dělat? Ale to (tato starost) tam nebylo. Bylo jim jen odpovězeno, že nyní mám být tady a že bude o mně postaráno. A tak se to i dělo. A ten první rok tady nebyl tento srub. Chaloupka, ve které se bydlelo, to byla kůlna! Maličká, neutěsněná. U země mráz, u pasu příjemně a v úrovni hlavy sauna.
A co je hmota? vždyť tady je všechno hmota, vždyť to je energie, tady v této dimenzi je všechno hmota. Nemůžeš před ní uniknout.
PARTNERSTVÍ
Měnit partnera je naprosto zbytečné. Když je jen jedno Já, tak si vyberu zase jiné Já? Vždyť to jsem všechno Já. A jestli se nechci dívat do jednoho zrcadla, tak si vyberu zase jiné? Ale to, co v něm uvidím, budu zase já. Zase v něm uvidím stejné svoje chyby a nedostatky. Témata, před kterými jsme utekli, se nám zase vrátí v novém partnerství. Je třeba se dívat na partnera, jako nádhernou božskou bytost, kterou je a my také. Indiánka se taky nechtěla dívat do stejného zrcadla a všechno se jí vrátilo s novým ještě silněji. Mysl si to tehdy okecala. Mysl si umí všechno okecat. Také to trvalo, než to pochopila. Hledejte raději sebe, pak hledání sebe vně skončí.
SRDCE
Takže první předpoklad je, dělat to, co cítíš tady (v prsou). I kdyby padaly blesky, hromy, to je jedno, na tebe nepůjdou, ty to budeš vnímat jen jako zametání cestičky.
A pak se všechno děje samovolně.
Jednou jsem říkala, bude třeba chovat zmije, protože máme hodně hrabošů a sežerou nám všechnu zeleninu. Tak Romek řekl, vezmu rukavice a půjdu dolů nějaké chytit. A druhý den tady byly, ani jsi nemusel nikam chodit. Ráno jdu kolem chaloupky bosky a najednou vedle nohy se něco hýbe - a to dvě zmije. Krásně se ovíjely kolem sebe, tančily spolu, pářily se. Tak volám na Romka, už nemusíš chodit na zmije, už jsou tady. A oni ti neublíží, to jsou pověry, proč by to dělaly.
OSVOBOZENÍ
Jde jen o to, pustit to a ono se to stane.
Chaloupka je tu proto, aby se ukázalo lidem, že se dá žít i jinak.
Bůh si to tady pro sebe vyprojektoval a působí si tady sám pro sebe.
MYSLJednou přišla krásná informace; Pořád se tu plácáte, pořád něco řešíte úplně zbytečně: My jsme vy v budoucnosti a vy jste my v minulosti. Byl to dlouhý zástup světelných bytostí, který tudy prošel a zase odešel a na stole nechal svítit takový světelný kámen. To byl plamen. Často jsem jej v noci viděla, aniž bych otevřela oči.
VĚDOMÍ SI HRAJE
Vědomí si samo hraje, samo si to určuje. Ale z pohledu jednoty, ta hra je naprosto nedůležitá! Ona jenom je. Jde jen o to, naladit se tady z toho (hlavy) tady do toho (duchovní srdce) a srdce si to už udělá samo, tam už ego vstoupit nemůže. Když budeme pořád něco řešit, budeme zůstávat tady (v hlavě, mysli).
Takže řešení každého problému je, opustit všechna řešení...Smích...a je to. Pak si to uchopí srdce a vyřeší to tím nejlepším způsobem. Ne; "nechci řešit", ale "nepotřebuji řešit". V tom je to - odložit svoji osobnost. Je to v tom, že už nic nepotřebuji řešit, že odevzdávám všechna řešení, zkušenosti, všechno. Bože, vem si i mně.
SCHODY DO NEBE
Po těch schůdkách šlape ego nahoru až do posledního schůdku, až na práh a tam se většinou na dlouho zastavuje, protože dál už nemůže udělat krok ego, tam se můžeš už jenom odevzdat a to se egu nechce. Rději zůstane svaté, ale to je také ego! A proč ne...Smích
Jenomže ego si to umí okecat: Já si tím musím ještě projít, já tohle ještě musím poznat...atd. Ne, to budeš stále v dualitě, v utrpení. To řešení, to nemá konce, to je dlouhá, nekonečná cesta, ego se nemůže očistit, to nejde. Ano, musí se okřesat z toho nejhoršího, ale ten poslední krok musíš udělat ty sám, odložit ego, dát svolení k jeho zániku. Z pohledu ega je to důležité - něco řešit, ale budeš stále v hlavě a budeš stále něco řešit a nikam se neposuneš. Ale když ego odložíš, tak vstoupíš sem (do srdce) a tam všechno končí i to ego.
EGO
Všechno jsou naše programy, naprosto všechno. Musíš to rozpoznat ještě dříve, než tě to vtáhne, protože pak už jedeš v tom programu a neuvědomuješ si to a jsi v pasti svých představ.
Když máš zkušenost, jak je tam a jak je tady, tak proč by ses vracel (do duality), ale ta možnost tu je. Dokud jsme v těle, tak ego je v latentním stavu a můžeš se znovu zapomenout jako na prvopočátku. Vždyť je jen jedno Já a buď je u kormidla Božské Já anebo ego, ale nemůže být obojí zároveň, protože nejsou dvě já. Když se objeví nějaké staré závislosti a nejsi bdělý, může tě to vytáhnout a nepozorovaně se Božské Já opět promění v ego (a promítne dvojnost).
JE TO HRA
Otázka: "Když ty se tak krásně směješ, tak nám ukazuješ, že všechno, co tady děláš, že vůbec nemusíš brát vážně!" - "Ano, vždyť je to jen sen a ty se ráno probudíš - hmmm, to je úleva. Je to jen sen a je to jen hra a jde o to vyvlíknout se z té hry a hrát ji dál. Jako člověče nezlob se. Taky se můžeš zapomenout a zlobit se: 'Tys mě vykop, já nikdy nedojdu do domečku!' Pomáhá říkat si: 'Je to hra, nejsem tím tělem'.
TOUHA
Vědomí toto "naplánovalo", takovou hru, že zapomene samo na sebe a bude se hledat, proto si zašifrovalo v tom projektu těla samo do sebe TOUHU. Aby mělo stále potřebu hledat a nakonec se zase najít. Ale uvnitř sebe se nikdy neztratilo, nikdy nezapomnělo. A člověk touží. Zpočátku po věcech, nových zkušenostech, nových partnerech, až se tím nasytí a začne konečně pátrat v sobě.
DĚLEJ, CO CÍTÍŠ V SRDCI
Nebrat věci příliš vážně, třeba se tak tvářit, když to okolí vyžaduje, ale nebrat vážně. Ctít a respektovat vesmírné zákony, ale nechat plynout. Ale problém je, že i toho se chytne ego a řekne si, neberu nic vážně a skočí pod vlak...Smích...Znovu tak začne problém, protože ego zase brání plynutí.
Za každých okolností dělej, co cítíš tady (v srdci), jinak by ses mohla dostat do obrovských depresí!




Zdroj: http://arunacala.blog.cz/rubrika/marcelka

Facebook

Počet zobrazení Duhový svět