Poslání spánku a myšlenky při spánku

Tajemství života spočívá v tom, abychom žili vždycky v tomto vědomí, cokoli činíme, kdekoli jsme, ve dne i v noci, v bdění i v spánku. S tímto vědomí, můžeme žít ve spánku i bdění.

Člověk a spánek

Je-li člověk ochotný svěřit se úplně zákonu, zákon ho nikdy neopustí. Jen když se mu svěříme polovičatě, bývá výsledek nejistý, neuspokojivý. Nic není jistějšího a pevnějšího než Božství. Nikdy neopustí toho, kdo na ně zcela spolehne. Tajemství života spočívá tedy v tom, abychom žili vždycky v tomto vědomí, cokoli činíme, kdekoli jsme, ve dne i v noci, v bdění i v spánku. S tímto vědomí, můžeme žít ve spánku i bdění.

Ve spánku odpočívá jenom hmotné tělo, duševní život pokračuje se vší svou činností

Spánkem pečuje příroda o tělesné zotavení, o obnovu a tedy náhradu ztrát, které během bdění stále trpíme. Spánek je velký obnovovatel přírody. Není-li tělu dopřán dostatek spánku, nemůže být spotřeba nahrazována obnovou. Tělo se vyčerpává, slábne a každá nemoc, je-li tělo v takovém stavu, se ho snadno zmocní.

Zjemňování těla

Naše tělo je nám dáno k účelům mnohem vyšším, než k jakým ho obyčejně užíváme. To platí zvlášť o těch četných případech, kde je tělo pánem člověka. Čím více si uvědomíme své vyšší duševní síly, tím více ubude našemu tělu hrubosti, těžkopádnosti a tím více se zjemní jeho stavba a tvar. A poněvadž duch potom nalezne říši radosti v sobě, a ve všech vyšších věcech, s nimiž se sblíží, pominou přirozeně a samy od sebe výstřednosti v jídle, pití i ve všem jiném. Pomine také touha po těžších, hrubších, méně cenných druzích pokrmů a nápojů, jako je zvířecí maso, lihové nápoje a všechny poživatiny, které spíše dráždi tělo a vášně, než aby budovaly v těle a mozku silné, čisté, dobře živené, vytrvalé a tuhé ústrojí. Jestliže tím tělu ubude hrubosti a těžkopádnosti, jestli se zjemní jeho stavba i tvar, budou ztráty způsobené spotřebou menší a snáze se nahradí, takže tělesný stav bude pravidelnější a stejnoměrnější. Je-li tomu tak, bude tělo potřebovat méně spánku. A i ten menší spánek vydá více pro toto jemnější tělo, než by mohl vydat pro jiné. Tělo, které se takto zjemňuje, jinými slovy, jehož vývoj se tak urychluje, umožňuje zase duchu vyšší a vyšší postřeh. Tělo tak podporuje ducha podobně, jako duch buduje tělo.

Spánek a duše

Ve spánku tedy tělo odpočívá a obnovuje se. Duše však nepotřebuje odpočinek a ve spánku je činná stejně, jako když je činné tělo během bdění. Je-li duševní život, spojující nás s Duchem Nekonečným, stále v činnosti, i když tělo odpočívá, proč by nemohl náš duch, když usínáme, uvést s do takového stavu, aby přijímal osvícení z duše a přenesl to, co přijal do bdění, zatímco tělo odpočívá? Je to skutečně možné a někteří lidé to dělají s velkým úspěchem. Mnohdy přicházejí tímto způsobem z duše nejvyšší vnuknutí, což je nadmíru přirozené, poněvadž ve spánku je styk s vnějším hmotným světem přerušen. Umíme-li si, když jdeme spát, že procitneme v určitou hodinu, můžeme se, jak je známo, probudit na minutu přesně ve stanovený čas. Existuje nemálo příkladů toho, že těžké otázky, záhady, jež nebylo možné rozřešit během bdění, byly rozřešeny ve spánku.
Je-li duševní činnost upjata určitým směrem, zachová ho, dokud ji jiný předmět neupoutá směrem jiným. Ve spánku je jen tělo klidné, kdežto mysl a duše jsou činné. Proto dáme-li při usínání mysli určitý směr, podrží jej, a může být časem tak vycvičena, že výsledky své činnosti přenese s sebou do vědomého stavu.

Myšlenky před usínáním

Protože duch je stále činný, přitahuje k sobě podle zákona přitažlivosti ducha i ve spánku vlivy z oblasti blízkých těm, v nichž byly naše myšlenky předtím, než jsme usnuli. Tímto způsobem se můžeme spojit s jakýmikoliv vlivy a ve spánku mnoho získat. Vnitřní mohutnosti jsou po mnoha stránkách přístupnější a citlivější, jestliže spíme. Právě proto je nutné více dbát na obsah myšlenek, které zaměstnávají ducha při usínání, neboť k nám má přístup jenom to, co přitahujeme svými myšlenkami. To máme úplně v rukou.
Protože ve spánku je duch citlivější – pokud rozumíme zákonu a dovedeme ho užít, můžeme tímto způsobem získat mnoho cenného snáze, než když jsou tělesné smysly úplně otevřeny okolnímu hmotnému světu.

Mnohým bude vhod asi tento postup

1. Jestliže potřebujeme více osvícení nebo poučení o něčem a jestliže cítíme, že potřeba osvícení a poučení je rozumná a spravedlivá, jako např. když chce nabýt světlo o tom, jak něco podniknout, uveďme nejprve, když ulehneme spát. Mysl do stavu míru a lásky ke všem lidem. Naším nitrem zavládne soulad a zároveň budeme k sobě zvát harmonizující vlivy zvenčí.
2. Potom, odpočívajíce v tomto pocitu míru, klidně a pokojně vysílejme svou horoucí touhu po potřebném osvícení a poučení; vypuďme z mysli všechen strach a obavu, že se nedostaví, neboť,,v utišení a v doufání bude vaše sila. Náš duch musí být naplněn očekáváním; věřme pevně a očekávejme, že až procitneme, budeme mít již žádaný výsledek.
3. A když se probudíme, dříve než naši pozornost zaujmou myšlenky nebo činnosti pocházející z vnějšího světa, zůstaňme chvilku přístupní vnitřním intuicím a dojmům.
4. Jestliže se dostaví, jestliže se jasně zjeví, jednejme podle nich bez váhání. Čím více se budeme podle toho řídit, tím větší bude i naše schopnost tak jednat.

Nebo chceme-li z nesobeckých důvodů zvýšit nebo rozvinout některou z našich, schopnosti, rozmnožit zdraví a silu svého těla, musíme mysl uvést do přiměřeného stavu, do stavu souhlasného s oněmi našimi potřebami a tužbami. Tím způsobem se otevřeme silám určitého druhu, které napomáhají kýženému cíli. Spojíme se s nimi a uvedeme je do činnosti v sobě samých. Nebojme se vyslovit své touhy. Tím vyvoláváme chvění sil, které se rozptýlí, jejichž dotek bude někde pocítěn a jež, když dospějí do činného stavu nebo se spojí s jinými silami, začnou uskutečňovat naše přání. Nic dobrého nebude odepřeno tomu, kdo žije v souladu s vyššími zákony a silami. Neexistuje touha, která by nebyla splněna člověku, jenž zná síly, kterými je nadán a moudře je užívá.
Náš spánek bude klidnější, pokojnější a více nás posílí. Tím vzroste naše síla rozumová, tělesná i duchovní – jestliže budeme vysílat při usínání ke všem lidem jenom laskavé a přejné myšlenky, myšlenky plné míru a souladu. Tím se spojíme se všemi silami, působícími na světě k míru a souladu.

Zjevení a vnuknutí nejvyššího řádu

Zjevení a vnuknutí nejvyššího řádu budeme mít, uskutečníme-li pro ně pravé podmínky. Všem by se nám dařilo přijímat duchovní ponaučení ve spánku, kdybychom si více všímali vnitřních stavů, a tedy méně stavů vnějších se všemi domnělými, ale neskutečnými potřebami…Naše myšlenky nás činí tím, čím jsme zde, a čím jednou budeme. Myšlenky jsou často čilejší v noci než ve dne, neboť spíme-li vůči světu vnějšímu, můžeme bdít vůči světu vnitřnímu; a neviditelný svět je skutečné místo, které je úplně podrobeno působení rozumových a mravních sil. Nedostává-li se nám poučení vnějšími smysly, přijímáme je vnitřním postřehem. Bude-li pochopena důležitost této pravdy, stane se obecným zvykem brát s sebou v mysli do spánku předmět, o němž si člověk vážně žádá zvláštní poučení.

Probuzení

Když se člověk probudí a navrátí se k vědomému životu, je zvláště citlivý a vnímavý. Všechny styky s hmotným světem byly na čas přerušeny. Mysl je volnější a přirozenější, podobá se citlivé desce. Na niž dojmy snadno zanechávají stopy. Proto máme často nejvyšší a nejpravdivější myšlenky v časných ranních hodinách, než na nás začne rušivě působit denní činnost. Proto mnozí lidé nejlépe pracují časně zrána.
Ale ta věc je také nadmíru důležitá pro utváření každodenního života. Tuto klidnou, citlivou, vnímavou dobu využijeme nejvýhodněji, dáme-li duševní činnosti nejvyšší a nejžádoucnější směr a tím, abych tak řekl, si určíme denní pouť.
Každé jitro je svěží začátek. Je to, jako bychom právě začínali žít. Máme život úplně v rukou. A když přijde jitro se svým svěžím začínáním, všechny včerejšky by měli být včerejšky, s nimiž nemáme co dělat. Stačí, víme-li, že způsob, jakým jsme žili včera, rozhodl o našem dnešku. A stejně, když vzjde jitro se svým svěžím začínáním, všechny zítřky by měli být zítřky, s nimiž nemáme co do činění. Stačí, víme-li, že způsob, jakým žijeme dnes, rozhoduje o zítřku.
,, Každý den je svěží začínání,
každým jitrem svět se rodí zas,
vy, jež hřích je hřích a smutek pod jho sklání,
vizte naději, jež vítá vás,
naději, jež vítá mne i vás.

Co kdy bylo, minulost měj šerá,
trud je skončen, slzy prolity.
Včerejší den skryj, co bylo včera;
ranil-li den včera prožitý,
noc již zahojila rány ty.

Odpykat-li, změnit možno není
chyb a bludů, nech je času v plent.
Odčiní je Boží odpuštění.
V pravdě náš je jenom nový den.
Dnešek náleží nám, dnešek jen.

Nebesa se jasem rozzářila;
Znovuzrozena je celá zem;
Mdlými údy nová proudí síla
Vstát a zchladit čelo rosným křtem,
běžet k slunci s jitřním úsvitem.
Každý den je svěží začínání,
Slyš, má duše, radostný ten hlas;
přes zármutek všechen, přes zklamání,
přes záhady, které matou nás,
vzmuž se s novým dnem a začni zas!“

Je třeba jen využít první hodinu nového dne, se vším jejím bohatstvím a slávou

Se všemi jejími vznešenými možnostmi, jež rozhodují o věčnosti, a každou následující hodinu, když přijde, ale ne dříve, než přijde. V tom spočívá umění vypěstovat si charakter. Tímto prostým způsobem může každý dosáhnout nejvyšší život, na jaký si lze vůbec pomyslet. Vše, co si v té příčině lze pomyslet, možno také nějak, někdy někde uskutečnit.
Tak může každý dosáhnout takového života, protože není nikoho, kdo by nemohl žít podle svého nejvyššího ideálu aspoň hodinu, jde-li mu o něj vážně a touží-li po něm opravdově. Ale kdo by ani to nemohl, i ten, je-li jeho úsilí vážné, přiblíží se podle zákona, že stejné buduje stejné, příští hodinu trochu k cíli, příští opět trochu a opět trochu, až nadejde dříve nebo později čas, kdy pro něho bude přirozené takto žít. Žít jinak mu bude na obtíž.
Tak se člověk spolčí s láskou s nejvyššími a nejlepšími bytostmi na světě, a proto nejvyšší a nejlepší bytosti na světě se spolčí s láskou s ním. Přispívají mu každým krokem, zdá se, jako by všechno obracely v jeho prospěch, proto také on svůj prospěch ztotožnil s jejich prospěchem.


Zdroj: Ralph Waldo Trine, V souzvuku s nekonečnem, Eko-konzult 2000, 1. vydání
© Zpracovala Sára - PannaCz.com Noetika

pannacz.com Esoterika - zpracovala Sára

Energetické zneužívání jiných lidí (energetičtí upíři)

Vzájemné energetické zneužívání se stává epidemií naší doby. Všichni žijeme v neustálém emočním a fyzickém napětí a když spolu komunikujeme, máme tendenci vyvést druhého z rovnováhy a narušit vzájemné vnitřní naladění.
Lidé, kteří nás obírají o energii se objevují v mnoha (často nevinných) přestrojeních. Mohou mít podobu našich rodičů, zaměstnanců, šéfa v práci, může to být muž či žena, co vedle nás sedí v autobuse. O energii nás dokáží připravit dokonce i zvířata a rostliny.
Všichni tito "energetičtí upíři" mají však jedno společné. Nikdo nám nemůže jen tak odebírat energii. A pokud ano, děje se tak jen proto, že jsme k tomu dali svolení - ať už na vědomé či nevědomé úrovni.

Úmyslní energetičtí upíři

Jsou to ti, kteří promyšleně a vědomě využívají naši energii. Zkušenost je totiž naučila, že když někomu ukradnou energii, cítí se lépe. Stávají se na energii závislými a chovají se skoro jako skuteční narkomani. Tito lidé úmyslně provokují ostatní, aby vyvolali ostrou reakci - často hnějivou; taková energie pak přejde na ně, a oni si tak zajistí svou denní dávku.
Lidé, kteří vyvolávají podobné emoční projevy, jsou "upíři". Zpravidla postupují tak, že pronášejí znevažující či ponižující poznámky a vybírají si k tomu nejméně nápadné a nejslabší jedince. Někdy spustí dlouhý a povýšený proslov, aby vyprovokovali reakci, kterou potřebují.
Snaží se v lidech vyvolat zuřivost doprovázenou hlasitými projevy hněvu. To je právě ten okamžik, kdy se energie uvolní a přejde z rozhněvaného dárce na provokujícího "upíra". Často se s těmito upíry setkáte v davu lidí nebo ve veřejných dopravních prostředcích, kde se snaží podnítit hádku. Dokáží neskutečně iritovat a otravovat; budou se vás stále na něco ptát, budou chtít radu, kterou ve skutečnosti nepotřebují nebo se jí stejně nebudou řídit. K "upírům" patří všichni násilníci, protože čerpají energii ze zoufalství, strachu a podřízenosti svých obětí.
Přestože tento druh vyvolání energetické nerovnováhy nazýváme "úmyslným", může se projevovat i značně nenápadně a nezřídka je spíš impulsivní než předem plánovaný. Takoví "upíři" často o své perverzní energetické úchylce ani nevědí. Zato vědí, že se cítí dobře, když se jiní cítí špatně, a tak se snaží dělat to, co jim přináší uspokojení. Když s takovým člověkem jednáme, začneme se cítit špatně, zatímco on se cítí lépe než předtím. Tito "upíři" se snaží vyvolat u ostatních pocit viny, strachu a úzkosti. Trápí je přehnanou jemností, tajnůstkářstvím nebo používáním nedokončených vět. S oblibou bědují a naříkají.

Neúmyslní energetičtí upíři

Spoustu škod napáchají neúmyslní "energetičtí upíři". Bohužel se dost často jedná o matky. Možná vás to překvapuje - nuže, tady je vysvětlení. S matkou jsme spojeni neviditelnou energetickou šňůrou podobnou pupeční. Do pěti až šesti let jsme na ni napojeni prostřednictvím druhé čakry a sdílíme s ní stejné aurické vejce, tedy jakýsi ochranný obal. Po dovršení šestého roku života začíná naše energetická "šňůra" mizet a získáváme vlastní, úplnou, individuální, autonomní energetickou bublinu.
Jestliže má matka silnou potřebu přítomnosti dítěte, často v důsledku rozvodu či jiného emočního úsilí, použije jeho energii k tomu, aby sama zůstala emočně "nad vodou". Nevědomě si dítě touto šňůrou přitahuje a předává mu energii, aby tak zabránila vzájemnému oddělení. Při tomto propojení dochází k tomu, že se matčina energie promění v dusivou lásku nebo ve velice turbulentní vztah, přecházející od lásky k nenávisti a naopak. V takovém případě matčina energie dítěti nedovolí se postavit na vlastní nohy. Celý život pak spolu tráví v symbiotickém svazku.

Dočasní energetičtí upíři

Tento typ "upírů" je nejčastější. Nedáme-li si pozor, může se jím stát každý z nás. Ve chvílích, kdy se cítíme nemocní a toužíme si postěžovat či se někomu vyplakat na rameni, můžeme svým utěšovatelům "upít" něco z jejich energie. Zejména starší lidé mívají potřebu načerpat tímto způsobem energii.
Tento typ lidí nepředstavuje pro naši energii zvláštní hrozbu a nijak neuškodí, když se o ni dočasně s někým podělíme. Aura rychle předanou energii doplní a kdoví, třeba se jednoho dne ti samí lidé podělí o svou energii zase s vámi. Nemějte strach poskytnout energii někomu, kdo ji opravdu potřebuje. Znovu však připomínám, dávejte si pozor, abyste se příliš nevyčerpali, držte se při zemi a věnujte se energetickým cvičením, která stabilizují energetické pole.
Když se na chvíli zamyslíte, určitě zjistíte, kdo jsou vaši "energetičtí upíři". Patří k nim ti, jejichž zavolání se bojíte, protože víte, že ve vás vyvolávají špatnou náladu a depresi. Jsou dokonce i lidé, kteří vám "odsají" energii, sotva je zahlédnete. Těm nemůžou pomoci ani žádní léčitelé, protože místo aby použili tito lidé volnou čistou energii, kterou jim léčitel nabízí k jejich uzdravení, usilují o energii z vlastních energetických rezerv léčitele.

Zdroj: http://zivotni-energie.cz

Máte problém s odpuštěním?

Držíte v sobě pocit křivdy, že vám bylo někdy někým ublíženo? Máte v hlavě člověka, o kterém víte jisto jistě, že vám ublížil? A nemáte náhodou zácpu nebo jiné potíže s tlustým střevem? :-) Chcete se toho zbavit? A nevíte, jak? Ráda bych se s vámi podělila o jednu část svého poznání - jak jsem se vypořádala s křivdami a jak od té doby žádné odpouštění nepotřebuji....

Každý z nás se setkává v životě s trenéry, učiteli, kteří nás učí odpouštět. Každý se dostáváme do situací, kdy se cítíme ublíženi, zneuctěni, nespravedlivě souzeni, odsuzováni, nepochopeni, cítíme se ukřivděni. Nikdo to nemáme sami, jsme v tom všichni - první osvobozující informace.

Všichni lidé se učíme být víc láskou, tj. zbavovat se svého ega, svého pocitu důležitosti. Je třeba si uvědomit, že nejsme středem vesmíru a vše se netočí jen a jen kolem nás, že za skutky a chování druhých lidí skutečně nejsme zodpovědni a že se tím pádem jejich chováním k nám nemusíme zabývat. Jde především o naše rodiče, jejichž nepěkné chování k nám jako maličkým dětem velmi těžce odpouštíme. Je to jen z pocitu, že jako děti jsme s tím nemohly nic dělat, byli jsme malí, nemohli se bránit a proto ta křivda a bolest je mnohem větší. Ale vy jste nebyli příčinou, proč se tak rodiče chovali, vy za to nemůžete, vy nejste zodpovědní. Vaši rodiče prostě a jednoduše dělali to nejlepší, co znali a uměli, chovali se k vám tak, jak nejlépe uměli, jak se to naučili od svých rodičů. Neubližovali vám naschvál, proto, aby vám cíleně ublížili, ale proto, že to neuměli lépe. Každý člověk, kdyby se uměl chovat lépe, dělal by to, i vaši rodiče. A tak přestaňme obviňovat své rodiče, že cosi dělali špatně a my teď z toho máme problém. Není to jejich problém, ale náš. Buďme vděční za to, co pěkného pro nás udělali, i když by to měla být jen jedna jediná věc. Třeba jen to, že nás nevyhodili po narození do popelnice - druhá osvobozující informace.

Všichni lidé se učíme být víc láskou, což znamená na nikoho se za nic nezlobit a nic necítit jako křivdu a ublížení. Pokud si uvědomíme, že se máme na tomto světě reálně učit odpouštět, musíme se dostávat do situací, kdy to budeme moci trénovat. Pokud by nám nikdo neubližoval, nemohli bychom nic trénovat! A tak všichni ti trenéři, kteří nám ubližují a křivdí nám, jen dokonale plní svou úlohu trenérů, prostě nás cvičí, umožňují nám, abychom něco chápali, uvědomovali si, odpouštěli a tím rostli a stávali se lepšími, víc láskou! Místo toho, abychom jim děkovali, že to pro nás dělají, že nám tuto zkušenost umožňují, se na ně zlobíme, odkopneme je, nechceme vidět, vysuneme z našich životů. Ti nejnejpříjemnější lidé, ti, kteří nám nejvíc a stále ubližují, jsou pro nás nejvíc potřební. Stále a dokola nám dávají šanci změnit se, dělají to pro nás, z lásky k nám - třetí osvobozující informace.

Všichni lidé se učíme být víc láskou, a to především sami k sobě, mít se rádi, pochopit sebe, své klady i zápory, přijmout se takový, jaký jsem, a to s radostí za to, že jsem takový, jaký jsem. Všichni lidé se učíme vnímat sebe na prvním místě, dělat věci pro sebe, radovat se z toho, co mne těší, dělat to, co mne baví, myslet především na sebe. Ne sobecky, jen s vědomím, že sám jsem přišel a sám odejdu, nikdo jiný nebude bilancovat můj život, jen já sám. Druzí lidé jsou jen mí trenéři, má zrcadla, která potřebuji jako nástroje k vlastnímu posunu. Nepotřebuji je, nelpím na nich, nejsem bez nich ztracený. A tak mám své hranice, své mantinely, co si dovolit nechám a co už je překračuje. Cením si sebe a tak nedovolím, aby mě kdokoliv ponižoval, vědomě ubližoval, zneužíval, využíval. Chápu jeho trénink, nezlobím se na něj, děkuji mu za něj. Ukázal mi totiž hranici mého sebevědomí. A tak není třeba, abyste s každým, kdo vám ublížil, dál byli ve styku. Je třeba, abyste pochopili jeho trénink a vnitřně to necítili jako křivdu, ale děkovali - čtvrtá osvobozující informace.

Každý člověk je někomu trenérem, i my sami. I my někoho trénujeme v odpouštění. I my ubližujeme. A tak kdykoliv někomu ublížíme, vědomě či nevědomě uděláme něco špatného, co si uvědomíme, omluvme se. Omluvou se nespraví ublížení, s tím si bude muset poradit už onen dotyčný sám, omluvou jen dáváte najevo vesmíru, že jste si vědom svého činu, omlouváte se sami sobě, dáváte najevo, že tak to je správně a tak by to měli dělat i druzí, třeba ve vztahu k vám někdy jindy a v jiné situaci, omlouvejte se a budete odpouštět snáze - pátá osvobozující informace.

Pokud máte problém někomu odpustit cokoliv, buďte si jisti, že se dostanete do naprosto stejné situace, do které jste dostali toho dotyčného. Vesmír je dokonalý, co nezvládneme pochopit, to si prožijeme, abychom poté to pochopili. Když někdo řekne, že vůbec neví, co si počne, kdyby ho milovaná osoba opustila, a já na to odpovím - představte si to, co uděláte, vezmete provaz nebo co? Pokud to dotyčný dokáže zpracovat takto předem, přestane lpět a přestane se bát, pokud ne, zažije si to a pak následně zjistí, že si nevezme provaz a prostě bude milovat někoho jiného. A tak stejně s odpuštěním. Pokud nemohu někomu něco odpustit, i nám nebude moci někdo něco odpustit. A tak si představte, že něco provedete, nechtěně, neumíte to lépe, neradi, je vám to velmi líto, ale stalo se. Co můžete dělat? Omluvíte se, poprosíte o odpuštění, nic víc udělat nemůžete! Jen věřit a doufat, že vám dotyčný odpustí, že to nějak hodí za hlavu. Nic než věřit, že on to zvládne, nemůžete. Tak i ten, kterému nemůžete odpustit, jen věří, že vy to zvládnete. Chcete prožít jeho situaci nebo zvládnete odpustit? Šestá osvobozující informace

Protože každý máme v učebních osnovách téma Odpouštění, dělejme, co můžeme nejen v hlavě a ve vztazích, ale vypuštějme a čištěme i své tlusté střevo, orgán odpuštění. Jsme spojité nádoby, trojjediné bytosti, je jedno, kde to uchopíme a kde začneme, vše vede k jednomu cíli. A tak pokud nám nejde někomu něco odpustit, čistěme své tlusté střevo, a ono následně pomůže naší mysli a půjde nám to snáz. Fumguje to!

Pokud to potřebujete slyšet, poslechněte si nahrávku webináře

Ať nám jde být víc láskou :-)
vaše Empatia

Zdroj: www.empatia.cz

Jak se naučit vidět auru

by Robert Bruce, český překlad

www.astraldynamics.com

Umění vidět a rozpoznávat auru není zdaleka tak složité, jak by se mohlo zdát. Samozřejmě záleží na způsobu, který zvolíte. Tento článek je návod na jeden z těch způsobů. Začneme od rozpoznávání jednotlivých barev aury a budeme postupovat krůček po krůčku k dalším vědem, jako je lidská aura. Aura je vlastně nejlépe viditelná část subtilních energetických procesů, probíhajících uvnitř každého fyzického objektu. Každý objekt vyzařuje auru, ale nepochybně mnohem zajímavější je hra barev aury lidské.

Prvním krokem je využití málo známého faktu - samotné barvy mají rovněž auru. Každá barva má svou vlastní, unikátní auru. Ta je barevně úplně jiná, než originál. Aury, vyzařované z jasných, primárních barev, jsou mnohem hustší a mnohem snadněji rozpoznatelné,než jakýkoli jiný typ aury. S využitím aury barev jako tréninkové pomůcky vidí mnoho lidí auru hned na první pokus. Já sám dokážu vidět auru už dlouho. Nenarodil jsem se s tím, naučil jsem se to - a to značně složitě. Trvalo mi několik let (!), než jsem auru dokázal rozeznat tak jasně, abych našel smysluplné uplatnění. Vím hodně o problémech při učení vidění aury a tato má nová metoda je vyvinuta především tak, aby vám pomohla počáteční problémy rychle překonat.

Na jakém principu funguje vidění aury
Vidění aury, podobně jako většina typů jasnozřivosti, závisí na očích a vůbec normálním procesu vidění. Fyzikální a jasnozřivé vidění jsou velmi úzce propojeny. V obou případech jde o formu percepce, které umožňují mozku přijímat energii různých typů jako obraz. Nyní si to vysvětlíme podrobněji:

1. Normální vidění. Oči přijímají světlo - a světlo je vlastně formou energie. Oční čočka zaostřuje světelnou energii na světločivá nervová zakončení sítnice, která je připojena na optický nerv. Sítnice ovšem přemění tuto světelnou energii na proud velmi složitých elektrických signálů (oko údajně numericky řeší rovnici vedení tepla - slouží to k rozeznání jednotlivých objektů a na tomtéž principu funguje (a to je fakt) i zpracování obrazů z Hubbleova teleskopu a tyto signály jsou vedeny optickým nervem až do mozkového centra zraku (které je umístěno v zadní části mozku). Mozek následně vyhodnotí tyto signály jako obraz - což obvykle nazýváme běžným viděním.
    
2. Vidění aury. Čakra třetího oka (místo přesně mezi oběma očima) přijímá mnohem subtilnější typ energie než je světlo. Tento typ energie může být přijat právě pouze touto čakrou, tedy pokud je aktivováno a naladěno na percepci této energie. Čakra třetího oka je úzce spjata s optickým viděním. Energie, přijatá tímto centrem, je postoupena také zrakovému centru - tedy stejné části mozku, jako normální zrak. Mozek pochopitelně všechny informace, které dorazí do centra vidění, interpretuje jako obraz, tedy v našem případě jako barevnou plochu, obklopující pozorovaný objekt.

Oči jsou orgánem pro normální zrak (smyslový orgán). Čakra třetího oka je orgánem pro mimosmyslové vidění (mimosmyslový orgán).

Oba tyto orgány jsou umístěny v podstatě na stejném místě, tedy čakra třetího oka mezi oběma fyzickýma očima u kořene nosu, což přímo nabízí myšlenku, že spolu úzce souvisí a existují mezi nimi blízké vazby. Z výsledků mých vlastních výzkumů vyplývá následující: všechny formy jasnozřivosti jsou úzce napojeny na normální zrakový proces. Jakkoliv je zde úzké spojení mezi normálním a jasnozřivým viděním, aura není světlo, ani žádná z jeho forem. Někteří bláhoví lidé se domnívají, že aura je typem elektromagnetického vidění, tedy světlem s vyšší frekvencí, a to je pak vnímáno jako úkaz jasnozřivosti. Kdyby to ovšem byla pravda, bylo by možné auru detekovat a měřit, protože přístroje moderní doby jsou natolik citlivé, že se dokáží vyladit na jakoukoliv frekvenci - gama záření, infra, UV atd. lze detekovat, auru nikoliv. Závěr, který z toho vyplývá je jednoznačný - aura NENÍ složena z žádného typu elektromagnetického vlnění.

Aura na fotografiích

Většina z vás určitě namítne "vždyť ale existují fotografie, na kterých je aura zachycena. Dokonce jsem si jednu nechal za nehorázné peníze udělat!" Jak je to možné? Fotografie aury ve skutečnosti nezobrazují skutečný obraz aury. Prostě auru stroje neumějí zachytit. Na filmovém materiálu je pouze iluze aury. Jak vzniká?

1. Na těle se umístí senzory, které se přímo dotýkají kůže. Tyto senzory měří elektrický odpor kůže, jehož výsledky jsou závislé na slanosti pokožky a vůbec celkovém stavu svalstva, takže tato hodnota není stálá. Svoji roli může sehrát mnoho jevů: diety, zdraví, teplota, sladkosti, emoce, aktivita atd.
    
2. Tyto záznamy jdou přímo do elektronického zařízení, připojeného ke kameře (malá černá krabička) a jím interpretovány. Toto zařízení poté generuje soubor elektrických signálů, závisející na svém programu.
    
3. Tento soubor putuje do speciálně upravené kamery. Optické zařízení uvnitř kamery vytvoří speciální vzor barevných signálů, které jsou přeneseny na film, na kterém je samozřejmě zachycena i fotografie. Tak je vytvořena téměř dokonalá iluze aury, obklopující pozorovaný objekt - v závislosti na vzorci, generovaného prvotním měřením odporu.

Vzhledem ke způsobu, jakým jsou tyto fotoaparáty sestrojeny, jen vzácně (vlastně skoro nikdy) nelze získat dva stejné obrázky. To je způsobeno obrovským množstvím možných signálů, generovaných dvěma třeba jen velmi málo odlišnými měřeními. Jen velmi vzácně se může stát, že obdržíme dvě identické množiny vstupních dat od jedné osoby, tedy vytvořit dvě stejné fotografie aury stejný den.

Fotografie aury je vlastně spojení myšlenky samotného fotoaparátu a výzkumu, založeném na pozorování jasnovidců. Výsledkem je spektrum barev, jež představuje jak by asi aura měla vypadat podle názorů těch, kdo tento systém vyvinuli. Tvůrci přiřazují jednotlivé barvy k příslušným parametrem odporu kůže. (Ještě populárnější než tento způsob je tzv. Kirlianova fotografie, která pracuje na velmi podobném principu, pouze bez oné černé krabičky, a to jako měření statické elektřiny na povrchu kůže - nevýhodou této "poctivější" metody je její monochromatičnost, která naznačuje, že to nejspíš nebude to pravé.)

Moje teorie aury
Moje teorie je tato: Ono světlo, o kterém jsem se zmínil, je nezbytné pro vyladění a zaostření čakry třetího oka na energii aury. Aura je pak vizuální projev této energie, vytvořené zrakovým centrem mozku. To, domnívám se, je docela přijatelné vysvětlení vidění aury.

Komplexnost normálního zraku
Ačkoliv by se mohl zdát proces vidění aury velmi komplikovaný, je ve skutečnosti velice jednoduchý, jakmile ho porovnáte s normálním, optickým zrakem, tedy schopnosti, která je většině z nás dána do vínku při narození. Pohleďte z okna, rozhlédněte se po pokoji - a co uvidíte? Přemýšlejte o těch milionech nejrůznějších objektů, barvách a jejích tónech, které vás obklopují, vše v jediném okamžiku a v trojrozměrném detailu. Přemýšlejte, jak to, že jakkoliv rychle se otočíte, váš mozek udrží celý ten fantastický obraz, který vidíte. Vaše oči přenášejí neuvěřitelné množství informací do mozku a mozek je okamžitě zpracovává. Optické vidění je neuvěřitelně komplexní a mocný nástroj. A teď to porovnejte s těma několika barvami, které vidíte v lidské auře - nehledě na jejich krásu a zdánlivou komplexnost - je to stále velmi jednoduchý obraz.

Ve skutečnosti jde o zcela nesrovnatelné jevy - normální zrak je mnohem složitější a také potřebuje mnohem více mozkové kapacity, než vidění aury (ovšem pokud aura obklopuje tělo, je stejně složité zpracovat cokoliv z toho, protože hlavní výpočetní činnost mozku je primárně určena k rozlišování objektů - jeden od druhého - tedy stanovení jejich obrysů). Vidění aury je pevně dáno a závisí na normálním zraku, s ohledem na jeho funkci. Při vidění aury vlastně vidíte mozkovou interpretaci reflektované energie, která vyzařuje z vašeho subjektu. Vaše oči jsou použity k vyladění a zaostření vaší Čakry třetího oka na tento typ energie a ta je odvedena do mozku, kde je interpretována jako vizuální obraz. V případě aury ji váš mozek vyhodnotí jako barevnou vrstvu, obklopující objekt vašeho pozorování.

Světlo a aura
Světlo je nezbytné (podle K. Weinfurthera ovšem k vidění aury světla zapotřebí není, přinejmenším je ve tmě vidět éterické tělo. Otázka je, zda pak nemusí být člověk obdařen jasnovidností) k vidění jakékoliv aury. Aury živých organismů reagují na světlo - zvětšují se a zjasňují. Tato reakce je zaznamenatelná především při expozici aury slunečnímu světlu. Dá se říct, že aura je fotosenzitivní. Prováděl jsem rozsáhlá pozorování této reakce na světlo. Pozoroval jsem aury jednotlivých lidí v domě, a ihned poté jsem je vyvedl na denní světlo. Aury lidí na světle se zvětšily a byly také podstatně jasnější. Na přímém slunečním světle přímo zářily životem. Viděl jsem aury, které na denním světle expandovaly do velikosti i několikanásobné, než byla jejich běžná. Další, taktéž zajímavá zjištění, která dávají váhu mému tvrzení, že aura není světlo, i když to je k jejímu pozorování nezbytné: hlavní aura není v naprosté tmě vidět!. Kdyby aura byla světlem, proč by beze světla nebyla vidět? Tímto chci říct, že světlo a běžný zrak jsou stejně důležitým aspektem při vidění aury.

Pozn.: V úplné tmě lze vidět nepatrnou aktivitu kolem energetického těla, velmi blízko povrchu kůže. Je skoro neviditelná, ale vypadá jako úzké a velmi slabé proužky a víry namodralého světla. Nejvíce jsou patrné kolem konečků prstů, pokud ruce natáhnete před sebe. Občas je také možné spatřit malé ale velmi intenzivní světlené body, umístěné na plně aktivních čakrách. Ve skutečnosti musí být hodně otevřené, aby tento jev byl patrný a taktéž musíte být velmi soustředění na takovýto subjekt. Chce to hodně umu a objekt vašeho pozorování musí být duchovně sladěný a vyrovnaný. Je mnohem lépe vidět při sníženém osvětlení, kdy jsou vidět jen obrysy stínů - umožní vám to zaostřit. Při pozorování jakékoliv části energetického těla v temnotě se k zaostření čelní čakry používá paměťové vizualizace. Musíte přesně vědět, kde subjekt je a být schopni přesně odhadnout vzdálenost, směr, pozici a vše si umět velmi jasně představit. Vzhledem k výše napsanému, domnívám se, že jak astrální vidění, tak i jasnozřivost umožňuje vidění energetické aktivity v naprosté tmě. To by mohlo být logickým vysvětlením tohoto jevu. (Přestože k jasnozřivosti ani k astrálnímu vidění není potřeba světlo, oči a normální ostřící mechanismy jsou přesto používány, ale řídí se pamětí a ostří pomocí paměťové vizualizace. Takže s astrálním a jasnovidným vnímáním můžete vidět jak v temnotě, tak i za plného světla.)

Jak ji vidět?
Použitím stejné techniky, pomocí které vidíme aury barev, můžeme vidět také další typy aury - tedy i lidské. Proto je pozorování aury barev velmi dobrým tréninkem pro vidění lidské aury. Aura barev je mnohem hustší a tedy je jednodušší ji spatřit, proto je k učení mnohem vhodnější, než cvičení přímo na auře lidské.

Aury barev

Negativní obrysy barvy aury
Negativní obrysy barvy aury jsou v podstatě podobné negativním obrazům, jež vznikají na sítnici, když se na nějaký objekt díváte upřeně delší dobu (u velmi jasných svítících barev stačí pouze pár sekund, obvykle se však tato doba pohybuje okolo půl minuty), což se vzápětí projeví jako stejný objekt doplňkové barvy, který vidíte, jakmile se podíváte kamkoliv jinam nebo když zavřete oči. Obecně se má zato, že negativní obrazy vznikají přesycením tyčinek a čípku na sítnici, jež nastane, pokud sledujeme příliš dlouho jednu výraznou barvu. Elementy na sítnici se brání vytvořením negativního obrazu dané věci (negativní barva je ta, která součtem světla s barvou původní vytvoří barvu bílou). Negativní obraz zůstává tak dlouho, dokud se sítnice neuklidní a oči se nenavrátí do původního normálního stavu.

S touto teorií si dovoluji nesouhlasit. Mám pro to závažné důvody. Negativní obrazy se vytvářejí sledováním objektu po velmi dlouhou dobu - dvacet i více sekund. A s tím právě nesouhlasím. Když už zvládám velmi dobře vidění aury, aura barev je vidět jasně, vidění skoro každého barevného objektu je doprovázeno viděním aury - nedochází k žádnému zpoždění poté, co objekt delší dobu sleduji. Právě jsem provedl test, když jsem seděl a psal tento článek. V pokoji, kde se nacházím, je křeslo, vzdáleno ode mne asi 7 stop. Přes něj je přehozeno jasně modré tričko. Nijak jsem se na to nepřipravoval, je asi okolo 6. hodiny ranní (teprve před chvílí jsem vstával). Jasná, čistá, žlutá aura se objevila asi po čtyřech sekundách (podle mého měření). To je, jak jistě uznáte, příliš rychlé na vygenerování negativního obrazu.

Provedl jsem to několikrát a pokaždé jsem auru viděl za kratší a kratší dobu, snadněji a jasněji. Teď byste mohli namítnout, že mé oči jsou už úplně zmateny z modré barvy, proto mi tak rychle generují žlutou auru. Proto, abych vás přesvědčil, jsem se otočil a pohlédl na červené tričko, visící na háčku za mnou na druhé straně pokoje. Tentokrát jsem jasně zelenou auru uviděl během pěti sekund. To je opravdu příliš rychlé na to, aby mé oči tvořily negativní obraz. Teď, když jsem, jak já tomu říkám, pokročilý jasnovidec, aury barev vidím ve chvíli, kdy na ně pohlédnu - do jedné sekundy. Není zde žádné podstatné zpoždění, jakmile se na ně podívám, vidím je, jak vystupují z barvy.

Aury, které vidím okolo barev nebo lidí, se pohybují s mým pohledem, tvoří jakýsi druh negativního obrazu - a tvoří jakýsi druh negativních paobrazů, jestliže auru pozoruji příliš dlouho. Tento efekt je velmi podobný chování normálních negativních obrazů, jež si uchovávají svou relativní polohu vůči našemu pohledu.

Nyní když pozoruji auru člověka, obvykle ho požádám, aby si odložil. Díky tomu vidím mnohem jasněji jejich auru, nerušený barvami jejich oblečení. Pak vidím jasně a čistě barvy aury, vycházející z kůže toho člověka. Důležité je, že kůže samotná žádné negativní obrazy nevytváří. Takže když je přesycení tyčinek a čipků zornice jediným důvodem vzniku negativních obrazů, tak ať mi někdo vysvětlí tento efekt! Možná, že lepším vysvětlením negativních obrazů by mohly být pomalu se objevující aurické barvy. Upřeným sledováním barvy se barva aury pomalu vtiskuje do mozku, tedy není to zrakový orgán, které jsou oklamány, nýbrž zrakové centrum mozku. Negativní obrazy, které se objevují, mají totiž stejnou barvu jako aura těchto obrazů. Právě ve shodě barev nalézám podporu své teorie o aurických barvách. Neboť jaký je důvod, aby byly odlišné (samozřejmě, že také není důvod, proč by měly být stejné).

Když budete začínat s tréninkem, bude většina vašich pozorování odměněna generováním negativních obrazů. Ty se budou pohybovat tak, jak budete hýbat očima - a zůstanou dokonce i když oči zavřete. To je efekt pomalu vystupující aury a je způsobem přílišným snažením zvládnutí základní techniky vidění aury. Efekt negativních obrazů však bude ubývat, až nebudou skoro ani zaznamenatelné. Pochopitelně, že zde vždy bude nějaký obraz, zvláště, jestliže budete pořádně studovat auru. To prostě nelze odrušit úplně, obzvláště ne při podrobném zkoumání aury a jejích tajemství. Dokonce i když už jste hodně pokročili ve znalostech a zkušenostech s viděním aury, úplně se těchto negativních obrazů nezbavíte (i když tento efekt lze odrušit tak, že zkoumaný subjekt stojí před pozadím stejné barvy, jako je jeho kůže. Zpětné kontroly toho, zda aura není pouze negativním obrazem, docílíme pozorováním aury lidí různých barev pleti před stejnou barvou pozadí - aura zůstane neovlivněna).

Poslední poznámka k negativním obrazům: Způsob, jakým je aura vytvářena, je navíc zcela odlišný od způsobu, jakým se tvoří negativní obrazy. Vylévá se, vytváří víry a obláčky jasných barev přímo z kůže - a ne že by se jako negativní obraz prostě vynořila ze stínu a pak se zobrazovala na jednom místě. Barvy žijící aury nevznikají jako stíny, které by časem jasněly a jasněly. Jsou tvořeny jednou čistou barvou, od jejího prvního vidění, kdy vypadají jako malá linka, zvýrazňující éterické tělo, tedy velmi blízko pokožky, až k jejich plné šíře, často více než dvě či tři stopy. Aura také vůbec není jen vrstva okolo těla, ale velké živé pruhy barev s velkou tloušťkou a hloubkou. Konečně, pokud si v mozku vytvoříme obraz aury, když pohled stočíme jinam, nebo mrkneme, aura okamžitě zmizí - aby se znovu objevila během několika sekund, když pohled upřeme zpět na předmět. Což ovšem negativní obraz nedělá.

Periferní vidění
Auru je možné vidět pouze při tzv. periferním vidění, nelze ji spatřit přímým zaostřením na samotný objekt. Abyste skutečně viděli auru, je nutné se podívat trochu stranou dozadu zkoumaného subjektu. Periferní vidění je neuvěřitelně citlivé na jakýkoliv pohyb, mnohem více, nežli normální přímý pohled. Tak lze odhalit pohyby, které bychom normálním pozorováním vůbec nezaznamenali. Periferní pohled je také mnohem citlivější na subtilní energii (koutkem oka často vidíme až dvakrát lépe, než běžným pohledem; zkuste se někdy podívat na noční oblohu přímo a pak periferním pohledem). Mnozí lidí mají více zkušeností se "zahlédnutím pohybu jen tak koutkem oka", aby vzápětí zjistili, že vlastně nevidí nic, pokud daným směrem pohlédnou přímo. Jaké může být vysvětlení?
1. viděli auru barvy objektu
2. viděli astrální entitu, která se poblíž zjevila a zaznamenali ji teprve periferním zrakem

Dr. Kilner
Anglický lékař Walter J. Kilner použil již v roce 1911 barvy k stimulaci vidění aury. Obsahem jeho zkoumání bylo především využití vidění aury k diagnóze pacientů. K tomuto účelu používal dicianinová skla (dicyanin je barevný produkt uhelného dehtu), jež byly složeny ze dvou skleněných tabulí, svírajících mezi sebou vrstvu dicyaninu. Zjistil, pomocí těchto aurických brýlí, jak jim říkal, může usnadnit vidění lidské aury. Díval se skrze tyto skla velmi dlouho, i několik minut, do přímého světla. Když se pak podíval mimo, viděl kolem svého pacienta auru a mohl pomocí jejích změn oproti dřívějším pozorováním, diagnostikovat. To mu umožnilo určit nemoci ve velmi ranných stádiích, ještě před prvními příznaky choroby. Dr. Kilner pochopitelně vyzkoušel použít i jiná zabarvená skla a jejich kombinace, čímž zjistil, že různě zabarvená skla pomáhají vidět různé aspekty, případně vrstvy pozorované aury. K těmto účelům také používal pruhy látky z jasné výrazné barvy.

Pak pozoroval některý z těchto pruhů, poté, co ho nejprve pozoroval přes zabarvené sklo. Tyto pruhy vytvořily stín, který se dr. Kilnerovi zjevil při jeho upřeném pohledu. Vypadalo to jako malá různobarevná okna, která byla fixována do směru jeho pohledu, zvýrazňující různé části aury pozorovaného subjektu. To mu umožňovalo různé pohledy na jejich auru. Princip je jednoduchý: upřeným pohledem skrze tato zabarvená skla do ostrého světla se celá sítnice přesytí touto barvou a vznikne negativní obraz (efekt pomalé aury). To způsobí přecitlivělost jeho očí na tuto barvu aury v auře zkoumané osoby, kterou pak lze pozorovat bez problémů. Různě zabarvená skla dovolovala dr. Kilnerovi pozorovat různé barvy aury. Využitím barevných proužků mu umožňovalo vidět negativní barvu tohoto proužku minus barvu zabarveného skla - tedy malý pruh aury. S tímto malým proužkem mohlo být manipulováno tak, aby bylo možno malým okénkem vidět celou auru.

Zde si uveďme jednu zajímavost ohledně práce dr. Kilnera. Oč déle používal zabarvená skla, tím více byl přesvědčen, že je vlastně nepotřebuje. Stálým pozorováním aury přes brýle vlastně stimuloval svoji čakru třetího oka (uprostřed čela), čímž si osvojil techniku, potřebnou k pozorování aury bez své pomůcky. Získával tak plnohodnotnou schopnost vidění aury bez svých aurických brýlí. Nicméně jeho technika může být velmi nepříjemná, protože zkrátka a dobře upřené pozorování ostrého světla, byť prostřednictvím barevných skel, způsobuje bolest a často i slzení očí.

Lidská aura
je energetické pole, obklopující tělo, které odráží stav subtilních energetických těl. Dá se přirovnat k magnetickému poli, obklopující magnet. Stejně jako magnetické pole je i aura generována hmotou. Energie, tvořící auru, je ovlivněna naším okolím, životním stylem a podmínkami a prakticky výrazně ovlivňuje naše povahové a charakterové rysy a naše chování a jednání. Rovněž odráží zdravotní stav našeho těla a vnitřních orgánů, ale i myšlenkové aktivity a emotivní stavy. Síla a vlastnosti aury jsou ovlivňovány mnoha aspekty, například kvalitou energie, z níž je tvořena.

Základní aura
- tj. hlavní část lidské aury je těsně obemknuté kolem těla. Představte si postavu, obklopenou silnými kruhy světla a dostanete hrubý obraz toho, co mám na mysli. Základní barvy této aury vyzařují z jednotlivých čaker. Pásy barev lze od sebe rozlišit jen za ideálních podmínek, pokud jste v pozorování aury opravdu zkušení a zběhlí.

Aura éterická
se nachází takřka na povrchu kůže. Často bývá nazývána "vitálním štítem" a lze ji spatřit jako tenkou světelnou vrstvu, úzce obepínající tělo. Její tloušťka závisí na vitální síle subjektu, v průměru se pohybuje mezi třemi až čtyřmi centimetry. Lze ji přirovnat k husté cloně cigaretového kouře přisáté ke kůži těla. Zdá se, že je to viditelná část astrálního těla, která během spánku expanduje a otevírá se k přijmutí a uchování životní energie, za bdělého stavu existuje v jakési smrštěné formě jako štít kolem vlastního fyzického těla. Energetické tělo je vlastně akumulátorem, který se během spánku nabíjí a ve dne pomalu vybíjí.

Něco o čakrách
Čakry jsou nefyzické orgány energetického těla. Existuje nejméně sedm základních čaker a více než 300 méně zajímavých, tzv. sekundárních čaker, rozložených po celém lidském těle. Dohromady tvoří velmi složitou síť kanálů, kterými proudí životní energie. Kanálům, které je navzájem spojují, říkáme meridiány. Čakry a meridiány byly popsány už starými Číňany a dalšími východními národy už před tisíci lety. Moderní obdoba léčby pomocí čaker je dnes velmi populární v mnoha oblastech alternativní medicíny, akupunktury a reflexologie. Základní energetická centra jsou přímo napojena na většinu důležitých vnitřních orgánů, žláz, ganglií a páteře

Hlavní a vedlejší centra vykazují interakci s ostatními orgány po celém těle. Jsou to aktivní centra - neustále transformují a vysílají energii do ostatních čaker a ovládají a kontrolují životní funkce - fyzické i nefyzické (energetické). Fungují také jako rezervoáry energie, centra komunikace a rovněž přitahují energii z okolí - z jídla, vzduchu, slunečního svitu i z vesmíru, zdrojem energie může být i láska, sex či hudba. Některé z těchto energií jsou velmi subtilní, ale všechny jsou důležité pro vyrovnaný život.

Čakry jsou pro lidské oko neviditelné, ale lze je vnímat, pokud jsou aktivní, jako pulsování či brnění. Pokud je energie vědomě předávána z jednoho centra do druhého příslušnými meridiány, pocity, jež tato proudící energie vyvolává, se dá přirovnat k bublání vody, přelévání tepla, brnění či kombinací těchto pocitů. Čakry můžeme rovněž pozorovat jako víry intenzivně zbarveného světla, ale to jen pokud trénujeme jasnovidné techniky.

Každá čakra má v energetickém těle svou specifickou funkci. Spolupracuje s ostatními, a to jak s hlavními tak s vedlejšími, je nedílnou součástí energetického těla. Všechny čakry pracují v harmonii, stejně jako ve fyzickém těle funguje mozek, srdce a další orgány. Energetické tělo je neuvěřitelně složité. V určitém smyslu je lze přirovnat k elektronickému zařízení. Přijímá energii, kterou transformuje dále díky spojům a drátům (meridiány) na desce přístroje. Tyto dráty přenášejí energii do jednotlivých elektronických komponentů (čaker), diod, odporu, kondenzátoru. Energie se pomocí těchto součástek transformuje a je využívána ke správné funkci celého přístroje. Každá čakra přijímá energii z okolních komponent a mění její hodnotu. Využívá tuto energii mnoha způsoby, přeměňuje ji v jinou formu, která je důležitá pro celek. Každá čakra přijímá z okolních center energetického těla různé formy energie podle aktuální potřeby, a přeměňuje ji v energii jiné barvy a hodnoty. Síla každého energetického centra závisí na vlastnostech a vizáži každého člověka, jeho zdraví, povaze, životním stylu jakož i na jeho duchovních a mentálních kvalitách. Každá energie, vytvořená čakrou, se promítá do aury a celek vytváří základní barvu aury. Tato základní barva je pak nejčastěji viděnou částí aury.

Každá primární čakra by měla mít velikost lidské dlaně a skládá se z více než jedné části. Přesná pozice vnímaných pocitů, indikujících otevřenou čakru, závisí na tom, která část čakry je otevřená. Například sakrální čakra (v oblasti sleziny) je většinou detekována mezi pupkem a pubickým ochlupením. Čakra třetího oka je často vnímána mezi obočím, ne uprostřed čela, jak by se mohlo zdát.

Základní klasifikace barev
Základní barvou aury nazýváme její dominantní odstín, tedy nejviditelnější odstín všech energií, vytvářených čakrami. V lidské auře se nachází mnoho barev, základní však mezi nimi nelze přehlédnout, naopak bývá viditelná na první pohled. Dle některých názorů lze člověka zařadit a rozeznat právě podle barvy jeho aury. Například červená značí citlivost, vitalitu, čistou energii, oranžová emoce, žlutá sílu osobnosti, mentální a intelektuální sílu, zelená spiritualitu, lásku, spříznění s přírodou, léčitelství, modrá vysokou duchovnost, víru, schopnost učit, léčitelství, fialová velmi vysokou spiritualitu, jasnovidectví, víru, schopnost učit a léčitelství, zlatá je barvou rozvinutého vědomí a jasnovidectví. Toto zařazení barev je velmi dobře známo, domnívám se však, že aura je příliš komplikovaná a nestabilní na takovouto jednoznačnou klasifikaci. Například pokud osoba, u níž vždy převažovala v auře modrá barva, prochází emocionální krizí, její aura bude mít rozsáhlá oranžová pole. To bude ovšem pouze krátkodobá záležitost, jakmile krize pomine, aura se navrátí ke své oblíbené modré. Je opravdu hodně věcí, které dočasně dokáží zcela změnit barvu aury, někdy pouze na hodinu, jindy na delší dobu. Bohoslužba například vytváří ušlechtilé myšlenky a hlubokou duchovní lásku. Pak taková emocionální, násilnická a arogantní osoba, přirozeně červená či oranžová v kombinací s černou, může během bohoslužby vykazovat mnohem více duchovní barvy. Ty mohou dočasně dokonce převažovat a stát se dominantní barvou aury a tím zcela zmást případného pozorovatele.

Lidská aura a barvy
Lidská aura je velmi citlivá na barvy. Reaguje na barvu oblečení i okolního prostředí. Tyto barvy ovlivňují subtilní toky energií uvnitř energetického těla. To pak může za naše přirozeně barevné preference ve výběru oblečení, závěsu a vůbec věci, které nás obklopují. Citlivost na barvy je u jednotlivých lidí různá, míra jejich citlivosti určuje i míru citlivosti jejich aury. Ženy mají auru obvykle mnohem citlivější než muži, tedy bývají mnohem vybíravější co se týče barev v jejich okolí. Barva může citlivou osobu velmi ovlivnit. Když pak nosí barvy, které silně nesednou jejich auře, mohou onemocnět. Efekt barev na okamžitou náladu je dobře znám. Barvy zdí v nemocnicích bývají úmyslně vybírány tak, aby rozrušené pacienty zklidnily. Měkké, pastelové odstíny růžové a modré jsou pro uklidnění asi nejvhodnější a jsou také v hojné míře využívány.

Lidská aura a barvy
Lidská aura je velice citlivá na barvy. Reaguje na barvy oblečení i prostředí kolem. Tyto barvy ovlivňují subtilní toky energií uvnitř energetického těla a mají vliv na výběr barev oblečení i dalších věcí, jimiž se obklopujeme. Naše citlivost na barvy se různí a bývá závislá na schopnosti vnímat a také na stupni citlivosti naší aury. Ženská aura je obvykle citlivější, než mužská a jsou tedy mnohem pečlivější při výběru barev ve svém okolí. Barva může mít na vnímavou osobu velký vliv. Pokud po delší dobu nosí barvy, které neladí k její auře, může onemocnět. Působení barev na okamžitou náladu je dobře známé. Například barvy nemocniční zdi jsou pečlivě vybírány tak, aby uklidnily rozrušené pacienty a utišily je. Měkké, pastelové odstíny růžové a modré se pro to dokonale hodí a proto je v těchto prostorách často vidíme.

Oblečení
Nikdy nelze spatřit skutečnou a ničím nerušenou auru, pokud má subjekt na sobě stále oblečení. Barvy aury oblečení splývají s původní aurou a mění tím přirozený tok energie v těle. Například modrá košile zaplaví nositelovu auru žlutou, čímž ji zcela změní.

Onemocnění
Nemoc se v auře projevuje několika způsoby, často týdny či měsíce před samotným onemocněním (dokonce několik století předtím, než se do těla vůbec dostane příslušná infekce). Infekce ucha se například projeví rostoucím stínem okolo ucha a boku hlavy. To je však možné vidět již několik týdnů před propuknutím nemoci. Stín se zpočátku jeví jako světle šedá šmouha, která se postupně rozšiřuje a tmavne. Někdy se promění ve špinavě zelený flek velikosti ruky. Když infekce zesílí, změní se ve skvrnu s červenými a oranžovými fleky. Stín v auře je prvním znamením jakéhokoliv blížícího se zdravotního problému. Špinavě zelená s červenými a oranžovými flíčky je častá při infekci.

Smrt
Umírání způsobuje dramatické změny v lidské auře. Pozoroval jsem aury lidí, umírajících na rakovinu i na jiné nemoci, v jejich posledních dnech. Prvním viditelným znamením bylo ztmavnutí, zeslabení a zešednutí aury. Poté (u dlouhodobých nemocí) asi týden před smrtí se aura rozšiřuje a mění. Můžeme pozorovat velmi působivou, světle modrou auru, protkanou stříbrnými paprsky. Tyto jiskřičky se rychle pohybují po celé auře, každá se objeví jen na zlomek sekundy. Tuto auru lze však jen velmi těžko pozorovat bez předchozích značných zkušeností.

Světle modrou auru můžeme vidět i u normálních, zdravých lidí, kteří ještě rozhodně nemusejí být v poslední fázi svého života. Aura umírajícího je však nezaměnitelná, je zcela jednobarevná, mnohem větší, mléčná. Čím více se přibližuje okamžik smrti, aura stále více pulzuje; někdy může zaplnit celou místnost, jindy se smrskne v sotva postřehnutelný opar. Stále více bledne, stříbrné paprsky jsou stále zřetelnější a častější.

V těchto dnech se také prudce zvedne aktivita jednotlivých čaker, energetické tělo se připravuje na konečné oddělení od fyzického těla. V některých chvílích z čaker vytryskne fontána pastelových barev, vyvěrajících na povrch a zase se vracející zpět. Většina energetických center začne generovat mnohem více energie, která je mnohem kvalitnější. To je předzvěstí nadcházejícího oddělení duše od fyzického těla - smrt. V určitém okamžiku před fyzickou smrtí se stává aura téměř neviditelná, zůstane z ní téměř nepostřehnutelná, mdlá vrstvička na povrchu těla. To je zbytková éterická látka, obklopující fyzické tělo. Aura se nyní přenáší do mnohem vyššího stupně bytí - jiné dimenze. Na to, abyste mohli i nadále pozorovat chování aury, je potřeba jasnovideckých schopností. Přímo v okamžiku smrti, pokud se budete soustředěně pozorovat, uvidíte velmi bledou, těžko zřetelnou mlhu, která se vypařuje z těla a rychle se rozplývá. To právě duše opustila tělo. Ta mlha je zbytková energie, držící se na těle odcházející duše. Přesná doba jednotlivých změn v auře hodně závisí na typu nemoci, stejně jako síle umírajícího člověka. Ty pak mají značný vliv na rychlosti změn, které s sebou smrt přináší. Někdy se tak stane velmi rychle, během několika hodin, jindy během dnů, týdnů či měsíců. (Pokud duch "odletí", nejspíš je chyba v teoriích vzkříšení, která tvrdí, že duše ještě několik dní pobývá u svého těla, vázána zbytkovými interakcemi.

Energie duše
Okolo umírající osoby je během jejích posledních hodin velké množství duchovní energie a aktivity. Hodně této energie je přitom závislé na její víře (nebo se to tak alespoň jeví), stejně jako morálním, duchovním a psychickém vývoji. Nejsilnější energetické aktivity se odehrávají při umírání dítěte. Jsou mnohem duchovnější, než by jim dospělý člověk byl ochoten přiznat. Dospíváním svou spiritualitu ztrácejí, stejně jako většinu dalších paranormálních schopností. Již mnohokrát jsem byl přítomen umírání dítěte. V takových chvílích jsem byl ve vytržení, daleko vzdálené svému normálnímu ubohému chápání reality. Děti jsou obdařeny velmi zvláštním druhem moudrosti, množstvím duchovního poznání a nemají absolutně žádný strach ze smrti.

Nehody
Nikdy jsem neměl příležitost studovat auru velmi rychle umírajícího člověka, například po nějaké nehodě, takže tyto případy nemohu nijak komentovat.

Náhlá smrt
Poznal jsem několik zdravých, vitálních lidí, kteří náhle zemřeli, například na srdeční či mozkovou mrtvičku. Před jejich náhlou smrtí jsem je pozoroval a viděl jsem velmi podobné symptomy jako u umírající osoby - světlou bledou auru, rozšiřující se do okolí, stříbrné paprsky a jiskry, hodně duchovní energie. Nicméně tito lidé nebyli nemocní, všichni byli vitální, zdraví, ale něco kolem nich bylo, jakási blíže nedefinovatelná atmosféra. Ve všech těchto případech věděli, i když spíš jen intuitivně cítili, že jejich čas se blíží. Snažili se urovnat staré spory a dát své záležitosti do pořádku.

Proč většina lidí při vidění aury selhává
Nejčastějším důvodem, proč vidění aury činí velkému množství lidí problémy, je zkrátka jejich přístup. Lidská aura NENÍ pro začátečníka dobrým cvičením. Proto obvykle dojde k tomuto: Váš dobrovolník sedí a čeká, velmi dlouho, zatímco vy se snažíte zachytit jeho auru. Snažíte se relaxovat, koncentrovat, pracovat na různých technikách, vše najednou. Podvědomě ale začínáte hloubat nad tím, co si myslí váš pomocník. Nudí se? Je nervózní? Myslí si, že se vám to nepovede? Že jste blázen? Tento způsob uvažování zaručeně způsob, že neuvidíte zhola nic, naruší to pouze vaši koncentraci.

Pro zajímavost uvedu část e-mailu od jednoho mladého muže. Obsahuje většinu častých chyb a omylů při prvním zkoumání aury:

David: Seděl jsem na hodině ekonomiky, když jsem najednou uviděl jakousi řídkou mlhu okolo hlavy přednášejícího (moc to nedokážu popsat), která obklopovala po stranách jeho hlavu. Něco podobného také bylo okolo studenta, sedícího před ním. Mlha kolem studenta byla ale spíš do modra. Díval jsem se dál a uviděl jsem kolem jeho hlavy jasně žlutý opar. Podobný opar jsem viděl i vycházet z monitoru, jenž stál na mém stole. Nejdřív jsem si myslel, že vidím auru, ale ten monitor ve mně vyvolal pochybnosti.

Já: Každá věc má svou auru, i monitory. Nech mě hádat - byl jsi unavený, znuděný, velmi uvolněný a možná jsi i trochu snil. Tvé oči byly utahané, těžké, měl jsi problém udržet je otevřené? To jsou ty nejlepší podmínky pro spatření aury!

David: Přesně tak to bylo. Ta přednáška byla únavná a trochu mimo, prostě mě vůbec nezajímala. Každopádně bych ale byl moc rád, kdybyste mi řekl, jestli jsem vážně viděl auru. Pak jsem totiž přišel domů a zkoušel jsem se na sebe dívat do zrcadla, pak na kamaráda, a nic. Nebyl jsem schopen cokoliv spatřit několik následujících dní... Ještě pár otázek: Neživé věci mají vždy bílou auru? Jakto, že je aura jasnější okolo hlavy?

Já: Samozřejmě, že jsi viděl auru! Aurické barvy neživých objektů závisí na jejich barvě, mají jakousi krémovou, světlou auru. Aura, kterou jsi viděl obklopovat hlavy lidí kolem tebe byla jejich éterická aura, která je bledá, většinou namodralá. Aura je okolo hlavy jasnější z těchto důvodů: 1. oblečení auru tlumí; 2. oblast hlavy je obvykle odhalená a často ji obklopuje intelektuální žlutá, která je docela dobře pozorovatelná - její intenzita kolísá podle aktuální mentální aktivity, přičemž čím je aura jasnější, tím je tato aktivita silnější. Dost možná, že ten student, kterého jsi pozoroval, byl právě ve svém živlu.

Hlavním důvodem pro uvedení tohoto dopisu je fakt, že David začal vidět auru, když vlastně ani nechtěl, když byl utahaný a velmi uvolněný, když se musel snažit, aby uprostřed přednášky neusnul. Právě snaha udržet oči otevřené je velmi silná mentální akce, otevírající třetí oko a v kombinaci s klidovým relaxačním stavem způsobuje spontánní vidění aury. Když se pak David snažil pozorovat auru později, když už byl doma, nepodařilo se mu to, protože už byl úplně bdělý a ne v relaxačním stavu, který je nezbytný pro vidění aury. Mějte, prosím, na paměti vše, co jsem zde napsal, když se budete sami pokoušet o pozorování aury!

Jak vidět auru (základní technika)
Abyste mohli vidět auru, je nutné naučit se relaxovat a zároveň soustředit, a také umět správně zaměřit zrak. Auru pozorujeme letmým periferním viděním - nezíráme přímo na ni.

Světlo: Pro pozorování aury potřebujete především dobré měkké světlo, nikoliv uměle ztlumené, spíš přirozeně měkké světlo. Je důležité, abyste nebyli oslněni. Nejlepší je, když světlo vychází zezadu nebo z prostoru nad vámi. Pokud máte umístěné okno, osvětlující místnost, ve vašem výhledu, bude vás to rušit a aura bude mnohem hůře pozorovatelná. 100wattová žárovka, umístěná za vámi, je přijatelná.

Krok 1: Vezměte do rukou knihu, obalte ji jasně modrým nebo jasně červeným papírem a postavte ji před sebe na stůl ve vzdálenosti přibližně dvou metrů. Ne blíže než 1,2 metrů, musíte si vyzkoušet, jaká vzdálenost vám bude nejvíce vyhovovat. Dbejte na to, aby v pozadí byla barva neutrální, určitě ne jasná, výrazná nebo tapeta se vzorkem. Pokud takové místo nenaleznete, můžete na zeď třeba pověsit prostěradlo.

Krok 2: Zavřete oči, několikrát se zhluboka nadechněte a relaxujte. Až se naprosto uvolníte, podívejte se na knihu. Nezaostřujte oči, podívejte se spíše do strany těsně mimo knihu, jakoby na zeď za ní, ale bez zaostření pohledu. Celý vtip je totiž v relaxaci během zaostřování a pozorováním objektů periferním viděním. Periferním viděním však nemám na mysli koutkem oka ale spíše mírnou několikacentimetrovou odchylku od předmětu pozorování. Netěkejte pohledem jinam než na neostrý bod, na nějž jste se zaměřili v okolí knihy a relaxujte. Nacvičte si tento druh pohledu tak, aby vám nečinil žádné obtíže (pro nácvik jsou vhodné 3D obrazy, pokud budete pozorovat jeden obraz po několik sekund aniž byste rozptylovali pozornost jinam). Soustřeďte se! Je potřeba intenzivního, ale velmi uvolněného pohledu, jde spíš o snění s otevřenýma očima.

(Mrkání - pokud potřebujete mrknout, klidně to udělejte, jinak byste měli okamžitě zaslzené oči. Hlavně ale nesmí dojít k zaostření pohledu. Mrknutí způsobí, že aura na chvíli zmizí, ale vzápětí se rychle zase objeví, pokud jste si udrželi svůj původní uvolněný pohled. Důležitou části nácviku pozorování aury je i udržet si tento uvolněný pohled i při mrknutí.)

Metoda otevření třetího oka: Je nutné, abyste se naučili nějaké cvičení pro otevření třetího oka. Jen v otevřeném stavu po něm můžete chtít, aby přijímalo energii aury, což je nutné k vidění aury. Bez tohoto otevření to sice jde také, ale je to mnohem obtížnější.

Věnujte, prosím, této poznámce náležitou pozornost. Vzpomínáte si, jaké to je být k smrti unavení - pocit totálního vyčerpání? Pamatujete si, jaké to bylo, když jste několik dní nespali a stěží jste udrželi oči otevřené? Vzpomínáte si, jak se oči stále zavíraly a zavíraly a vy jste s nimi zápasily, aby ještě chvíli zůstaly otevřené? Tento zápas vytváří podobný pocit, jako byste se snažili zvednout velmi těžkou, stínovou oponu zpoza svých očí. Když se to děje, vaše oční svaly nereagují příliš dobře, takže celá akce probíhá v podstatě jen na mentální úrovni.

Teď na chvíli přerušte čtení a zkuste si ten pocit vyvolat, připomeňte si ho. Zápas o otevření unavených oči způsobuje velmi silnou otevírací akci v oblasti třetího oka, nebo ho spíše stimuluje. Jak to vlastně funguje? Tento proces otevírání zaostří vaše vědomí na oblast třetího oka. Když je vaše vědomí zaostřeno na jednu oblast vašeho těla a vy s touto oblastí ve své mysli manipulujete, automaticky stimulujete energetické tělo této oblasti - dynamickou cestou. Pokud toto otevírání trvá dostatečně dlouho a je do ní vkládáno dostatečné úsilí, třetí oko se začne otvírat. Pokud tento proces otevírání očí budete provádět v uvolněném stavu, ve svém výhledu budete mít pozorovaný subjekt, navodíte spontánní pozorování aury. Uvedená technika otevírání třetího oka je podobná běžné technice otevírání čaker pomocí vizualizace, je však mnohem silnější. Vizualizace jako taková je slabá a je velmi obtížné se ji naučit.

Ale zpátky k pozorování knihy. Pokud se nehybně a uvolněně díváte na obal knihy, pokuste použít techniku, kterou jsem právě popsal. Přesuňte své vědomí do oblasti mezi očima a snažte se tuto oblast plně pocítit. Soustřeďte se na ni. Můžete se na ní jemně poškrábat, to vám pomůže naladit své vědomí.

Přesuňte své vědomí do této oblasti a koncentrujte se na ni. Mentálně posilujte tuto oblast - jako byste se pokoušeli donutit své oči otevřít se, nedovolte však svým svalům, aby se jakkoliv pohnuly či napnuly. Vše musí probíhat čistě na mentální úrovni. Pokuste se izolovat ten příkaz, jež má na svědomí otvírání vašich očí. Pečlivě se sledujte. Představujte si, že jsou vaše oči velmi těžké, a nechte je párkrát zavřít a zase otevřít. Pozorujte, které svaly tyto pohyby provádějí. Pak tento otevírací příkaz proveďte na mentální úrovni, nesmíte však přitom dovolit svalům jakýkoliv pohyb. Opakujte to znovu a znovu. Je to poněkud obtížné, to připouštím, ale dá se to za chvíli zvládnout. Tento proces otevírání je velmi důležitý! Je to především první krok k ovládání třetího oka, později i celého energetického těla, pokud se rozhodnete rozvinout plně jasnozřivost a další mimosmyslová vnímání.

Na začátku nevadí, pokud máte pocit, že otvíráte příliš velkou část svého čela. I kdybyste jej otevřeli celé, bude to stále mít žádaný efekt na vaše třetí oko. Během doby budete schopni lépe zaostřit své vědomí a otvírat pouze třetí oko, tím se v tuto chvíli nezabývejte. Pokud během otevírání vytrváte dostatečně dlouho, třetí oko se určitě otevře. Váš pohled na pozorovaný subjekt jej pomůže vyladit a třetí oko začne přijímat energii subjektem vysílanou. Tato informace projde až do zrakového centra v mozku a ta je interperetována jako viditelný obraz - jasný pruh barevného světla.

Tip: Pokud se vám podařilo úspěšně provést otevírací proces a dokážete to pouhým chtěním, zjistíte, že jedna strana závoje se vám zvedá lépe než druhá, obvykle pravá jde lépe. Je to dáno tím, že každou stranu ovládá jiná mozková hemisféra a jednu používáme častěji než druhou. Pokud v tom vidíte problém, můžete zkusit něco jiného - zkuste mentálně pohnout oblastí pozorování ve směru hodinových ručiček (z pohledu zevnitř), jako byste ji míchali virtuální tužkou. Nejlepší bude tyto dva způsoby otevírání střídat. Přesto je základní otevírací technika stále důležitá k naladění třetího oka.

Pamatujte si, že všechny tyto otevírací techniky jsou závislé na lokalizovaném vědomí, přesněji řečeno na vědomí lokalizovaném na kůži. Musíte CÍTIT, že se tento mentální proces děje, jinak nebudou k ničemu.

Vaše první aura: Během celého výše popsaného cvičení byste si stále měly udržet uvolněný pohled. Po chvíli (v rozmezí několika vteřin až několika minut během prvních pokusů) uvidíte ve vzduchu nezřetelné chvění, obklopující vaši knihu. Pak uvidíte mdlý, úzký proužek světla, vystupující z rohu pozorované knihy. To je éterická aura. Zůstaňte uvolnění, nezaostřujte zrak, nedívejte se tam, klidně mrkněte. Brzy uvidíte jasně žlutou (pokud je kniha modrá) či jasně zelenou (v případě červené knihy) auru, vystupující z éterického obalu knihy. Pokud uhnete pohledem, zaostříte či podíváte se přímo, aura okamžitě zmizí. Auru musíte pozorovat periferním viděním. Pokud se však cokoliv z toho stane a aura zmizí, nic si z toho nedělejte. Když chvíli počkáte, zase se objeví. Při počátečních pokusech se aura bude často ztrácet a zase objevovat. Z toho si nic nedělejte, je to normální. Během dalších cvičení byste měli tento efekt eliminovat, až úplně zmizí.

Krok 3: Po absolvování první části spojte více knih dohromady, každou v jiné základní barvě (žlutá, modrá, červená, zelená atd.) Platí přitom pravidlo - čím jasnější barva, tím jasnější aura. Studujte tyto knihy, každou zvlášť a zapište si jejich aurické barvy. Pak studujte dvě dohromady a opět si zapište barvy aury, které uvidíte. Pak knihy přeskupte a pozorujte dál.

Krok 4: Vezměte si květinu nebo čerstvé květy, pokud nemáte žádnou živou květinu k dispozici, a studujte jejich auru. Aura, kterou uvidíte, je živá aura. Udržte si v mysli aurické barvy listu a květu. Oranžový nádech, který uvidíte okolo zelených částí, stonku a listu je způsoben zelenou barvou - podobně jako byste pozorovali zelenou knihu. Jiné barvy uvidíte okolo květů. Uvidíte mnohem jemnější éterickou auru a mnohem silnější chvění vzduchu. Aury živých subjektů jsou mnohem subtilnější, a proto poněkud obtížněji pozorovatelné než aury barev. Pomocí cvičení by vám však ani ty neměly činit problémy.

Krok 5: Pozorujte auru stromu. Vyberte si takový, který budete mít ve výhledu celý, nejlépe s oblohou na pozadí. Ideální je mít slunce za zády, proto doporučuji toto cvičení provádět v pozdním odpoledni či brzy ráno. Pokud vám sluneční paprsek zasvitne přímo do očí, máte smůlu. Chvění vzduchu okolo stromu bude mnohem intenzivnější než při předchozím cvičení s květinou. Barva aury bude ovlivněna nejen barvou stromu, ale i oblohy. Za slunného dne uvidíte auru špinavé modře, pokud bude obloha zamračená, zobrazí se spíše jako našedlá krémová barva. Poloha pozorovatele závisí na velikosti stromu. Je důležité mít v záběru pohledu i vrcholek stromu, takže vaše vzdálenost od pozorovaného stromu bude přibližně trojnásobek jeho výšky. Šíře aury bude záviset na velikosti a síle stromu. Na vrcholku stromu můžete někdy vidět tzv. fontánový efekt, kdy aura proudí v obloucích nad stromem. Nevím přesně co to způsobuje, tento efekt se neobjevil při každém mém pozorování stromu. Někdo tvrdí, že je to duch stromu, dryáda, která to způsobuje. Některé stromy skutečně vykazují určitý stupeň vědomí, takže na tom možná něco bude.

Krok 6: Při tomto cvičení budeme pozorovat zvíře. Může to být jakýkoliv domácí mazlíček - pes nebo kočka - anebo třeba tygr, lev, klokan či slon - pokud máte tu možnost. Pozorujte je při jejich odpočinku. Zvířecí aury nejsou sice tak barevné jako lidské, ale k procvičování budou zcela dostačující. Během pozorování opět nezapomínejte na to, že barva srsti ovlivňuje barvu aury. Zvířeti můžete také diagnostikovat nemoci stejným způsobem, jako u člověka, čímž si tuto schopnost můžete procvičovat a dále rozvíjet.

Krok 7: Pozorování lidské aury. Ze začátku je nejlepší pozorovat lidskou auru ve dvou fázích. Fáze 1 - požádejte váš subjekt, aby si oblékl oděv v jedné výrazné barvě (kromě modré - která by obklopila okolí těla žlutou a intelektuální žlutá barva je nejběžnější u aury lidské hlavy, což by vás mohlo zmást). Je důležité, aby byl subjekt bez pokrývky hlavy. Pozorujte nejprve okolí lokte a používejte stejné techniky jako u pozorování barevného papíru, včetně mentálních cvičení otevření třetího oka. Brzy samozřejmě uvidíte auru oděvu v okolí loktů dotyčného. Pak pomalu přesuňte pohled výše, až se budete dívat na nahý krk subjektu. Přitom mějte stále v zorném úhlu oblečení. Snažte se vidět různé barvy v oblasti krku. Stále platí, že se nedíváte přímo na pozorovanou oblast ale periferním viděním těsně mimo. Pokud vše půjde dobře, uvidíte různé barvy, obklopující krk a hlavu. Nyní posuňte pohled ještě výš na hlavu. Buďte uvolnění. V této pozici vydržte. Po chvíli byste měli vidět okolo hlavy žlutou auru. Pokud něco vidíte, požádejte svého dobrovolníka, aby se soustředil na nějaký matematický problém, třeba může zkusit sčítat či násobit nějaká čísla, a pozorujte, jak aura kolem jeho hlavy nabývá síly a je stále jasnější.

Fáze 2 - požádejte subjekt, aby se svlékl do půl těla. Je důležité, aby v jeho pozadí byla neutrální barva stěny. Pak studujte jeho kůži stejným způsobem, jak jste se to naučili na auře barevné knihy. Nejlépe je začít v oblasti ramen a paží. Na holé kůži nejdříve uvidíte jemné chvění vzduchu, zvláštní rozostření obrazu okolo kůže. Pak uvidíte éterickou auru, vypadá jako cigaretový kouř, obklopující tělo subjektu. Bývá silná asi 1 cm. Fixujte pohled a po chvíli se začnou objevovat hlavní barvy aury, vystupující z éterické aury okolo těla. Nejdříve se objeví úzký barevný pruh, zvýrazňující hranice éterické aury. Z počátku bude možná trochu pulsovat, zmenší se a zase zvětší, časem tyto problémy ustanou. Barva aury se bude vyjasňovat a aura se bude zvětšovat a když vydržíte, může mít sílu několika centimetrů. Hlavní aura může na chvíli zmizet a zase se objevit, což způsobuje nepatrné změny pohledu a mrkání - tomu ovšem nezabráníte.

Tip - to, jak jasná aura bude, je závislá na subjektu, jehož auru pozorujete. Na tom, jak se právě cítí. Pokud ho přimějete, aby se cítil šťastný, aura zesílí a bude mnohem jasnější. To můžete podpořit například jeho oblíbenou hudbou atd. Tím pádem můžete auru mnohem lépe a snadněji pozorovat.

Jiný dopis: Cituji z dalšího e-malu. Popisuje velmi neobvyklý případ pozorování aury.

Rick: Chtěl bych s tebou konzultovat událost, která se mi stala včera a připadala mi trochu zvláštní. Seděl jsem v kostele a díval se na sbor zpěváků, když jsem najednou viděl velmi zvláštní světlo. Bylo to spíš jako stín, a tři ze zpěváků vyzařovali toto bílé světlo, vystřelující ke stropu, kde se měnilo na modrozelené a vracelo se zpět. Jako bych se díval na jasný, barevný rentgenový obraz. Byl to neuvěřitelný zážitek. Běhal mi z toho mráz po zádech, ale jen jsem zamrkal a bylo to pryč. Ptám se - co to bylo?! Předpokládám, že to byla aura.

Já: Jak to popisuješ, byl jsi právě ve velmi uvolněném stavu, nejspíš trochu myšlenkami mimo a povznesen zpěvem chóru. To pochopitelně stimuloval tvé energetické tělo a čakru třetího oka a následně způsobilo spontánní pozorování aury. To, co jsi viděl, bylo tzv. vzplanutí aury, které nastává ve velmi vzrušeném stavu. Je velmi vzácné a velmi krásné. Já jsem to viděl pouze jednou v životě. Vzplanutí bylo pravděpodobně způsobeno nabitou, sakrální atmosférou kostela, společně s vibracemi písně, která byla právě zpívána. Pravděpodobně to v tebou pozorovaných zpěvácích vyvolalo velmi hluboké spirituální pocity povznesení. Bílá, měnící se v modrou a zelenou, to jsou barvy hrdelní a srdeční čakry. Tyto vysoce duchovní barvy jsou ovlivněny duchovními pocity a láskou.

Zdokonalování a čas: Nějaký čas bude trvat, než budete schopni vidět lidskou auru, takže při prvních neúspěších hned neházejte flintu do žita. Pokud jste se naučili vidět auru barev, jste schopni naučit se i vidět auru lidskou. Prostřednictvím mnou popsaných metod stimulujte čakru třetího oka, které ovládá všechna mimosmyslová pozorování. Praktikováním těchto cvičení se schopnosti této čakry budou rozšiřovat a auru budete tedy moci snadněji vidět. Někdy to může zabrat několik týdnů, než uvidíte první náznaky lidské aury, pokud pro to nemáte velké předpoklady, ale s trochou trpělivosti to můžete zvládnout. Doporučuji procvičovat především mentální mentální otvírání třetího oka a stimulační cvičení, auru pozorovat každý den alespoň několik minut. To opět podpoří rozvoj čakry třetího oka.

Spontánní vidění aury: Po nějaké době zjistíte, že jsou dny, kdy nejste schopni auru vidět. Naopak budou také dny, kdy uvidíte auru vzápětí poté, co se podíváte na nějakou osobu či na jiné objekty, a to bez jakéhokoli vědomého popudu či vůle. Pravděpodobně také zjistíte, že se to děje v té době, kdy je čakra vašeho třetího oka z nějakého důvodu velmi aktivní. Můžete třeba sedět a s někým mluvit a najednou uvidíte jeho auru či auru oblečení, a to zcela mimovolně. Události silného spontánního vidění aury nastávají poměrně často, jakmile jednou začnete cvičit čakru třetího oka a vidění aury.

Další ukázka z dopisu:

Erik: Praktikoval jsem tvoji metodu denně po dobu delší než měsíc, ale dosud jsem nic neviděl, až dodnes. Většinou už dokážu vidět aury barev a květin, také svou vlastní auru vidím docela jasně, ale až k dnešnímu dni jsem prostě nebyl schopen vidět auru jiných lidí. Včera, když jsem pracoval na počítači, vešla do mého pokoje má přítelkyně. Právě se vysprchovala a oblékala se. Podíval jsem se okolí ní a bum - okolo ní vidím překrásnou auru. Byl to opravdu nádherný pohled. Její aura byla většinou zelená se žlutou září okolo hlavy. Jo, a viděl jsem i nějaké rudé a oranžové stříkance okolo jejího žaludku. Vlastně jsem se nesnažil vidět její auru. Chtěl jsem už konečně dodělat práci na počítači a byl jsem už dost unavený, protože příští týden jsem měl dělat zkoušky a nestíhal jsem. Prostě se to kolem ní objevilo jako mávnutím kouzelného proutku. Jak je to možné, když jsem se o to vůbec nesnažil? Když jsem to zkoušel každý den, nepodařilo se mi to. Jak to?

Já: Bravo, Eriku! Počínal sis velmi dobře. To, co jsi viděl, byla plnohodnotná živá aura tvé přítelkyně. Pochopil jsem správně, že byla nahá, když jsi ji viděl? To by ti totiž hodně pomohlo. Bylo to spontánní vidění aury, způsobené tvým předchozím cvičením. To se ti bude stávat častěji, ve chvílích relaxace, kdy je tvé třetí oko extrémně aktivní. Je vidět, že tvá čakra třetího oka hodně zesílila pomocí praktikování mých cvičení a velmi dobře se rozvinula. Možná se ti zvětšila frekvence snů a staly se rozměrnějšími, živějšími, možná zažiješ i vědomé (lucidní) snění. To je další známka toho, jak se ti vyvinula čakra třetího oka.

Tento dopis je velmi dobrým příkladem spontánního vidění aury. Erik byl unavený a uvolněný, když se mu to poprvé přihodilo - ideální stav pro vidění aury. Předtím vidění aury již několik týdnů cvičil, takže měl dostatečně stimulované třetí oko, což způsobilo pravé spontánní vidění aury. Erik měl velké štěstí, že mohl pozorovat nahou bytost jako svůj první pozorovaný objekt, tedy neměl pozorování ztížené interferencí s oblečením atd. Erikovi se to nyní stávalo každých pár týdnů, už asi rok. Pak se frekvence zvýšila na jeden týden. Někdy se mu ukáže jen nejvýraznější barva v okolí těla, někdy vidí auru celou. Poté, co Erik zažil své první spontánní vidění aury, zjistil, že vědomé vidění aury není až tak obtížné. Stále sice nemohl vidět celou auru když chtěl, ale nyní už vidí pruhy a stříkance barev okolo lidí, které předtím vidět nebyl schopen.

Závěrem: Touto metodou jsem učil vidět auru už mnoho lidí. Rychlé výsledky, kterých tito lidé dosahovali, jim zvýšilo sebevědomí a zájem o tuto oblast. Ono totiž vyžaduje trochu zápalu a trpělivost, abyste dosáhli dobrých výsledků. Jakmile uvidíte svou první auru, udělali jste první krok do mnohem širšího, pozoruhodnějšího světa. Pokud budete pilně cvičit a rozšiřovat své schopnosti vidět (byť jen částečně) lidskou auru, děláte velký pokrok a vaše třetí oko se bude stále vyvíjet a vyvíjet, a tím zvyšovat vaše schopnosti. Dalším krokem je rozvinutí jasnovidnosti. Jasnovidectvím nazývám vidění ještě subtilnějších energií okolo nás. Tyto energie obsahují například karmické vlivy, životní podmínky, minulé události, pravděpodobnou budoucnost... a navíc mnoho dalších a velmi vzrušujících věcí. Tyto energie jsou jasnovidecky viděny v mnoha velmi symbolických podobách od prostého obrázku až k barevnému ději v kvalitě filmové projekce.

Zdroj: převzato z http://satori.mysteria.cz/

Zázračné účinky vody aneb o vodě jinak, než jsme zvyklí

Reportér Mike Adams byl zřejmě posledním novinářem, který s Dr. Batmanghelidjem, autorem knihy Water for Health, For Healing, For Life (Voda pro zdraví, léčbu, život) udělal exkluzivní rozhovor. Dr. Batmanghelidj již nežije. Byl také zakladatelem National Association for Honesty in Medicine (Národní asociace pro čestnost v medicíně) a autorem knihy Your Body's Many Cries For Water (Mnohá volání vašeho těla po vodě). Otiskujeme zkrácenou část rozhovoru.

O VODĚ JINAK, NEŽ JSME ZVYKLÍ
Exkluzivní rozhovor s Dr. Batmanghelidjem,
autorem knihy Voda pro zdraví, léčbu, život




Mike: Vítejte, doktore. Jak jste se poprvé dozvěděl o těchto léčivých vlastnostech vody?

Dr. B: Měl jsem tu čest a privilegium, že jsem byl vybrán jako jeden z rezidentních lékařů, a měl jsem tu mimořádnou čest být jedním z posledních studentů Sira Alexandera Fleminga, objevitele penicilinu. Zmiňuji jeho jméno, abyste věděli, že jsem byl pohroužen do studia medicíny a výzkumu. A o několik let později jsem musel podat muži, který trpěl bolestmi břicha způsobenými jeho nemocí, dvě sklenice vody, protože jsem v tu chvíli neměl žádné jiné léky, které bych mu mohl dát. Trpěl nesnesitelnou bolestí, a voda mu poskytla zázračnou úlevu. Ulevila mu - do tří minut se jeho bolest zmenšila, a do osmi minut zmizela úplně. Zatímco před osmi minutami byl v křečích a nemohl ani chodit, úplně se z tohoto stavu vzpamatoval. Začal se usmívat od ucha k uchu a velmi šťastný se mě zeptal, co má dělat, když se bolest vrátí? Řekl jsem, "No, pijte více vody." Pak jsem se rozhodl naordinovat mu, aby každé tři hodiny vypil dvě sklenice vody. On to udělal, a to byl po zbytek doby, kdy byl se mnou, konec jeho bolesti vředů. To mě probudilo, protože na lékařské fakultě jsem nikdy neslyšel, že by voda mohla léčit bolest, takový druh bolesti. A tak jsem měl příležitost vyzkoušet vodu jako lék v následujících více než 3.000 podobných případů. A pokaždé se ukázalo, že je voda účinným lékem. Z tohoto pokusu jsem pochopil, že tito lidé měli žízeň, a že žízeň se může v organismu projevit bolestmi břicha, až do takové míry, kdy může být člověk při vědomí jen napůl, jak jsem zažil. A voda je pokaždé povzbudila. Takže když jsem přišel v roce 1982 do Ameriky, šel jsem na University of Pennsylvania, kam jsem byl pozván, abych pokračoval ve svém výzkumu a studoval vlastnosti vody zmírňující bolest. Ptal jsem se sám sebe, proč trvá farmaceutický průmysl na používání antihistaminik pro tento druh léků proti bolesti? Tak jsem začal zkoumat úlohu histaminu v organismu a tam byla odpověď - histamin je nervový mediátor odpovědný za regulaci vody a řízení sucha v těle. Když se to projevuje bolestí, ve skutečnosti to naznačuje dehydrataci. Takže tělo dává dehydrataci najevo bolestí. V závislosti na tom, kde se dehydratace usadila, cítíte bolest. Velmi jednoduché. Představil jsem tuto koncepci jako přednášející host na mezinárodní konferenci o rakovině a vysvětlil jsem, že lidské tělo dává najevo dehydrataci tím, že produkuje bolest, a bolest je známkou nedostatku vody v těle a nedostatek vody ve skutečnosti stojí za většinou zdravotních problémů v naší společnosti. Protože, když se podíváte na to, co dělá farmaceutický průmysl, vidíte, že vyrábějí tolik různých antihistaminik jako léky. Antidepresiva jsou antihistaminika, léky proti bolesti jsou antihistaminika, ostatní léky jsou přímo i nepřímo antihistaminika. Takže tehdy byla moje práce zveřejněna. Vědecký sekretariát 3. konference mezivědního výboru o zánětu mě v roce 1989 pozval, abych přednesl tuto prezentaci o histaminu na konferenci v Monte Carlu. A to jsem udělal, takže všichni pochopili, že histamin je regulátor vody v těle.

Mike: Chci zatleskat tomu, čemu říkám Vaše vědecká zvědavost. Myslím, že toto je ten druh zvědavosti, který se z tolika západních medicín vytratil, kde opravdový vědec pozoruje přírodu a interakci mezi lidmi a přírodou, a je stále zvědavý a otevřený všem možnostem, a pak po důsledných testech zformuluje závěry. Myslím, že moderní věda vypracovala mnoho chybných závěrů, protože opravdu nezůstala svobodomyslná…

Dr. B: Samozřejmě, že ano. A existence celého farmaceutického průmyslu je založena na předkládání nepravdivých vědeckých závěrů a na jejich propagaci. Vtloukají je do mysli důvěřivých lidí, kteří nejsou zvědaví, proč tomu tak je. Dalším klamným závěrem je otázka cholesterolu. Cholesterol je jedním z nejdůležitějších prvků pro přežití lidského těla. Když začne tělo produkovat více cholesterolu, má k tomu důvod. Tímto důvodem rozhodně není blokovat srdeční tepny. Hladinu cholesterolu v těle měříme z krve, kterou odebereme z žil. Nikde v dějinách lékařství neexistuje jediný záznam o případu, kdy cholesterol zablokoval žíly v těle. Takže problémem není lepivost cholesterolu, jak farmaceutický průmysl lidem vštěpuje - cholesterol je lepkavý, snižte jeho hladinu, jinak budete mít zablokované tepny, což je všechno nesmysl. Cholesterol ve skutečnosti zachraňuje lidské životy, protože funguje jako obvaz, vodotěsný obvaz, který si tělo samo vyprojektovalo. Když se krev stává koncentrovanou a kyselou, a proudí staženými tepnami nebo kapilárami při dehydrataci, pak dochází v arteriálním systému k odřeninám a trhlinám; samozřejmě nejprve v kapilárách srdce. Kdyby tam nebyl cholesterol, aby zakryl trhliny a oděrky, dostala by se krev pod membránu, sloupla ji a tato osoba by okamžitě zemřela. Cholesterol je vlastně prozatímní zachránce, který dává tělu čas, aby se ze svých problémů zotavilo. Nikdy jsme to nepochopili. Jsme impulzivní lékaři. Myslíme si, že když je něčeho moc, je třeba to snížit, a když je něčeho málo, je třeba to zvýšit. Neptáme se, proč je toho málo nebo moc.

Mike: A farmaceutické firmy vědí, že léčení cholesterolu je obrovský průmysl…

Dr. B: Je to desetimiliardový průmysl. Existuje zpráva, že tyto statiny, léky snižující hladinu cholesterolu, ve skutečnosti způsobují amnézii. Jinými slovy, mozek zcela ztratí představu o tom, co se děje. Tato zpráva byla zveřejněna vynikajícím lékařem. Byl lékařem u letectva a je výzkumníkem v NASA. Ví, o čem mluví. Sám měl tento problém.

Mike: Právě jsem se chtěl vyjádřit k počtu nežádoucích účinků, které byly zaznamenány při užívání statinů. Někteří lidé trpí extrémní bolestí svalů. Zdá se, že amnézie, kterou jste zmínil, je velmi častým nežádoucím účinkem. Avšak právě vyšla studie, viděl jsem to dnes ráno, která říká, že borůvky obsahují fytoživiny, které prokazatelně snižují hladinu takzvaného mastného cholesterolu LDL silněji než statiny.

Dr. B: Je to zajímavé, protože, když tělo zvýší hladinu produkce cholesterolu, dělá to v rámci nouzové situace. V normálním stavu má cholesterol v těle vytvořit buněčné membrány, mozkové buňky, izolace nervů a samozřejmě hormony a vitamin D. Takže to jsou základní součásti, které cholesterol v těle vytváří. Nikdy bychom neměli zasahovat do cholesterolu, aniž bychom věděli, proč začalo tělo zvyšovat jeho hladinu.

Mike: Mám pro Vás otázku o vodě - spousta lidí si myslí, že se hydratují, když konzumují nealkoholické nápoje, mléko nebo Gatorade, nebo všechny ty ostatní nápoje…

Dr. B: Gatorade je možná v pořádku, ale obsahuje cukr, což není nijak zvlášť dobré pro lidi, kteří by dokonce mohli dostat hypoglykemii, nebo by to mohlo způsobit sekreci inzulínu. Tato sekrece inzulínu vyvolá pocit většího hladu a vede k přejídání. Ale pití Gatorade je v pořádku, když jste uprostřed golfové hry a slouží vám jako dočasný sportovní nápoj. Okamžitě vám poskytne trochu minerálních látek, které jste pravděpodobně ztratili pocením. Ale nic nenahrazuje vodu - vůbec nic. Žádný nápoj - žádná káva, žádný čaj, žádné alkoholické nápoje. Ani ovocné šťávy. Každý z nich má svůj vlastní program. Vaše tělo je zvyklé na tekutinu, která žádný program nemá, protože tělo závisí na svobodě této tekutiny, vody, protože v těle jsou dva druhy vody. Je zde již používaná a zaměstnaná voda, která není vhodná pro nové funkce. Tělo potřebuje vodu novou, či volnou, k tomu, aby mohlo nové funkce vykonávat. Když dáte tělu nápoje obsahující cukr nebo kofein, tyto dvě látky mají v těle svůj vlastní chemický program. Maří účel potřeby vody.

Mike: Hovoříte zde také o nealkoholických nápojích…

Dr. B: Mluvím o nealkoholických nápojích, limonádách, kávě obsahující kofein, nebo o čaji.Také mluvím o alkoholu, protože alkohol vlastně zastavuje nouzové systémy přívodu vody do důležitých buněk, jako jsou například buňky mozkové. V procesu reverzní osmózy Vaše tělo filtruje a vstřikuje vodu do buněk, tomu říkám reverzní osmóza. A k tomu musí zvýšit krevní tlak, aby mohlo překonat osmotický tah vody ven z buněk, a opětovně vstříknou vodu do buněk. To je důvod, proč se u nás při dehydrataci objevuje vysoký krevní tlak. A tento proces reverzní osmózy je zastaven alkoholem. Alkohol zastavuje filtrační systém.

Mike: Dovolte mi začít tuto další část tím, že Vás požádám o vysvětlení vztahu mezi konzumací vody a chronickým onemocněním. Existuje mnoho nemocí, které zmiňujete ve svých knihách, které se vztahují k dehydrataci. Zajímalo by mě, zda byste mohl dát našim čtenářům krátký výčet toho, o jaká závažná onemocnění se jedná a proč se zhoršují, nebo jsou podporovány chronickou dehydratací.

Dr. B: Nedávné údaje ukázaly, že léky na předpis, ačkoliv používané v souladu s pokyny lékařů, zabíjí více než 106.000 lidí a 2 milióny lidí jsou z nich více nemocní, než před jejich užitím. A pak je tu další skupina, která umírá na špatné recepty, chybné recepty. Takže asi 250.000 lidí zemře na problémy souvisejícími s léky a léčivy. To v zemi dělá z užívání léků zabijáka číslo tři - chráněného a licencovaného vraha. Srdeční onemocnění zabíjí asi 700 nebo 800.000, rakovina zabíjí asi 500.000, léky zabíjí 250.000 lidí.

Mike: Takže je fér říct, že léčiva, tak, jak je dodává moderní medicína, jsou třetí nejčastější příčinou úmrtí v této zemi.

Dr. B: Určitě, a jsou k ničemu, protože většina léků, které používají, zakrývá příznaky a komplikace dehydratace v lidském těle. Lidský organismus projevuje dehydrataci řadou symptomů a příznaků - jinými slovy, mozek vnímá dehydrataci či únavu během dne, nebo hned ráno, když chcete vstát z postele a jste unavení - to je známka dehydratace. Pak hněv, rychlá reakce, deprese, to všechno jsou známky dehydratace, když má mozek velmi málo energie z vody na to, aby se s informací vyrovnal, nebo jednal. To jsou některé postřehnutelné známky dehydratace. Pak má tělo svůj program pro zvládání sucha, což jsou alergie, hypertenze, diabetes, a také onemocnění imunitního systému.

Mike: Chtěl bych, abyste trochu více rozvedl téma astmatu a představu, že tělo řídí svou dodávku vody záměrně tak, že produkuje symptomy, které se nazývají astma.

Dr. B: Ano, víte, řízení sucha znamená, že musíte zalepit díry, kudy se voda z těla ztrácí. Voda je nejcennější komoditou uvnitř Vašeho těla, a pokud se do něj nedostává dostatečné množství a více vody mizí, tak je to pro Vaše tělo špatná situace. Vtip v designu Vašeho těla je v tom, že se nastartuje program řízení sucha a pak se objeví alergie, které jsou známkou dehydratace,protože systém, který reguluje vyvážení vody v těle, potlačuje v této energeticky náročné situaci imunitní systém. Pak dostanete astma. Dýcháním ztrácíme každý den asi litr vody. V podstatě, povrchové napětí v alveolech plic produkuje kontrakce těchto malých membrán, a vzduch je vytlačen. A v tomto procesu voda odchází spolu se vzduchem. Tak ztratíte dýcháním asi litr vody. Ten potřebujeme doplnit. Když jej nedoplníme, tak tělo svírá průdušky a ucpává díry. Tomu říkáme snížené proudění vzduchu v plicích v důsledku dehydratace a označili jsme to pojmem astma. Velmi rychle, v řádu několika málo hodin se dýchání stává zcela normální. Inhalátory již nebude potřeba. A když jsem kontaktoval NIH a toto všechno jim vysvětlil, muž, který to měl na starost, řekl, že vůbec nechápu, o co tady jde. Chtěl bránit svůj subjektivní názor, a tak tyto informace ignoroval, i když jsem šel za Clintonem, prezidentem Clintonem a požádal ho, aby zasáhl a vrátil zpátky dech těmto dětem. NIH byl ale vůči užívání léků neoblomný. Vlastně mi napsali a oznámili, že jsou spokojeni s tím, jak je astma léčeno. Tak taková je situace. 17 milionů dětí v Americe by se mohlo během několika dnů uzdravit, kdyby každý v této zemi začal s astmatiky komunikovat a říkal: voda je to, co byste si měli vzít. Dokážete si představit tak jednoduché řešení?

Mike: Ano. Ano, dokážu. A existuje mnoho takových řešení, která jsou k dispozici k léčbě velkého počtu chronických onemocnění, stejně, jako jste zde popisoval. Samozřejmě, myslím si, že by byl farmaceutický průmysl zděšen, kdyby se tyto informace rozšířily.

Dr. B: Ano, no, protože to, co říkám, je naprosto proti businessu. A nemluvíme tady o několika set tisících dolarů, ale o několika miliardách dolarů ročně. Neměli bychom čekat, až budeme mít žízeň, protože voda je hlavním zdrojem energie. Do doby, než dostanete žízeň, ztratíte energii z vody, kterou jste měli vypít dříve, než jste dostali žízeň. Takže pokud nedovolíte, aby benzínová nádrž Vašeho automobilu vyschla, než zastavíte a natankujete, proč byste měli dovolit, aby Vaše tělo dostalo žízeň, než si ve stánku u silnice koupíte nějakou vodu? Za prvé, lidé by nikdy neměli dovolit, aby dostali žízeň - měli by pít po celý den. Průměrný člověk potřebuje dva litry vody denně. Průměrný člověk ve skutečnosti potřebuje čtyři litry vody denně, ale dva litry musíme dodat. Další dva litry dostáváme z metabolismu jídla a obsahu vody v potravinách. Potřebujeme toto množství vody k výrobě alespoň dvou litrů moči. Proto, aby se nezatěžovaly ledviny. Když pijeme dostatečné množství vody tak, že je moč bezbarvá, je to dobré znamení.

Mike: Pro farmaceutický průmysl je existence onemocnění obchodní otázkou, protože, přiznejme si, farmaceutický průmysl je pro-ziskové odvětví. Zisky jsou vždy na prvním místě, a přinejmenším já jsem přesvědčen, a zdá se, že Vy také, že každá léčba, která konkuruje těmto ziskům, je minimalizována, opomíjena nebo otevřeně napadena.

Dr. B: Ano, nedávno byla v televizi jedna reklama. Bylo to velmi zajímavé - zpočátku jsem si to neuvědomoval, ale nyní vím, že hovořila ke mně. Jinými slovy, byla to reklama proti mým tvrzením. Protože já jsem řekl, že pálení žáhy je známkou dehydratace v lidském těle a měli byste pít vodu. Chlápek v reklamě přijde a sedne si k baru a říká: "Dejte mi sklenici vody, to pálení žáhy mě zabíjí." Nebo tak něco. A ta žena za barem říká: "Pálení žáhy voda nevyléčí - tento lék ano." Tak vidíte, takto farmaceutický průmysl bojuje s informacemi, které jsem zveřejnil. Ale přesto, lidé, kteří zjistili, že voda mohla vyléčit jejich pálení žáhy, jsou chytřejší než lidé, kteří kupují ten reklamní kousek.

Mike: Vypadá to jako by byly ve Spojených státech téměř dvě odlišné skupiny lidí. Existují lidé, kteří jsou závislí na mnoha lécích, aby jimi vyléčili všechno, každý symptom, který mají. Mění chemii svého těla a mozku pomocí léků. A pak tady jsou ti, kteří se sami vzdělávají o skutečných příčinách zdraví. Pijí vodu, vyhýbají se přísadám v potravinách, cvičí - zdá se, jako by mezi těmito dvěma skupinami existovala propast, která se zvětšuje.

Dr. B: Určitě. To je důvod, proč došlo k oživení alternativní medicíny a stále více lidí jí dává přednost před konvenční medicínou. Víte, za posledních 10 let jsem prodal nejméně přes 600.000 výtisků mé knihy Your Body's Many Cries for Water (Mnohá volání Vašeho těla po vodě). A tak jsem za posledních 10 let měl několik tisíc rozhovorů v rozhlase. Informace se dostávají do rukou veřejnosti, a tak musí přirozeně farmaceutický průmysl zvýšit svou reklamu, aby tyto informace anuloval. To je důvod, proč tato reklama vznikla - a vlastně je jednou z mnoha. Každopádně, mluvili jsme o programech řízení sucha v těle. Hypertenze je další z těchto problémů. Když není v těle dost vody, nebo když se tělo stává dehydratované, pochází 66% ztráty vody z nitra buněk. 26% je z prostředí kolem buněk a pouze 8% se ztrácí z cévního systému. Ale cévní systém je pružný - stahuje se a uvolňuje, takže nezjistíte problém, který se děje uvnitř buněk Vašeho těla testováním krve, které probíhá při tak velkém množství stavů. Kdyby lidé pili vodu v pravidelných intervalech a přijímali dostatek soli a minerálů pro rozšíření kapilárních lůžek, hypertenze by zcela zmizela. Existuje 60 milionů Američanů, kteří si neuvědomují, že hypertenze je vlastně jedním z projevů programů řízení sucha v těle, kdy tělo zahájí proces reverzní osmózy, aby dodalo vodu dovnitř těchto buněk, které trpí z 66% nedostatkem vody. Farmaceutický průmysl a lékaři arogantně a nevědomě léčí hypertenzi diuretiky.

Mike: Rád bych, abyste pohovořil o tom, jak se lidé mohou dozvědět, kdy potřebují pít vodu. Protože ve své knize píšete o tom, jak některé známky dehydratace, klasické příznaky, nemusí být jedinými známkami. Také byste nám mohl říct, kolik by měl průměrný člověk vypít?

Dr. B: Za prvé a především, nečekejte, až dostanete žízeň, protože to je chyba. Bohužel, Národní akademie věd a někteří další donedávna lidem říkali, počkejte, až dostanete žízeň, což je hlavní chyba, kterou jsme zdědili před 100 lety od člověka jménem Walter Bradford Cannon. V té době žil Francouz, který říkal, že dehydratace nebo žízeň je obecný pocit a že bychom ji měli studovat a Walter Bradford Cannon řekl, ne, žízeň je jen otázkou sucha v ústech. Když je sucho v ústech, máme žízeň, což je arogantní prohlášení, a bohužel západní medicína se tím řídí. To je důvod, proč máme nemocný systém péče. Od věku 20 let se postupně, nepozorovaně, stáváme dehydratovaní, aniž bychom o tom věděli. Ztrácíme naše vnímání žízně. Když se dostaneme do věku 70 let, můžeme být naprosto a viditelně žízniví, a přesto nerozpoznáme potřebu pít vodu, i když by byla voda položena vedle nás. Toto bylo děláno jako experiment. Vědec požádal skupinu starších lidí, aby po dobu 24 hodin nepili vodu. O to stejné požádal skupinu mladých lidí. Po 24 hodinách, když byla voda k dispozici, starší lidé nepoznali, že mají žízeň.

Mike: I po 24 hodinách bez vody?

Dr. B: Ano. Dokonce, i když byla voda postavena vedle nich, někteří po ní nesáhli. Ale mladí lidé vodu pili a napravili tuto dehydrataci. Toto je velký problém a důvod, proč je tolik starších lidí naší společnosti nemocných, protože jsou zcela dehydrovaní a nepoznají to. Takže, čekání na žízeň znamená zemřít předčasně a velmi bolestně. To je vlastně název článku, který jsem zveřejnil na svých internetových stránkách, a také na NAFHIM, Národní asociace pro čestnost v medicíně. Za prvé, lidé by nikdy neměli dovolit, aby dostali žízeň - měli by pít po celý den. Proto, aby se nezatěžovaly ledviny. Když pijeme dostatečné množství vody tak, že je moč bezbarvá, je to dobré znamení. Když moč zežloutne, znamená to, že se tělo začíná dehydratovat a když zoranžoví, pak je tělo skutečně dehydratováno a některé části těla touto dehydratací trpí.

Mike: Existují další podobné jednoduché příznaky, kterým mohou lidé věnovat pozornost?

Dr. B: Kůže - je-li kůže hezká, uvolněná a hladká, pak jsme hydratovaní. Pokud bude zmuchlaná a seschlá, znamená to dehydrataci. Krabatý povrch na obličeji starších lidí je známkou dehydratace. Krůtí krček pod bradou je známkou dehydratace. Takže, když má tělo nedostatek vody a podávají se mu na to léky, tato osoba přirozeně zemře, protože léčba umlčuje mnohá volání těla po vodě, ale nenapravuje dehydrataci. Takže musíme chápat tyto příznaky dehydratace. Určil jsem, proč jsou tyto tři nemoci vlastně větvemi jediného stromu a každá přirozeně produkuje jiný problém v různých věkových skupinách, ale všechny souvisí se stavy, které se v průběhu času vyskytují v důsledku dehydratace. Čas je podstatný - když se postupně stáváme dehydratovanými, začnou vysušené buňky transformovat. Vysvětlil jsem, jak dehydratace potlačuje imunitní systém, přímo či nepřímo, a tak dochází k většině onemocnění, včetně rakoviny.

Mike: Tak teď tady máme další otázku, která lidi zajímá - když jdou na jídlo do restaurace, je tu obrovské množství ekonomického tlaku z hlediska řetězců restaurací, nebo majitelů restaurací, aby jim podávali něco jiného, než vodu. Vzpomínám si, že jednou proběhla nějaká kampaň v řetězci restaurací Olive Graden. Kampaň byla nazvána Just Say No to H2O (Řekněte vodě ne), a odměňovali číšníky za to, že si lidé koupili nealkoholické nápoje místo toho, aby pili vodu.

Dr. B: To proto, že všichni jdou po rychlých dolarech, a to i na úkor zdraví někoho jiného. Tyto restaurace se neliší od farmaceutického průmyslu, když propagují něco, co tělo nepotřebuje. Samozřejmě, že nevědí, nedělají to vědomě. Nikdo je nemůže vinit. Je to špatným vzděláním, a myslí si, že tyto nealkoholické nápoje jsou synonymem vody. Ve skutečnosti, z hodně dětí, které pijí limonády, se stanou "hlupáci", ale jakmile jim tyto limonády vezmete, jejich známky se ohromně zlepší - z trojek a čtyřek se stala dvojka. Protože něco v kofeinu potlačuje enzymy z tvorby paměti. A to je přesně to, protože kofein je toxická chemická látka - je to chemická válka. Cokoliv, co by ji snědlo, by ztratilo své umění maskování, ostražitost, dobrou reakci, dobrou odezvu a stalo by se snadnou kořistí pro predátory vlastního potravního řetězce.

Mike: Ano, kofein je technicky insekticid.

Dr. B: Kofein je technicky insekticid. Také morfin a kokain. Jedná se o stejnou skupinu léků - neurotoxických látek.???

Mike: Je ještě něco, čeho by si naši posluchači měli být vědomi, nebo by měli dělat pro posílení svého zdraví prostřednictvím informací, které zpřístupňujete?

Dr. B: Ano, mohou zůstat v kontaktu. Mohou pravidelně navštěvovat mé internetové stránky, na kterých publikujeme informace a dopisy, které si vyměňujeme, a tak dále. Mohou se stát součástí hnutí pro zavedení čestnosti zpět do medicíny. Protože, když jsou to mladí lidé, mají před sebou mnoho let, a bohužel mohou být v nečestné formě lékařské praxe zranitelní.

Mike: Tato stránka je…

Dr. B: http://www.watercure.com.

Mike: A ta druhá je http://www.nafhim.org ?

Dr. B: Ano, ale z http://www.watercure.com mají možnost přejít i na tuto druhou stránku. Tyto informace jsou zdarma, jsou to nejnovější informace v oblasti lékařské vědy, je to budoucnost vědecké medicíny, je to základ budoucí vědecké medicíny, a mohou je využívat zdarma. Jediné, co musí udělat, je, začít být zvědavý, jak se učit. A informace jsou psané tak jednoduchým jazykem, že je pochopí kdokoliv. Nepoužívám žargon. Používám velmi jednoduchou angličtinu, abych vysvětlil složité problémy.


VODY JE MÁLO, VAŽME SI JÍ: Více než miliarda lidí na světě nemá přístup ke kvalitnímu zdroji pitné vody. Nejhorší je situace v subsaharské Africe, kde má přístup k nezávadné pitné vodě pouze 56% obyvatel. V absolutních číslech je problém největší v Asii - jen v Číně se jedná o 300 milionů obyvatel. "Ve většině měst - vyjma subsaharské Afriky - jsou k dispozici relativně dobré zdroje, zato na venkově je kvalita vody problematická celosvětově. Nekvalitní voda má spolu s nedostatečným hygienickým zázemím zásadní dopady na zdraví lidí v rozvojových zemích. Výrazně se podepisuje na vysoké dětské úmrtnosti: Podle WHO umře ročně 1,5 milionu dětí v důsledku průjmových onemocnění - ta jsou ve většině případů způsobena právě závadnou vodou nebo chybějící sanitací. Důsledky jsou však mnohem širší - například řada dětí musí každodenně nosit vodu ze vzdálených nádrží, a proto se jim nedostane plnohodnotného vzdělání. Jindy tuto práci zastávají ženy, kterým zase nezbývá čas na jinou - výdělečnou - činnost. Zajištění pitné vody a základní hygieny pro všechny lidi na světě do roku 2015 je jeden z Rozvojových cílů tisíciletí. Podle všeho se však nepovede ho splnit - při současném tempu zlepšování situace by v Africe byl naplněn až v roce 2076[4]. Dostatečný přístup k pitné vodě se definuje jako dostupnost nejméně 20 litrů vody na osobu a den ze zdroje vzdáleného do 1 km od místa bydliště.

Proč pít vodu z vodovodu? Je zdravá, obsahuje přirozené vyvážené látky. Podléhá přísné kontrole. Ročně každá vodárenská společnost odebere několik tisíc vzorků a provede desetitisíce analýz. Voda z kohoutku vždy splňuje limity dané vyhláškou MZd. ČR č. 252/2004 Sb. v platném znění. Ve vodě z kohoutku je sledováno na 100 ukazatelů kvality vody, některé jsou i nad rámec vyhláškou stanovených povinných ukazatelů. U vody z kohoutku je kontrolován celý proces výroby a distribuce pitné vody, včetně kontroly přímo na kohoutku u spotřebitelů. Neobsahuje bakterie a jiné škodlivé látky. Voda z kohoutku v ČR zcela vyhovuje evropským standardům. Víte, co pijete - vodárenské společnosti zveřejňují úplný rozsah parametrů kvality vody z kohoutku, výsledky rozborů najdete na internetových stránkách společností, v zákaznických centrech či v informačních materiálech. (Veolia)

Aktualizováno (Středa, 08. Červen 2011 16:57)

Zdroj: moje-pravdy.cz