PROČ ŽENY V ČÍNĚ neonemocní na rakovinu prsu

(Prof. Jane Plant, PhD, CBE)

"Proč věřím, že vzdávání se mléka je klíčem k poražení rakoviny prsu ... "

Nemám jinou možnost, jen umřít nebo se pokusit najít pro sebe léčbu. Jsem vědkyně - opravdu existuje rozumné vysvětlení pro tuto krutou nemoc, která zastihne jednu z dvanácti žen v Anglii?

Protrpěla jsem ztrátu prsu, a podstoupila radioterapii. Procházela jsem bolestivou chemoterapií a byla pod drobnohledem některých z nejvýznamnějších specialistů naší země. Ale hluboko uvnitř jsem s jistotou cítila, že čelím smrti. Měla jsem milujícího manžela, překrásný dům a dvě malé děti, o které se bylo třeba postarat. Zoufale jsem chtěla žít.

Naštěstí, tato touha mě přivedla k odkrytí faktů, které byly v těch dobách známé jen hrstce vědců.

Kdokoliv, kdo přišel do kontaktu s rakovinou prsu ví, že určité rizikové faktory - jako stárnutí, časné mateřství, pozdní začátek menopauzy a výskyt rakoviny prsu v rodině - jsou zcela mimo kontroly. Ale existuje mnoho rizikových faktorů, které jsme schopné jednoduše kontrolovat.

Pokud tyto "kontrolovatelné" rizikové faktory proměníme na jednoduché změny, které můžeme všichni udělat v našich každodenních životech, pomůžeme tím rakovině prsu předcházet nebo ji léčit. Můj odkaz zní, že dokonce i pokročilé stádium rakoviny se dá překonat, protože mně se to podařilo.

Takový první záchytný bod k porozumění, co ve mně rakovinu podporovalo, mi dal můj manžel Peter, také vědec, který se vrátil ze služební cesty v Číně, zatímco já jsem byla napojena na léčbu chemoterapií. Přinesl s sebou pohlednice a dopisy, a také pár skvělých bylinných čípků, které po něm posílali moji přátelé a vědečtí kolegové z Číny.

Čípky mi byly zaslány k léčbě rakoviny prsu. Navzdory hrůzné situaci jsme se oba dobře od srdce zasmáli a pamatuji si, že jsem říkala, že pokud toto je způsob léčby rakoviny prsu v Číně, tak se trochu divím, že Číňanky se nemoci úspěšně vyhýbají.

---

Tato slova se mi ozývaly v hlavě. Proč ženy v Číně nemají rakovinu prsu? Jednou jsem spolupracovala s čínskými kolegy na studii o souvislostech mezi chemickým složením půdy a nemocemi člověka a nějaké statistiky si z té doby pamatuji. Tato nemoc v celé zemi prakticky neexistovala. Jen jedna z 10 000 žen v Číně na ni umírá, ve srovnání s tím hrozným číslem jedna z dvanácti v Británii a dokonce chmurnějším průměrem jedné ženy z 10 ve většině západních zemí, je to číslo téměř zanedbatelné. Ne je to jen věc Číny, že je více venkovskou krajinou s menším množstvím městského znečištění.

Ve vysoce urbanizovaných Hong Kong-u, čísla narostly na 34 z každých 10 000 žen. To však stále, ani zdaleka, nezbavuje západní země zahanbení.

Japonská města Hirošima a Nagasaki mají podobné výsledky. A nezapomínejte, že obě města byla napadená jadernými zbraněmi, takže kromě běžné rakoviny založené na znečištění bychom očekávali přísun i nějakých případů založených na radiaci.

Závěr, který můžeme z těchto statistik vyvodit, vámi svou přesvědčivostí otřese. Pokud by se žena ze západu přestěhovala do průmyslové a ozářené Hiroshima, snížila by riziko styku s rakovinou o polovinu. Je to evidentně absurdní. Mně se však zdá jasné, že nějaký životní faktor, který nesouvisí se znečištěním, urbanizací zda životním prostředím, vážně zvyšuje šance západních žen onemocnět na rakovinou prsu.

Pak jsem zjistila, že cokoliv stojí za obrovskými rozdíly mezi čísly ve statistikách orientálních a západních zemí, rozhodne nemá nic společného s genetikou.

Vědecký výzkum dokazuje že Číňané nebo Japonci, kteří se přestěhovali na západ, se za jednu nebo dvě generace přizpůsobili hostitelské komunitě, ve smyslu že jejich šance na onemocnění se zvýšily a stali se tedy totožnými s našimi.

Stejná věc se stane, pokud orientálci začnou žít západním životem v Hong-Kongu. Ve skutečnosti slangový výraz pro rakovinu prsu v Číně se dá přeložit jako "nemoc bohatých žen". Je to kvůli tomu, že v Číně jen ti zámožnější si mohou dovolit jíst takzvané 'Hong Kong food" nebo hong kong-ské jídlo.

Číňané nazývají západní jídlo, zahrnujíc vše od zmrzliny a čokolády, přes špagety a sýr feta, jako Hong Kong food, kvůli dostupnosti v bývalých britských koloniích a nedostatku v
někdejší čínském kontinentu. Takže mi to dává perfektní smysl, že cokoliv co způsobilo mou rakovinu prsu a mělo šokující vysoký dopad na tuto zemi obecně, mělo téměř jistě něco do činění s naším životním stylem ,,na vyšší úrovni".

Je tu však důležitý bod také pro muže. V mém výzkumu jsem sledovala stejně údaje vztahující se k rakovině prostaty které vedly k podobným závěrům. Podle výpočtů ze Světové zdravotnické organizace, počet mužů kteří čelí s rakovinou prostaty ve venkovské Číně je zanedbatelný, jen 0,5 z každých 100 000 mužů. Avšak v Anglii, Skotsku a Walesu jsou tato čísla 70násobně větší. Rovněž jako rakovina prsu, i tato nemoc postihuje většinou bohatší lidí střední třídy či vyšší socioekonomicky postavené skupiny, tedy těch, kteří si mohou dovolit jíst vydatné druhy jídel.

Pamatuji si, že jsem řekla svému muži:,, No tak Peter, akorát si přišel z Číny. V čem je čínský způsob života tak odlišný? Proč i oni neonemocní na rakovinu prsu? "Rozhodli jsme se využít naši společnou vědeckou minulost a jít na to logicky. Ověřili jsme vědecké informace, které nás dovedly k tématu tuky ve stravě.

Výzkumy z osmdesátých let objevily, že pouze 14% kalorií v průměrné čínské stravě byly tuky, ve srovnání s téměř 36% v západní stravě. Ale strava, na níž jsem žila roky před tím než jsem dostala rakovinu prsu, měla velmi malý obsah tuků a byla bohatá na vlákninu. Kromě toho jako vědkyně vím, že tuk přijatý do těla dospělého člověka, na základě vyšetření, které byly dělány na velké skupině žen během 12-jejich let, neukazuje vzrůstající riziko rakoviny prsu.

Potom, jednoho dne, se stalo něco mimořádného. Peter a já jsme spolu pracovali více než 10 let, takže si nejsem jistá, kdo z nás první řekl: ,,Číňané nejedí mléčné produkty."

Těžko se vysvětluje ne-vědci, to náhle mentální a emocionální nadšení, které cítíte, když víte, že jste pronikli k podstatě věci. Je to jako kdybyste měli v hlavě hodně kousků skládačky, které se najednou během pár vteřin složí a vytvoří jasný obraz. Náhle jsem si vzpomněla jak množství Číňanů bylo fyzicky neschopných tolerovat mléko, jako Číňané, se kterými jsem pracovala, vždy říkávali, že mléko je jen pro miminka a jako jeden z mých blízkých přátel, čínského původu, vždy zdvořile odmítl sýrový chod na společných večeřích.

Nevím o žádném Číňanovi, žijícím tradičním čínským životem, který by někdy použil kravské nebo jiné mléčné výrobky na nakrmení svých dětí. Tradice povoluje kojení ale nikdy ne používání mléčných produktů.

Kulturní Číňané považují naši zaujatost mléčnými výrobky za velmi zvláštní. Vzpomínám si na pobavení velké delegace čínských vědců, krátce po skončení kulturní revoluce v osmdesátých letech.

Na radu od ministerstva zahraničních věcí jsme požádali dodavatele jídla o pořízení dezertu, který obsahoval hodně zmrzliny. Po zjištění co dezert obsahuje, všichni Číňané, včetně jejich překladatele, slušně ale rozhodně odmítli jíst a my jsme nebyli schopni přesvědčit jejich v opak. V té době jsme byli všichni nadšený z porcí navíc!

Mléko, jak jsem zjistila, je jedním z nejběžnějších případů stravenek alergií. Více než 70% světové populace není schopna vstřebat mléčný cukr, laktózu, což vede odborníků na stravu k přesvědčení, že je to přirozená těžkost u dospělých, ne nějaký druh obrany. Asi se nám však příroda snaží říct, že jíme nesprávný druh jídla.

Než jsem měla rakovinu poprvé jsem jedla hodně mléčných produktů jako například odtučněné mléko, sýry a jogurty s nízkým obsahem tuků. Používala jsem to jako hlavní zdroj bílkovin. Také jsem jídla levné ale bílé mleté ​​maso, které, jak si teď uvědomuji, s největší pravděpodobností pocházelo z dojných krav.

Za účelem zvládnutí chemoterapie, na kterou jsem byla nasazena při páté recidivě jsem jedla BIO jogurty, abych pomohla mému trávicímu traktu k vyzdravění a zásobila střeva "dobrými" bakteriemi.

Nedávno jsem zjistila, že v roce 1989 jogurt měl na svědomí rakovinu vaječníků. Doktor Harvardské university Daniel Cramer studoval stovky žen s rakovinou vaječníků a zaznamenal co běžně jedli. Kéž bych si byla vědoma jeho výsledků, v dobách kdy jejich objevil.

Následujíc Petrovy a moje porozumění čínské stravě, jsem se okamžitě rozhodla vzdát se nejen jogurtů ale všech mléčných produktů. Sýr, máslo, mléko a jogurt a cokoliv jiného co obsahovalo mléko směřovalo dolů dresem do odpadu.

Je překvapující jako mnoho produktů, zahrnujíc instantní polévky, sušenky a koláčky, obsahuje zbytky mléka. Dokonce množství státem chráněných značek margarínu prodávaného jako sojového, slunečnicového nebo olivového oleje může obsahovat mléčné zbytky. Proto jsem se stala zapáleným čtenářům malých písmenek na etiketách.

Do této chvíle jsem vytrvale měřila velikost rakovinového nádoru a výsledky zapisovala do grafu. Navzdory všem povzbuzujícím komentářem a pozitivním zpětným vazbám lékařů a sestřiček mi moje neomylné zápisky řekli hořkou pravdu.

Moje první chemoterapie neměla žádný efekt - nádor měl stále tu jistou velikost.Pak jsem vyřadila mléčné produkty. Během několika dní se nádor začal scvrkávat. Kolem dvou týdnů po mé druhé chemoterapii a týden po tom jak jsem se vzdala mléčných výrobků, hrudka v mém dekoltu začala svědit. Později se stávala jemnější a menší. Linie grafu, která dosud neukazovala žádnou změnu, najednou směřovala dolů jak se tumor stále zmenšoval.

A co je velmi podstatné, všimla jsem si že namísto exponenciálního klesání (ladná vlnka), jaké je pro rakovinu typické, zmenšování nádoru bylo zakresleno přímou linií vedoucí na spodek grafu, označujíc vyléčení, ne potlačení (nebo ústup) tumoru.

Jedno sobotní odpoledne, po přibližně šesti týdnech bez mléčných výrobků, jsem cvičila na hodině meditace, po které jsem si zkusila nahmatat něco co mělo zůstat z nádoru. Nemohla jsem to však najít. Ano, byla jsem dost zkušená v objevování rakovinových nádorů - všech pět jsem si našla sama. Sešla jsem schody a požádala manžela, ať zkusí nádor nahmatat. Nenašel po něm ani stopu.

Následující čtvrtek jsem se měla sejít se specialistou na rakovinu v Charing Cross Hospital v Londýně. Celou mě přehlédl, hlavně můj dekolt, kde jsem měla mít nádor. Nejdříve byl vyveden z míry, no následně mi ohromeně říká:,, Nemůžu to najít. "Vyšlo najevo, že žádný z mých doktorů neočekával někoho mého typu a v mém stadiu rakoviny (která se zcela zřejmě rozšířila po celém lymfatickém systému), že přežije, natož, že bude překypovat zdravím.

Můj specialista byl minimálně tak rozradovaný, jak jsem byla já. Když jsem s ním poprvé projednala své nápady, byl pochopitelně skeptický. Ale chápu, že dnes na svých hodinách používá grafy ukazující úmrtnost na rakovinu v Číně a doporučuje bezmléčnou stravu svým pacientům.

Nyní věřím, že souvislost mezi mléčnými výrobky a rakovinou prsu je velmi podobná s korelací mezi kouřením a rakovinou plic. Věřím, že identifikování tohoto spojení a následná dieta zaměřená na zachování zdraví mých prsů a hormonálního systému, mě vyléčili.

Bylo pro mě těžké, stejně jako může být pro vás, akceptovat, že látka tak "přirozená" jako mléko může mít takový zlověstný dopad na zdraví.

Ale jsem žijícím důkazem, že takto to funguje a od zítra odkrývá tajemství tohoto revolučního objevu.

Výňatek z Your Life in Your Hands (Tvůj život je v tvých rukou), Professor Jane Plant.
Z originálu přeložila : Martinka

http :/ / www.cancersupportinternational.com/janeplant.com/

Převzato od: http://svetlojelaska.blog.cz/

fotky: zdroj internet

JAK TO CÍTÍM JÁ – MENSTRUAČNÍ KREV A ZAHRADA

Začíná jaro, čas nového zrození a tak bych se těm, kterým unikla informace o možnostech menstruační krve ráda připomněla se svou osobní zkušeností.
Koncem roku 2010 jsem jednoho dne při přemítání o své plodící zahrádce, která se nacházela na počátku svého zrodu, vyslovila přání „ získat informace, které pomohou ještě více zúrodnit a vylepšit tento kousek matky Země“.
Během týdne přišel můj muž s úsměvem na tváři s červenými deskami s tím, že objevil ještě jednu knihu od Barbary Marciniak „ ZEMĚ – Plejádské klíče k živé knihovně.
Ano – a tam to bylo!
Odpověď na mé přání.
Stalo se to v prosinci 2010 a já měla k dispozici 2 květináče ve kterých jen tak tak rostla bazalka.
A tak jsem udělala pokus a jednu bazalku jsem zalila „ svou menstruační krví“.
Za měsíc byla při stejných podmínkách bazalka dvojnásobná a měla mnohem zelenější listy než ta vedle ní. V tu chvíli jsem obdržela jeden z nejkrásnější darů ve svém životě.
Má menstruace získala úplně jiný rozměr a já zjistila, že řeči o tom, že jsme tvořiví bohové – opravdu nejsou jen prázdná slova.
A také, jak je tato ženská událost „ velmi , velmi vzácná.“
Dnes již ani kapičku nazmar – je to mnohem vzácnější, než všechny šperky světa.
Má zahrada za tuto sezónu vyprodukovala odhadem podle druhu 5-10 násobek plodů.
Na jaře jsem měla pouze jedno napadení mšicemi a to u malin- a i ty nakonec odplodily sladké velké plody, jinak se mšice vyhnuly úplně všemu.
Oproti loňskému stavu – docela výjimečný stav. Dokonce jsem si všimla, že mravenců dost razantně ubylo.
Ta první odzkoušená bazalka přes léto rostla v mém skleníku a měla více jak 80 cm na výšku a nádherné silné veliké listy, kdy některé listy měli i 10 cm.
Chuť plodů z první úrody hnojení menstruační krví byla velmi koncentrovaná a neuvěřitelně lahodná, kdy vedle ní je chuť poctivé organické zeleniny a ovoce až překvapivě fádní.
Věřte, že po vyzkoušení mě to velmi překvapilo, opravdu jsem tak výrazný rozdíl nečekala.
A tu zvláštní chuť vnímali i cizí lidé.
„Země reaguje na záměry, postoje a nálady těch, kdo se o ni starají. Jídlo vypěstované s láskyplnou péčí a s vědomým přihlédnutím ke sladění se se silami přírody, bude fantasticky nabité živými kosmickými silami.
Přímá komunikace se Zemí zpřístupní nové hladiny energetické setby, jež lze zakódovat do jídla, které jíte.
Celou planetu zasahuje větší uvědomění. Větší pochopení a využití vědomí v zemědělství a zahradnictví způsobí revoluci ve vašem vztahu k přírodě.
Jídlo , které VYPĚSTOVALA BOHYNĚ, například s použitím MENSTRUAČNÍ KRVE na pohnojení půdy, nese vyšší frekvenci“

Zároveň jsem zjistila na zahradě několik rostlin, které jsem nikdy nesázela a velkou pestrost brouků a hmyzu a drobných zvířátek. Tento stav porovnávám se stavem z předchozího roku, který i tak byl pro mne úspěšný.
Na podzim, při sázení nových ovocných stromků a keřů, jsme zjistili, že se nám neuvěřitelně během ani ne jedné celé sezóny změnila půda v zahradě. Při výkopu jsme zjistili skoro 30 cm úrodné půdy v podobě tzv.kuskusu.
Na místech, kde ještě vloni byl problém vůbec hrábnou rýčem a země měla šedou barvu.
Tuto zimu jsem zjistila úžasný jev – krtci a myši nadýchali svou prací kompletně celou zahradu – dokonce i na místě, kde byla tenká vrstvička půdy a zbytek pískovcová skála.
Myslím, že se vše neuvěřitelně rychle přeměňuje na ráj pro půdní život a tento stav mě neuvěřitelně fascinuje.
Kam šlápnu, tam se to krásně houpe, jak je zem kyprá a zpracovaná.
Až se opět přijde krteček v poledne slunit na naši zahradu, jako se to stalo vloni, myslím, že ho tentokrát s láskou podrbu na zádíčkách.
Myškám jsem za odměnu vloni vypěstovala celý záhon topinambur, aby měli v zimě co papat.
A oni mě na oplátku ponechali cibulky jarních květin, takže při prvním pohledu na záhonech to vypadá, že jich je mnohem více, než vloni a na místech, kde jsem je vůbec nesázela. Moc se těším na tu krásu.
Po celou zimu k nám na zahradu, kromě všemožných druhů ptáků, chodili několikrát denně i bažanti se svými harémy. Nejenom že pěkně nakypřili některá místa v zahradě, ale také se nám starají o čistotu terasy.
Občas ráno po terase chodí bažant a vyzobává brouky a pavouky.
Takový krásný přírodní vysavač.
Ve chvíli kdy tyto slova píši mi právě jeden bažantí fešák klove na okno.
Menstruační krev, podle posledních studií, obsahuje 70 krát více kmenových buněk než kostní dřeň.
A zde vyvstává další možnost použití dle fantazie a vnitřního vedení.
Já Jsem Marie

A teď na vás nechám působit energii slov z knihy ZEMĚ- Plejádské klíče k Živé knihovně:Barbara Marciniak
Ženy si často neváží své menstruační krve, místo aby chápaly že je zdrojem jejich síly. Krev nese genetický kód a protože je Matka Bohyně zdrojem všech věcí, je tím odkud kódy přicházejí. Je tím kde je uložen příběh. Menstruační krev může být použita aby vyživovala život rostlin, označovala Zemi a umožnila Zemi poznání že Bohyně zase žije. Všeobecně, ženy již nekrvácejí do Země. Kdyby tak dělaly, byl by to přímý přenos energie Bohyně. Když ženy pouštějí svou krev do Země, je tím živena.

Ženám bylo po celé věky říkáno že jejich krev je kletbou a ony se své vlastní krve obávaly. Nechápou že je jejich zdrojem a jejich silou. Jestliže odložíte stará tabu a pracujete s menstruační krví shledáte, že působíte docela jinak na zvířata i rostliny živé knihovny.

Ženy, jestliže stále krvácíte, buďte moudré a ctěte své tělo a svoji krev.

Vaše krev je jedním z nejvyšších zdrojů plození a vyznačení území, které můžete vyvolat.

Pochopení tajemství krve je klíčem ke spojení se zdrojem vaší síly a spojuje Vás s vašimi hlubokými vnitřními znalostmi.

Můžete si označit půdu kde žijete svou menstruační krví. Můžete začít s kardinálními body: sever, jih, východ, západ. Potom, za čas, můžete pokračovat v označování Země jako když malíř pokládá své črty na plátno. Můžete rozředit krev vodou aby jí bylo více. Můžete jí žehnat a používat krystaly aby udržela svou vibraci. Tento proces se dělá aby bylo vyznačeno území Bohyně.

Bude to přitahovat rostliny a zvířata která mají novou životní sílu a cítí že jsou s Bohyní jedno.

V řadě vašich starých příběhů byla krev používána aby odvracela zlo, anebo jako prohlášení nějakého zájmu. Možná byly označovány menstruační krví i dveře. Nikdo by se neodvážil dotknout těchto dveří nebo těch kdo žijí uvnitř, neboť bylo chápáno že tam vládne Bohyně. V těchto starých časech byla Bohyně stále respektována. Rozumělo se že když jste šidili nebo se nepodrobili Bohyni, vaše práce nebyla božská.

Až budete stavět a rozvíjet nové společnosti, navrhujeme aby se shromáždily ženy každého věku a snažily se porozumět svému menstruačnímu období a sdílely svou sílu a své znalosti jako klíče s muži.

Zkoumejte tajemství krve jako přirozený proces společného života. Vaše tělo a jeho cykly vytvářejí představu života.

Je velmi důležité aby jste chápali co je síla. Přemýšlejte o mocné síle ženy která má dítě. Ona udržuje životní sílu která vytváří pohyb a touhu aby se mohlo narodit. V tomto je tajemná síla. Tolik síly, že z ní má mužská vibrace strach jakoby proces rození byl magický. Protože mužství zapomnělo jak přinášet na planetu zrození prostřednictvím svého těla, muži byli poděšeni silou ženství. Muži se potřebují dostat k tomu ,aby používali krvácení žen a podporovali je. Přijde čas kdy budete chtít znát své potomstvo a budete chtít být odpovědní v tom, kdy je chcete mít, protože život začne být velmi cenný.

Ženské krvácení se stane velmi důležitou součástí společnosti. Až ženy pochopí tuto sílu, Bohyně bude galvanizována a vrátí se do Vás všech.

Jestli chcete mít úrodnou zahradu, nejlepší zahradu ve městě, zalévejte ji svou krví ředěnou s vodou. Vaše zahrada bude vzkvétat.

Shledáte že vaše krev může urychlovat růst potravy. Urychluje mnoho, mnoho věcí. Není to omyl, že ženy krvácejí. Je to jeden z největších darů. Je to elixír bohů.

Ženy Aborigejů schovávaly svou menstruační krev v nádobách a používaly ji k léčení bolestí. Ženy mohou se svou krví dělat mnoho věcí. Některým z Vás se nelíbí že jste ženami. Když se objeví menstruace cítíte se nepříjemně, nepohodlně, máte bolesti a je to celkově nevhodný stav a zážitek. Muži často nemají žádnou představu o tom co se děje, takže je to i pro ně mrzuté období. V příštích dnech kontakt s Bohyní otevře vaše srdce a odhalí Vám, kam Vás krvácení může vést a co Vás může naučit, neboť v menstruačním procesu leží mnoho klíčů, které přivedou Bohyni zpátky na tuto planetu. Je potřeba aby se navrátila síla partnerským vztahům.

Je mnoho tajemství k odhalení a k opětnému předání lidem. Někteří z Vás se mohou divit proč tento předmět odhalujeme. Je to velmi důležité téma. Jestliže Vás nezajímá energie Bohyně a tajemství krve, říkáme Vám že míjíte hlavní část života a nemůžete tak rozumět co se děje na planetě. Jestliže se od toho odvracíte a myslíte si že je to nedůležité, kompletně míjíte stěžejní bod. Je to jedním z nejvíce posilujících učení které Vám chceme v této době dát a pomáhat Vám tím v pochopení toho co přichází. To co je potřeba aby jste kompletně a totálně dělali je, ať jste muž nebo žena, aby jste ctili vibraci která prochází vaším srdcem a pomáhá Vám mít svá srdce otevřená.

Menstruační krev je vysoce okysličena, je to nejčistší krev a nese dekódovanou DNA . Je to kyslík, kdo dekóduje její vlákna a umožňuje restrukturalizaci údajů. Vaši vědci si nyní hrají s třívláknovou DNA . Učí se jak postavit vlákna DNA založená na světelných fotonech – vláknech uvnitř těla, které nazýváme světelně kódovanými vlákny.

Tajemství krve bylo ve vašich moderních náboženstvích ničeno. Zajímali jste se někdy o přijímání Krista? Bylo tam řečeno aby jste jedli tělo a pili krev Krista. Jaký to má význam? Jestli jste pokročilí křesťan, tato slova slyšíte neustále znova a znova: “Toto je mé tělo, toto je má krev.” Tento rituál je překroucen. Pojímání těla a krve v sobě nese smysl kanibalismu a je ovlivněn starodávnými a zhoubnými vlivy plazů.

Na této planetě mají mnozí tendenci věřit advokátům, aniž by zkoumali kde je pravá pravda. Rozsah této ignorance končí. Vcházíte do oblasti blahodárného vědění. Zakořeňujeme ve Vás několik klíčových frází, používajíce zvuku, které něco pro vaši mysl znamenají. A ještě na jiné hladině k Vám mluvíme jazykem který vaše tělo umí dekódovat, stejně jako úrodné kruhy.

Chceme do tohoto kotle ještě něco přidat. Měsíc ovlivňuje rytmy Země. Kdo může říci že to nemá smysl? Měsíc ovládá v těle proudy energie stejně jako řídí na vaší planetě příliv a odliv. Měsíc je velmi silný elektromagnetický počítač. Když měsíc ovlivňuje přílivové vlny, ovlivňuje rovněž vlny ve vašich tělech, krev ve vašich vlastních tělech a krevní hormony.

Na vaší planetě jsou různé cykly, které jsou udržovány kýváním kyvadla. Na Zemi dlouho vládla matriarchální energie. Potom nastoupila na trůn patriarchální energie a vyhladila všechny známky ženského vedení a vědění. Ženské vědění bylo zachováno jenom v mýtech a legendách, kde bylo ženství přijímáno jako účastník a ten kdo život vnímá. Žena se cítila být spojenou s pavučinou existence jen procesem rození.

V jednom období zde byly síly mimozemské inteligence, které pracovaly na aktivaci ženských principů. Bylo to uděláno aby měly ženy schopnost rodit a cítit. A to je to, odkud pramení ženské spojení s měsícem. Byl to vliv měsíce, kdo přenášel ženský energetický program. Měsíc je jako velký počítač, takže jej mohou vlastnit různé bytosti a formy inteligence, nebo mohou mít schopnost měsíc programovat. Takže zde byly bytosti které naprogramovaly měsíc pro ženský cyklus. Je to zapomenuto, protože se to dělo v období lásky a benevolence. Potom se samozřejmě věci změnily.

Po celé věky je energie z měsíce vyzařována jako elektromagnetická frekvence k Zemi, aby udržovala dvouvláknovou DNA . Nezlobte se pro to na měsíc. Na měsíci není nic špatného. On pouze vyzařuje programy. Měsíc stanovil pro ženství výchovný program. Tento reproduktivní cyklus vytváří možnost k častějšímu rození dětí nežli je schopen sluneční cyklus.

Chápejte že měsíc Vám kreslí váš pěstounský program. Ačkoliv, jako části Vědomí se můžete posunout do nového cyklu plození. To pomůže stabilizovat nekontrolovatelné přelidnění na planetě. Ve Státech nyní převládá strach ze zdvojené populace, která nastala ve velmi krátké době. Rodíte se s jizvami a šrámy. Během příštích padesáti let bude na měsíc působit jiný vliv a měsíční cykly změní i pozemské cykly. Všechno se drasticky změní. Nyní jste schopni rodit, \možná spíše být oplozeny,\ každý měsíc. Znamená to velmi rozdílné zkušenosti, jestliže budete schopny otěhotnět jen jednou za rok. Přeměny změní celý ženský cyklus, takže se změní i doba těhotenství. Běžný systém již nefunguje, přelidňováním ničíte sami sebe. V tomto stavu, kdy světová populace exploduje, Vám nesvědčí aby jste byly přístupny početí každý měsíční cyklus.

Porodní bába byla v mnoha stoletích brána jako největší nepřítel křesťanského náboženství, protože dokázala mírnit bolesti, mohla ženám povídat o tajemství jejich těl, rozuměla bylinám a tajemným částem živé knihovny. Křesťanství bylo velmi patriarchální a obávalo se Bohyně a ženy. Bálo se že ženská síla sebere autoritu kostelům a mužům.

Potrat nemá nic společného s tím jestli chcete potratit nebo ne. Toto je zamýšleno aby udržovalo lidi oddělené a zmatené nad ženskou energií. Je to plán mířící proti Bohyni aby se ženy cítily oslabeny a myslely si že nemají žádnou volbu, neboť když ji mají dostupnou, mohou si vybrat potratit. Plány k matení žen, co se týče jejich těl, jsou rozvinuty na vysokém stupni. To je fajn. Nevadí to, protože každý z Vás si vybírá své lekce a potřebuje se učit. Můžete otevřít svá srdce a poslat lidem léčivou energii, zvouce je do stavu rozšiřujícího se vědomí, i když, sami je změnit nemůžete.

Energie Bohyně se rychle pohybuje, připravena pracovat s těmi z Vás, kteří jsou ochotni poznat její volání. Její pokyny jsou, aby jste ctili svá těla a Zemi a svou sexualitu, protože skrze tento proces jste všichni stvořeni. Víme že některé z těchto myšlenek Vám nejsou pohodlné, a proto Vám je předkládáme. Milujte úplnost vašich těl a jejich potřeby a dopřejte je svým tělům. Pracujte spolu, hrajte si spolu.

Ženy probuďte se a studujte manuální vlastníky svých těl a přicházejte na to, že vlastníte něco hodnotného. Muži, vy vlastníte rovněž něco cenného a toto něco, nazývané tělem, má své cykly, rytmy a vzory. Může to dělat zázračné věci.

Je velikým zkreslováním vaší identity, že sex je jenom na plození. Je to travestie, které jste byli učeni. Nikdy nikdo nemusí mít dítě, když si to on nebo ona nepřejí. Začněte myslet a cítit v termínech vlivů všech vašich tělesných funkcí, včetně početí. Můžete si říci: “Vím že mé myšlenky a city ovlivňují funkce mého těla. Ovlivňuji to a když jsem připraven mít dítě, dám tomu energii. Jinak toho nejsem schopen.” Je to velmi osvobozující představa.

Kdyby každá žena na této planetě věděla kolik má doopravdy síly, co si myslíte že by patriarchové svedli?

Po celé věky byla verze patriarchů strašena silou ženství. Proto ženy, aby udržely patriarchy při síle, zpochybnily sami sebe, takže muži mohli dostat převahu a říkat: “Teď máme šanci se rozběhnout do světa a podívat se co se s tím dá dělat.” Ženská síla se stáhla do pozadí. Ženy souhlasily že budou věřit v prokletí svých těl, a že krvácení je špatné. Ženy v sobě zpochybnily pravou životní sílu a to, že nad ní mají nějakou moc.

Měsíc nepůsobí a nekontroluje pouze ženy. Muže také. Narodili jste se skrze cyklus ženy a vaše sexuální cykly jsou ovlivňovány tímto procesem. A také, protože měsíc kontroluje příliv a lidské tělo je z 90 procent z vody, měsíc rovněž ovlivňuje vlny ve vašich tělech. Muži mohou rovněž cítit a pracovat s kolísáním svých tělesných hormonů, když procházejí svými cykly, mohou se učit poznávat choulostivé mužské rytmy. Protože muži podléhají neúprosnému tlaku a kontrole, tyto jejich cykly nejsou tak zjevné jako ženské cykly, které jsou symbolicky vyznačené i jejich menstruací. Mužská vibrace je odvrácena od spontánnosti a ještě více od schopnosti se podrobit. Čemu se podrobovat? Podrobují se ideálům, milují je, avšak bez cítění které by bylo přiměřené těmto jejich vírám nebo ideálům.

Navrhujeme aby více mužů žádalo autoritu a říkalo: “Neudělám to. Seknu s tím. Udělám místo toho tohle.” Mužská vibrace běžně dostává impuls aby hledala stejnou emocionální svobodu jako ženská. Bez svých emocí nemůžete přijít na to kdo jste. Proto aby muži chápali hlubší tajemství, musí v sobě nalézt mír a pochopit že jejich emoce jsou ženskou částí jich samotných.

Krev je tajemnější mužské vibraci, protože všechna mužská krev zůstává v jejich útrobách. Není to něco co mohou každý měsíc vidět a cítit jako ženy. Válka je jednou ze zkroucenin přinesených patriarchy jako pokus ukázat mužům sílu krve. Avšak tato krev není to samé. Je přinášena nenávistí a ničením života, mučením a zabíjením, plná emocí dušeného strachu a nátlaku. Je jenom jediná vhodná cesta kdy mohou muži přijít do styku se silou krve – a je to na ženách aby jim dali dar své krve, aby s nimi sdílely svůj elixír. Je mnoho způsobů jak to lze dělat. Jedním z obvyklých způsobů je, že muži jedí ovoce a zeleninu pěstovanou pomocí menstruační krve. Jejich tělo bude vstřebávat vědění v ní obsažené.
Muži začínají potřebovat ženskou krev a ženy si začínají vzpomínat na svou vnitřní Bohyni, berouce na sebe její princip. Tento princip Vás bude učit jak máte vytvářet na planetě rovnováhu. Je v našem zájmu aby každý a každá žena rozuměla tajemství svého těla a sdílela tato tajemství s vhodnou mužskou vibrací, bez jakýchkoliv obav. Někdy mají muži z ženské krve obavy. Často se muži stydí mít sexuální styk se ženami v jejich menstruačních dnech. U žen může existovat úzkost, aby mužům jejich menstruace nebyla nepříjemná. Jestliže Vám nevadí mít sex během menstruace, ať jste žena nebo muž, gratulujeme Vám, protože jste překročili hluboký předsudek. Sdělujete si vzájemně hlubokou hladinu buněčného spojování.

Sex během menstruace je vazba přátelství, je velmi posilujícím způsobem sdílení krve. Je to velmi starý rituál a neradíme Vám žádné nahodilé sexuální hrdinské činy, při sdílení menstruační krve. Je to ochranný a posilující akt. Proč si myslíte že to bylo tak velikým tabu? Proč jste byli od tajemství krve odstrkováni po celé věky? Možná protože by to otevřelo dveře pro vědění, které bohové nechtěli aby jste dosáhli. Krev obsahuje záznamy osobních, planetárních a nebeských zkušeností. Když je krev prožívána při sexuálním spojení, jste zaplavováni vlnami poznání, které jsou většinou za vašimi současnými schopnostmi chápání a vstřebání. Může to trvat léta nežli prostřednictvím krve důkladně dekódujete znalosti uvnitř svého těla a rozvinete je.

Mužským protějškem menstruační krve je samozřejmě sperma. Sperma jako počítačové čipy nosí kód inteligence pro vývoj vědomí. V současnosti je to oceňováno do toho stupně, do kterého může mužská vibrace poznat a milovat Bohyni. Je to sperma, které rozhoduje jestli dítě bude žena nebo muž. Vajíčko zůstává stejné, sperma vytváří rozhodnutí. Sperma je příběh Matky, zakódovaný v mužské vibraci a zahrnuje projev toho, jak mužská vibrace tento příběh chápe.

Dokážete přijmout že sperma má telepatické spojení se svým vlastníkem? Když se muž miluje se ženou při její menstruaci, jeho sperma může fungovat jako badatel a telegrafovat mu zpátky sílu a vědění ženy. Během ženské menstruace může muž dosáhnout její veškeré identity. Ženy, jestliže se jdete milovat s mužem během menstruace, musíte být připraveny sdílet se svým parterem nejhlubší tajemství své bytosti. Musíte být připraveny na to, že svého partnera pozvednete a budete s ním sdílet svou sílu. Toto je nejstarší tajemství. Ve starých sumerských příbězích bohové Enlil a Enki spolu debatovali nad hrozbami a podmínkami svých poddaných, lidí. Vládce Enki lidi získal a skrze ženství dal této rase sexuální poznání. Vládce Enlil lidem sexuální poznání striktně zakázal neboť měl strach, že pak budou rovnoceni bohům. V těchto představách je možná kořen pro moderní vysvětlování příběhu stvoření – Adam a Eva, had a Rajská Zahrada. Sexuální poznání byl dar Enkiho, zatímco Enlil chtěl lidmi manipulovat a oddělit je, udržovat je mimo poznání funkcí bohů.

V ženách je krev vibrací červené barvy. V mužích je sperma vibrací barvy bílé. Krev a sperma smíchané dohromady jsou jiným elixírem. Bylo největším kacířstvím, když si muž jenom pomyslel že by se dotkl ženy při její menstruaci, natož aby s ní měl sexuální styk, natož aby míchal své semeno s její krví, natož aby to požíval. Avšak, daleko v minulosti když byla energie Bohyně chápána a ženy byly ctěny, byla tato mixáž brána pro muže jako elixír nesmrtelnosti. Muži chápali že když pijí menstruační krev, nebo ji mixují se svým spermatem, omladí se a oživí. Byl to jeden klíč k nesmrtelnosti.

Tito bohové, volně je nazýváme bohy, ale možná by bylo vhodnější jim říkat rádoby bohové nebo samozvaní bohové, se tolik zamilovali do energie Bohyně, že chtěli požívat sílu z kombinace semene a ženské krve. Chápejte že semenem oplodněné vajíčko stále používá krev. Používá jí mnoha různými způsoby. Všichni to máte vtisknuté dovnitř sebe. Vyzvedáváme to na povrch, protože chceme aby jste si adresovali tuto otázku. Chceme aby jste si vzpomněli na sílu přirozenosti vašich těl a posunuli svá těla za věci, za které se stydíte. Uvědomte si, že mnoho verzí autority Vás kompletně oddělilo od pochopení vašich největších darů – životních sil bílého sperma a červené krve.

V mýtech o Zahradě Edenu bylo ženské vibraci dáno jméno Eva. Nebyla to první žena, samozřejmě. Je to Bohyně, kdo vytváří život. Později byl příběh změněn aby bylo vidět že mužská vibrace má schopnost tvořit život. V této verzi stvoření žena pochází z žebra muže. Není tomu tak. Je to vždycky Bohyně, kdo zná recept na tvoření života, protože je to Bohyně, kdo přináší krev.

Ukázka z knihy :ZEMĚ:Plejádské klíče k Živé knihovně
Napsala : Barbara Marciniak
Překlad: Vlasta Hájková

Autor článku :Marie Špačková
www.jajsem.com

Rüdiger Dahlke: Muž, který do vás vidí

14.5.2013 16:02  „Buďte rádi za nemoci, ukazují vám cestu.“ „Mamograf způsobuje rakovinu.“ „Nesázejte na pozitivní myšlení, ale objevte svůj temný stín.“ Největší lékař naší doby má pro vás spoustu překvapení…

S Rüdigerem Dahlkem jsem strávil nejlepší dovolenou svého života. Během jedenadvacetidenního hladovění loni v červenci mi byly jedinou potravou i útěchou čistá voda a jeho Velká kniha půstu. Cesta do zákoutí duše a k pochopení vlastního těla coby jejího „chrámu“ v doprovodu skvělé knihy tohoto slavného německého lékaře, jenž má za sebou i čtyřicetidenní biblický půst, byla neocenitelnou zkušeností. Je jasné, že Dahlke nekáže vodu a nepije víno.
A kromě toho nejí ani maso. Ačkoli do zaplněného konferenčního sálu pražského hotelu Pyramida nakráčí první dubnovou sobotu s drobným zpožděním až kolem půl deváté večerní, neboť toho dne ještě přednášel na kongresu v Linzi, vypadá, jako by se zrovna vyspal do růžova. A to přesto, že takto nabušený diář má až do konce roku 2014. Když pózuje ZENu o den později ve svém hotelovém pokoji během pauzy na jídlo, má za sebou krátkou meditaci a oběd v podobě hrsti semínek a ořechů.
Na svých téměř dvaašedesát je zkrátka ve formě a zcela zdráv. A jeho recept? V Česku zatím krajně nepopulární – nekouřit a přestat jíst ztužené tuky, maso a mléčné produkty, o pití alkoholu ani nemluvě. „I když kouření je ve srovnání se ztuženými tuky neškodné. Nebo jestliže je na cigaretách napsáno, že škodí zdraví, na kelímcích s jogurtem to mělo být už dávno. Moderní studie na velkých vzorcích v tomto ohledu nepřipouštějí ani nejmenší pochybnost,“ říká průkopník psychosomatické medicíny a autor bestsellerů Nemoc jako cesta, Nemoc jako řeč duše a Nemoc jako symbol, jenž už před třiceti roky vyjevené veřejnosti vysvětloval, že nemoc není něco, co se nám jen tak přihodí, nýbrž něco, co si sami vytváříme. Neboli informace, že něco děláme špatně, a projev ztracené rovnováhy: „Lidé znova a znova dostávají takové tělesné problémy, které rezonují s jejich potlačenými či nevyřešenými tématy a konflikty.“
Rüdiger Dahlke jako jeden z prvních klasických lékařů dávno pochopil, že léčit lidi vypnutím varovných světýlek v podobě příznaků, které na tuto nerovnováhu upozorňují, není cesta k uzdravení, ale do hrobu. „To začalo už u Descartesa, Newtona a Galilea Galileiho… Už od začátku to byla chyba, chápat člověka jako stroj. Naštěstí se tento historický omyl dnes postupně začíná přehodnocovat a já se k tomu snažím v rámci svých možností přispět,“ odpovídá na otázku, proč dnešní medicína stále víc léčí, ale stále méně uzdravuje.

Změna jako lék

A protože si to začíná uvědomovat víc a víc lidí, doktor Dahlke s plným nasazením přednáší, věnuje se pacientům ve svém relaxačním a léčebném centru TamanGa nedaleko rakouského Grazu, kde žije, a každou zimu se na dvanáct týdnů odebírá na indonéský ostrov Bali, kde načerpává síly na další sezonu a píše knihy (na kontě jich má už skoro padesát). Krom toho také se svou první ženou vybudoval v Bavorsku Lékařské centrum Dahlke, jež se věnuje psychoterapii, psychosomatice a takzvanému celostnímu léčení, při kterém se neléčí nemoci, ale lidé.
„Nejsme zvyklí dívat se na nemoc jako na něco pozitivního. Ale že to tak je, jsem nezjistil v nemocnici, nýbrž při zacházení s pacienty. A tak vám mohu vyprávět příběh, při kterém jsem se probudil,“ začíná svoji přednášku Nemoc jako cesta duše, na niž dorazilo přes čtyři sta lidí. „Jeden skvělý lékař za mnou kdysi přišel s tím, že má neustálé úrazy a několikrát denně se prostě natáhne. Už při vstupu do ordinace šosem pláště strhl vzorky krve. Jeho život byl jedno velké fiasko. Poslední vztah mu skončil tak, že mu partnerka řekla: Chtěla jsem žít s lékařem, ale ne s takovým trotlem. On po mně nechtěl, abych něco napravil, ale aby se mu už nic nestalo. A mně došlo, že se vůbec nezabýváme prevencí a že mu neumím pomoct,“ vypráví téměř pětatřicet let starou historku.

Proč vypnout mobil

Po této neobvyklé návštěvě svého kolegy se Rüdiger Dahlke, v té době začínající nemocniční lékař, začetl i do homeopatických knih, kde našel mimo jiné informaci, že 80 procent úrazů má na svědomí 20 procent lidí. A také objevil pozoruhodnou studii, podle níž se ve firmách přestaly dít úrazy, jakmile lidé začali cirkulovat a nedělali pouze jedinou, nudně monotónní práci.

„Duše žije v těle. Tělo je důležité asi tak, jako je důležitý dům, ve kterém nějakou dobu bydlíme,“ říká původem německý lékař, který je už dvacet let Rakušanem Dahlkeho proto napadlo, že jeho pacient potřebuje změnu. A vytáhl z něj, že jeho dávným snem bylo provozovat etnomedicínu, ale nechal se odradit. „Z Afriky, kde našel svou životní lásku, mi potom poslal dopis, který změnil moje chápání medicíny. Děkoval v něm svým úrazům, že ho dovedly až sem. To byla moje první myšlenka ke knize Nemoc jako cesta. Pochopil jsem, že nemoc má opravdu tu moc přivést člověka na správnou cestu.“
Postupně si doktor Dahlke začal všímat souvislostí a učil se porozumět tomu, co nemoc vlastně symbolizuje. V dalším bestselleru Nemoc jako symbol už podává přes 400 klinických obrazů nemocí s více než 1000 příznaky. Na pražské přednášce některé zajímavé zmínil. „Co znamená třeba zvětšené srdce? Křesťané to vítají, ale na tělesné úrovni je to problém. A to je právě ono. Nikdo z těchhle pacientů nemá velké srdce v tom přeneseném smyslu, a tak se to zhmotnilo na tělesné úrovni,“ vysvětluje lékař a pokračuje: „Růst je přirozený. Vždycky jsou ale dvě možnosti růstu – první je ta zdravá, na úrovni vědomí, směrem k rovnováze a porozumění. Pokud tuhle vytrvale odmítáme, růst se přenese dovnitř těla, kde se často projeví třeba nádorem.“
Dahlke mluví tak napřímo, že se o něm běžným lékařům a hlavně farmaceutické lobby a šéfům korporací všeho druhu musí i zdát. „Třetí nejčastější příčinou úmrtí jsou léky. V této souvislosti vám radím vyhledávat lékaře jen v opravdu nejvyšší nouzi.“ Svým posluchačům zcela klidným hlasem prozrazuje i některá jiná „tajemství“, jež se ne a ne dostat k uším veřejnosti. „Například očkování proti rakovině děložního čípku je zcela nesmyslné, přesto je zavedené. Máme rovněž dostatek studií, že mamograf je příčinou rakoviny prsu. Je mi velice trapné, že tohle říkám, protože jsem také lékařem, ale je to tak. Když se na jedné přednášce ptali gynekologů, kdo z nich by poslal svou ženu na mamograf, nepřihlásil se ani jeden.“
Stejným a vzhledem k četnosti užívání ještě rozsáhlejším problémem jsou podle něj také mobily: „Vypněte svůj telefon a už ho nikdy nezapínejte. Snižuje účinnost imunitního systému a způsobuje nádory mozku. To je fakt. Jenže se pravděpodobně probudíte, až když se to stane někomu ve vašem okolí,“ odkazuje na mnoho svých pacientů i na studii provedenou na Örebro Hospital ve Švédsku, podle níž má desetileté užívání mobilu za následek průměrně o 290 % vyšší riziko rozvoje nádoru na mozku.

„Vypněte svůj telefon a už ho nikdy nezapínejte,“ radí Dahlke. „Snižuje účinnost imunitního systému a způsobuje nádory mozku“ V rozhovoru, který jsme kvůli lékařově naprosté zaneprázdněnosti z větší části vedli přes e-mail, na otázku, proč stále tolik doktorů nechce nebo nedokáže pochopit, že k uzdravení vede pouze odstranění příčin, nikoli konzumace dalších jedů v podobě prášků, odpovídá: „Byli tak vychováni. Vidět je to i na tom, že nejdříve je školí na mrtvolách. O duši jsem se například v průběhu studia nedozvěděl ani slovo.“
Není naštvaný, jen konstatuje. Stejně tak úplně klidně a s nadhledem mluví o tom, že cílem zdravotnického systému není zdraví lidí, ale jejich léčení. Kdyby totiž byli lidé zdraví, byznys by zkrachoval – jinými slovy „vyléčený pacient je špatný klient“. „Je to zjevné. Jenom přednedávnem doznal objevitel syndromu ADHS – hyperaktivity malých chlapců – na své smrtelné posteli, že neobjevil lék na tento syndrom, ale vymyslel příslušný obraz choroby pro lék Ritalin, který už existoval. To přece hovoří za všechno!“
Jak ale může být tak v klidu? Ta hlavní chyba samozřejmě není na straně lékařů, ale pacientů. Ostatně není žádné „my“ a „oni“ – jsme pouze my. S čímž souvisí druhé, ze všeho nejdůležitější téma, o kterém Rüdiger Dahlke často hovoří a jež plynule navazuje na přednášku – téma stínu neboli našeho podvědomí. Dahlke proti nikomu a ničemu nebojuje, pouze pozoruje. A říká: „V zásadě jsou všechny symptomy – tělesné, psychické i sociální – projevem stínu. Jsou v něm ukryty ty vlastnosti, které bychom u sebe radši neviděli, a tak je potlačujeme.

---

Nemoc jako symbol (obrazy některých chorob podle Dahlkeho knihy)

Alergie – konflikt mezi agresí a senzibilitou, válka na tělesné rovině. Řešení: poznejte, že máte nepřátele i v sobě
Obezita – vnější plnost místo vnitřního naplnění, vyhýbání se realitě. Řešení: naučit se chránit jinak než tukovou izolací
Rakovina – nezpracované zranění, problém, který si člověk nepřiznává a který ho ničí. Řešení: vzpomeňte si na to, co v životě doopravdy chcete, a najděte odvahu to uskutečnit

---

Pokud ale chcete dosáhnout seberealizace, musíte propojit své já se svým stínem. To je klíčem k životu. Lidé si myslí, že když myslí pozitivně, začnou se dít pěkné věci, ale vše probíhá podle zákona polarity a zákona rezonance. Čím víc zdůrazňujete světlo a pozitivně myslíte, tím větší prostor pro stín vytváříte. Jedině když se se svým stínem konfrontujete, můžete se stát opravdovými anděly pro ostatní.“
Během dětství a dospívání vytváříme stín, abychom utvořili svou osobnost a byli schopni přežít. Vytěsňujeme všechny křivdy, traumata, strachy, přizpůsobení a všemožné věci, které odmítáme tolerovat ve svém vědomí. Pokud se ale jako dospělí chceme vyvíjet, nezbývá než Pandořinu skříňku otevřít a potlačené věci opět vytáhnout na světlo. A poslouchat svoji duši, jak píše Rüdiger Dahlke v knize Princip stínu – smíření se svou temnou stránkou a vysvětluje během nedělního stejnojmenného semináře. Prvním krokem je samozřejmě vůbec si to uvědomit. Jakmile cokoli vykážeme z našeho vědomí, protože z toho máme strach, stane se to nevědomým a poklesne do stínu. A naopak – vždycky, když nějaký vytěsněný a odmítaný pól vrátíme do našeho vědomí, posune nás toto sjednocení protikladů blíže k jednotě.

Nebát se stínu

Hlavní otázka tedy podle Dahlkeho zní: „Na nemoci a nepřátele zaútočíme, nebo s nimi začneme pracovat? Budeme válčit, nebo je přijmeme a smíříme se s nimi?“ Stačí se rozhlédnout kolem sebe, aby jednomu bylo jasné, že jsme jako lidstvo prozatím ztroskotali někde u první lekce. Svět je šílený, protože my jsme šílení. Jak říká Dahlke: „Všichni chceme jenom to dobré, ale vytváříme jenom to špatné. Všichni chceme mír, ale pořád válčíme. Všichni chceme lásku, přesto je tak moc nenávisti. Vše má světlo a stín, všechno na tomhle světě. Jeden příklad: Každý inteligentní a vědomý člověk musí být proti jaderné energii. Můžete se zamyslet nad stavem mysli a ducha lidí, kteří jsou pro jadernou energii. Ukázkové potlačení stínu. Lidi jsou nevědomí – a to je stín. Vědomí je světlo.“
A právě tady nastává hlavní problém – uvěznění v egu. Existují jen dvě strategie „nezpracování“ stínů, ať už v podobě potlačování nechtěných vlastností, či informací, které se nám zrovna nehodí, například u zmíněného jaderného nebezpečí. V prvním případě stíny pojmeme dovnitř sebe v podobě alkoholismu, obezity či cukrovky. A druhá možnost? Bojujeme s okolím a hledáme obětní beránky. „Příliš jednostranně jsme se dostali do mužského pólu, čímž pro sebe vytváříme svět hektiky a stresu a stále více se nám z očí ztrácí smysl života. Abychom se znovu dostali do rovnováhy, měli bychom proti tomu něco podniknout.“ Jenže co?

„Lidé si myslí, že když myslí pozitivně, začnou se dít pěkné věci, ale vše probíhá podle zákona polarity a zákona rezonance. Čím víc zdůrazňujete světlo a pozitivně myslíte, tím větší prostor pro stín vytváříte.“ Jelikož si odmítáme své stíny připustit, tak je projikujeme na své okolí a házíme odpovědnost na druhé, třeba na politiky. V knize Čím onemocněl svět Dahlke píše, že abychom uzdravili svět, musíme od společenské hry zvané projekce, kdy hledáme viníky v jiných lidech, ustoupit a přihlásit se k odpovědnosti. Jak za stav světa, tak za své zdraví. Na semináři používá i jeden zajímavý příklad projekce. „Prasata nejsou špinavá, nejšpinavější jsou lidi. To my je nutíme žít ve vlastních výkalech a za pět měsíců je naženeme na jatka. A ještě jim říkáme špinavá prasata. To je projekce. Stínem toho všeho je, že se nám dělá špatně, vepřové nám neprospívá. Zvlášť když tato inteligentní a citlivá zvířata stojí na porážku frontu a vidí, co se jim stane. Když to maso plné hormonů strachu sníte, dostanete, co jste si zasloužili. Od dob, co prasata vraždíme masově, se ten strach přenáší do nás. Spousta prasat zešílí, stejně jako lidí. Mnozí z vás to možná netuší, ale to vás nechrání před důsledky,“ usmívá se Rüdiger Dahlke. A dodává: „Špatné není svůj stín uvidět. Zle vám bude pouze v případě, že ho budete potlačovat.“
A právě v nové knize Princip stínu (a částečně i na pražském semináři) konkrétně radí každému odvážlivci, jak se stínem pracovat. Neslibuje žádné jednoduché cesty („Je to nejtěžší téma ze všech, takže budeme dělat pauzy“), zato výsledek je prý zaručen. Nemá totiž smysl bojovat proti korupci, hladomoru ani blbosti, neboť to, proti čemu bojujeme, přetrvává. Pouze když uzdravím sám sebe a budu šťastný – a vědomý –, spustím lavinový efekt i ve svém okolí. Chce to jen začít: „Cesta za stínem je tou nejnapínavější dobrodružnou cestou, na jakou se můžete vydat. Jakmile uděláte první krok, bude to stále větší zábava, kousek po kousku prosvěcovat vlastní temnotu, rozšiřovat při tom stále více své vědomí a stávat se přátelštějšími – vůči druhým a zejména vůči sobě.“

Knihy Rüdigera Dahlkeho

Jak správně jíst (2007, Fontána)
Výživa a požitek ze života patří úzce k sobě. Správná výživa podporuje zdraví a vede k pozitivnímu životnímu postoji. Rüdiger Dahlke popisuje v této knize základní pilíře zdravé výživy: vyváženost (smysluplný poměr bílkovin, tuků a uhlohydrátů), plnohodnotnost (potraviny v přírodním stavu bez přídavných látek a konzervantů), vyrovnaná rovnováha kyselin a zásad a výživa podle typu, která odpovídá vlastní bytosti a vlastním potřebám. Kniha obsahuje kromě toho praktické typy a odkazy i pestrou paletu receptů pro zdravý a vyvážený týden.
Lékárnička pro duši – Cvičení a meditace (2010, Ikar)
Co dělat, ztrácíme-li duševní rovnováhu, selhávají nám nervy a nemůžeme se ubránit tlaku stresu, choroby či tíživé životní situace? Nebo jsme prodělali psychický šok a upadáme do deprese? Autor nabízí řadu osvědčených metod a praktických návodů pro zvládání akutních situací i celostních metod vhodných jako prevence. Na základě příznaků psychické krize poznáme, které organické nemoci by se za ní mohly skrývat.
Nemoc jako řeč duše (1999, Pragma)
Na klinických obrazech nemoci Rüdiger Dahlke ukazuje, co nám každá nemoc signalizuje, a radí, jak změnit svůj způsob života a svou psychiku. Popisuje neurologické obrazy nemocí a výklad chorobných příznaků, jako jsou roztroušená skleróza, epilepsie, Parkinsonova choroba, Alzheimerova nemoc, poruchy štítné žlázy, problémy s páteří a kloubní problémy, pásový opar, potíže s prostatou, vypadávání vlasů nebo bradavice.
Zákony osudu (2011, Ikar)
V této knize R. Dahlke na základě četných příkladů a ilustrací objasňuje, jak myšlení a cítění určuje naši realitu. Se zákony osudu to je stejné jako se zákony fyziky. Kdo je zná, má z nich prospěch, kdo je ignoruje, může špatně dopadnout. Jak je možné, že z dobrého úmyslu často vznikne pravý opak? Jak to, že moudří lidé, které obdivujeme, mají také stinné stránky? Co vězí za tajemstvím příslovečné lásky na první pohled?
Princip stínu – Smíření s naší temnou stránkou (2012, Avanis)
Každý má svůj stín. Skutečnost můžeme buď přijmout, nebo proti ní bojovat. Stín je to, co v sobě a našem světě nechceme vidět. Práce se stínem slouží tomu, abychom se stali vědomými. Stín je naším pokladem a autor v této knize ukazuje, jak ho vypátrat a jak se s ním konfrontovat, abychom ho mohli přijmout, integrovat do své osobnosti a možná dokonce i začít milovat.

Autor článku: Milan Vidlák 

Zdroj: http://zen.e15.cz/lifestyle/rudiger-dahlke-muz-ktery-do-vas-vidi-988032

ZdrVíce na: http://zen.e15.cz/lifestyle/rudiger-dahlke-muz-ktery-do-vas-vidi-988032#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink

Máme svobodu v očkování

Jak jsme neočkovali

Když jsem se před třemi lety rozhodla, že už v žádném případě nedám své děti očkovat proti žádné z těch „ povinně očkovaných“ nemocí, cítila jsem, že se vydávám na nelehkou cestu, ale zároveň jsem v hloubi duše věděla, že prostě nemohu jinak a musím poslechnout svou „vnitřní pravdu“…

Začalo to všechno tím, že jsme před šesti lety u mé první dcery odmítli v porodnici očkovat proti tuberkulóze a tím se zařadili mezi problémové pacienty naší dětské paní doktorky 

Měla o nás opravdu strach a v našem zájmu nás přesvědčovala o nutnosti tohoto kroku-očkovat co nejdříve a co nejvíce. Přes to, že se nám podařilo odmítnout alespoň jedno očkování, ostatním jsme se podrobili. Dnes vím, že jsem tehdy byla ještě pod vlivem všeobecně vyvolávaného strachu - co bude až mi dítě nevezmou do školky, jak půjdu do práce a jak se uživíme… o zdravotní stav mé dcery jsem se začala pořádně bát až se vzrůstajícím počtem naočkovaných vakcín, po kterých vždy následovala horečka, nemoc a následné propuknutí atopického ekzému v celotělovém měřítku…a moje špatné svědomí, že moje děťátko trpí kvůli systému a tomu, že jeho maminka si nedokáže prosadit svou pravdu.

Naštěstí mě drželo nad vodou to, že máme skvělou paní homeopatku, která nám za vydatné pomoci homeopatických léků dokázala vrátit zdraví fyzické i duševní. Bez ní si nedělám iluze o tom, že bychom z nemocí vůbec vyvázli.

Když jsme byli konečně proočkovaní a dcera mohla nastoupit do školky, byla jsem podruhé těhotná a uvědomila jsem si, že bych si dceru mohla vlastně nechat doma a že jsem ji očkovala zbytečně…ale člověk si musí něčím projít, aby pochopil…v tu chvíli jsem byla definitivně rozhodnutá, že mé druhé dítě očkování nezažije.

Musím říct, že za ty tři roky, které tenkrát uplynuly, se názory na očkování začaly měnit a vlastně se začalo měnit všechno…

Při druhém pobytu v porodnici už nikdo ani nemrknul, když jsme opět odmítli očkovat TBC a následně paní doktorka celkem pohodě přijala fakt, že chci s očkováním mé druhé dcery počkat nejméně rok. Její argument „ale nevezmou vám ji do školky“ mě opět píchl u srdce, ale tentokrát jsem si řekla, že nechám věci plynout samy a výsledku svých rozhodnutí se přizpůsobím.

Tak se také stalo. Později jsem podepsala negativní revers o očkování a dcera nemá očkováno nic. Přišel ovšem čas zápisu do školky a já už bych asi opravdu měla jít pracovat, a tak jsem zasedla k internetu a našla si postup, jak dostat neočkované dítě do mateřské školy. Na stránkách www.ferovanemocnice.cz odpovídají právníci z Ligy lidských práv na otázky ohledně očkování a dozvěděla jsem se toto:

Jelikož již proběhlo několik soudů ohledně sankcí pro rodiče, kteří neočkovali, výsledkem bylo, že Ústavní soud vydal v roce 2012 rozhodnutí, že za „neočkování“ nelze vymáhat jakékoliv sankce a to ani v podobě nepřijetí dítěte do MŠ, jelikož to porušuje základní lidské právo na svobodu myšlení, přesvědčení a víry.

Milí rodiče, pokud tedy k přihlášce do školky přiložíte oficiální „Žádost o udělení výjimky z podmínek pro přijetí do MŠ“ a tam napíšete důvod svého odmítnutí očkování, je ředitelka školky kryta před případnými kontrolami tím, že respektovala právo rodičů na svobodu myšlení…a je to tedy čistá cesta k tomu, abyste mohli být oficiálně přijati. Doporučuji detaily dohledat na stránkách férové nemocnice, abyste si byli jisti tím, co vlastně děláte. Paní doktorka vám do vyjádření lékaře napíše prostě „ neočkován-neočkována“.

Máme tento krok již za sebou a včera nám paní ředitelka MŠ sdělila, že pokud jí podepíšeme smlouvu o tom, že když naše dítě onemocní, nebudeme po ní nic chtít, bere nás…

Zajímavé je, že se ředitelka školky radila jak s právníky, tak s úředníky na kraji a také s řediteli několika MŠ v kraji a dospěli ke stejnému závěru – přijmout neočkované dítě a krýt se smlouvou, že rodiče přijímají plnou zodpovědnost za jeho nemocnost…

Vidím v tom obrovský posun ohledně práv rodičů a boření starých struktur byrokracie a naplňuje mě to obrovskou silou a optimismem, protože se ukazuje, že cesta naší pravdy a žití ze srdce jsou pro nás naprosto bezpečné a dveře k pravdě jsou nám otevřené.

Cítím velkou pokoru a vděčnost k Vesmíru, Bohu…nebo jak si to každý nazvete…za to, že mě touto cestou naučil důvěře k němu.

Velký dík patří mému milovanému muži, který mě po celou dobu podporoval a celé mojí rodině, která mi dávala sílu.

Děkuji a přeji všem hodně odvahy žít svůj život podle svého srdce.

Čtenářka z Vysočiny

Zdroj: Orgo-net

Všeobecně o stravovacích směrech - od smíšené stravy po breathariánství

Strava je jednou z nejsledovanějších oblastí našeho života. Stravě věnujeme podstatnou část dne. Je nejen zdrojem živin a energie pro organismus, ale i prostředkem smyslového potěšení či společenskou záležitostí.

Ač tomu mnozí zřejmě neuvěří, jídlo je jedním z hlavních důvodů smyslu naší existence zde, na Zemi. Je důležitým prostředkem podporujícím náš duchovní i evoluční vývoj. Je hnacím motorem mnoha lidských činností - boj o energii, ekonomické soutěžení. Zajištění obživy je jedním z hlavních důvodů, proč pracujeme a usilujeme o dosažení vyšších zisků. 

Kromě toho je jídlo zdrojem potěšení. Často slouží jako motivační prostředek. No a v neposlední řadě - díky stravě poznáváme nemoci, strádání, utrpení. To nás vede k hledání cest k odstraňování následků stravy, k odříkání, k sebeovládání, a tak spějeme k vyšší duchovní vyspělosti a hledání našeho duchovního Já.

Strava ovlivňuje náš život a naše zdraví více, než se mnozí domnívají. Proto je složení stravy obzvláště často diskutovanou otázkou. Vede se mnoho dohadů, jaké je "nejoptimálnější" složení stravy, tedy takové, které zajistí to nejlepší zdraví.

Během života se jistě setkáváte s různými stravovacími směry. Zřejmě uvěříte, že některý z nich je "ten nejlepší" a začnete se jeho instrukcemi řídit. Pak možná po čase zjistíte, že jiný směr je lepší, a tak svou stravu opět přizpůsobíte. Časem možná dospějete k poznání, že skutečně "optimální" strava vlastně neexistuje, protože každý předpis způsobu stravování ignoruje skutečné potřeby vašeho organismu v dané chvíli a za daných podmínek. To vás přivede k poznání, že nejdokonalejším stravovacím systémem je hlas vašeho těla. A zpravidla také poznáte jeden z nejzákladnějších axiomů teorie poznání: "Vše je jinak."

I přes zdánlivý rozpor jednotlivých stravovacích směrů nakonec platí, že různé směry jsou jen různými stupni na žebříčku odlehčování stravy a nijak si neodporují. Změna stravy směrem ke zdravější neznamená přidání další "zdravé" potraviny, ale naopak vypuštění té nezdravé. Každá potravina organismus zatěžuje, některá více, některá méně. Zpočátku se jedná o snahu o omezení nejškodlivějších složek stravy (např. tučná smažená jídla) a přechod k pestré vyvážené stravě. Pak obvykle následuje vypuštění masa (vegetariánství), dále vypuštění živočišných bílkovin (veganství), dále možná přechod k syrové stravě (vitariánství), pak může následovat vypuštění zeleniny (fruktariánství), přechod na šťávy (liquidariánství) a nakonec vypuštění veškerých potravin (breathariánství). Vždy uděláte další krok k zjemnění a omezení stravy a tím k vyšší čistotě organismu a možnosti většího čerpání pránické energie (čchi).

Stravovací směry jsou jen pojmy, slova, snaha o jednoduché pojmenování složení stravy, kterou se stravujete. Tedy nejdříve se rozhodnete pro nějakou stravu a pak ji pojmenujete. Rozhodně by to nemělo platit obráceně - snažit se zařadit do nějakého směru a řídit se striktně za každou cenu předepsanými pravidly. Jsou to jen vodítka, rady, jak si řídit své stravování. Poučte se z rad a pak si stanovte svůj vlastní směr. Když bude shodný s některým z pojmenovaných směrů, lépe se vám bude liným lidem sdělovat, jak se vlastně stravujete. A když ne, vůbec nic se neděje. Jste to vy kdo o vás rozhoduje, ne tabulka nebo hodnocení od jiných lidí. Nikdo nemá právo vám mluvit do stravy jako např.: "Tohle bys neměl jíst, když jsi xxxxx-án.". Je to vaše rozhodnutí. Když zvolíte nesprávně, jste to vy kdo si ponese následky, nikdo jiný za vaše rozhodnutí zodpovědný není. Ostatní vám mohou jen poradit, pokud je o radu požádáte.

Co je zdravé a co nezdravé? Takto se často ptají začátečničtí adepty "zdravého života". Zdravá potravina je pojem relativní. Pro všežravce může být zdravé pečené kuře namísto bifteku. Pro vegetariána je kuře silně nezdravé, zdravými jsou luštěniny. Pro liquidariána je kuře až životu nebezpečné. A zas naopak, pro všežravce je nezdravé stravovat se jen ovocem. Vždy záleží na stavu organismu. Zdravá potravina je taková, která přispívá ke zlepšení nebo udržení zdraví daného člověka. Může se měnit s aktuálními podmínkami, s časem, s denní dobou. Proto je třeba naučit se vnímat své tělo, zkoušet a experimentovat a hledat pro sebe tu nejoptimálnější cestu. Cesta každého člověka je jedinečná a neopakovatelná. Jsou to životní zkušenosti které získáváte a které vás vedou ve vašem životním vývoji. Tyto zkušenosti jsou nepřenositelné, jinak než vlastním poznáním je nezískáte.

Strava přináší lidem nemoci. Vzhledem k tomu, že se lidé nejčastěji stravují způsobem ve společnosti nejběžnějším, netuší ani, že jejich nemoci nejsou normálním stavem, protože jimi trpí i zbytek populace. Zpravidla se považují za zdravé, přestože pak začnou uvádět jen tak mimochodem řadu potíží, které berou jako normální, běžný stav, protože "jiní jsou na tom daleko hůře". Nemoci nejsou normální a přirozený stav. Normální je být zdravý. Problémem je neinformovanost - buď se k nim nedostala taková informace, nebo se sice dostala, ale ignorovali ji, protože by to po nich vyžadovalo změnu jejich zvyků. Mnoho lidí má totiž tendenci ve svém trpitelském stavu zůstat a o změnu nestojí. Často říkají: "Kdybych neměl potěšení z jídla, co bych z toho života měl?" Proto spoléhají na doktory a na to, že dostanou zázračnou tabletu, která jejich stav zlepší, aniž by pro to museli cokoliv udělat. Nesplní-li lékař jejich očekávání, anebo dokonce jim radí změnu životního stylu, raději vyhledají jiného, "lepšího" lékaře.

V souvislosti s potravinami se často mluví o jejich vibraci. Přestože vibrace potravin se vyjadřuje pomocí světelného spektra (radiace), nemá s fyzikální podstatou světla nic společného a měří se intuitivně (např. pomocí kyvadla). Je to tedy jen jakési symbolické číslo, představující stupeň vhodnosti pro organismus. Čím více se zbavujeme potravin s nízkou vibrací a nahrazujeme je vysokovibračními potravinami, tím se sami dostáváme do vyšších vibrací, zbavujeme se uzemněnosti. To se projevuje např. na zlepšení zdraví a zvýšení duchovní úrovně. Vztah mezi zátěží potravinami (tj. různými stravovacími směry) a čakrálním systémem (jako představitelem našich vibrací) si můžeme vyjádřit následujícím schématem:

Kromě snahy o zdravější stravu nezapomínejte i na další aspekty zdravého stylu života. Velmi důležitá (a možná i důležitější než ostatní aspekty, včetně stravy) je psychika. Cítíte-li se špatně, jde to s vámi celkově "z kopce". Naopak stav duševní pohody, optimismu a vyrovnanosti vám přinese zlepšení zdraví i zvýšení celkové kvality života. Dalšími důležitými aspekty zdravého stylu života jsou: dostatek spánku, přiměřený pohyb, vyhýbání se stresu, vyhýbání se negativním civilizačním vlivům (chemie, elektromagnetická pole) a zdravé prostředí (čistý přírodní vzduch, Slunce). Kromě toho můžete ke svému zdraví přispívat i detoxikačními technikami, jako jsou např. půsty.

Nejen odlehčování (zjemňování) stravy má příznivý vliv na vaše zdraví, ale i snižování množství stravy. Většina obyvatel moderní civilizace má sklony k přejídání - jedí ne od hladu, ale pro chuť. Tím velmi přetěžují organismus. Platí známé rčení "Jez do polosyta, pij do polopita a živ budeš dlouhá léta". Budete-li se snažit snižovat množství stravy na minimum, můžete dosáhnout podobného příznivého vlivu na vaše zdraví, jako při zvyšování kvality stravy. Tento trend minimalizace jídla se často označuje jako "micro-food" (tedy mikro-strava). Můžete tak projít skrze všechny vibrační energie čakrálního systému až na nejvyšší úroveň pouhým snižováním množství jídla (postupně až k nule) i s relativně nezdravým jídlem.

Rozhodnete-li se změnit složení své stravy, přecházejte na nový systém pomalu a trpělivě, postupným nahrazováním potravin. Při rychlém či násilném přechodu se vystavujete nebezpečí, že organismus (ale také psychika) nebude dostatečně připravený a rozhodí vás úplně opačným směrem (ve snaze provést korekci). Takže např. namísto z veganství na vitariánství se naopak najednou vrhnete na guláš. Rozvážení může být na psychické úrovni i na fyzické - např. se při rychlém přechodu může projevit náhlý deficit minerálů. Opatrný pomalý přechod je vhodnější i v obráceném směru, od vyšší stravy k nižší. Stejně jako malé děti si musí postupně zvykat na těžkou stravu (zřejmě si nikdo netroufne dát 5měsíčnímu dítěti řízek), stejně tak i váš organismus si musí na těžkou stravu opět navykat, jinak se můžete dostat do vážných zdravotních problémů. (To dobře znají půstaři, jak jsou nebezpečné po delším půstu např. živočišné bílkoviny nebo sůl). Proto - nejdříve proveďte malou změnu ve stravě a potom vyčkávejte alespoň pár dnů, abyste viděli, zda organismus změnu přijal bez negativních projevů. Jedním z negativních projevů při změně na lehčí stravu jsou detoxikační příznaky - vyrážky, povleklý jazyk, pocit chladu, slabost, pobolívání hlavy, depresivní stavy.

Především platí - zkoušejte, experimentujte, sledujte své pocity a projevy organismu. Cizími radami, návody a tabulkami se řiďte jen jako doporučeními a ne jako striktními povely. Usilujte o cestu k přirozenosti. Člověk je bytost příliš složitá a komplikovaná na to, aby mohla být dostatečně přesně pochopena lidským intelektem. Mnohem přesnějším vodítkem je intuice a instinkt, tedy přirozené reakce organismu. Proto raději zahoďte suplementy (prášky a umělé vitamíny - přinesou vám spíše rozladění organismu v jiné oblasti) a snažte se naučit vnímat signály těla, jelikož tělo je vám schopno nejlépe říct o svých potřebách. Člověk není stroj, do kterého byste vhodili přesně dané suroviny, stiskli přesná tlačítka a vypadl očekávaný výsledek. Člověk zahrnuje tolik složitých vztahů a komplikací, že jakákoliv snaha řídit jeho potřeby intelektem vede spíše ke zhoršení celkového stavu, k ještě většímu rozladění organismu.

Naše tělo je jako vozidlo, které naši duši přepravuje po cestách života a poznání. Tělo naší duši poskytuje smyslové požitky a také rozum, který dokáže informace ze smyslů zpracovávat a skrze který duše pociťuje požitky života. Potrava je jedním z možných paliv těla a také zdrojem smyslových požitků (což je důvod, proč jídlo jíme, přestože by tělo bylo schopné fungovat i jen z pránické energie). Produkty zpracování potravy tělo zanáší odpadními látkami. To se projevuje zanášením energetických kanálů, což má za následek jednak snížení naší schopnosti fungovat na pránickou energii a také to zatemňuje naši mysl. Postupným odlehčováním stravy snižujeme i zátěž těla, uvolňujeme energetické dráhy, napojujeme se zpět na pránickou energii, pročišťuje se naše mysl a dostáváme se tak zpět k našemu přirozenému výchozímu stavu. Podobně jako Adam a Eva ochutnali první "jablko poznání", tedy jídlo, jako zdroj poznání smyslových požitků, čímž se odřízli od "Ráje" (přirozená lidská podstata). Očištěním se od zátěže jídlem se můžeme vrátit zpět do Ráje.

Miroslav Neměček, zdroj: http://breatharian.eu/diet/diet/

Poslání spánku a myšlenky při spánku

Tajemství života spočívá v tom, abychom žili vždycky v tomto vědomí, cokoli činíme, kdekoli jsme, ve dne i v noci, v bdění i v spánku. S tímto vědomí, můžeme žít ve spánku i bdění.

Člověk a spánek

Je-li člověk ochotný svěřit se úplně zákonu, zákon ho nikdy neopustí. Jen když se mu svěříme polovičatě, bývá výsledek nejistý, neuspokojivý. Nic není jistějšího a pevnějšího než Božství. Nikdy neopustí toho, kdo na ně zcela spolehne. Tajemství života spočívá tedy v tom, abychom žili vždycky v tomto vědomí, cokoli činíme, kdekoli jsme, ve dne i v noci, v bdění i v spánku. S tímto vědomí, můžeme žít ve spánku i bdění.

Ve spánku odpočívá jenom hmotné tělo, duševní život pokračuje se vší svou činností

Spánkem pečuje příroda o tělesné zotavení, o obnovu a tedy náhradu ztrát, které během bdění stále trpíme. Spánek je velký obnovovatel přírody. Není-li tělu dopřán dostatek spánku, nemůže být spotřeba nahrazována obnovou. Tělo se vyčerpává, slábne a každá nemoc, je-li tělo v takovém stavu, se ho snadno zmocní.

Zjemňování těla

Naše tělo je nám dáno k účelům mnohem vyšším, než k jakým ho obyčejně užíváme. To platí zvlášť o těch četných případech, kde je tělo pánem člověka. Čím více si uvědomíme své vyšší duševní síly, tím více ubude našemu tělu hrubosti, těžkopádnosti a tím více se zjemní jeho stavba a tvar. A poněvadž duch potom nalezne říši radosti v sobě, a ve všech vyšších věcech, s nimiž se sblíží, pominou přirozeně a samy od sebe výstřednosti v jídle, pití i ve všem jiném. Pomine také touha po těžších, hrubších, méně cenných druzích pokrmů a nápojů, jako je zvířecí maso, lihové nápoje a všechny poživatiny, které spíše dráždi tělo a vášně, než aby budovaly v těle a mozku silné, čisté, dobře živené, vytrvalé a tuhé ústrojí. Jestliže tím tělu ubude hrubosti a těžkopádnosti, jestli se zjemní jeho stavba i tvar, budou ztráty způsobené spotřebou menší a snáze se nahradí, takže tělesný stav bude pravidelnější a stejnoměrnější. Je-li tomu tak, bude tělo potřebovat méně spánku. A i ten menší spánek vydá více pro toto jemnější tělo, než by mohl vydat pro jiné. Tělo, které se takto zjemňuje, jinými slovy, jehož vývoj se tak urychluje, umožňuje zase duchu vyšší a vyšší postřeh. Tělo tak podporuje ducha podobně, jako duch buduje tělo.

Spánek a duše

Ve spánku tedy tělo odpočívá a obnovuje se. Duše však nepotřebuje odpočinek a ve spánku je činná stejně, jako když je činné tělo během bdění. Je-li duševní život, spojující nás s Duchem Nekonečným, stále v činnosti, i když tělo odpočívá, proč by nemohl náš duch, když usínáme, uvést s do takového stavu, aby přijímal osvícení z duše a přenesl to, co přijal do bdění, zatímco tělo odpočívá? Je to skutečně možné a někteří lidé to dělají s velkým úspěchem. Mnohdy přicházejí tímto způsobem z duše nejvyšší vnuknutí, což je nadmíru přirozené, poněvadž ve spánku je styk s vnějším hmotným světem přerušen. Umíme-li si, když jdeme spát, že procitneme v určitou hodinu, můžeme se, jak je známo, probudit na minutu přesně ve stanovený čas. Existuje nemálo příkladů toho, že těžké otázky, záhady, jež nebylo možné rozřešit během bdění, byly rozřešeny ve spánku.
Je-li duševní činnost upjata určitým směrem, zachová ho, dokud ji jiný předmět neupoutá směrem jiným. Ve spánku je jen tělo klidné, kdežto mysl a duše jsou činné. Proto dáme-li při usínání mysli určitý směr, podrží jej, a může být časem tak vycvičena, že výsledky své činnosti přenese s sebou do vědomého stavu.

Myšlenky před usínáním

Protože duch je stále činný, přitahuje k sobě podle zákona přitažlivosti ducha i ve spánku vlivy z oblasti blízkých těm, v nichž byly naše myšlenky předtím, než jsme usnuli. Tímto způsobem se můžeme spojit s jakýmikoliv vlivy a ve spánku mnoho získat. Vnitřní mohutnosti jsou po mnoha stránkách přístupnější a citlivější, jestliže spíme. Právě proto je nutné více dbát na obsah myšlenek, které zaměstnávají ducha při usínání, neboť k nám má přístup jenom to, co přitahujeme svými myšlenkami. To máme úplně v rukou.
Protože ve spánku je duch citlivější – pokud rozumíme zákonu a dovedeme ho užít, můžeme tímto způsobem získat mnoho cenného snáze, než když jsou tělesné smysly úplně otevřeny okolnímu hmotnému světu.

Mnohým bude vhod asi tento postup

1. Jestliže potřebujeme více osvícení nebo poučení o něčem a jestliže cítíme, že potřeba osvícení a poučení je rozumná a spravedlivá, jako např. když chce nabýt světlo o tom, jak něco podniknout, uveďme nejprve, když ulehneme spát. Mysl do stavu míru a lásky ke všem lidem. Naším nitrem zavládne soulad a zároveň budeme k sobě zvát harmonizující vlivy zvenčí.
2. Potom, odpočívajíce v tomto pocitu míru, klidně a pokojně vysílejme svou horoucí touhu po potřebném osvícení a poučení; vypuďme z mysli všechen strach a obavu, že se nedostaví, neboť,,v utišení a v doufání bude vaše sila. Náš duch musí být naplněn očekáváním; věřme pevně a očekávejme, že až procitneme, budeme mít již žádaný výsledek.
3. A když se probudíme, dříve než naši pozornost zaujmou myšlenky nebo činnosti pocházející z vnějšího světa, zůstaňme chvilku přístupní vnitřním intuicím a dojmům.
4. Jestliže se dostaví, jestliže se jasně zjeví, jednejme podle nich bez váhání. Čím více se budeme podle toho řídit, tím větší bude i naše schopnost tak jednat.

Nebo chceme-li z nesobeckých důvodů zvýšit nebo rozvinout některou z našich, schopnosti, rozmnožit zdraví a silu svého těla, musíme mysl uvést do přiměřeného stavu, do stavu souhlasného s oněmi našimi potřebami a tužbami. Tím způsobem se otevřeme silám určitého druhu, které napomáhají kýženému cíli. Spojíme se s nimi a uvedeme je do činnosti v sobě samých. Nebojme se vyslovit své touhy. Tím vyvoláváme chvění sil, které se rozptýlí, jejichž dotek bude někde pocítěn a jež, když dospějí do činného stavu nebo se spojí s jinými silami, začnou uskutečňovat naše přání. Nic dobrého nebude odepřeno tomu, kdo žije v souladu s vyššími zákony a silami. Neexistuje touha, která by nebyla splněna člověku, jenž zná síly, kterými je nadán a moudře je užívá.
Náš spánek bude klidnější, pokojnější a více nás posílí. Tím vzroste naše síla rozumová, tělesná i duchovní – jestliže budeme vysílat při usínání ke všem lidem jenom laskavé a přejné myšlenky, myšlenky plné míru a souladu. Tím se spojíme se všemi silami, působícími na světě k míru a souladu.

Zjevení a vnuknutí nejvyššího řádu

Zjevení a vnuknutí nejvyššího řádu budeme mít, uskutečníme-li pro ně pravé podmínky. Všem by se nám dařilo přijímat duchovní ponaučení ve spánku, kdybychom si více všímali vnitřních stavů, a tedy méně stavů vnějších se všemi domnělými, ale neskutečnými potřebami…Naše myšlenky nás činí tím, čím jsme zde, a čím jednou budeme. Myšlenky jsou často čilejší v noci než ve dne, neboť spíme-li vůči světu vnějšímu, můžeme bdít vůči světu vnitřnímu; a neviditelný svět je skutečné místo, které je úplně podrobeno působení rozumových a mravních sil. Nedostává-li se nám poučení vnějšími smysly, přijímáme je vnitřním postřehem. Bude-li pochopena důležitost této pravdy, stane se obecným zvykem brát s sebou v mysli do spánku předmět, o němž si člověk vážně žádá zvláštní poučení.

Probuzení

Když se člověk probudí a navrátí se k vědomému životu, je zvláště citlivý a vnímavý. Všechny styky s hmotným světem byly na čas přerušeny. Mysl je volnější a přirozenější, podobá se citlivé desce. Na niž dojmy snadno zanechávají stopy. Proto máme často nejvyšší a nejpravdivější myšlenky v časných ranních hodinách, než na nás začne rušivě působit denní činnost. Proto mnozí lidé nejlépe pracují časně zrána.
Ale ta věc je také nadmíru důležitá pro utváření každodenního života. Tuto klidnou, citlivou, vnímavou dobu využijeme nejvýhodněji, dáme-li duševní činnosti nejvyšší a nejžádoucnější směr a tím, abych tak řekl, si určíme denní pouť.
Každé jitro je svěží začátek. Je to, jako bychom právě začínali žít. Máme život úplně v rukou. A když přijde jitro se svým svěžím začínáním, všechny včerejšky by měli být včerejšky, s nimiž nemáme co dělat. Stačí, víme-li, že způsob, jakým jsme žili včera, rozhodl o našem dnešku. A stejně, když vzjde jitro se svým svěžím začínáním, všechny zítřky by měli být zítřky, s nimiž nemáme co do činění. Stačí, víme-li, že způsob, jakým žijeme dnes, rozhoduje o zítřku.
,, Každý den je svěží začínání,
každým jitrem svět se rodí zas,
vy, jež hřích je hřích a smutek pod jho sklání,
vizte naději, jež vítá vás,
naději, jež vítá mne i vás.

Co kdy bylo, minulost měj šerá,
trud je skončen, slzy prolity.
Včerejší den skryj, co bylo včera;
ranil-li den včera prožitý,
noc již zahojila rány ty.

Odpykat-li, změnit možno není
chyb a bludů, nech je času v plent.
Odčiní je Boží odpuštění.
V pravdě náš je jenom nový den.
Dnešek náleží nám, dnešek jen.

Nebesa se jasem rozzářila;
Znovuzrozena je celá zem;
Mdlými údy nová proudí síla
Vstát a zchladit čelo rosným křtem,
běžet k slunci s jitřním úsvitem.
Každý den je svěží začínání,
Slyš, má duše, radostný ten hlas;
přes zármutek všechen, přes zklamání,
přes záhady, které matou nás,
vzmuž se s novým dnem a začni zas!“

Je třeba jen využít první hodinu nového dne, se vším jejím bohatstvím a slávou

Se všemi jejími vznešenými možnostmi, jež rozhodují o věčnosti, a každou následující hodinu, když přijde, ale ne dříve, než přijde. V tom spočívá umění vypěstovat si charakter. Tímto prostým způsobem může každý dosáhnout nejvyšší život, na jaký si lze vůbec pomyslet. Vše, co si v té příčině lze pomyslet, možno také nějak, někdy někde uskutečnit.
Tak může každý dosáhnout takového života, protože není nikoho, kdo by nemohl žít podle svého nejvyššího ideálu aspoň hodinu, jde-li mu o něj vážně a touží-li po něm opravdově. Ale kdo by ani to nemohl, i ten, je-li jeho úsilí vážné, přiblíží se podle zákona, že stejné buduje stejné, příští hodinu trochu k cíli, příští opět trochu a opět trochu, až nadejde dříve nebo později čas, kdy pro něho bude přirozené takto žít. Žít jinak mu bude na obtíž.
Tak se člověk spolčí s láskou s nejvyššími a nejlepšími bytostmi na světě, a proto nejvyšší a nejlepší bytosti na světě se spolčí s láskou s ním. Přispívají mu každým krokem, zdá se, jako by všechno obracely v jeho prospěch, proto také on svůj prospěch ztotožnil s jejich prospěchem.


Zdroj: Ralph Waldo Trine, V souzvuku s nekonečnem, Eko-konzult 2000, 1. vydání
© Zpracovala Sára - PannaCz.com Noetika

pannacz.com Esoterika - zpracovala Sára

Energetické zneužívání jiných lidí (energetičtí upíři)

Vzájemné energetické zneužívání se stává epidemií naší doby. Všichni žijeme v neustálém emočním a fyzickém napětí a když spolu komunikujeme, máme tendenci vyvést druhého z rovnováhy a narušit vzájemné vnitřní naladění.
Lidé, kteří nás obírají o energii se objevují v mnoha (často nevinných) přestrojeních. Mohou mít podobu našich rodičů, zaměstnanců, šéfa v práci, může to být muž či žena, co vedle nás sedí v autobuse. O energii nás dokáží připravit dokonce i zvířata a rostliny.
Všichni tito "energetičtí upíři" mají však jedno společné. Nikdo nám nemůže jen tak odebírat energii. A pokud ano, děje se tak jen proto, že jsme k tomu dali svolení - ať už na vědomé či nevědomé úrovni.

Úmyslní energetičtí upíři

Jsou to ti, kteří promyšleně a vědomě využívají naši energii. Zkušenost je totiž naučila, že když někomu ukradnou energii, cítí se lépe. Stávají se na energii závislými a chovají se skoro jako skuteční narkomani. Tito lidé úmyslně provokují ostatní, aby vyvolali ostrou reakci - často hnějivou; taková energie pak přejde na ně, a oni si tak zajistí svou denní dávku.
Lidé, kteří vyvolávají podobné emoční projevy, jsou "upíři". Zpravidla postupují tak, že pronášejí znevažující či ponižující poznámky a vybírají si k tomu nejméně nápadné a nejslabší jedince. Někdy spustí dlouhý a povýšený proslov, aby vyprovokovali reakci, kterou potřebují.
Snaží se v lidech vyvolat zuřivost doprovázenou hlasitými projevy hněvu. To je právě ten okamžik, kdy se energie uvolní a přejde z rozhněvaného dárce na provokujícího "upíra". Často se s těmito upíry setkáte v davu lidí nebo ve veřejných dopravních prostředcích, kde se snaží podnítit hádku. Dokáží neskutečně iritovat a otravovat; budou se vás stále na něco ptát, budou chtít radu, kterou ve skutečnosti nepotřebují nebo se jí stejně nebudou řídit. K "upírům" patří všichni násilníci, protože čerpají energii ze zoufalství, strachu a podřízenosti svých obětí.
Přestože tento druh vyvolání energetické nerovnováhy nazýváme "úmyslným", může se projevovat i značně nenápadně a nezřídka je spíš impulsivní než předem plánovaný. Takoví "upíři" často o své perverzní energetické úchylce ani nevědí. Zato vědí, že se cítí dobře, když se jiní cítí špatně, a tak se snaží dělat to, co jim přináší uspokojení. Když s takovým člověkem jednáme, začneme se cítit špatně, zatímco on se cítí lépe než předtím. Tito "upíři" se snaží vyvolat u ostatních pocit viny, strachu a úzkosti. Trápí je přehnanou jemností, tajnůstkářstvím nebo používáním nedokončených vět. S oblibou bědují a naříkají.

Neúmyslní energetičtí upíři

Spoustu škod napáchají neúmyslní "energetičtí upíři". Bohužel se dost často jedná o matky. Možná vás to překvapuje - nuže, tady je vysvětlení. S matkou jsme spojeni neviditelnou energetickou šňůrou podobnou pupeční. Do pěti až šesti let jsme na ni napojeni prostřednictvím druhé čakry a sdílíme s ní stejné aurické vejce, tedy jakýsi ochranný obal. Po dovršení šestého roku života začíná naše energetická "šňůra" mizet a získáváme vlastní, úplnou, individuální, autonomní energetickou bublinu.
Jestliže má matka silnou potřebu přítomnosti dítěte, často v důsledku rozvodu či jiného emočního úsilí, použije jeho energii k tomu, aby sama zůstala emočně "nad vodou". Nevědomě si dítě touto šňůrou přitahuje a předává mu energii, aby tak zabránila vzájemnému oddělení. Při tomto propojení dochází k tomu, že se matčina energie promění v dusivou lásku nebo ve velice turbulentní vztah, přecházející od lásky k nenávisti a naopak. V takovém případě matčina energie dítěti nedovolí se postavit na vlastní nohy. Celý život pak spolu tráví v symbiotickém svazku.

Dočasní energetičtí upíři

Tento typ "upírů" je nejčastější. Nedáme-li si pozor, může se jím stát každý z nás. Ve chvílích, kdy se cítíme nemocní a toužíme si postěžovat či se někomu vyplakat na rameni, můžeme svým utěšovatelům "upít" něco z jejich energie. Zejména starší lidé mívají potřebu načerpat tímto způsobem energii.
Tento typ lidí nepředstavuje pro naši energii zvláštní hrozbu a nijak neuškodí, když se o ni dočasně s někým podělíme. Aura rychle předanou energii doplní a kdoví, třeba se jednoho dne ti samí lidé podělí o svou energii zase s vámi. Nemějte strach poskytnout energii někomu, kdo ji opravdu potřebuje. Znovu však připomínám, dávejte si pozor, abyste se příliš nevyčerpali, držte se při zemi a věnujte se energetickým cvičením, která stabilizují energetické pole.
Když se na chvíli zamyslíte, určitě zjistíte, kdo jsou vaši "energetičtí upíři". Patří k nim ti, jejichž zavolání se bojíte, protože víte, že ve vás vyvolávají špatnou náladu a depresi. Jsou dokonce i lidé, kteří vám "odsají" energii, sotva je zahlédnete. Těm nemůžou pomoci ani žádní léčitelé, protože místo aby použili tito lidé volnou čistou energii, kterou jim léčitel nabízí k jejich uzdravení, usilují o energii z vlastních energetických rezerv léčitele.

Zdroj: http://zivotni-energie.cz

Máte problém s odpuštěním?

Držíte v sobě pocit křivdy, že vám bylo někdy někým ublíženo? Máte v hlavě člověka, o kterém víte jisto jistě, že vám ublížil? A nemáte náhodou zácpu nebo jiné potíže s tlustým střevem? :-) Chcete se toho zbavit? A nevíte, jak? Ráda bych se s vámi podělila o jednu část svého poznání - jak jsem se vypořádala s křivdami a jak od té doby žádné odpouštění nepotřebuji....

Každý z nás se setkává v životě s trenéry, učiteli, kteří nás učí odpouštět. Každý se dostáváme do situací, kdy se cítíme ublíženi, zneuctěni, nespravedlivě souzeni, odsuzováni, nepochopeni, cítíme se ukřivděni. Nikdo to nemáme sami, jsme v tom všichni - první osvobozující informace.

Všichni lidé se učíme být víc láskou, tj. zbavovat se svého ega, svého pocitu důležitosti. Je třeba si uvědomit, že nejsme středem vesmíru a vše se netočí jen a jen kolem nás, že za skutky a chování druhých lidí skutečně nejsme zodpovědni a že se tím pádem jejich chováním k nám nemusíme zabývat. Jde především o naše rodiče, jejichž nepěkné chování k nám jako maličkým dětem velmi těžce odpouštíme. Je to jen z pocitu, že jako děti jsme s tím nemohly nic dělat, byli jsme malí, nemohli se bránit a proto ta křivda a bolest je mnohem větší. Ale vy jste nebyli příčinou, proč se tak rodiče chovali, vy za to nemůžete, vy nejste zodpovědní. Vaši rodiče prostě a jednoduše dělali to nejlepší, co znali a uměli, chovali se k vám tak, jak nejlépe uměli, jak se to naučili od svých rodičů. Neubližovali vám naschvál, proto, aby vám cíleně ublížili, ale proto, že to neuměli lépe. Každý člověk, kdyby se uměl chovat lépe, dělal by to, i vaši rodiče. A tak přestaňme obviňovat své rodiče, že cosi dělali špatně a my teď z toho máme problém. Není to jejich problém, ale náš. Buďme vděční za to, co pěkného pro nás udělali, i když by to měla být jen jedna jediná věc. Třeba jen to, že nás nevyhodili po narození do popelnice - druhá osvobozující informace.

Všichni lidé se učíme být víc láskou, což znamená na nikoho se za nic nezlobit a nic necítit jako křivdu a ublížení. Pokud si uvědomíme, že se máme na tomto světě reálně učit odpouštět, musíme se dostávat do situací, kdy to budeme moci trénovat. Pokud by nám nikdo neubližoval, nemohli bychom nic trénovat! A tak všichni ti trenéři, kteří nám ubližují a křivdí nám, jen dokonale plní svou úlohu trenérů, prostě nás cvičí, umožňují nám, abychom něco chápali, uvědomovali si, odpouštěli a tím rostli a stávali se lepšími, víc láskou! Místo toho, abychom jim děkovali, že to pro nás dělají, že nám tuto zkušenost umožňují, se na ně zlobíme, odkopneme je, nechceme vidět, vysuneme z našich životů. Ti nejnejpříjemnější lidé, ti, kteří nám nejvíc a stále ubližují, jsou pro nás nejvíc potřební. Stále a dokola nám dávají šanci změnit se, dělají to pro nás, z lásky k nám - třetí osvobozující informace.

Všichni lidé se učíme být víc láskou, a to především sami k sobě, mít se rádi, pochopit sebe, své klady i zápory, přijmout se takový, jaký jsem, a to s radostí za to, že jsem takový, jaký jsem. Všichni lidé se učíme vnímat sebe na prvním místě, dělat věci pro sebe, radovat se z toho, co mne těší, dělat to, co mne baví, myslet především na sebe. Ne sobecky, jen s vědomím, že sám jsem přišel a sám odejdu, nikdo jiný nebude bilancovat můj život, jen já sám. Druzí lidé jsou jen mí trenéři, má zrcadla, která potřebuji jako nástroje k vlastnímu posunu. Nepotřebuji je, nelpím na nich, nejsem bez nich ztracený. A tak mám své hranice, své mantinely, co si dovolit nechám a co už je překračuje. Cením si sebe a tak nedovolím, aby mě kdokoliv ponižoval, vědomě ubližoval, zneužíval, využíval. Chápu jeho trénink, nezlobím se na něj, děkuji mu za něj. Ukázal mi totiž hranici mého sebevědomí. A tak není třeba, abyste s každým, kdo vám ublížil, dál byli ve styku. Je třeba, abyste pochopili jeho trénink a vnitřně to necítili jako křivdu, ale děkovali - čtvrtá osvobozující informace.

Každý člověk je někomu trenérem, i my sami. I my někoho trénujeme v odpouštění. I my ubližujeme. A tak kdykoliv někomu ublížíme, vědomě či nevědomě uděláme něco špatného, co si uvědomíme, omluvme se. Omluvou se nespraví ublížení, s tím si bude muset poradit už onen dotyčný sám, omluvou jen dáváte najevo vesmíru, že jste si vědom svého činu, omlouváte se sami sobě, dáváte najevo, že tak to je správně a tak by to měli dělat i druzí, třeba ve vztahu k vám někdy jindy a v jiné situaci, omlouvejte se a budete odpouštět snáze - pátá osvobozující informace.

Pokud máte problém někomu odpustit cokoliv, buďte si jisti, že se dostanete do naprosto stejné situace, do které jste dostali toho dotyčného. Vesmír je dokonalý, co nezvládneme pochopit, to si prožijeme, abychom poté to pochopili. Když někdo řekne, že vůbec neví, co si počne, kdyby ho milovaná osoba opustila, a já na to odpovím - představte si to, co uděláte, vezmete provaz nebo co? Pokud to dotyčný dokáže zpracovat takto předem, přestane lpět a přestane se bát, pokud ne, zažije si to a pak následně zjistí, že si nevezme provaz a prostě bude milovat někoho jiného. A tak stejně s odpuštěním. Pokud nemohu někomu něco odpustit, i nám nebude moci někdo něco odpustit. A tak si představte, že něco provedete, nechtěně, neumíte to lépe, neradi, je vám to velmi líto, ale stalo se. Co můžete dělat? Omluvíte se, poprosíte o odpuštění, nic víc udělat nemůžete! Jen věřit a doufat, že vám dotyčný odpustí, že to nějak hodí za hlavu. Nic než věřit, že on to zvládne, nemůžete. Tak i ten, kterému nemůžete odpustit, jen věří, že vy to zvládnete. Chcete prožít jeho situaci nebo zvládnete odpustit? Šestá osvobozující informace

Protože každý máme v učebních osnovách téma Odpouštění, dělejme, co můžeme nejen v hlavě a ve vztazích, ale vypuštějme a čištěme i své tlusté střevo, orgán odpuštění. Jsme spojité nádoby, trojjediné bytosti, je jedno, kde to uchopíme a kde začneme, vše vede k jednomu cíli. A tak pokud nám nejde někomu něco odpustit, čistěme své tlusté střevo, a ono následně pomůže naší mysli a půjde nám to snáz. Fumguje to!

Pokud to potřebujete slyšet, poslechněte si nahrávku webináře

Ať nám jde být víc láskou :-)
vaše Empatia

Zdroj: www.empatia.cz