Osho - O emocích

Proč je tak obtížné a děsivé vyjádřit vlastní pocity a být sám sebou?

Vyjádřit vlastní pocity a být sám sebou je obtížné, protože vám tisíce let vtloukali do hlavy, že své pocity musíte potlačovat, až se to stalo součástí kolektivního nevědomí. Tisíce let vám tvrdili, abyste nebyli sami sebou. Buďte Ježíšem, Buddhou, Krišnou, ale nikdy ne sami sebou. Buďte někým jiným. Po celou dobu daleko do historie vám to bylo neustále a vytrvale vtloukáno do hlavy, až vám to přešlo do krve, do kostí, až na samotnou dřeň. Hluboké odmítání sebe se stalo vaší součástí. Všichni kněží vás zavrhovali. Říkali vám, že jste hříšníci a že jste zrozeni v hříchu. Vaší jedinou nadějí je, že vás může zachránit Ježíš, nebo vás může zachránit Krišna, ale neexistuje žádná naděje, kam až vaše vědomosti sahají, že byste se mohli zachránit sami, musí vás zachránit někdo jiný. Vy jste odsouzeni; vy se jen můžete modlit k Ježíši nebo Krišnovi, aby vás zachránili.

Kam až vaše vědomosti sahají, vy jste bezcenní; jste jenom prach a nic víc. Nemáte žádnou cenu, byli jste zredukováni na ohavné věci, na odporné tvory. Z tohoto důvodu je velmi obtížné a děsivé projevit vlastní pocity. Učili vás, abyste byli pokrytci. Pokrytectví se vyplácí a všechno, co se vyplácí, má zřejmě nějakou cenu. Říkají, že upřímnost je nejlepším pravidlem – ale všimněte si, nejlepším „pravidlem“. I z upřímnosti se stala pouhá pravidla, protože se vyplácí. Pokud se nevyplácí, potom co? Potom je nejlepším pravidlem neupřímnost.

Všechno to záleží na tom, co funguje, co se vyplácí, z čeho zbohatnete, z čeho získáte váženost, více pohodlí, bezpečí, zabezpečení, co vám více obohatí ego – to jsou nejlepší pravidla. Může to být upřímnost, může to být neupřímnost; ať už je to cokoli, použijte to jako prostředek – to není konec.
Z náboženství se také stala dobrá pravidla. Je to jakási pojistka jiného světa. Na onen svět se připravujete mravností, chozením do kostela, obdarováváním chudých. Otevíráte si bankovní účet v ráji, takže až se tam dostanete, budete přijati s velkou radostí, andělé budou volat „Haleluja!“, tančit a hrát na své harfy. Jak velký bankovní účet tam máte, bude záviset na tom, kolik dobrých skutků uděláte. Z náboženství se stal také byznys a vaše skutečnost je jím potlačována. A lidé, kteří sami sebe zapírají, jsou velmi respektováni. Říkáte jim svatí; jsou to ve skutečnosti schizofrenici. Měli by se léčit. Potřebují terapii a vy je uctíváte! Pokud je jeden ze sta svatých skutečným svatým, je to zázrak. Devadesát devět z nich jsou jen podfukáři, podvodníci. Ale netvrdím, že se vás snaží oklamat; jsou sami oklamáni. Jsou to lidé, kteří se zapírají. Znal jsem v Indii mnoho mahátmů, které masy uctívaly jako nikoho jiného. Byl jsem s těmito lidmi ve velmi blízkém kontaktu a v soukromí mi otevřeli svá srdce. Jsou šerednější než obyčejní lidé.

Navštěvoval jsem dříve vězně a učil je, jak meditovat. Byl jsem z počátku překvapen, že vězni – dokonce i ti, kteří byli odsouzeni na celý život – jsou mnohem nevinnější než vaši svatí, mnohem lepší lidé než vaši svatí, mnohem prostší, mnohem nevinnější. Vaši svatí jsou mazaní, chytří. Vaši svatí mají jen jednu kvalitu a tou je, že se dokážou zapírat. Potlačují se tak dlouho, až se nakonec rozpoltí. Pak vedou dva životy: jeden, který žijí přede dveřmi, a druhý, jejž vedou u zadních dveří; jeden, který vystavují na odiv, a druhý – ten skutečný – jejž nikomu neukazují. Bojí se ho dokonce sami uvidět.

A to je také váš případ, v menším měřítku, samozřejmě, protože vy nejste svatí. Vaše nemoc dosud není nevyléčitelná; léčit se dá. Není dosud v tak pokročilém stavu, není ještě chronická. Vaše nemoc je pouze jako běžná rýma; může lehce zmizet. Ale všichni jsou ovlivněni těmi takzvanými svatými, kteří jsou skutečně duševně choří lidé. Potlačili svůj sex, potlačili svou chamtivost, potlačili svůj hněv a v jejich nitru to vře. Jejich vnitřní život je děsivý. Nemají v sobě mír ani ticho. Všechny jejich úsměvy jsou jen namalované.
 
Hinduistická písma jsou plná příběhů o významných svatých, ke kterým těsně předtím, než dosáhli osvícení, byla bohy vyslána krásná žena, aby odvedla jejich pozornost. Nedokázal jsem dosud přijít na to, proč by ty chudáky chtěli bohové odvádět. Někteří asketové po dlouhých letech postění se a zapírání se, stavění se na hlavu a mučení se… neublížili nikomu jinému než sobě. Proč by je měli chtít bohové svádět? Měli by jim pomáhat! Ale oni za nimi vyšlou krásnou ženu, nahou, která kolem nich tančí a dělá na ty chudáky obscénní gesta. Přirozeně se stanou obětí, jsou svedeni a jsou vyhnáni z ráje – jako by bohové byly proti každému, kdo se dostane do blízkosti osvícení. To je tak absurdní! Měli by jim pomáhat, ale oni je raději zničí. Ale tyto příběhy by se neměli vykládat doslova; jsou symbolické, jsou to metafory a mají hluboký význam. Kdyby na tyto příběhy narazil Sigmund Freud, určitě by z nich měl radost. Byly by pro něho jako poklad a podpořily by jeho teorii psychoanalýzy jako nic jiného.
 
Pokud si v Indii žena sedne na nějaké místo, učí se svatí, že si pak na to místo nesmí po určitou dobu sednout, protože to místo vibruje nebezpečím. Vidíte, jak je to celé pošetilé? A to mají být učitelé lidstva. To jsou lidé, kteří vás naučili bát se vlastních pocitů – protože takové pocity nemůžete akceptovat. Odmítáte je a z toho pak plyne strach. Přijměte je. Na vašich pocitech není nic špatného!
To, co je třeba, není potlačování nebo ničení, musíte se naučit umění vytvářet harmonii ve svých energiích. Musíte být jako orchestr. Ano, pokud neumíte hrát na hudební nástroj, budete vyluzovat jen hluk a sousedi se z vás zblázní. Ale pokud umění hry na nástroje ovládáte, můžete tvořit krásnou hudbu, nebeskou hudbu. Můžete přinést něco z roviny mimo tu naši na Zemi. Život je také skvělý nástroj. Musíte se na něj naučit hrát. Nemusíte se ničeho zbavovat, nic ničit, potlačovat ani odmítat. Veškerá existence, která vám byla dána, je krásná. Pokud ji nedokážete krásně využít, prostě to ukazuje, že dosud nejste dost zruční. Všichni své životy bereme jako samozřejmost, a to je chyba. Dostali jsme jen surovou příležitost. Dostali jsme jen potenciál pro život; musíme se ho naučit realizovat. Musíme využít všechny možné prostředky, abychom se naučili využít svůj hněv tak, aby se z něj stal soucit; využít svůj sex, aby se z něj stala láska; využít svou chamtivost, aby se z ní stalo spravedlivé dělení.

Veškerá energie, kterou máte, se může stát svým pravým opakem, protože svůj pravý opak vždycky obsahuje. Vaše tělo obsahuje duši, hmota obsahuje mysl. Svět obsahuje ráj, prach obsahuje božskost. Musíte to objevit a prvním krokem je přijmout sám sebe, radovat se z toho, že jste sami sebou. Ne, nebude z vás Ježíš. Nebude z vás Buddha ani nikdo jiný. Musíte být pouze sami sebou. Existence nepotřebuje dokonalé kopie; miluje jedinečnost. A vy se životu můžete nabídnout pouze jako jedinečný jev. Můžete být přijati jako oběť, ale pouze jako jedinečný jev. Imitace Ježíše, Krišny, Krista, Buddhy ani Mohameda nebudou stačit. Imitátoři se odsuzují k tomu, že budou odmítnuti. Buďte sami sebou, buďte originál. Respektujte se. Milujte se. A pak začněte pozorovat všechny možné energie – jste ohromným vesmírem! A pomalu, jak se bude navyšovat vaše vědomí, dokážete věci seřadit správně a dát je tam, kam patří. Jste zmatení, to je pravda, ale nic vám není.

Nejste hříšníci; když se trochu přeuspořádáte, bude z vás krásný jev.

Text z knihy: Osho - O emocích