Smetanka lékařská je neuvěřitelně užitečný plevel. Zatímco píšu tento článek, popíjím šálek domácí kávy z rozemletého kořene pampelišky. Ještě před několika dny jím tato rostlinka nasávala z půdy živiny pro své první křehké lístky, z nichž jsem připravil jarní salát.
Není divu, že ve Francii pampelišky pěstují jako zeleninu.
Na wikipedii se o pampelišce píše: „Pampeliška roste hojně na loukách, mezích, pastvinách a jako obtížný plevel v zahradách. Vyskytuje se ve společenstvech mezofilních luk, na světlých sušších loukách, mezích, zahradách a také jako konkurenční plevel na polích. Jedná se o nitrofilní druh rostlin, tzn., že preferuje půdy bohaté na dusík. V posledních dvou desetiletí došlo k masivnímu rozšíření četnosti pampelišky lékařské na polích a loukách v Česku, což je zapříčiněno změnou využití krajiny. Dříve rozšířená pastva ustoupila či zcela zanikla a taktéž sečení luk probíhá v mnohem menší míře a později. Pampeliška má tak čas v květnu vysemenit a široce se rozšířit do svého neobspodařovaného okolí, na louky ležící ladem. K úspěšnému šíření přispívá ještě skutečnost, že louky a polem ležící ladem byly dříve hojně hnojeny, tudíž se zde pro pampelišku nachází příhodné podmínky v podobě bohatých zásob dusíku v zemi.“
Plevele v lidské mysli
Menší odbočka k pojmu „plevel“. Je zajímavé, jak je tento pojem relativní a závislý na našich preferencích: Spadá pod něj každá rostlina, která roste v místech, kde ji nechceme. Plevel proto musí nejprve vyrůst v lidské mysli a potom teprve na něj můžeme narazit na poli či na zahradě. Je to náš vnitřní postoj k určité rostlině – často předávaný kulturně a tradovaný z generace na generaci. A platí to i obráceně: Pokud pro plevel najdeme využití, změní se náš postoj k němu a rostlina přestane být plevelem. Místo plení ji budeme sklízet. Na jaře často dříve, než nám na zahrádce vyroste zelenina.
Mezi plevely najdeme mnoho užitečných jedlých rostlin, které jsou výborným zdrojem vitamínů a minerálů nezbytných pro výživu našich těl a pro udržení zdraví. Koncentrace těchto látek v planých rostlinách je vyšší než v domestikované zelenině, ať už ji máme z vlastní zahrady či ze supermarketu. Konzumací plevelů zvýšíme příjem vlákniny, která chrání zažívací systém před rakovinou tlustého střeva, jejíž výskyt je mimochodem v naší zemi celosvětově nejvyšší. A hlavně, plevel není potřeba pěstovat ani nakupovat. Vyroste sám a je zadarmo.
To jsou jen některé z důvodů pro rozostření hranice mezi užitkovými a plevelnými rostlinami v mysli zahrádkářů, zemědělců a víkendových výletníků do přírody. Jakmile začnete určitý „plevel“ používat, nejlépe pro přípravu jídla, změní se i váš postoj k němu. Přiznám se, že svlačec rolní, jenž koření do hloubky až tří metrů a jehož dlouhé úponky nemilosrdně omotávají jakoukoli jinou rostlinu, na niž narazí, je pro mě stále plevelem. Nenašel jsem pro něj zatím využití. Patří sice mezi léčivky, ale zas takový bylinář, abych sušil jeho nať, nejsem. Zato pampelišku mezi plevele neřadím. Přinejmenším na jaře.
Růžice listů
Když jsem před několika dny na našem políčku chystal půdu pro výsev cibulí a mrkví, učinil jsem zajímavý objev. V půdě byly na různých místech roztroušeny zaorané pampeliškové kořeny. Protože byly kořeny zakryté vrstvou půdy, růžice mladých lístků, která z nich vyrašila, neměla zajištěný přísun světla a byla tak krásně vybělená. (Ona je vybělená vždy, ale takto byla více.) Jako chřest. Protože jedním z faktorů způsobujících hořkost pampeliškových listů je právě sluneční záření, není vybělená část rostliny téměř hořká. Ba naopak, je sladká.
Zde je postup přípravy listové růžice do salátu:
A zde je výsledný produkt – pampeliškový salát:
Víte-li o zoraném poli, na němž loni rostly pampelišky, můžete vyrazit na lov! Nebo si můžete vyrýt pamepliškové kořeny a na zahrádce nebo doma v květináči je přihrnout hlínou.
Listy
Kromě růžice lze konzumovat i mladé lístky. Nejlépe brzy zjara, kdy nejso příliš hořké. Později v sezóně lze hořkost pamepliškových listů částečně odstranit asi půlhodinovým máčením ve slané vodě. Čím déle máčíme, tím jsou listy chutnější, ale tím více vyplavíme vitaminu C, který je rozpustný ve vodě. Nebo můžeme rostlinu na zahradě přiklopit hrncem a během několika dnů listy zbělejí a ztratí hořkost. Pampeliškové listy jsou nabité živinami a hodí se proto do jarních salátů. Zde v kombinaci s medvědím česnekem, plicníkem a bršlicí – vše dochuceno olivovým olejem a citrónem:
Kořen
Jak jsem již naznačil v úvodu, z kořene pampelišky se dá připravit domácí náhražka kávy. Kořeny očistíme a nakrájíme na drobné kosky. Snažíme se, aby byly přibližně stejně veliké.
Následuje fáze pražení. Kousky kořene nasypeme na pánev a za stálého míchání pražíme až do ztvrdnutí. Nesmíme přepražit. Pozor na závěr, který bývá nečekaně rychlý a některé kousky při něm mohou zčernat. Pokud se to stane, je lepší je vybrat, aby nezkazily výslednou chuť kávy. Obecně platí, že čím déle pražíme, tím více hořký bude výsledný nápoj. Upražené kořeny pomeleme v mlýnku na kávu.
Namletý pampeliškový prášek uložíme třeba do skleněné nádoby na temné a suché místo. V dalším se připrava pampeliškového nápoje neliší od přípravy běžné kávy.
Je to příjemné zjištění, že kromě permakulturního šálku čaje existuje i permakulturní šálek kávy. Tady je:
Zdroj: http://www.potravinovezahrady.cz/jedle-plevele-pampeliska-na-kafe-i-na-salat/
O
autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Je lektorem a
organizátorem těchto kurzů: Základy
potravinové bezpečnosti / Semínkový
kurz / Design
permakulturní zahrady.
