Vakcíny se považují za jeden z velkých zázraků moderní medicíny. Chybějící data a nové výzkumy ukazují zcela něco jiného.
Válka o vakcíny: Zapomenutá historie
Diskuse okolo očkování se zaměřují převážně na znepokojení rodičů a
aktivistů a prezentují různé zastánce očkování, kteří s blahosklonným
chápavým úsměvem naznačují, že i když to rodiče a aktivisté asi myslí
dobře, jsou tito hlupáčci přesto na omylu. Ve všech takových diskusích
jsou ale velmi často opomíjena jistá nepříliš známá fakta.
Aktivisté prezentovali dlouhou řadu případů, kdy se u dosud zcela
zdravých dětí projevily vážné neurologické reakce, někdy takřka
bezprostředně po vakcinaci. Obhájci vakcinace bez ohledu na očividné
důkazy tvrdošíjně mávají zabijáckou frází, že v těchto případech
„neexistují žádné vědecké důkazy o poškození vakcínami“, které, podle
nich (tentokrát bez jediného vědeckého důkazu, který by mohli
předložit!) mají dlouhou historii svědčící o jejich nezávadnosti a
účinnosti.
Rtuťová přísada v očkovacích látkách
Probíral se Thimerosal, rtuťová přísada do očkovacích látek. Thimerosal
používaný v mnoha vakcínách značně překračoval bezpečnostní limity pro
rtuť, ustanovené EPA pro děti očkované podle standardního imunizačního
plánu. Ačkoli byl oficiálně odstraněn z mnoha vakcín, v jistých
vakcínách přesto zůstává, například ve vakcínách proti chřipce, a také v
těch, které se používají mimo Spojené státy. Zastánci vakcín, kteří
vždy všechny horlivě ujišťovali o nezávadnosti Thimerosalu, nicméně
cudně opomíjeli početné studie prokazující, že je to velmi nebezpečný
neurotoxin.
„I když je thimerosal etylová rtuť, má obdobné toxikologické vlastnosti
jako metylová rtuť. Příjem fungicidů založených na metylové nebo etylové
rtuti má dalekosáhlé a těžko podchytitelné neurologické následky (jako
patologické stavy vyplývající z onemocnění, zranění nebo jiných
traumat).“ (1977 - Archives of Disease in Childhood)
„V klinických případech, nebo při náhodném nebo záměrném použití
vysokých koncentrací, byl thimerosal podáván v dávkách od 3 mg/kg až do
několika několika set mg/kg. Tyto dávky měly za následek lokální nekrózu
[odumření buněk nebo tkání] v místě aplikace a těžká poškození
centrální nervové soustavy a ledvin.“ (2003 - Toxicological Sciences)
„Protože se thimerosal in vitro stejně tak jako in vivo [v živém
organizmu] opakovaně prokázal jako genotoxin [sloučenina poškozující
DNK], je značný důvod k znepokojení ohledně jeho běžného použití.“ (2003 - Archives of Toxicology)
„[Etylová rtuť] zvyšuje tvorbu reaktivních druhů kyslíku, které navodí
další přírůstek [Ca2+]i. Je-li tomu tak, pak poškození navozená
thimerosalem a metylovou rtutí nutně vedou k poškození nebo smrti buněk
mozkových neuronů. … Lze uzavřít , že schopnost thimerosalu indukovat
cytotoxiny [substance toxické pro buňky] působící na mozkové neurony
získané od 2 týdenních krys za podmínek in vitro je podobná, jako u
methyl rtuti.“ (2004 - Toxicology)
„Narušení systému GSH (tripeptidů) rtutí vede k vyčerpání GSH a
destrukci buňky. In vitro studium T-buněk vystavených působení
thimerosalu demonstrovalo umírání buněk v závislosti na koncentraci.
Ukázalo se, že za degradaci tripeptidů thimerosalem nenese odpovědnost
kyselina thiosalicylová, ale podíl rtuti [druhá část molekuly této
sloučeniny]. S degradací GSH je spojováno několik neurodegenerativních
poruch.“ (2009 - Behavioral and Brain Functions)
„Protože akvizice motorických reflexů je řízena z mozkového kmene, není
vyloučeno, že velmi rané vystavení působení etylénové rtuti může
nepříznivě ovlivnit jeho následnou činnost … tato studie poskytuje
předběžný důkaz o abnormálních raných neuro- vývojových odezvách u
samčích dětí makaků [opic] poté co po narození přijaly jedinou dávku HB
vakcíny [proti hepatitis B] obsahující Thimerosal. Tato skutečnost
zasluhuje další výzkum.“ (2009 - Neurotoxicology)
Toxický Thimerosal
Toxicitu Thimerosalu zmiňuje i Materiálový bezpečnostní list (MSDS) výrobce Elly Lilly.
Paragraf 3: Identifikace rizik - „… vystavení rtuti v
uteru a u dětí může způsobit mírnou až těžkou mentální retardaci a mírná
až těžká poškození koordinace motoriky.“
Paragraf 6: Accidental Release Measures – „Užívejte
ochranné vybavení, včetně ochrany zraku a vyvarujte se expozici. Tento
materiál je sloučenina rtuti patřící k nebezpečným látkám podle CERCL
(Compensation, and Liability Act) a toxickýcm chemikáliím podle SARA
313.“
Je tady ale ještě jedna přísada do očkovacích látek, o níž se takřka
nikdo nezmiňuje – hliník. Nedávná studie v Journal of Inorganic
Biochemistry jej odhaluje jako další neurotoxin. „Naše souhrnné poznatky
potvrzují předchozí práce, které zřetelně demonstrovaly, že hliník
podávaný orálně nebo formou injekcí může být neurotoxický.“ Na dotaz:
„Při tom, co dnes z vašeho výzkumu víte o hliníku, mohl byste osobně
použít vakcínu, která jej obsahuje?“ vedoucí autor studie, profesor
Shaw, rezolutně odpověděl: „Ne, a ani to nedělám.“
Další témata, jako například případ, kdy milióny lidí dostaly vakcíny
kontaminované opičím virem Simian 40 (SV-40) či skutečností týkajících
se výrobních postupů při přípravě vakcín za použití opičích ledvin nebo
jiných prostředí k pěstování mikrobů; otázka dalších přísad do vakcín,
jako například formaldehydu; neslučitelné provázanosti farmaceutického
průmyslu se státními agenturami jako FDA a CDC, a mnoho jiných otázek,
bývá nanejvýš naťuknuto nebo se vůbec nedostanou na program diskuse.
Mnozí vakcíny považují za jeden z velkých zázraků moderní medicíny.
„Vakcíny nám prodloužily život o 30 let,“ horoval MUDr. Paul Offit.
Očkování je přičítána zásluha na vymýcení infekčních onemocnění, která
lidstvo sužovala po staletí. Podobná prohlášení dělají rozliční
funkcionáři, ale opravdu nám stačí jako důkaz, že je to pravda?
Kdyby někdo skutečně chtěl prokázat, účinnost takových zásahů na
populaci, bylo by racionální shromažďovat dlouhodobé statistiky,
následně určit položky k bližšímu testování a shromáždit další,
detailnější statistické informace. Souhrn těchto informací by pak
potvrdil nebo vyvrátil úvodní teorii. V případě vakcín, je jedním z
klíčových požadovaných efektů předcházení úmrtí. Racionální způsob, jak
potvrdit prospěšnost vakcín pro prevenci úmrtí následkem nemoci, by tedy
spočíval v prozkoumání velmi dobře zdokumentovaných statistik úmrtnosti
před a po uvedení té které vakcinace.
Chybějící data, zůstává jen tvrzení
Jakmile však začnete hledat příslušné informace, rychle zjistíte něco
podivného, totiž že přesně tato data úplně chybí jak na webových
stránkách CDC, tak v článcích o vědeckých výzkumech. Najdeme sice
spoustu jakýchsi tvrzení, že před uvedením nějaké vakcíny bylo více
úmrtí a onemocnění, než poté. Prezentován je nanejvýš skrovný soubor
některých z kontextu vytržených údajů, které jsou nejen pro pochopení
trendů onemocnění, ale i jako důkaz, že klíčem k poklesu úmrtnosti na
infekční onemocnění byla právě tato vakcína, naprosto bezcenné.
V knize Infectious Diseases: A Modern Treatise of Infection Processes je
zveřejněn graf průběhu dětské úmrtnosti na spalničky v letech 1912 až
1975. Autoři použili tento diagram jako doklad tvrzení, že „… pokles
frekvence onemocnění ukazuje vysokou efektivitu vakcín s oslabenými
živými viry.“ Křivka sleduje rovnoměrný pokles úmrtí při periodických
epidemiích spalniček až do doby, kdy byla k dispozici očkovací látka.
Jenže poté úmrtnost už jen sleduje předchozí trend a nadále plynule
klesá. Pokles po uvedení spalničkové vakcína byl tak malý, že autoři
museli znázornit údaje logaritmicky, aby změna byla vůbec znatelná.
Autoři rozboru na svém vlastním grafu kupodivu přehlédli velice důležitý
aspekt: data sledují velký, 98,6% pokles úmrtí na spalničky od roku
1912 do roku 1963, kdy byla poprvé použita spalničková vakcína. Další
bádání tuto informaci potvrdila, jak ukazuje následující diagram.
Je udivující, že úžasný pokles úmrtnosti na osypky zůstal prakticky bez povšimnutí.
V Anglii a Walesu začali se záznamy pro statistiku úmrtnosti mnohem
dříve, než ve Spojených státech, které se záznamy začaly teprve v roce
1838. A i zde opět máme stejný model udivujícího poklesu úmrtnosti na
spalničky počínaje koncem osmnáctého století. Pozorujeme působivý 99,8%
propad úmrtnosti od 70,49 úmrtí na 100 000 v roce 1839, až k 0,11 úmrtím
na 100 000 v roce 1968, přičemž v Anglii spustili vakcinaci spalniček
až poté.
Podobný obraz ukazuje i další rozbor, tentokrát anglických a velšských
statistik pro pertussis („černý kašel“). Od 61,9 úmrtí na 100 000 v roce
1861 na 0,2 v roce 1955, kdy se proti černému kašli začalo očkovat. I
zde je patrný masivní 99,6% pokles úmrtnosti už dávno před uvedením
vakcíny. Skutečností je, že naprosto stejné schéma platí i pro všechna
infekční onemocnění - spalničky, černý kašel, spálu a záškrt - přičemž
všechny poklesy začínají téměř ve stejnou dobu.
Dokonce i pravé neštovice (které, a to je také zajímavé, byly ve zjevné
synchronicitě se spálou, největším zabijákem ze všech), začaly ustupovat
až koncem osmdesátých let devatenáctého století, tedy více, než 70 let
poté, co otec moderní vakcinace Eduard Jenner zveřejnil své výzkumy
(1798). Navzdory přísným zákonům o vakcinaci řádily epidemie pravých
neštovic v Anglii i nadále a vyvrcholily velkou epidemií v roce 1872.
Ústup všech infekčních onemocnění začal ve stejnou dobu, a to značně
dříve, než byly vyvinuty vakcíny. Výjimkou byla jen vakcína na pravé
neštovice, která prokazatelně neměla na průběh epidemie vůbec žádný
vliv. V případě spály nebyla nikdy použita žádná vakcína a toto smrtící
onemocnění se časem vytratilo samo.
Co skutečně zahubilo infekce?
Zde se pochopitelně otevírá velká otázka: co doopravdy způsobilo
vymýcení všech obávaných infekčních onemocnění, jestliže je nezahnala
vakcinace?
Západní svět prodělal na přelomu 19 a 20 století série ohromných změn.
Zlepšená potravinářská situace, veřejná i osobní hygiena, zdokonalené
bydlení a pracovní podmínky a vyšší vzdělanost, to všechno v
transformaci společnosti sehrálo svou roli.
Nejvíce utrpení v lidské historii pravděpodobně způsobilo onemocnění
související s výživou – kurděje. Většinou jsou spojovány s delšími
oceánskými plavbami, které započaly v 15. století. Ze zprávy o výpravě
George Ansona, který v letech 1740- 1744 podnikl plavbu kolem světa,
vyplývá, že cestu přežilo jen 145 členů. V důsledku nepřátelské akce
přitom zemřeli jen 4 muži, zbylých 1300 lidí zemřelo na onemocnění,
především kurděje (skorbut). Ve skutečnosti se většina případů skorbutu v
průběhu staletí vyskytla na souši. Kurděje byly obecně rozšířenou
chorobou například v období po prudkém ochlazení na konci středověku v
severní Evropě. Také pozdější historie zaznamenala nejvíce případů v
dobách, kdy se potrava stala vzácnou, například během velkého
„bramborového hladomoru“ v letech 1845- 1848 (Irsko), za americké
občanské, krymské a první světové války. Odhadem asi 10 000 lidí zemřelo
na kurděje v období kalifornské zlaté horečky, kde nebylo k dispozici
dostatečné množství ovoce a zeleniny. Se zlepšenou situací ve stravování
křivka počtu úmrtí na kurděje klesá, provázená křivkami infekčních
onemocnění, jako jsou spalničky.
Před nástupem dvacátého století byly životní podmínky většiny lidí
děsivé. Nebyla tekoucí voda a kanalizace a lidé, včetně dětí, pracovali
nepřiměřeně dlouho v nevhodných podmínkách.
1843 - Podle Komise pro zaměstnávání dětí „… udržování provozu
krejčovských dílen umožňuje jen neustálý přísun svěžích rukou z
venkova.“ Aby bylo možné zhotovit dostatek sezónního oblečení pro
zámožné pracovalo se v manufakturách obvykle několik měsíců v roce
osmnáct až dvacet hodin denně a nezřídka i přes noc. Většina dělníků v
této oblasti nevydržela pracovat déle, než tři až čtyři roky.
1844 - Friedrich Engels zveřejňuje své dílo Condition of the Working
Classes in England, v němž, mimo jiné, poznamenává: „Potkávám jako tyčky
vyzáblé duchy se zúženými hrudníky a horečnýma očima, živořící v
ubytovnách připomínajících spíš psí boudy určené jen spánku a umírání.“ …
„Mnohé děti pracující ve sklárnách jsou bledé a vyhublé se zarudlýma
očima, nezřídka na několik týdnů dočasně oslepnou, trpí silnou
nevolností, zvracením, kašlem, nachlazením a revmatismem … Foukači skla
obvykle umírají mladí z vyčerpání nebo na plicní infekce.“
1850 - New York City - 8 141 sklepů je útočištěm 18 456 lidí. V Bostonu
žije v asi 20% obyvatelstva ve vlhkých, temných a špatně větraných
podzemních místnostech zamořených hmyzem.
1860 - New York City - Bloky Great slums patří mužům, kteří vzdorují
všem pokusům „hygieniků“ městského úřadu o zlepšení situace.
1861- 1865 - Americká občanská válka - Armáda Unie pozbyla v důsledku
onemocnění 186 216 mužů, to je dvakrát více, než zahynulo v bojích;
téměř polovina těchto úmrtí byla přičtena tyfu a úplavici.
1883 - Andrew Mearns se v knize Bitter Cry of Outcast London táže
čtenářů: „…máte vůbec nějakou představu o tom, jak to vypadá v morových
doupatech chudiny, kde jsou desetitisíce stěsnány dohromady uprostřed
hrůz připomínajících to, co jsme slyšeli o podpalubích otrokářských
lodí?“
Pozvolnému zlepšení životních podmínek prostých lidí v průběhu
devatenáctého století napomohli hrdinové, jako John Snow a mnoho
ostatních.
1858 - John Snow prezentuje zvláštnímu výboru Dolní sněmovny zprávu, v
níž uvádí, že cholera se šíří vodou. Obhajuje výrazná zlepšení odvodnění
a kanalizace.
1863 - New York City - Většina ohledání případů úmrtí ukázala, že značné
části úmrtí na epidemii bylo možné předejít lepším bydlením a hrstkou
prostých hygienických opatření. Ukázalo se, že v začazených slumech ve
Fourth Ward zemřel každý dvacátý pátý obyvatel, zatímco v otevřeném,
dobře stavěném Fifteenth Ward jen jeden ze šedesáti.
1868 - New York City - Městská zdravotní komise si vynutila přemístění
všech jatek z městského centra, kterých tam v půlce čtvrti bylo 23…, až
za Čtyřicátou ulici. Ve stejnou dobu byla zřízen první odvoz odpadů,
který zbavila nashromážděným smetím zaneřáděný přístav, a další rychle
následovaly.
1875 - Anglie - Byl dokončen hlavní londýnský kanalizační sběrač.
Hygienická infrastruktura je triumfem stavebního inženýrství. Zákon
veřejného zdraví vyžaduje jmenování lékaře zodpovědného za hygienu v
každém zdravotnickém obvodu v Anglii a Walesu.
1890 - 1915 - Revoluce v osobní hygieně - osobní hygiena se stává
základním rysem „civilizovaného chování“ ve Spojených státech a Evropě.
1900 - Holt, svého času asi nejznámější vlivný pediatr ve Spojených
státech a autor velmi čteného díla The Care and Feeding of Children,
považuje výživu za nejdůležitější obor pediatrie. Prohlásil: „Největší
část enormní úmrtnosti v prvním roce [života] je vystopovatelná přímo k
nedostatečné výživě.“
1924 - William Cramer v žurnálu Lancet vyjadřuje přesvědčení, že
subklinický nedostatek vitamínu A by ve skutečnosti mohl být běžný stav,
jemuž říkal, „hranice mezi zdravím a nemocí“. Poznamenal: „Tyto efekty
[kvůli nedostatku vitamínů] jsou tak málo nápadné, že byly doposud
přehlíženy.“ Cramer se domýšlel, že děti v tomto hraničním stavu se jeví
jako zdravé , ale jejich zdravotní stav se rychle zhroutí pod tlakem
infekce kvůli deficitu z nedostatečného přísunu vitamínů.
Když se kanalizace a hygiena staly běžnými, zlepšila se výživa, zkrátila
pracovní doba a byly zavedeny pracovní předpisy a došlo ke spoustě
dalších změn, od okenních skel po chlazení, daly se choroby do těch dob
devastující obyvatelstvo na významný trvalý ústup. Tato opatření pro
zdraví veřejnosti znamenala jednu z nejrevolučnějších změn, která
přinesla svět relativně prostý infekčních onemocnění, z nějž se v
západním světě těšíme dodnes.
Zdroje
Frontline: The Vaccine War, http://www.pbs.org/wgbh/pages/frontline/vaccines/?utm_campaign=homepage&utm_medium=feeds&utm_source=feeds
Fagan DG, Pritchard JS, Clarkson TW, Greenwood MR., Organ mercury
levels in infants with omphaloceles treated with organic mercurial
antiseptic. Archives of Disease in Childhood. 1977 Dec;52(12):962-4.
David S. Bakin, Hop Ngo, and Vladimir V. Didenko, Thimerosal Induced
DNA Breaks, Caspase-3 Activation, Membrane Damage, and Cell Death in
Cultured Human Neurons and Fibroblasts, Toxicological Sciences, Aug
2003, pp. 361-8.
WESTPHAL Götz A.; ASGARI Soha; SCHULZ Thomas G.; BÜNGER Jürgen;
MÜLLER Michael; HALLIER Ernst; Thimerosal induces micronuclei in the
cytochalasin B block micronucleus test with human lymphocytes, Archives
of Toxicology, 2003, vol. 77, no1, pp. 50-55
Toshiko Ueha-Ishibashi, Yasuo Oyama, Hiromi Nakao, Chisato
Umebayashi, Yasutaka Nishizaki, Tomoko Tatsuishi, Kyoko Iwase, Koji
Murao and Hakaru Seo, Effect of thimerosal, a preservative in vaccines,
on intracellular Ca2+ concentration of rat cerebellar neurons,
Toxicology, Volume 195, Issue 1, 15 January 2004, Pages 77-84
Renee Dufault, Roseanne Schnoll, Walter J Lukiw, Blaise LeBlanc,
Charles Cornett, Lyn Patrick, David Wallinga, Steven G Gilbert and
Raquel Crider, Mercury exposure, nutritional deficiencies and metabolic
disruptions may affect learning in children, Behavioral and Brain
Functions, 2009, 5:44
Laura Hewitson, Lisa A. Housera, Carol Stottc, Gene Sackett, Jaime
L. Tomko, David Atwood, Lisa Blue, E. Railey Whited and Andrew J.
Wakefield, Delayed acquisition of neonatal reflexes in newborn primates
receiving a thimerosal-containing Hepatitis B vaccine: Influence of
gestational age and birth weight, NeuroToxicology, October 2009
Thimerosal Material Safety Data Sheet - Elli Lilly and Company, 22-Dec-1999
Aluminum hydroxide injections lead to motor deficits and motor
neuron degeneration, Christopher A. Shaw, et al, Journal of Inorganic
Biochemistry, 2009 Aug 20. [Epub ahead of print]
Infectious Diseases: A Modern Treatise of Infection Processes, Chapter 82: Measles, 1977, pp. 691-700Perkin, Joan, "Sewing Machines: Liberation or Drudgery for Women?" History Today, December 2002, Vol. 52, pp. 35-41 Porter, Roy, The Greatest Benefit to Mankind, Harper Collins Publishers, 1997, pp. 397-427 Arthur Charles Cole, A History of American Life Volume VII - The Irrepressible Conflict 1850-1865, The Macmillan Company, 1934, pp. 179-204 Allan Nevins, A History of American Life Volume VIII - The Emergence of Modern America 1865-1878, The Macmillan Company, 1927, pp.318-331 Greene, Velvl W., "Personal hygiene and life expectancy improvements since 1850: Historic and epidemiologic associations", American Journal of Infection Control (AJIC), August 2001, pp. 203-206 Richard D. Semba, "Vitamin A as 'Anti-Infective' Therapy, 1920-1940", Journal of Nutrition, 1999, Vol. 129, pp. 783-791
Roman Bystrianyk |
24. 08. 2011 | Omyly v medicíně
Článek otištěn v čísle: WM 110zdroj:http://www.wmmagazin.cz/view.php?nazevclanku=valka-o-vakciny&cisloclanku=2011080005
