pátek 13. dubna 2012

Jak děti reagují na změny v okolí

Každý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo zdravé. Říká se, že se dítě rodí jako čistý list, na který se vepisují záznamy postupně tak, jak na dítě mají vliv rodiče a jeho nejbližší okolí.
Rodič se snaží vychovávat své dítko k obrazu svému, používá ty výchovné metody, které se naučil od svých rodičů a tak dále...

Už v momentě narození si sebou neseme zátěže z minulosti, a to nejen naše, ale i ty rodinné. Proto se říká, že některé nemoci se generují. Není to ale nemoc co se dědí, dědíme rodinné reakce na dané situace, které pak v běhu života ukládají trošku po trošce zátěž stále na stejné místo. Naučili jsme se na různé situace reagovat tak, jak nám to naši rodiče ukázali. Jsme oběti obětí. Tak jako nám naše rodiče a jim jejich rodiče předaly naučená schémata, stejně tak je my předáváme našim dětem.

Tohle všechno funguje jen do té doby, pokud to děláte nevědomě. Když si uvědomíte, že jsou to pouze naučená schémata, stačí je změnit. Je to jako nahrát nový program do počítače. Pokud chceme, abychom něco odstranili ze svého života, potřebujeme se naučit, "jak už nemyslet" a nahradit to novým programem "jak chceme myslet".

Pamatuji si, jak jsem cítila jako dítě křivdu, když mě rodič plísnil za něco, co jsem považovala jako správnou věc. Jak moc jsem si přála mít jiného rodiče, který by mě pochopil. Říkávala jsem si, že takhle se svým dítětem jednou mluvit nebudu. Já to budu dělat dobře. Jenže...

Když se narodila moje dcera, nastartovala jsem výchovný režim. Postupně jsem přišla na to, že vše není tak jednoduché, jak se zdálo. Zjistila jsem, že i když jsem se moc snažila, dělala jsem chyby. Nastávaly okamžiky, kdy jsem si nevěděla rady. Jak se zachovat? Jak se rozhodnout v situaci, kdy nevím co a jak? Mám se zeptat svých rodičů? Nakonec jsem se stejně musela rozhodnout pro nějaké řešení. Někdy mi připadalo správné, někdy ne.

Dnes už vím, že nic jako dokonalý rodič neexistuje. Kdybychom byly ve všem dokonalí, nemuseli bychom tu být. Ale můžeme se o to pokusit. Být co nejlepšími rodiči dokážeme a pokud uděláme chybu, tak ji uznáme a napravíme. A toto je opravdu důležité - umět napravit chybu. Když situaci, kde jsme chybovali, opětovně nezvládneme, bude se nám vracet stále dokola.

Když jsou malé děti nemocné, má to příčinu v rodině, v jednání rodičů mezi sebou, nebo v nějakém konfliktu dítěte s některým z rodičů či s někým z blízkého okolí. Dítě je velmi citlivé a vnímá i menší změny v rodině. Jakákoliv nepohoda mezi rodiči se hned promítá do atmosféry doma a dítě ji vnímá.
Stačí, když se dítě nepohodne s kamarádem a dojde ke konfliktu, který dítě neumí řešit. Cítí, že kamarád se na něj zlobí, chce mu to vysvětlit, ale druhé dítě se urazí. Už takováto situace dokáže u dítěte vyvolat např. angínu (toto je konkrétní případ, který jsem měla možnost sledovat).

Hodně lidí si myslí, že to, že onemocní, je ovlivněno virusem, tím, že kolega vedle v práci na něj zakašlal, že někde něco chytl. Ale původní impuls vychází vždy z psychiky. Jakýkoliv fyzický problém, který se projevuje, je výsledkem toho, jak se cítí duše. Pokud se duše cítí špatně, oslabí to imunitu těla, oslabí ho a tak vznikne šance pro to, aby se na nás nalepil nějaký virus či bakterie.

U malých dětí je tělo oslabeno častěji. Dítě je odkázané na rodiče. Ještě se neumí samo o sebe starat, postupně se to učí a tak často přijímá nemoci rodičů. Pokud dítě trpí na astma, kousání nehtů, pomočování, koktání, apod. tak to jsou všechno nemoci rodičů, které se do dítěte promítly.

Ať už děláme chyb méně či více, důležité je se netrápit. Nevyčítat si, že jste to někde nezvládli. Stačí si uvědomit chybu a jen čekat... příležitost k opravné zkoušce přijde co nevidět...

A tak kdykoli vaše dítě bude dělat něco, co se vám velmi nelíbí, zkuste se zeptat sami sebe proč? Dítě je krásným zrcadlem svých rodičů. Odráží všechno, co vidí. Předtím, než dítě okřiknete, zkuste si vzpomenout, jestli zrovna tuhle reakci nemá od vás. A pokud ano, uvědomte si to, přijměte to a napravte. Tím, že chybu napravíte u sebe  zajistíte, že se to nepotáhne v rodině dál a nebudete si to předávat dál z generace na generaci.

Jolana Dominguez
www.nova-cesta.com