Osho: Co dělat, když cítíte zlost

Když máte zlost, kněz vám řekne že se nemáte rozčilovat, protože to není správné. A co uděláte? Můžete zlost potlačit, udusit ji, doslova ji spolknout, ale pak pronikne dovnitř, do celého systému. Spolknete zlost a udělají se vám žaludeční vředy a dříve či později budete mít rakovinu. Spolknete zlost a tím vzniknou tisíce problémů, protože zlost je jako jed. Ale co naděláte? Je-li zlost špatná, musíte ji spolknout.
Já ale neříkám, že je zlost špatná. Říkám, že je čirou a krásnou energií.

„Jakmile pocítíte zlost, vnímejte ji vědomě
a zjistíte, že se stane zázrak.“ ~ Osho

Když se ve vás zlost probudí, pozorujte ji a budete žasnout, co se začne dít. Bude to možná největší překvapení ve vašem životě, protože díky bdělé pozornosti náhle sama zmizí. Transformuje se. Změní se v čirou energii, stane se z ní soucítění, odpuštění, láska. Nemusíte nic potlačovat, takže nejste zatíženi jedem. Už se nerozčilujete a nikomu neubližujete. Jste oba zachráněni, jak vy, tak objekt vaší zlosti. Předtím jste trpěli buď vy, nebo ten druhý.
Chci tím říct, že není nutné aby kdokoliv trpěl. Stačí, aby jste byli vnímaví a vědomě pozorovali. Jakmile se dostaví zlost, bdělá pozornost ji pozře. Bdělá pozornost je zlatý klíč.
Prostě se snažte pochopit, co se děje, odkud zlost vychází, kde má kořeny, jak se objevila, jak funguje, jakou má nad vámi moc, jak vás dohání k šílenství. Předtím jste měli zlost a máte ji i teď, ale přibylo k ní cosi nového, prvek pochopení – pak se její kvalita změní.
Postupně zjišťujete, že čím víc chápete, co je zlost, tím méně se zlobíte. A když ji pochopíte úplně, zmizí. Pochopení je jako teplo. Jakmile dosáhne určitého bodu, voda se vypaří.

„Je velmi důležité, aby každý kdo hledá upřímně pravdu, měl na paměti,
že od svých věcí nemá utíkat, ale má je poznávat.“ ~ Osho

Do svého nitra vstupujte bez předsudků a zjistíte, co je zlost. Umožníte ji, ať vám sama odhalí, co vlastně je.
Nevycházejte z žádných předpokladů. Jakmile odhalíte zlost v její úplné nahotě, v její naprosté ošklivosti, a poznáte její spalující oheň a vražedný jed, náhle zjistíte, že jste se od ní oprostili. Zlost zmizela.
A proč se na vás lidé zlobí? Ve skutečnosti se na vás nezlobí, ale bojí se vás. Strach lidi uzavírá. Jejich zlost je v podstatě strach naruby. Pouze člověk plný strachu dokáže rychle vzplát hněvem. Kdyby se nerozčílil, okamžitě by jste poznali, že se bojí. Zlost je zástěrka. Když se rozčílí, snaží se vás zastrašit. Než si uvědomíte, že má strach, začnete se sami bát. Chápete tu sprostou psychologii? Nechce aby jste věděli, že se bojí. Atak se snaží vyvolat ve vás strach, protože jen tak bude v klidu. Bojíte se a on už se nebojí – nemusí mít strach z toho, kdo má strach.

„Lidé se snaží oklamat zlostí sami sebe.“ ~ Osho

A kdykoliv se bojíte a zlobíte vy, snažíte se stejně tak skrýt strach za zlostí, protože strach by vás odhalil. Zlost kolem vás vytváří oponu, za níž se můžete schovat. Pamatujte si, že zlost je vždy strach postavený na hlavu.

z knihy Osho ~ Emoce

Zdroj: www.seberizeni.cz

Osho: Přestaňte hledat a najdete

Celá má filozofie je založena na tom, že nemáte vyvíjet žádné úsilí, že máte jen relaxovat a osvícení se samo dostaví. Přijde, když zjistí, že jste úplně uvolněni, bez napětí, bez úsilí, a okamžitě se na vás snese jako tisíce květů.

Všechna náboženství vám kážou naprostý opak a tvrdí, že osvícení je namáhavá záležitost, že vyžaduje celoživotní úsilí, možná i mnoho životů, a že tu není žádná jistota a záruka. A vy ani navíc neznáte cestu k osvícení, proto je možné, že ji ztratíte a zabloudíte.

 „Jen pár lidí se doklopýtalo k osvícení. Byla to pouhá náhoda.“

Miliony lidí se snaží a nic nenacházejí a neuvědomují si, že jejich hledání v nich vyvolává velké napětí, jejich úsilí vytváří stav, v němž nemohou dosáhnout uvědomění.

„Osvícení nastane jen tehdy, když jste tak klidní, že už téměř nejste. Je jen čiré ticho a náhle dojde k explozi, k explozi vaší zářící duše.“ – Osho

Lidé, kteří o to příliš usilují, jen ničí svou inteligenci nebo své tělo. Dosáhnete ho v uvolněném stavu. Relaxace je živnou půdou, z níž vyrůstají růže osvícení. A proto je dobré, že chcete být uvolnění, v pohodě, bez úsilí a napětí. Toto je recept na osvícení.  

Osvícení můžete být hned dnes! Osvícení je vaše nejniternější bytí.

Vy se však příliš snažíte hledat, pátrat, děláte to či ono a nikdy se nedostanete k vlastnímu já.
Ve stavu relaxace nikam nesměřujete, nic neděláte a tráva začne růst sama od sebe. Naprosto stačí bdělost, inteligence, vědomí, a to není spojeno s úsilím, stačí pozorování, pozice svědka, a to není spojeno s napětím. Jsou to radostné prožitky. Nijak vás neunaví.

Jste naprosto tiší a klidní.

V případě takzvaných světců se o inteligenci mluvit nedá. Svým nesmyslným úsilím ji zcela zničili.

Zdroj:

http://www.seberizeni.cz/osho-prestante-hledat/

Foto: zdroj morguefile.com

OSHO O ŽÁRLIVOSTI

Náš milovaný Osho, když hovoříš o našich slabostech, často zmiňuješ vztek, sex a žárlivost.
Vztek a sex se mi zdají být dosti zřejmé, ale co se týká žárlivosti, mám v tom zmatek. Je pro mě těžké dostat se k jejímu jádru. Mohl bys promluvit o žárlivosti ??

Ano, mluvím více o vzteku a sexu a méně o žárlivosti, protože žárlivost není něco prvotního. Je to

 něco druhotného, druhá část sexu. Kdykoliv cítíte ve své mysli sexuální nutkání, sexuální pocity ve vašem bytí, kdykoli se cítíte sexuálně vzrušeni nebo se s někým sexuálně sbližujete, přichází žárlivost, protože nemilujete. Pokud milujete, žárlivost nikdy nevstoupí.

Pokuste se celé věci porozumět. Když jste v sexuálním vztahu, máte strach, protože sex už není vztahem, je to využívání. Když jste se se ženou nebo mužem sexuálně sblížili, vždy se obáváte, že by tato žena mohla jít za někým jiným, že by tento muž by mohl jít za jinou ženou. Není zde už žádný vztah, je to jen vzájemné využívání. Vzájemně se využíváte, ale nemilujete a víte to, takže se bojíte. Tento strach se stává žárlivostí, takže nemůžete dát věcem volný průběh, budete na pozoru; učiníte všechna ochranná opatření tak, aby se tento muž nemohl podívat na jinou ženu. Dokonce i pohled bude nebezpečný signál. Tento muž by neměl mluvit s jinou ženou, protože mluvení.... a vy cítíte, že by vás mohl nechat. Takže uzavřete všechny cesty, všechny možnosti, jak by mohl tento muž jít za jinou ženou, jak by mohla tato žena jít za jiným mužem; uzavřete všechny cesty, všechny dveře.

Pak ale vyvstává problém. Když jsou všechny dveře zavřeny, muž se stává mrtvým, žena se stává mrtvou, vězněm, otrokem, a milovat mrtvou věc nemůžete. Nemůžete milovat někoho, kdo není volný, protože láska je krásná, pouze když je dávána bez nároků, když ji neberete, nevyžadujete a nevynucujete. Nejprve učiníte ochranná opatření, a pak se ta osoba stane mrtvou, stane se věcí. Milovaná může být osobou, žena se ale stává věcí, milovaný může být osobou, manžel se ale stává věcí, která se dá hlídat, vlastnit, kontrolovat. Ale čím více kontrolujete, tím více zabíjíte, protože svoboda je ztracena. A ta druhá osoba zde může být z jiného důvodu, ale ne pro lásku, protože jak můžete milovat osobu, která vás vlastní? Vypadá jako nepřítel.

Sex vytváří žárlivost, ale je to druhotná věc. Není to otázka, jak zanechat žárlivost; nemůžete jí zanechat, protože nedokážete zanechat sex. Otázka je, jak transformovat sex na lásku; pak se žárlivost vytratí. Pokud nějakou osobu milujete, pak je opravdová láska dostatečnou zárukou, opravdová láska je dostatečnou ochranou. Pokud nějakou osobu milujete, víte, že nemůže odejít za nikým jiným. A pokud odejde, tak prostě odejde; už se nedá nic dělat. Co můžete udělat? Můžete tu osobu zabít, ale mrtvý člověk nebude k ničemu. Když nějakou osobu milujete, důvěřujete, že nemůže jít za někým jiným. Pokud půjde, tak zde není láska a nedá se nic dělat. Láska přináší toto poznání. Není zde žádná žárlivost. Takže pokud je zde žárlivost, pak vězte, není zde láska. Hrajete hru, schováváte sex za lásku. Láska je jen krásné slovo, realita je sex.

V Indii, protože lásce se moc nedovoluje - nedovoluje se jí vůbec -, jsou svatby sjednávány - existuje obrovská žárlivost. Manžel se vždy obává. Nikdy nemiloval, takže ví ? a manželka se vždy obává, protože nikdy nemilovala, takže ví -, že toto byla smlouva. Rodiče to dohodli, astrologové to dohodli, společnost to dohodla; ženy a muže se nikdo neptal. V mnoha případech se předem vůbec neznali, nikdy se neviděli. Takže existuje strach. Manželka se obává, manžel se obává a oba se navzájem špehují. Celá příležitost je ztracena.
Jak může růst láska ve strachu? Mohou spolu žít, ale toto společné žití zároveň není společným žitím; pouze se tolerují a nějak se snášejí. Je to pouze funkční a zvládnout to můžete, ale extáze není možná. Nemůžete to oslavit, nemůže se to stát radostí; bude to tíživá záležitost. Takže manžel je mrtvý před smrtí a manželka mrtvá před smrtí. Dvě mrtvé osoby se navzájem mstí, protože si myslí, že ten druhý ho zabil. Mstít se, mít vztek, být žárlivý ? vše se stává tak ošklivé.

Ale na Západě se odehrává odlišný jev, který je tím samým v druhém extrému. Upustili od sjednávání sňatků a to je dobře, protože udržovat instituce nemá cenu. Ale tím, že toho zanechali, láska nevznikla, pouze se uvolnil sex. A pokud je sex volný, pak se vždy obáváte, protože je to vždy krátkodobá dohoda. Dnes jsi s touto dívkou v noci ty, zítra bude s někým jiným a včera byla s někým jiným. Včera byla tato dívka s někým jiným, zítra zase bude s někým jiným; pouze dnes v noci je s tebou.

Jak toto může být velmi intimní a hluboké? Může to být pouze setkání povrchů. Nemůžete do sebe navzájem proniknout, protože proniknutí vyžaduje zakořenění, potřebuje čas, potřebuje hloubku, intimitu, žít spolu, být spolu. Je potřeba dlouhý čas, pak se hlubiny otevírají - hlubiny, které k vám promlouvají...

Tohle je jen známost. Nemusí to být dokonce ani známost - na Západě můžete potkat ve vlaku ženu, pomilovat se s ní a o půlnoci ji nechat na nějaké zastávce. Nebude se trápit, že vás možná nikdy znovu nepozná; dokonce se vás nemusela zeptat ani na jméno. Pakliže se sex stane takovou triviální věcí - jen tělesnou záležitostí, kde se povrchy setkávájí a oddělují - vaše hloubka zůstává nedotčená. Zase o něco přicházíte - o něco velkého, o něco velmi mysteriózního - protože své vlastní hloubky se stáváte vědomi pouze tehdy, když se jí někdo jiný dotkne. Pouze skrze druhého se stáváte vědomi svého vnitřního bytí; pouze v hlubokém vztahu ve vás zazní láska někoho jiného a přinese hloubku do vašeho bytí. Pouze skrze toho druhého objevujete sami sebe.

Existují dva způsoby objevování. Meditace je první - hloubku hledáte bez toho druhého; láska je druhý - hloubku hledáte s tím druhým. Stává se kořenem, pomocí něhož dosáhnete sebe. Ten druhý vytváří kruh a oba milenci si navzájem pomáhají. Čím hlubší je láska, tím hlouběji cítí, že existují; jejich vnitřní bytí se odhalilo. Ale pak zde není žárlivost. Láska nemůže být žárlivá, to je nemožné. Láska je vždy důvěřivá a když se přihodí něco, co zlomí vaši důvěru, musíte to přijmout; nic se s tím nedá dělat, protože cokoli uděláte, ničí toho druhého.

Důvěru nelze vynutit, žárlivost se ji snaží vynutit. Žárlivost zkouší, nutí vás vytvářet úsilí tak, aby mohla být důvěra zachována, ale důvěra není něco, co se dá zachovat. Buď zde je, nebo zde není a já tvrdím, že se s tím nedá nic dělat. Pokud je zde, pak procházíte skrze ni; pokud zde není, je lépe se rozejít. Nebojujte ale o ni, protože ztrácíte čas, život. Pokud někoho milujete a vaše hloubka mluví k hloubce toho druhého - setkáváte se v bytí - je to v pořádku, nádherné; jestli se to neděje, rozejděte se. Ale nevytvářejte žádný konflikt, zápas nebo boj o ni, protože ji nelze získat bojem a čas byl ztracen - a nejen čas, také váš potenciál bude poškozen. Můžete začít ten celý vzorec opakovat s další osobou.

Jestliže zde není důvěra, rozejděte se - čím dříve, tím lépe - tak nejste ničeni, nejste poškozováni, tak vaše schopnost milovat zůstává svěží a můžete milovat někoho jiného. Tohle není to místo, to není ten muž, to není ta žena pro vás. Odejděte, ale neničte se navzájem. Život je velmi krátký a potenciály jsou velmi křehké. Mohou být zničeny a jsou-li jednou zničené, není šance je opravit.

Slyšel jsem, že se jednou stalo, že Winston Churchill byl pozván, aby promluvil v malém kruhu přátel. Každý věděl, že Churchill je velký opilec, velmi miluje alkohol. Člověk, který ho představil, prezident klubu, řekl: "Sir Winston vypil do této chvíle tolik vína, že kdybychom vylili všechno to víno do téhle haly, hladina by dosáhla až k mé hlavě." Byla to velká hala a on jen žertoval. Winston Churchill se postavil, podíval se na pomyslnou hladinu, podíval se na strop - ten strop byl velmi vysoký -, velmi zesmutněl a řekl: "Tak mnoho zbývá a tak málo je času."

Co se týče lásky, tolik toho je třeba pro každého udělat a tak málo času zbývá. Proto neplýtvejte svou energií v zápasení, žárlivosti a konfliktu; odejděte a odejděte jako přátelé. Hledejte někde jinde osobu, která existuje, která vás bude milovat. Nefixujte se na někoho, kdo je špatný, kdo není pro vás. Nezlobte se, není v tom žádný smysl a nesnažte se důvěru vynutit; nikdo ji nemůže vynutit - to se nikdy nestane. Promarníte svůj čas, promarníte svou energii a můžete si jen uvědomit, že se nic nedá dělat. Odejděte. Buď důvěřujte, nebo odejděte. Láska vždy důvěřuje, protože když zjistí, že důvěra není možná, prostě odejde přátelskou cestou; není zde konflikt a boj. Sex vytváří žárlivost; hledejte, objevujte lásku. Nedělejte ze sexu základní věc - on jí není.

Indie míjí lásku ve sjednaných sňatcích, Západ ji míjí ve volné lásce. Indie minula lásku, protože rodiče byli příliš vychytralí a moc kalkulovali. Nikdy by nedovolili se zamilovat: to je příliš nebezpečné, nikdo neví, kam to povede. Byli příliš chytří a skrze chytrost Indie minula celou příležitost lásky.

Na Západě jsou příliš velcí rebelové, příliš mladí; hloupí - příliš mladí, příliš dětinští. Udělali ze sexu volnou věc, dostupnou všade: bez potřeby jít tak hluboko, aby objevili lásku - užij si sexu a hotovo.
Kvůli sexu ztrácí Západ, skrze manželství ztrácí Východ. Ale pokud jste bdělí, nemusíte být Východní, nemusíte být Západní. Láska není ani Východní ani Západní.

Objevte lásku uvnitř sebe. A pokud milujete, dříve či později se stane, že tu osobu potkáte, protože milující srdce přichází dříve či později ke druhému milujícímu srdci - to se stává vždycky. Najdete tu správnou osobu. Pokud jste ale žárliví, nenajdete, pokud jste pouze pro sex, nenajdete, pokud žijete jen pro bezpečí, nenajdete. Láska je nebezpečná cesta a jen ti, kteří mají odvahu, mohou po ní cestovat. A říkám vám, je to stejné právě jako meditace - jen pro ty, kdo jsou odvážní. A existují pouze dvě cesty, jak dosáhnout božství - buď meditace nebo láska. Zjistěte, která je vaše cesta, která může být vaším osudem.
______________________________________________


A ♥ A


Osho: A bird on the Wing
Chapter #6 The Miracle of Ordinariness, Question 2.
zdroj:http://osho.tady.info/
Poznámka FACEBOOK:
autor foto/obraz: http://movies.about.com/od/movieproductionphotos/ig/Snow-White-Photos/Lily-Collins-Photo.htm
Na sociální síti Facebook publikovala Alena A. ©http://www.facebook.com/pages/Probuzen%C3%AD-2012-Awakening-2012-/331005513586287
Tuto verzi je možné dále SDÍLET na všech sociálních sítích. KOPÍROVÁNÍ v nezkrácené a neupravené podobě je povoleno jen pokud bude připojena celá tato poznámka včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy.

Převzato od: www.moje-pravdy.cz

Osho - O emocích

Proč je tak obtížné a děsivé vyjádřit vlastní pocity a být sám sebou?

Vyjádřit vlastní pocity a být sám sebou je obtížné, protože vám tisíce let vtloukali do hlavy, že své pocity musíte potlačovat, až se to stalo součástí kolektivního nevědomí. Tisíce let vám tvrdili, abyste nebyli sami sebou. Buďte Ježíšem, Buddhou, Krišnou, ale nikdy ne sami sebou. Buďte někým jiným. Po celou dobu daleko do historie vám to bylo neustále a vytrvale vtloukáno do hlavy, až vám to přešlo do krve, do kostí, až na samotnou dřeň. Hluboké odmítání sebe se stalo vaší součástí. Všichni kněží vás zavrhovali. Říkali vám, že jste hříšníci a že jste zrozeni v hříchu. Vaší jedinou nadějí je, že vás může zachránit Ježíš, nebo vás může zachránit Krišna, ale neexistuje žádná naděje, kam až vaše vědomosti sahají, že byste se mohli zachránit sami, musí vás zachránit někdo jiný. Vy jste odsouzeni; vy se jen můžete modlit k Ježíši nebo Krišnovi, aby vás zachránili.

Kam až vaše vědomosti sahají, vy jste bezcenní; jste jenom prach a nic víc. Nemáte žádnou cenu, byli jste zredukováni na ohavné věci, na odporné tvory. Z tohoto důvodu je velmi obtížné a děsivé projevit vlastní pocity. Učili vás, abyste byli pokrytci. Pokrytectví se vyplácí a všechno, co se vyplácí, má zřejmě nějakou cenu. Říkají, že upřímnost je nejlepším pravidlem – ale všimněte si, nejlepším „pravidlem“. I z upřímnosti se stala pouhá pravidla, protože se vyplácí. Pokud se nevyplácí, potom co? Potom je nejlepším pravidlem neupřímnost.

Všechno to záleží na tom, co funguje, co se vyplácí, z čeho zbohatnete, z čeho získáte váženost, více pohodlí, bezpečí, zabezpečení, co vám více obohatí ego – to jsou nejlepší pravidla. Může to být upřímnost, může to být neupřímnost; ať už je to cokoli, použijte to jako prostředek – to není konec.
Z náboženství se také stala dobrá pravidla. Je to jakási pojistka jiného světa. Na onen svět se připravujete mravností, chozením do kostela, obdarováváním chudých. Otevíráte si bankovní účet v ráji, takže až se tam dostanete, budete přijati s velkou radostí, andělé budou volat „Haleluja!“, tančit a hrát na své harfy. Jak velký bankovní účet tam máte, bude záviset na tom, kolik dobrých skutků uděláte. Z náboženství se stal také byznys a vaše skutečnost je jím potlačována. A lidé, kteří sami sebe zapírají, jsou velmi respektováni. Říkáte jim svatí; jsou to ve skutečnosti schizofrenici. Měli by se léčit. Potřebují terapii a vy je uctíváte! Pokud je jeden ze sta svatých skutečným svatým, je to zázrak. Devadesát devět z nich jsou jen podfukáři, podvodníci. Ale netvrdím, že se vás snaží oklamat; jsou sami oklamáni. Jsou to lidé, kteří se zapírají. Znal jsem v Indii mnoho mahátmů, které masy uctívaly jako nikoho jiného. Byl jsem s těmito lidmi ve velmi blízkém kontaktu a v soukromí mi otevřeli svá srdce. Jsou šerednější než obyčejní lidé.

Navštěvoval jsem dříve vězně a učil je, jak meditovat. Byl jsem z počátku překvapen, že vězni – dokonce i ti, kteří byli odsouzeni na celý život – jsou mnohem nevinnější než vaši svatí, mnohem lepší lidé než vaši svatí, mnohem prostší, mnohem nevinnější. Vaši svatí jsou mazaní, chytří. Vaši svatí mají jen jednu kvalitu a tou je, že se dokážou zapírat. Potlačují se tak dlouho, až se nakonec rozpoltí. Pak vedou dva životy: jeden, který žijí přede dveřmi, a druhý, jejž vedou u zadních dveří; jeden, který vystavují na odiv, a druhý – ten skutečný – jejž nikomu neukazují. Bojí se ho dokonce sami uvidět.

A to je také váš případ, v menším měřítku, samozřejmě, protože vy nejste svatí. Vaše nemoc dosud není nevyléčitelná; léčit se dá. Není dosud v tak pokročilém stavu, není ještě chronická. Vaše nemoc je pouze jako běžná rýma; může lehce zmizet. Ale všichni jsou ovlivněni těmi takzvanými svatými, kteří jsou skutečně duševně choří lidé. Potlačili svůj sex, potlačili svou chamtivost, potlačili svůj hněv a v jejich nitru to vře. Jejich vnitřní život je děsivý. Nemají v sobě mír ani ticho. Všechny jejich úsměvy jsou jen namalované.
 
Hinduistická písma jsou plná příběhů o významných svatých, ke kterým těsně předtím, než dosáhli osvícení, byla bohy vyslána krásná žena, aby odvedla jejich pozornost. Nedokázal jsem dosud přijít na to, proč by ty chudáky chtěli bohové odvádět. Někteří asketové po dlouhých letech postění se a zapírání se, stavění se na hlavu a mučení se… neublížili nikomu jinému než sobě. Proč by je měli chtít bohové svádět? Měli by jim pomáhat! Ale oni za nimi vyšlou krásnou ženu, nahou, která kolem nich tančí a dělá na ty chudáky obscénní gesta. Přirozeně se stanou obětí, jsou svedeni a jsou vyhnáni z ráje – jako by bohové byly proti každému, kdo se dostane do blízkosti osvícení. To je tak absurdní! Měli by jim pomáhat, ale oni je raději zničí. Ale tyto příběhy by se neměli vykládat doslova; jsou symbolické, jsou to metafory a mají hluboký význam. Kdyby na tyto příběhy narazil Sigmund Freud, určitě by z nich měl radost. Byly by pro něho jako poklad a podpořily by jeho teorii psychoanalýzy jako nic jiného.
 
Pokud si v Indii žena sedne na nějaké místo, učí se svatí, že si pak na to místo nesmí po určitou dobu sednout, protože to místo vibruje nebezpečím. Vidíte, jak je to celé pošetilé? A to mají být učitelé lidstva. To jsou lidé, kteří vás naučili bát se vlastních pocitů – protože takové pocity nemůžete akceptovat. Odmítáte je a z toho pak plyne strach. Přijměte je. Na vašich pocitech není nic špatného!
To, co je třeba, není potlačování nebo ničení, musíte se naučit umění vytvářet harmonii ve svých energiích. Musíte být jako orchestr. Ano, pokud neumíte hrát na hudební nástroj, budete vyluzovat jen hluk a sousedi se z vás zblázní. Ale pokud umění hry na nástroje ovládáte, můžete tvořit krásnou hudbu, nebeskou hudbu. Můžete přinést něco z roviny mimo tu naši na Zemi. Život je také skvělý nástroj. Musíte se na něj naučit hrát. Nemusíte se ničeho zbavovat, nic ničit, potlačovat ani odmítat. Veškerá existence, která vám byla dána, je krásná. Pokud ji nedokážete krásně využít, prostě to ukazuje, že dosud nejste dost zruční. Všichni své životy bereme jako samozřejmost, a to je chyba. Dostali jsme jen surovou příležitost. Dostali jsme jen potenciál pro život; musíme se ho naučit realizovat. Musíme využít všechny možné prostředky, abychom se naučili využít svůj hněv tak, aby se z něj stal soucit; využít svůj sex, aby se z něj stala láska; využít svou chamtivost, aby se z ní stalo spravedlivé dělení.

Veškerá energie, kterou máte, se může stát svým pravým opakem, protože svůj pravý opak vždycky obsahuje. Vaše tělo obsahuje duši, hmota obsahuje mysl. Svět obsahuje ráj, prach obsahuje božskost. Musíte to objevit a prvním krokem je přijmout sám sebe, radovat se z toho, že jste sami sebou. Ne, nebude z vás Ježíš. Nebude z vás Buddha ani nikdo jiný. Musíte být pouze sami sebou. Existence nepotřebuje dokonalé kopie; miluje jedinečnost. A vy se životu můžete nabídnout pouze jako jedinečný jev. Můžete být přijati jako oběť, ale pouze jako jedinečný jev. Imitace Ježíše, Krišny, Krista, Buddhy ani Mohameda nebudou stačit. Imitátoři se odsuzují k tomu, že budou odmítnuti. Buďte sami sebou, buďte originál. Respektujte se. Milujte se. A pak začněte pozorovat všechny možné energie – jste ohromným vesmírem! A pomalu, jak se bude navyšovat vaše vědomí, dokážete věci seřadit správně a dát je tam, kam patří. Jste zmatení, to je pravda, ale nic vám není.

Nejste hříšníci; když se trochu přeuspořádáte, bude z vás krásný jev.

Text z knihy: Osho - O emocích